Bestiář

Bestiář - epilog

11. november 2011 at 15:14 | Eve*

" Pomlč o svých snech,
protože ti na hrudi kreslí terč."

5 km západně od Düsseldorfu, září 2011

V momentě, kdy jsem Danovi přes clonu horkých slz zatlačila víčka, pohladila ho po vlasech a vtiskla mu poslední polibek na chládnoucí rty, chtěla jsem umřít s ním. Bylo to to jediné, co jsem v tu chvíli mohla udělat, jak se s ním rozloučit tváří v tvář. Umřela bych pro okamžik s ním a stále to platí, ale to, co cítím k Tomovi, je horší, než smrt. Myslela jsem, že už nikdy nezažiju větší bolest, ale zdá se, že ano.

Zatímco moje tělo sedí nehybně v autě, moje duše stojí na rozcestí, kde jsem se už jednou musela rozloučit. Vidím, jak se na mě Daniel usmívá a pohledem mi slibuje, že bude zase líp, ale už tomu nevěřím. Někde je chyba, já nevím kde a dokud na to nepříjdu, budu bloudit v tomhle začarovaném kruhu. Jediné, co vím, je, že mi s Tomem bylo báječně. Skrz slzy, zklamání, pokoru, zostuzení a trápení. Připadala jsem si šťastnější, že se usmívám, i když nemám důvod.

Trvalo mi, než mi došlo, že je to hlavně Danova zásluha. On mi ukázal cestu, kterou se mám vydat za láskou a Tom mi na ni pomohl. Nepobyl se mnou sice dlouho, ale přece byl. Každý má svou cestu lásky jinde, nemůžu mu to mít za zlé. Stejně tak, jak já miluju jeho, on miluje Mandy. Do mojí uličky pouze zabloudil.

Jak se mám ale utěšit? On není chyba a přesto všechno nikdy nebyl. Paradox je v tom, že je to nejlepší, co mě kdy potkalo a kdybych měla možnost vrátit čas, šla bych do toho znovu. Je část mojí osobnost svobodná jenom s ním. Bylo to fajn, ale už není. Budu ho milovat, budu čekat, budu si přát, aby zabloudil znovu. A až se to stane...

Budu se bát okamžiku, kdy svou cestu opět objeví. Věděla jsem, že když mu řeknu, že ho miluju, tak to skončí, ale kdybych to řekla někomu jinému - byla by to lež.

V momentě, kdy beru Tomovu fotku, pohladím část s jeho rty a škrtnu zapalovačem, nechce se mi umřít. Bylo by to to jediné, co mi nepomůže.

Bestiář 15.

11. november 2011 at 15:11 | Eve*


ODTRHNU se od velkého okna, kterým jsem se dívala do korun stromů. Svleču si trenčkot a posadím se na jednu z několika židlí u stolu. Zadívám se před sebe a potom mě napadne, že bych nejspíš měla vyhodit žvýkačku. Najdu v kabelce balíček s papírovými kapesníky, jeden si vytáhnu a žvýkačku do něj zabalím. Kapesník pak zasunu do boční kapsy kabelky a pohodlně se usadím.

Bestiář 14.

11. november 2011 at 15:09 | Eve*

MUSÍM si v Tescu koupit něco na jídlo, pomyslím si, když se v pohodlí svého Volva a ne žádného přeplněného zasmrádlého autobusu vracím o pár hodin později ze servisu domů.

Vyhodím levý blinkr a sjedu ze silnice na parkoviště přiléhající k obchodu. Zaparkuju kousek od vchodu, ze zadního sedadla si vezmu kabelku, zamknu auto a zamířím ke košíkům. Nemíním se s tím nijak párat, prostě si vezmu, co doma už nemám a hotovo, kašlu na dlouhé nakupování. Jsem unavená jak pes a jediná věc, která mě v tuto chvíli interetuje, je moje postel. Tím spíš, když mě zítra zase čeká práce.

Bestiář 13.

11. november 2011 at 15:08 | Eve*

MOBIL se mi ložnicí rozeřve tak nahlas, že mám strach, aby se mi kvůli němu nerozskočilo čelo. Připadá mi, jako bych v hlavě měla regiment vojáků na koni a v puse mám vyprahlo jak na poušti. Bože, a to slunko!

Musím si na obličej přitisknout polštář, abych se uchránila před jeho paprsky. Těžká rána opilcova, proletí mi v hlavě tátova slova. Ušklíbnu se a málem hodím tyčku přímo vedle postele. Opatrně se na posteli posadím a naberu vzduch do plic. Fuj, smrdí to tu jak v opičárně. Heh, taky jeden z taťkových slovních obratů...

Bestiář 12.

11. november 2011 at 15:07 | Eve*

ZDRBNUTĚ se zadívám na televizi, kde právě běží reportáž o Tokio Hotel. Okamžitě si vzpomenu na Toma a jeho bývalku, kterou pořád miluje a mám co dělat, abych se nerozeřvala jak malej harant a nerozkopala všechno kolem sebe.

Co jsem pro něj oproti ní já?! Mohlo mě už na samém začátku napadnout, že kluk (teda ne, pardon, omlouvám, Tom kluk rozhodně není, na to je už moc zkaženej) jako on si vybírá z řad překrásných supermodelek.

Bestiář 11.

11. november 2011 at 15:06 | Eve*


TEPRVE pozdě odpoledne po cestě z kadeřnictví, kde jsem si byla trochu udělat něco s vlasy na večer, jsem si vzpomněla, že má dnes Daniel narozeniny. Kulatiny, dvaceti pětiny.

Zaraženě jsem se zastavila na chodníku a zahanbeně pohlédla na hodinky. 17:48, to by nějaké květinářství ještě mohlo být otevřené. Rychle jsem se rozešla kupředu na Alexandrovo náměstí a nadávala si do krav, hus, slepic a vůbec všech domácích zvířat, jak jsem jen mohla na něco tak důležitého zapomenout?!

Bestiář 10.

11. november 2011 at 15:03 | Eve*

" MĚL bych jít."

" Už?"

" Je skoro půlnoc, jsem tu už přes pět hodin, Mandy," usměje se na mě dráždivě a začne se na koberci shánět po svých svršcích. Sleduju ho, jak si natahuje boxerky, nohy strká do širokých nohavic značkových džínů a přetahuje přes hlavu tričko a pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem ho měla jenom pro sebe. Pět a půl hodiny, které jsme spolu strávili mi příjdou sotva jako dvacet minut. Chtěla bych víc, mnohem víc, ale nemám odvahu to říct nahlas.

Bestiář 9.

11. november 2011 at 15:02 | Eve*

CHVILKU na něj zaskočeně hledím, v hlavě mi to šrotuje, div se mi nezavaří mozkové buňky. Dělá si ze mě srandu? Dívám se na něj a zkouším rozluštit jeho výraz. Hm... hm... Nijak mi to neulehčuje, sedí s kotníkem opřeným o koleno a pořád si hraje s tím trikem. Do prdele, to je ale sexista!

Sednu si na koberec a upřu na něj zrak. Pak si obejmu rukama kolena.

Bestiář 8.

11. november 2011 at 15:01 | Eve*

VYMĚNÍM si s Tomem krátký pohled. Zatímco já si zběžně otírám vlhké oči do rukávu, on kroutí rty do známého a jak jinak než povýšeného úsměvu. Okamžitě zalituju, že nejsem namalovaná. Vlasy mám rozcuchané a oblečení pomačkané, jsem zkrátka dokonalá.

Bestiář 7.

11. november 2011 at 15:00 | Eve*

CELÝ zbytek večera jsem propřemýšlela.

Po tom, co doktor odešel, jsem se rozhlédla kolem dokola. Tak tenhle luxus si užívám jenom díky Tomovi? Copak já jsem o něj stála? Sakra, vždyť po tom, co jsem tu tehdy strávila skoro měsíc by mi stačilo i obyčejný lůžko zaparkovaný u zdi na chodbě.

 
 

Advertisement