Moje malá lolita

Moje malá lolita 4. Pravidla 1/2

5. october 2012 at 20:00 | Eve*
Kapitola o povoleném vodítku, autoritě z domova a podivných dvojčatech. Doufám, že vás bude bavit. :)


" SANDRO, CO BYS ŘEKLA tomu, kdybych se tu zapsala na lekce surfování?" sebrala jsem odvahu se zeptat, když nám Robin odnesl talíře s dojezenou večeří a my tak měly zase soukromí. Seděly jsme s Alessandrou na lucerničkami osvětlené terase, která náležela čtyřhvězdičkové hotelové restauraci, a nasávaly do plic vůni "letního" podvečera. Ve vzduchu byla cítit slaná příchuť moře a horký písek. Pofukoval jemný vánek. Zadívala jsem se do dáli a při pohledu na zapadající kotouč slunce, jsem musela přiznat, že mi bylo docela příjemně.

Moje malá lolita 3. Plastičtí chirurgové a učitelé surfu 2/2

27. september 2012 at 20:00 | Eve*
Řeknu vám, už jsem zažila hodně trapasů, ale aby mamka seděla kousek ode mě a zvědavě se dívala, co to pořád píšu za "blbosti" s ještě "blbějšími" názvy, tak to se mi ještě nestalo. :D Normálně jsem se styděla. No, nevadí... tady máte druhou polovinu 3. dílu. Doufám, že jsem vás potěšila a některé snad i překvapila. Těším se na vaše hodnocení, ať už je jakékoliv. :)


" To je od toho džentlemana naproti," vysvětlil a ukázal prstem na asi třicetiletého chlápka na druhé straně terasy. Týpek na mě s úsměvem zamával. Ježišimarja.

" Oh, tak děkuju," řekla jsem pikolíkovi a vzala si od něj drink. Zkusmo jsem si vložila brčko do pusy a trochu se napila. V tu ránu jsem zakašlala tak, že jsem na sebe trošku vyšplíchla. Na to, jak pěkně to vypadalo, to chutnalo naprosto příšerně. Musel v tom být zamíchaný aspoň kýbl vodky. Rychle jsem sklenku položila vedle lehátka na zem a utřela si pusu. Z tašky jsem vytáhla balíček papírových kapesníků, jeden jsem si vzala, naslinila ho a vyčistila si polepené prsty.

Moje malá lolita 3. Plastičtí chirurgové a učitelé surfu 1/2

21. september 2012 at 20:00 | Eve*
Třetí díl je trochu delší, takže jsem ho musela rozdělit do dvou částí; naneštěstí se to zajímavější odehrává právě v té druhé. :D Ale tak, dočkáte se.


V HOTELU MARINA DIAMANTE proslulém svou polohou, nacházel se sotva sto metrů od písečné pláže, nás vážně přivítali, jak se patří. Ještě chvíli po příjezdu to vypadalo, že taťkovi nakopu za dvoulůžkový apartmán zadek - měla jsem bydlet společně s Alessandrou. Ale po domluvě s recepčím, který naštěstí nebyl úplné pako, jsem vyfasovala klíč od pokoje 104 a Alessandra od 106.

Moje malá lolita 2. Bienvenido a la República Domicana

13. september 2012 at 20:00 | Eve*
Konečně je tu setkání s dvojčaty. Taky tak nesnášíte vymýšlení možných míst a situací, kdy k setkání může dojít? :D Za všechny ty povídky, které jsem s klukama napsala, už mi z toho jde hlava kolem, takže se nezlobte, jestli to není tak originální, jak jste si představovali. Taky jsem oprášila svou velmi chabou španělštinu a blýskla se s pár větičkami, které jsem zakomponovala do děje a jejichž překlad najdete na konci dílu. Jinak vám opět děkuju za pěkné komenty, určitě vám nemusíš vykládat, jak moc mě potěšily. Doufám, že toho nenecháte. :)


JAK SPLAŠENÁ JSEM POBÍHALA z koupelny do svého pokoje a nemohla se rozhodnout, co si obléct. Nechtěla jsem nic extra, ale chtěla jsem být hezká. V hloubi duše jsem cítila chvění z toho, co bude. Jaký bude let, hotel, jak bude vypadat můj pokoj, jak teplé bude moře a takové v celku nepodstatné věci, které mě ale dokázaly celkem dobře rozhodit. Byla to moje první dovolená bez rodičů. Jela jsem sice s Alessandrou, ale rodiče byli přece rodiče.

Moje malá lolita 1. Dovolená příkazem

7. september 2012 at 20:00 | Eve*
Uf, hned ze začátku bych vám chtěla moc poděkovat za komenty, které mě strašně potěšily, jste nejlepší!^^ A teď k povídce: nemyslela jsem si, že se mi povede napsat hned první díl tak dlouhý, 1903 slov, ty vole. :D Přemýšlela jsem, jestli ho nerozdělím na dvě části, aby toho na vás nebylo najednou tolik, ale pak jsem si uvědomila, že by to bylo jen zbytečné protahování. Víte, setkání s dvojčaty je až ve druhé kapitole, ale po tom, co jste mi u minulého dílu psaly, že je to zajímavé i bez nich, snad mi to odpustíte. A samozřejmě se i dneska moc těším na komentíky!


"ŠIKANOVANÁ! MOJE DCERA! ZAKŘIČEL táta, jen co se za námi zabouchly domovní dveře. " Jak sis to mohla nechat líbit? To jseš vážně takový máslo?"

Zahanbeně jsem sklopila pohled k svým botám a pokrčila rameny.

" A dívej se na mě aspoň, když s tebou mluvím!"

Moje malá lolita - prolog

3. september 2012 at 20:00 | Eve*
Tak a je to tady. No, řeknu vám, že tak dobře se mi nezačínalo snad s žádnou povídkou. Teda když nepočítám svojety civilní. Myslela jsem, jak to budu muset tahat ze všech možných stran, ale překvapivě jsem psala a psala a psala, tak doufám, že mi to vydrží. Začátek se někomu můžu zdát trochu nudný, protože se v něm ani jedno z dvojčat neobjevuje, ale musela jsem nějak vykreslit děj a situaci hlavní hrdinky. Věřím, že mě nezklamete a poctivě povídku okomentujete a napíšete mi vaše názory. :)


" VĚŘTE MI, ŽE SE mi to neříká snadno," povzdychla si ředitelka Simpsonová a přeskočila pohledem z mamky na mě a ode mě na tátu, jehož prsty neuvěřitelnou rychlostí poletovaly po klávesnici jeho Applu. Jak pravej šéf, pomyslela jsem si a zavrtala se hloubš do křesla. Simpsonová si nervózně uhladila obří drdol na temeni a odtrhla od mého zaneprázdněného tatíka zrak. " Paní Donuthová za mnou dnes ráno přišla s vážným obviněním," řekla a znovu se odmlčela.

Mamka se ke mně otočila. " Tys něco udělala, Grace?"

Moje malá lolita

28. july 2012 at 20:20 | Eve*
Musím říct, že na tenhle nápad jsem hrozně pyšná a chci si dát na téhle povídce fakt záležet. Žádné krátké kapitoly, opakování slov nebo frází, prostě z ní chci vytvořit vrchol mého dosavadního psaní. :D Doufám, že si to nenecháte ujít a vydržíte do září, kdy ji sem vypustím. :)


Kde hraničí láska s posedlostí? Nevzdáváme se lidí, které milujeme.

Oba mysleli, že to bude jen další obyčejná dovolená. Jakmile ale pohlédli do očí toho druhého, měli jasno. Kéž by jen nebyla tak hrozně mladá...
 
 

Advertisement