25 týdnů bez pana Arogantního 7. Spadla klec 2/2

12. september 2013 at 9:38 | Eve |  25 týdnů bez pana Arogantního
Po miliardě let se opět hlásím s překladem. Nezlobte se, že to trvalo tak dlouho a vězte, že pilně pokračuju v dalších dílech. :)

překlad: Eve

Byla jsem v pasti. Úplně a zcela v pasti.

K tomu závěru jsem dospěla v momentě, kdy jsem vkročila do apartmánu. Ria hodila taškou se sushi a dalšími pochoutkami na linku, Tom šel pomalu za ní a já si sedla na jednu z vysokých stoliček.

" Chutná ti sushi?" zeptala se mě s úsměvem, když otevírala plastovou krabičku. " Nevím, jestli výjde pro tři, ale ráda se rozdělím. Mají tu ty nejlepší řasy."


Rozložila na stůl tři talíře s kouskami syrové ryby. Vypadala, že na dusno zvenčí už zapomněla. Tom i já jsme zamířili ke stejné skříňce pro sklenky. Nemohla jsem si nevšimnout jejích útlých boků - chodila stejně jako blondýna, se kterou jsem před rokem bydlela. Tom si sedl vedle mě, rysy měl tvrdé a nečitelné, ale všimla jsem si, jak zatíná pěsti, stejně jak já na balkóně. Bylo to tak strašně divné, sedět v jeho pokoji s jeho nádhernou přítelkyní a večeřet s nimi - po tom všem.

" Tak," promluvila a přežvýkla malé sousto. " Odkud se znáš s Billem?"

Přitáhla jsem si talíř, ale nejedla jsem. Žaludek jsem měla stáhlý a nehrozilo, že bych mohla jíst, zatímco Tom seděl vedle mě. Odkašlala jsem si a porýpala se v hovězím, které mi nabídla. Vyschlo mi v puse, když seskočila z židle a usadila se na Tomově klíně. Ostře se nadechl a odvrátil ode mě pohled. Omotala mu ruce kolem krku a zvědavě se na mě podívala.

" Já..." Chci umřím, chtěla jsem říct. Ale místo toho, " … potkali jsme se loni v New Yorku."

" Oh," přikývla a předklonila se, aby si vzala další kus sushi. Když to udělala, trochu se jí vyhrnulo tričko. Jistěže měla sexy oblečení - a beztak ještě lepší spodní prádlo. Nebyla šance, že by se Tomovi líbila má obyčejná bavlněná podprsenka bez kostic s nulovým sex-appealem. Nikdy by na mě takhle nepomyslel - ted tu byla Ria. Objala jsem si tělo a zrudla - byl to tik, když jsem byla se sebevědomím na dně.

Dál se neptala a mně to vyhovovalo. Dostala všechny odpovědi, co potřebovala. Znala jsem Toma, ale můj kamarád byl Bill. Ne hloupý Tom. Tom celou dobu mlčel, mluvil jen když jednoslovně odmítal sushi, které mu Ria podstrkovala. Se smíchem zavrtěla hlavou a koukla se na mě. Přitiskla rty na jeho krk. " Nesnáší mořské plody. Snažila jsem se ho to tisíckrát naučit, ale pořád odmítá."

Pokračovala jsem v rýpání svého sushi a sem tam se podívala, jestli mě Tom nesleduje. Ale nesledoval, místo toho zíral na Riin talíř. Takhle chutnala smrt - pozvolný silný tlak na srdci rozšiřující se do všech orgánů v těle. Co je moc, to je moc.

" Už půjdu," řekla jsem tiše a vstala z židle. Tom se na mě podíval déle, než bylo vhodné. Jemně vzal Riu za boky a postavil ji na zem. Postavil se.

" Doprovodím tě."

" To je dobré," řekla jsem a přitiskla si tašku k tělu. " Není třeba," pokrčila jsem rameny. " To je dobré."

Nepřestával mě sledovat, ale já ho v tom nepodporovala, a sama vykročila ke dveřím.

" Ani ses toho nedotkla," všimla si Ria. " Nechutnalo ti?"

Jako by ti na tom záleželo.

" Promiň," řekla jsem. " Už jsem jedla."

" V pohodě," usmála se, ale už mi nevěnovala pozornost. Sáhla do plisované tašky a vytáhla velkou rudou lahev - šampón - a mně se v krku utvořil knedlík. Nebyl to jen šampón. Nebyl to jen kus umělé hmoty. Tahle lahev měla stát v jejich koupelně... jejich sprše. V jejich bytě.

Tom dál mlčky zevloval na místě, nesledoval ani jednu z nás, ale já se nemohla odtrhnout od tašky s věcmi, které Ria vyskládávala na linku. Vytahovala další a další věci - krabici s kapesníky - a knedlík v mém krku rostl. Nebyla to jen obyčejná taška s potřebami pro domácnost - ne, tohle bylo něco intimnějšího. Něco, co na ně poukazovalo - něco, co poukazovalo na jejich vztah. Další věc - třpytivá modrá krabička přistála vedle kapesníčků a Riin úšklebek mluvil za vše.

Jdi, křičel hlas v mé hlavě. Jdi, než uvidíš něco, co nemáš.

Uposlechla jsem vnitřní hlas a odvrátila se od Rii. I tak jsem ale viděla hygienické potřeby, ubrousky, dokonce i blbé kondomy - na tohle jsem neměla. V půli pohybu mě zastavil hlas vycházející z útrob kuchyně.

" Hele, zlato! Tentokrát jsem nezapomněla!"

Neotáčej se. Nedělej to, nedělej to, nedělej.

Otočila jsem se. Když jsem se otáčela kolem své osy, mé oči okamžitě spočinuly na tom, co Ria držela ve svých štíhlých prstech. Byla to malá žlutá tuba se třpytivým nápisem a růžovými malůvkami. Králík s jahodou.

" Jahodový Nesquik!" zamávala na mě tubou pyšně. " Jeho oblíbený!"

Sevřel se mi žaludek, hruď jako by se mi zavřela jako jeskyně a na mysli mi vytonula vzpomínka, když jsem tutéž potravinu nakupovala pro Toma. Viděla jsem sebe, ne Riu. Viděla jsem ho ten nápoj upíjet, zatímco jsem se starala o jeho apartmán v New Yorku. To jahodové mléko mi připsal na list na nákup, co jsem mu měla opatřit.

Udusila jsem stén a odvrátila pohled od ní i toho stupidního králíka. Bylo očividné, že jsem byla nahrazená tou úžasnou dívkou se zářivým úsměvem a bezchybným tělem, která stála v jeho pokoji a nebyla jen dalším číslem načmáraným a schovaným na kousku papíru na dně šatníku. Záleželo mu na ní natolik, že mu nakupovala. Miloval ji.

Na moment jsem zavřela oči a rychle vyšla ke dveřím a třesoucími prsty otevřela. Chtěla jsem dveře vyrvat z pantů a rozbít je na třísky, ale neměla jsem sílu, místo toho jsem vešla do malé chodby. Nohy se mi třásly. Když jsem za sebou zaregistrovala hluk kroků, zastavila jsem se.

Pomalu jsem se otočila a jak jsem předpokládala, uviděla jsem před sebou Toma. Vypadal nepohodlně, očima skákal ze mě na podlahu a já neměla nejmenší ponětí, co říct. Ujala jsem se slova jako první.

Naslinila jsem si rty a polkla. " Je krásná."

Pomalu přikývl a zabořil ruce do kapes. " To je."

" A je dokonalá," zamumlala jsem.

Další přikývnutí. " Ano."

Dlouze jsem vydechla. Podívala jsem se mu zpříma do očí, v uších mi zněla jeho slova, co mi řekl tu noc v baru. Zlomil se mi hlas: " A-a měls pravdu," zašeptala jsem. " Ona má všechno, co já ne."

Překvapeně se na mě podíval. Natáhl ruku, aby mi setřel slzy. " Nejsem až tak překvapená," zasmála jsem se. " Já jen... myslela jsem, že možná..." Nádech, výdech. " Já nevím."

" Myslela co?" Měl hluboký a těžko srozumitelný hlas. Udělal krok blíž. " Co sis myslela?"

Podívala jsem se na něj a mlčky ho prosila, aby to pochopil. Miluju tě.

" Myslím, že všechno se děje z nějakého důvodu," řekla jsem jemně. " Potkali jsme se z nějakého důvodu," usmála jsem se. " A taky jsem ti schválně zničila auto. A..." Stekly mi slzy a já se je ani nepokoušela usušit. Podívala jsem se na něj a nežně se usmála. " Mám z tebe radost, Tome."

Měl skelný pohled, ale už jsem u něj nechtěla být. Rychle jsem se otočila a vykročila k výtahům. Když jsem vešla do kabinky a otočila se, snažila jsem se nasát do sebe co nejvíc jeho blízkosti. Vdechla jsem jeho teplé hnědé oči, jeho růžovou tvář. Jeho krásné rty, jeho široká ramena. Jeho hloupé černé rasta copánky a velké oblečení. Ten pitomý piercing ve rtu.

A pak byl pryč.

Opřela jsem se o stěnu výtahu, zavřela jsem oči a zaposlouchala se do hraní piána. Už jsem kvůli němu nechtěla brečet - nechtěla jsem se jím zabývat. Holka s růžovým šampónem a jahodovým pudrem bylo dost.

Všechno se děje z nějakého důvodu.

Spadla klec.
 

3 people judged this article.

Poll

Další přeložené povídky?

Ano 59% (526)
Ne 41% (366)

Comments

1 nikca nikca | 12. september 2013 at 10:29 | React

Jako bych se do ni úplně vcitila.:)

2 Aky Aky | 12. september 2013 at 18:51 | React

Anoo :D Strašně jsem se těšila, až začneš znovu překládat :)

3 Týnka Týnka | Web | 13. september 2013 at 12:43 | React

Já tě miluju..:) tak honem honem další díly..:) jako musí to skončit dobře..:D:D isce mi Ria nějak nevadí ale prostě Tom musí být s ní..:) a ne s Riou..:D

4 Lollík Lollík | 22. september 2013 at 10:29 | React

Tak kde je další dil??? :(

5 Kodisa Kodisa | Email | Web | 17. october 2013 at 18:51 | React

Ahoj, omlouvám se za reklamu, ale kdyby jste chtěli začít žít jiný virtuální život, tak určitě navštivte moji stránku! Je tam rpg hra a doufám, že vás bude bavit. Rpg hry dobře ovlivňují vaši češtinu a potom se vám i lépe píší slohovky, tak to alespoň zkuste :) Odkaz na blog: http://rpg-school-kodisa.blog.cz/

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement