25 týdnů bez pana Arogantního 6. Sushi k večeři 3/3

30. april 2013 at 20:20 | Eve* |  25 týdnů bez pana Arogantního
překlad: Eve*

Ta situace se podobala jedné z New Yorku. Seděla jsem s Tomem na balkóně, ze kterého byl neuvěřitelný výhled na L.A., mezi námi byly dvě sklenky vína. Byl to moment jako žádný jiný; slunce pomalu zapadalo, odráželo na obloze červené odstíny, ve kterých se leskly budovy. Byla jsem bezradná - od hromádky neštěstí ze včerejška jsem došla až sem na balkón k Tomovi.

Tom jako obvykle kouřil cigaretu a zíral na oblohu. Já jsem pomalu upíjela vína a co chvilka se na něj podívala.


" Brácha je fakt něco," promluvil, skoro mumlal. Odklepil popel do popelníku a znovu potáhl. " Divím se, že jsem to nepoznal."

" Proč to udělal?" zeptala jsem se a vydatně se napila vína. Tom jen pokrčil rameny.

" Nevím."

Chvilku jsme byli zticha, dokud jsem si nevzpomněla na otázku, kterou jsem v sobě držela už do doby, co jsem mluvila ráno s Oliverem. " Tys mě včera vezl domů?"

Když jsem to vyslovila, zatl čelist. " Ano."

Podívala jsem se na něj. " Proč?"

Odfrkl si a zkroutil rty do polovičatého úsměvu, při kterém vyfoukl kouř. " Bylas na hadry," řekl. " A kdybych tě nezvedl, ležela bys tam celou noc."

Přikývla jsem a zmohla se jen na oh.

" Navíc tvůj milý vypadal, že toho moc neunese," ušklíbl se. " Navíc byl na tom stejně, jako ty."

" Promiň," řekla jsem jemně. " Nechtěla jsem se tak opít."

" To je jedno," odsekl, udusil nedopalek v popelníku a vzal svou sklenku. " Je to tvůj život, ne můj."

Nastalo ticho. Opřela jsem se do křesla, upila vína a sledovala světélka na noční obloze. Koutkem oka jsem se podívala na Toma a všimla si, že se tváří suše - skoro až smutně - a ucítila jsem, že musím promluvit.

" Omlouvám se za všechno," zašeptala jsem. " Nechtěla jsem ti ublížit."

Otočil se na mě a podíval se mi do očí. Kvůli tmě je měl ještě tmavější, leskly se. " Proč jsi mi neřekla, že jedeš sem?"

Byla to jediná otázka, kterou mi ještě nepoložil, přesto mě překvapila. Polkla jsem a naslinila si ret. " Nevím," odpověděla jsem upřímně. " Asi jsem... jsem ti nechtěla ublížit."

Vyprskl a zavrtěl hlavou. " Ale ublížilas."

Tom se choval nejupřímněji, co jsem ho od New Yorku zažila, a já cítila, jak se mi z téhle konverzace dělá na nic.

" Nečekal jsem, že tě ještě uvidím," pokračoval a připálil si novou cigaretu. " Myslel jsem, žes mi zmizela ze života nadobro."

" Já jsem myslela to samé," zamumlala jsem. " Život je vtipnej, co?"

Když neodpovídal, promluvila jsem já. " Myslels to, cos mi včera řekl, vážně?"

Na chvilku zaváhal. " Ne."

" Proč jsi to potom říkal?"

" Byl jsem naštvaný," řekl. " Viděl jsem tě s tím klukem a... já nevím. Neměl jsem čistou mysl."

Když Tom mluvil, vybavila jsem si Oliverovu tvář, a cítila se provinile. " Oliver a já nejsme... nejsme jako..."

" Oh, vážně?" rozesmál se a otočil se na mě. " Vypadalas spokojeně, když ti strkal svůj jazyk do pusy."

" Byla jsem na mol-"

" Oh, to už jsem jednou slyšel!" div nekřičel. " A co jako?!"

" Není to-"

" Rozhodla ses," řekl temně a podíval se na mě. " Tys ho líbala taky." Jako by syšel. " Nikdo tě nenutil."

" Nechodím s ním," řekla jsem rozkolísaně. " Je jen-"

" Jen co? Kamarád do postele?"

" Ne, to... tak to není..."

" Je to celkem sranda, Anno," spustil tichým hlasem. " Je vtipné, jak tvrdíš, jak jsi obyčejná... ještě jak kolem sebe zvlačuješ tolik teploušů. V New Yorku i tady. Je to neuvěřitelné."

" Nevím, co to je," řekla jsem a znovu se napila. " Nevyhledávám to, nevím, proč se to děje. Nejsem jako Paige nebo moje šéfka Blair nebo tvoje nádherná přítelkyně, takže netuším proč."

" Já ti řeknu proč," řekl, rychle dokouřil cigaretu a podíval se na mě. " Nejsi jako ony. Proto všechny ty lidi přitahuješ. Jsi jiná - to už jsem ti řekl."

" Čím jsem jiná? Vždyť se na mě podívej." Víno začínalo působit, bylo mi teplo, rozmotával se mi jazyk. Tomova sklenka byla taky už skoro na dně, ale ještě nevypadal nameteně.

" Koukni na sebe!" vybuchl a rychle se postavil. " Nehraj to na mě! Chceš vědět, co je sranda, Anno? Chceš?"

Srdce mi bušilo mezi žebry. Donutila jsem se vydat něco jako chabou odpověď, ale Tom to ignoroval a začal přede mnou přecházet sem a tam.

" Ode dne, co jsem tě potkal, tě nemůžu vyhnat z hlavy."

Co?

Sevřela se mi hruď, bylo hrozně těžké dál dýchat. Vykuleně jsem na něj zírala, jak energicky kráčí sem a tam a sleduje zem.

" A i potom," ušklíbl se, podíval se na mě, postavil se přede mě a shledl ke mně ze své výšky. " Když jsi odešla z New Yorku." Zavřel oči. " Nemůžu na tebe přestat myslet. Každičký podělaný den, Anno. A tobě to neleží v patě."

Když oči zase otevřel, měl je jemné a skoro zoufalé. Chvíli jsem nebyla schopná slov, ale pak jsem sebrala kuráž a vstala, pohledem sledoval moje pohyby. Skoro jsme se dotýkali, jak jsme si byli blízko.

" Myslíš, že já to mám jinak?" donutila jsem se promluvil. " Myslíš, že to nebylo těžké tehdy v noci odejítt?"

Hleděl mi do očí a jeho tělo pořád vydávalo k tomu mému teplo, ale ani přitom jsem se neodtáhla. " Pořád mám tvůj náramek, Tome. Pořád ho mám. A to, že je Oliver můj kluk, jsem řekla jenom proto, že jsem byla opilá a chtěla jsem, abys žárlil. Vím, že jsem idiot, nemusíš mi to připomínat. Ale neopovažuj se číst mi myšlenky."

Jak jsme proti sobě stáli a vyzývavě si hleděli do očí, Tomův pohled zakolísal. " Zvedl jsem tě a odvedl do auta, protože mi na tobě záleží."

Jeho slova mě ochromila. Neuměla jsem si představit, že Tom něco takovému dokáže přiznat. " Záleží ti na mně?"

Pomalu kývl. " Za to, cos mi udělala, tě nenávidím," zamumlal. " Ale nikdy mi na to nepřestalo záležet."

Na to jsem neodpověděla, místo toho jsem jsem se natáhla a vzala ho za ruku. Propletla jsem prsty s jeho. Stiskl mě těmi svými a podíval se na mě pohledem, který naznačoval, o jak intimní chvilku se jedná. Nebylo to objetí nebo polibek, ale byl to začátek.

Pohladil mi palcem hřbet ruky, ztěžka polkl a utrousil koutkem. " Pořád mě přivádíš k šílenství."

Usmála jsem se. " A ty jsi kretén."

Jak jsme se na sebe dívali a on mě hladil po ruce, cítila jsem obrovskou radost. Radost ale skončila při hlase, který se ozval z jeho apartmánu. Když jsem hlas přiblížil, odvrátil pohled a podíval se mi přes rameno. Pomalu jsem se otočila, abych se podívala, kdo to mluví, a srdce mi spadlo až do žaludku.

" Zlato?"

Přišla k nám dívka. Byla štíhlá, měla uplé kalhoty a krátké tričko. Měla světlé vlasy, tvář nepopiratelně krásnou. Otevřela dveře od terasy a zamávala taškou. " Přinesla jsem sushi."

Když mě uviděla, zastavila se. Tom mě okamžitě pustil a složil ruku podél těla. Zvedla na mě obočí a přeskočila na Toma. " Kdo to je?"

Podívala jsem se na Toma, který byl bledý. Sklopil ke mně oči a tiše promluvil. " To je Anna." Znova polkl a pak se mu ze rtů vydrala moje nejhorší noční můra.

" Anno, to je Ria."
 

Be the first one to judge this article.

Poll


Comments

1 Natalia. Natalia. | Web | 30. april 2013 at 20:49 | React

Perfektní! :-)

2 Monchichi Monchichi | 30. april 2013 at 22:40 | React

nieeeeeeee.... Preco to zase Ria musela skazit!!!.... Do kelu a uz sa to tak pekne vyvyjalo.... Jaaaaaaj... V skutocnosti proti nej nic nemam, ale v tejto poviedke si to teraz u mna posrala za to kazenie romantiky... :DD Uz sa neviem dockat dalsieho dielu... :DD

3 báři báři | Web | 30. april 2013 at 22:47 | React

Mein Gott, ta teda ví, v jakou chvíli přijít. Se asi poseru, ale fakt. :D

4 kia kia | 1. may 2013 at 0:33 | React

no pekne.. toto bude este sranda s Riou
inak k ankete, chyba mi tam kolonka "normalne vlasy", tym by som hned dala like :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement