25 týdnů bez pana Arogantního 7. Spadla klec 1/2

3. may 2013 at 20:20 | Eve* |  25 týdnů bez pana Arogantního
překlad: Eve*

Pokud bych se nějaké situaci mohla za každou cenu vyhnout, byla by to právě tahle. Nikdy jsem se nemínila setkat se ženou, která získala toho největšího blbce, kterého jsem kdy potkala - ženu, která získala muže, do kterého jsem se tolik zamilovala. Přesvědčovala jsem se, že možná, jen možná, že to není skutečné. Možná Tom blufuje, abych žárlila - něco jako já s Oliverem v baru. Ale jak jsem zírala na tu vyzáblou omladinu se světlými vlasy, opálenou kůží a zamilováníhodnými rysy přede mnou, dopadla na mě realita. Byla skutečná. A já byla na dně.


" Kdo to je?"

Její hlas - trochu jadrný, protrhl ticho mezi námi třemi. Přenesla pohled ze mě na Toma a jako na povel, on svěsil ramena. Otevřel pusu, aby odpověděl, Ria udělala krok k nám. Zavřela za sebou dveře. Hodila tašku, co přinesla, vedle prázdných skleniček od vína na stole a vedle cigaret, a naklonila krk k Tomovi.

" No?" promluvila zase, tentokrát hlasitěji a nepříjemněji. " Kdo to je?"

Tom polkl, valil oči a mnul ruce podél těla. Konečně promluvil, ale tápal ve slovech. " To je... Anna," představil mě. " Tohle je Ann-"

" Já jsem rozuměla!"

Při jejím výkřiku jsem trochu nadskočila a cítila se naprosto bezradná, když jsem tam tak stála a sledovala Tomův upadající výraz.

" Chci vědět, co tu dělá - mluv!"

Znovu udělala krok blíž k Tomovi, on ustoupil vzad až k zábradlí a pohlédl nejdřív jí a pak mně do tváře. Chtěla jsem se odvrátit - brouzdat očima po světélkách města a černé obloze. Ale nemohla jsem. Stále jsem zírala na Tomova a na to, jak mě pohledem prosil. Žádal.

Prosím.

Tak jsem si odkašlala a zatla pěsti. Nebylo to tak dávno, co mě Tom hladil prsty po rukou. Byly tak jemné a něžné a tak strašně teplé. Jako bych při každém zatnutí vymazávala tuhle vzpomínku - proto jsem zatlačila víc. A víc. Skoro už jsem necítila prsty.

" A-ahoj," řekla jsem. Ria se pohla a přenesla všechnu svou pozornost na mě. Vypadala rozzuřeně, ale já se držela. To zvládnu.

" Jsem Anna," řekla jsem opatrně. Pokud můžu zmírnit situaci, musím být v klidu. Když se na mě zvědavě podívala, úsměv se jí změnil v úšklebek. Nadechla jsem se. Takhle to nepůjde. " Jsem kamarádka Billa."

Nebyla to úplná lež - byla jsem jeho kamarádka. Kdybych ale přidala, že jsem kamarádka Billa a miluju jejího přítele - to by byla větší pravda. Ria zamrkala, jako by dešifrovala, co jsem jí právě řekla. Tom stál za ní, pořád vyvalený, ale očividně spokojený, že jsem mu pomohla. Ve tváři měl úlevu.

" A Billova kamarádko..." její slova se roznášela nočním vzduchem a já si byla jistá, že měla pořád navrch. Vysvobodila moje oči a podívala se na stolek, kde stála lahev vína. " Čí jsou ty sklenky, Billova kamarádko?"

Byla pořád vytočená - a měla na to právo. Tohle nebyla situace, o které by každá přítelkyně stála, a já rozhodně nechtěla rozbíjet jejich vztah, nehledě na to, jak jsem byla do toho arogantního kluka zamilovaná. Vyhledala jsem její pohled ke stolku a přemýšlela nad nějakou trapnou výmluvou, abych Tomovi zachránila prdel.

" Přinesla jsem ji," řekla jsem zkusmo pomalu. " Jako dárek. Pro Billa."

Krátce se zasmála. Nebyl to upřímný smích. " Koupilas Billovi tohle víno?" Těkla pohledem, pokrčila rameny a zkroutila rty zase do šklebu. " Zajímavé - nikde tu Billa nevidím. To je trochu divné, nemyslíš?"

Rychle jsem se podívala na Toma. Pomoz mi, sakra.

" Uh... on, uh... šel do obchodu," řekl a odkašlal si. " Čekal jsem s Annou, až se vrátí."

Briliantní, ty idiote.

" Jo," přikývla jsem a zatla pěst, až jsem si nehty zaryla do dlaně. " Dali jsme si sklenku a čekali na něj."

Zmlkla jsem a dívala se, jak nás Ria zkoumá. Pak se jí rysy uvolnily a přestala se tvářit tak drsně. " Oh. No, to dává smysl."
Pomalu jsem vydechla, srdce se mi zpomalilo. Na setinu vteřiny jsme se na sebe s Tomem koukli a já viděla, že se tváří o dost přívětivěji. Pořád měl pootevřené rty, ohryzek mu poskočil, jak znovu naprázdno polykal. Díky.

" Tak," řekla Ria a založila si pramen vlasů za ucho. Usmála se na mě a pokrčila rameny. " Omlouvám se. Měla jsem náročný den."

Jo, to i já.

" V pořádku." Usměj se. Jako bys ji nechtěla přehodit dolů přes zábradlí.

Rozprostilo se nesnesitelné ticho. Ria si promnula paže proti chladu a podívala se na Toma. " Je tu zima, co? Pojďme dovnitř." Otevřela dveře od teras a usmála se na mě přes rameno. " Pojď, přinesla jsem sushi."
 

1 person judged this article.

Poll

Byl/a jsem tu

Byl/a jsem tu. 100% (878)

Comments

1 kia kia | 4. may 2013 at 0:24 | React

kokos, no mat pred sebou samonasranu Riu, tak si asi cvrknem do gatiek.. Anna je statočná, ja by som tak nezareagovala

2 báři báři | Web | 4. may 2013 at 3:42 | React

Oh bože, já bych ji hodila přes to zábradlí a ani vteřinu bych nad tím nepopřemýšlela. Bestie jedna. :D

3 Allys♥Cook Allys♥Cook | Web | 4. may 2013 at 18:10 | React

pěkné menu:)

4 catyy catyy | 7. may 2013 at 21:47 | React

ahojj mislim siii ze sii zapomela na dalsi dil ...jinak ta Ria ma dost !!

5 Aky Aky | 9. june 2013 at 20:23 | React

Kdy bude další díííl? :) Už je to přes měsíc...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement