25 týdnů bez pana Arogantního 6. Sushi k večeři 1/3

19. april 2013 at 20:20 | Eve* |  25 týdnů bez pana Arogantního
překlad: Eve*

Na jazyku jsem měla kyselou pachuť a červenala se. Otřela jsem si pusu a natáhla se po láhvi s ústní vodou, abych se zbavila kyselosti v puse. Ústní voda nechutnala o moc líp. Pálila jak prase a byla cítit po alkoholu, jen maskovaném za svěží příchuť. Ale pomohla, tak aspoň něco.

Oliver se mi rozvaloval v posteli. Brýle měl nakřivo posazené na nose a zářivě se usmíval. Posadila jsem se na okraj postele a promnula si spánky.



" To bylo něco, viď?"

Zněl vesele, ale zároveň ospale. Donutila jsem se k úsměvu a vyhla se pohledu na něj. Včera jsem to astronomicky posrala. Slíbila jsem si, že se alkoholu v blízké budoucnosti ani nedotknu.

" Jak jsme se dostali domů?" zeptala jsem se a podívala se na hodiny za ním. " A je Lana v pořádku?"

Roztáhl pusu do ještě většího úsměvu a přikývl. " Nepamatuješ si to?"

" Ne," zívla jsem do dlaně. " Myslím, že jsem odpadla s třetím drinkem."

" Čtvrtém," opravil mě. " Ale to my všichni." Jemně se protáhl. " A Lana je v pohodě, myslím, že se o ni James postaral."

" A my?"

" Ti podivíni, co jsme s nima dělali rozhovor, nás odvezli domů."

Zbledla jsem. " Bill a Tom?"

Přikývl a posadil se. " Jo, odvezli nás."

Krátce jsem vydechla a zadívala se do země. " Ještě něco se stalo?"

" Co, když odmyslíme nás dva?"

Pusu měl od uchu k uchu, ale já zůstávala vážná. Nechtěla jsem to vytahovat, hlavně ne teď. " O nic nešlo, Olivere."

" Ne, ne," zavrtěl hlavou. " Nemluvím o tom v baru. Mluvím o tom, když jsme tančili."

Vykulila jsem oči a rychle se na něj otočila. " My jsme tancovali?"

" A pěkně to rozjeli," dodal s pusou od ucha k uchu. Vypadal tak spokojeně.

Zvedla jsem ruce ke tváři, zavřela oči a zaskuhrala. " Už nikdy nebudu pít," zařekla jsem se. " Včera bylo ažaž." Otočila jsem se na Olivera a váhala, jestli mluvit dál. " Jak jsme skončili - teda... proč jsi-"

" Ve tvojí posteli?"

Přikývla jsem.

Mávl rukou. " Nic se nestalo, neboj. Chtěl jsem přespat na zemi, ale nějak jsem skončil vedle tebe."

Mlčela jsem. Nemohla jsem uvěřit, že se to děje. Neměla jsem být v posteli s Oliverem. Neměla jsem se opít do němoty a muchlovat se s ním. Měla jsem zůstat doma, jak jsem to dělala vždycky.

" Naštvali jsme asi hodně lidí," promluvil, čímž prolomil ticho, a zněl spokojeně.

A sranda pokračovala.

" Co tím myslíš?" zeptala jsem se tiše a hrozila se nad myšlenkou toho, co mi chtěl říct.

Stiskl rty a přenesl dlouhý prst k puse. " No, shrňme si to... Blair si myslela, že naše veřejná náklonnost, um... myslím, že řekla, že je to nechutné?"

" Skvělý."

" A James taky nevypadal spokojeně," rozesmál se. " Ale nebyli jsme v práci, takže je jedno, co si myslí."

Přitom se mi trochu sevřela hruď, vzpomněla jsem si na pohled jeho šedých očí, když jsem se s Oliverem líbala. Vybavovala jsem si jen jen Olivera a mě, jak se líbáme, jako bychom byli dva nadržení teenageři na parketu.

" A pak tam byl ještě ten týpek s piercingem-"

Když to řekl, tlak na prsou zesílil. " Tom?"

Přkývl. " Ten s rasty, nebo co to měl. Působil, že chce někoho zavraždit. Nevím, proč."

Ale já vím, chtěla jsem říct. Vyšplouchla jsem ho a chovala se jak blbá kráva přímo před ním a jeho bratrem.

" Co udělal?"

" Vypadal znechuceně, nebo tak něco. Pokaždé, co se na nás podíval, měl na obličeji zvláštní škleb," pokrčil rameny. " Jak jsem řekl, netuším. Možná byl jen ožralej."

Anebo jsem prostě jen svině.

" Proč by nás ale pak vezl domů?" Hlas jsem měla měkký a zadýchaný a nesl se v něm znatelný smutek.

" Ke konci jsi začala klopýtat," vysvětlil. " A to fakt hodně. A chtěla jsi jít domů. Ten blonďák s koženou bundou se nabídl, že nás odvezou."

Bill.

" Rastaman se netvářil šťastně, nevím," pokračoval. " Ale vlastně to byl on, kdo tě zvedl ze země, když jsi cestou ven spadla."

" Cože?" vzhlédla jsem rychle. " Cos to řekl?"

Oliver se zasmál. " Všichni někdy padáme, když jsme nalití, Anno. O nic nejde."

" Ne, ne-" Byla jsem frustrovaná. " To jsem nemyslela. Říkals, že mě zvedl?"

" Oh," přikývl. " Jo. Spadlas na kolena a my jsme k tobě rychle přišli. Zvedl tě a prakticky dotáhl do auta."

Bylo mi ještě víc na nic. A kocovinou to nebylo. Připadala jsem si strašně, byla jsem níž, než nejníž, cítila jsem se-

" Měli Audi," přerušil Oliver mou vnitřní zpytovanou. " Věříš tomu? Ti kluci jsou prachatí."

Málem jsem vyprskla. Chtělo se mi hystericky smát a zhroutit se pod deku a už nikdy nevyjít na denní světlo. Ale nemohla jsem. V krku jsem měla suchý tlustý knedlík a v puse vyschleji, než kdykoliv. To Audi jsem znala ještě dřív, než Toma. Jak ironické.

" Takže," promluvil s úsměvem. " Jsi připravená na další kolo?"


Na žádné druhé kolo jsem s ním ten večer nešla. Popravdě mě později toho dne zasáhl hurikán nevěřícnosti a směšnosti, když mi zazvonil telefon. Ležela jsem v posteli, vyrovnávala se s bolestí hlavy a nevolností, které mě celý den sužovaly. Nepoznávala jsem číslo, ale i tak jsem to zvedla.

" Haló?"

" Tak co hlava?"

Hlas na druhém konci byl nepopiratelně mužský a nesl známý akcent, který jsem tak znala.

" Bille," pousmála jsem se, " Odkud máš moje číslo?"

" Včera jsi mi ho dala." Slyšela jsem, jak se směje. " Říkalas, že chceš zůstat v kontaktu."

Vzdychla jsem a podívala se do stropu. " Divím se, že v něm chceš zůstat ty po tom, co jsem včera vyváděla."

" Jsi moje kamarádka," zamumlal. " Nevzdávám se přátel tak snadno."

Potěšeně mi zaškubalo v koutcích. Připadala jsem si, jako bychom se bavili zpátky v New Yorku, když jsme se sbližovali. Poprvé za den jsem se cítila příjemně.

" Mimochodem, volám, abych se tě zeptal, jestli nechceš dneska večer přijít," řekl. " Na večeři."

Ostře jsem se nadechla. " Nemyslím si, že je to dobrý nápad, Bille."

" Brácha tu nebude," ujistil mě rychle. " Budeme tu jen ty a já."

Chvíli jsem nad jeho nápadem přemýšlela - co horšího se ještě mohlo stát? Tom tam nebude a mně vážně chyběl kamarád. Po dlouhé chvíli jsem vzdychla. " Dobře. To zní dobře. Kdy?"

" V sedm," odpověděl. " Textnu ti adresu. Není to od tebe tak daleko."

Když jsem zavěsila, zůstala jsem v tichosti s mobilem přitisknutým k prsům. Plánovala jsem večeři s Billem v jeho a Tomově apartmánu. Znovu jsem s ním navazovala kontakt, což bylo skvělé - ale proč jsem měla tak špatný pocit?
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Imagines mám radši s:

Tomem
Billem

Comments

1 Týnka Týnka | 19. april 2013 at 20:34 | React

a Bill by to mohl nějak nafingovat aby se tam Anna a Tom sešli..:D:DD

2 kia kia | 20. april 2013 at 0:14 | React

chudak holka.. akoze toto stvarat, no mala by som minimalne mesacny zakaaz pitia.. vlastne.. asi dozivotny, haha :D
pf, Oliver takto zneuzil situaciu? no toto :D

3 báři báři | Web | 22. april 2013 at 23:50 | React

Jo tak on ji odnese do auta, ale aby se s ní normálně bavil, to ne? :D Pitomeček. :D No, jsem zvědavá, jak bude probíhat večeře, určitě se tam Tom ukáže, to je mi jasné. :D Těším se na pokráčko. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement