25 týdnů bez pana Arogantního

25 týdnů bez pana Arogantního 4. Katastrofy s daiquiri 2/3

5. april 2013 at 20:20 | Eve*
překlad: Eve*

Od trapného setkání s Billem a Tomem uběhly čtyři hodiny a já se procházela tak dlouho, až jsem zůstala u jedné zchátralé budovy. James rozeslal mail po redakci, že jako odměnu za úspěšný měsíc, nás zve do baru Blueline. Nedivila jsem se, že tohle místo navrhla Blair.

25 týdnů bez pana Arogantního 4. Katastrofy s daiquiri 1/3

2. april 2013 at 20:20 | Eve*
překlad: Eve*

Rozhodla jsem se místo výtahu jít dolů po schodech. S každým patrem jsem doufala, že přijdu na to, co mu mám sakra říct. Schodiště nepomohlo mým nervům; vzduch byl chladný a stěny měly barvu vaječných skořápek. Jediný uklidňující zvuk byly mé kroky. Tap, tap, tap.

Dostala jsem se do přízemí dřív, než jsem očekávala. Masivní dveře přede mnou se otevřely - posmívaly se mi nebo co a říkaly, že čeká venku.

25 týdnů bez pana Arogantního 3. Srazy 4/4

29. march 2013 at 20:20 | Eve*
překlad: Eve*

Vypadal skoro stejně, jak jsem si ho pamatovala; vysoký, hubený... se stejnými černými rasty a tím zatraceným piercingem v dolním rtu. Měl oblečenou tmavou mikinu a ttmavé džíny. Rasty mu spadaly zpoza bílého šátku a kšiltovky New Era. Neviděla jsem žádného hudebníka - viděla jsem jen muže, kterého jsem potkala na parkovišti. Viděla jsem člověka, kterému jsem nosila jídla, prala prádlo - toho, kterého jsem objímala a líbala a tak lehce se do něj zamilovala.
Nikdy jsem nečekala, že tu osobu ještě někdy uvidím.

25 týdnů bez pana Arogantního 3. Srazy 3/4

26. march 2013 at 20:20 | Eve*
překlad: Eve*

Poníženě jsem zírala na svůj odraz v zrcadle v extravagantní hotelové koupelně. Moje vlasy, ač pořád uhlazenější než obvykle, mi začínaly spadat do pramínků a elektrizovat. Byla jsem strašně bledá, jak už poukázal Oliver v hale, a nemohla jsem si pomoct, ale byla jsem jak někdo, kdo má co nevidět umřít. Žaludek se mi dál bouřil a taky mě kvůli němu všechno bolelo. Zastrčila jsem si Oliverovy peníze do tašky, abych se mohla pohodlněji chytnou keramického umyvadla a z hluboka dýchat. Nezvládnu to, o co se tu snažím? Na čele se mi třpytily krůpěje potu a srdce mi tak tlouklo, že mi div nevyskočil z hrudi. Byla jsem na pokraji nervového zhroucení, ale kdo by se mi divil?

25 týdnů bez pana Arogantního 3. Srazy 2/4

23. march 2013 at 20:20 | Eve*
Ano, já vím - jsem frajer, že jsem po tolika měsících znovu dokázala otevřít ten prokletý soubor a začít s překladem, co? :D

překlad: Eve*

Byl pátek. Ten pátek. Probudila jsem se skoro o tři hodiny dříve než obvykle, rozhodila jsem si všechny svoje povinnosti, jako by mi záleželo na tom, jak se na rozhovoru uvedu. Blázním? Samozřejmě že mi na tom záleželo. Třeba budu sedět před Tomem, uvidím ho a ucítím tak blízko, že znovu ucítím ten tlak na prsou. Nehledě na to, jak jsem se přesvědčovala, že jsem ho hodila za hlavu - to, že mezi nám a mnou nic nebylo, že to bylo jen poblouznění - věděla jsem, že je to úplně jinak. S Colem jsem se nikdy necítila tak dobře. Po celou dobu jako by bylo něco skryto, a vztah, který jsme měli, jako by byl nucený a nešel na drátkách. S Tomem, ač jsem se v jeho přítomnosti taky necítila dvakrát fajn, náš vztah narostl do takové roviny, že jsme jeden druhého kompletně poznali. Hrozně jsem se do něj zamilovala - do jeho čokoládového pohledu a piercingu v plném rtu. Dokonce jsem si oblíbila i ty jeho pitomé rasta copánky, které mu spadaly zpoza šátku na ramena. Jeho odér po vodě po holení a cigaretách jsem měla prakticky vypálené ve svých smyslech, a nikdy nezapomenu, jak zněl jeho hlas nebo na teplo jeho dlaní. Ohromně mi scházel, a dneska jsem mu musela čelit tváří tvář a hledět na něj jako vyhladovělá oběť.

25 týdnů bez pana Arogantního 3. Srazy 1/4

27. november 2012 at 20:20 | Eve*
překlad: Eve*

Tu noc jsem si zase chatovala s Vicem. Seděl na druhé straně počítače, někde tři tisíce kilometrů daleko v New Yorku, měl na sobě levandulovou polokošili a kolem zápěstí jakýsi hloupý kožený náramek. Já jsem vypadala jak vandrák - jako vždy ve vytahané noční košili a ledabyle vyčesaném copu. Victor se rozzářil, jakmile jsem mu nervózně zamávala do kamery, a jeho vřelé přivítaní mě trochu uklidňovalo. Můj nejlepší kamarád mi svým lehkým úsměvem vždycky zvedl náladu.

25 týdnů bez pana Arogantního 2. Akce

20. november 2012 at 20:20 | Eve*
překlad: Eve*

Moje ranní snídaně se skládala z misky s kašovitou vodovou hmotou, co původně měla být ovesná kaše, a hrnku levné kávy. Rozhodla jsem se našetřit si nějaké peníze na relativně levný kávovar, ale dokonce ani vanilková pěna navrchu kávy nemohla přebít její strašnou chuť. Donutila jsem se sníst pár dalších soust kaše, když ze své ložnice vyšla Elyse a hned v závěsu se za ní linul cigaretový opar. Došla do kuchyně, natáhla se pro své předražené cereálie a z lednice si vytáhla krabici s organickým mlékem. Tiše si zalila cereálie mlékem a jako by mou přítomnost u stolu ani nevnímala. Ticho mezi námi bylo nápadné a nepříjemné a po tom, co jsem se několikrát napila z hrnku své kávy, jsem vzhlédla.

25 týdnů bez pana Arogantního 1. Nové začátky

16. november 2012 at 20:20 | Eve*
Tak jo, máte to tu. Příjemný počteníčko vám přeju. :)

překlad: Eve*

Byly to už tři týdny, co jsem přiletěla do Los Angeles, a dva, co jsem nastoupila do malé univerzitní redakce. Okamžitě jsem spadla do mdlé rutiny; v šest třicet budíček, sprcha a snaha udělat si s vlasy něco reprezentativního, cereální tyčinka a hrnek teplé kávy. Hlavní způsob přepravy byla chůze, a jak jsem si brzy uvědomila, malý obnos pěněz, co jsem měla, se každým dnem smršťoval. Autobus byl ale prostě nutný. Pěší chůze nebyla tak špatná, i když počasí v LA bylo oproti New Yorku drastickou změnou. Hodně dní bylo jasných a každé ráno mě vítalo slunce. Budovy byly moderní, barevné a ve slunečních paprscích okouzlovaly.

25 týdnů bez pana Arogantního

10. november 2012 at 15:52 | Eve*
Jak jsem vám slibovala, dala jsem se do toho. Řeknu vám, že je to zase pěkný záhul, ale stojí to za to. První díl bude zveřejněn už v pátek 16. listopadu, tak si to rozhodně nenechte ujít!


překlad: Eve*

Jen ať hra pokračuje.

A jak jsem tam tak v tom prázdném bytě ležela,
uvědomila jsem si, že v Los Angeles
- i když je obrovské -
jsem se cítila víc osamělá, než v New Yorku.

Je to už skoro šest měsíců, co Anna naposledy viděla Toma,
a po tom, co uvěřila, že už ho nikdy neuvidí,
se oba potkají ve velkoměstě Los Angeles.
 
 

Advertisement