25 týdnů bez pana Arogantního 5. Tlak vrstevníků 1/2

14. april 2013 at 20:20 | Eve* |  25 týdnů bez pana Arogantního
Omlouvám se za absenci pátečního dílu, ale úplně jsem zapomněla. :D

překlad: Eve*

Barva jeho panenek se pomalu setkala s mým vystrašeným pohledem a zablesklo se v nich uvědomění, pak evidentní zlost. Dlouze se na mě díval, z mikinu mu odkapával růžový led za špičky bot. Kap. Kap. Kap. Hudba kolem nás hučela - ale já slyšela jen vlastní tlukot srdce. S Tomem jsme na sebe věčnost zírali, pak se rychle otočil, zanadával a proplestl se kolem mě shlukem těl.

Bez rozmyšlení jsem odsunula barovou stoličku a šla za ním, nehledě na Lanu, která na mě volala. Soustředila jsem se na jeho bílá záda a rasty spadající na ramena. Co to sakra dělám?


Když jsem se propletla masou lidí na parketu, zastavila jsem se v rohu vedle záchodů. Tom se ztratil na pánech a já se sama opřela o stěnu. Mohla jsem pěkně rychle zmizet a ignorovat, že jsem ho polila - ale nemohla jsem se k tomu přimět. Jaká byla šance, že na něj znovu narazím? Malé, vybavila jsem si Vicův hlas, když jsem s ním před týdnem telefonovala. Nulové. Málem jsem vyprskla. To nebylo možné.

Když jsem uviděla, že se dveře otevřely a jeho tělo se objevilo a on vypadal ještě rozzuřenější než na baru. Zastavil se, když si mě všiml, na mikině měl pořád světle růžovou skvrnku. Vražedně si mě měřil a já bojácně udělala krok vpřed.

" Promiň, já-"

" Ne." Měl tvrdý hlas - chladný - a mně došlo, jak hloupě jsem vypadala. Nehledě na jeho výraz, udělala jsem další krok.

" Nepolila jsem tě naschvál," řekla jsem tiše. " Byla to nehoda."

Suše se zasmál - jako kdysi. " Tvoje nehoda mi zničila oblíbené oblečení." Podíval se na mikinu a pak na mě. " Víš vůbec, kolik stojí?"

Sevřelo se mi srdce. Takhle se mě už jednou ptal a vždycky jsem odpověděla stejně. Takže jsem ho ušetřila. " Víc, než já, já vím."

Chvíli bylo ticho, pak si Tom odfrkl a odešel zpátky na toalety. Vždycky to bylo naopak - vždycky jsem od něj utíkala já - a on šel za mnou, chytil mě za paži, aby mě zadržel. Role se vyměnily a já věděla, že tentokrát budu muset jít já, tak šla šla. Rychle jsem jsem vyběhla, natáhla ruku a omotala mu prsty okolo svalů na předloktí. Bylo stejně teplé, jako jsem si pamatovala, sevřela se mi hruď. Zastavil se, narovnal ramena, a tak jsme tam stáli - já za ním, on s mou rukou omotanou okolo jeho.

" Tome..." hlas mi zněl odcizeně. Byla jsem tichá, zlomená. Zoufalá.

Pomalu se nadechl, záda se mu přitom pohnula. " Pusť mě."

" Prosím," zakuckala jsem se. " Mluv se mnou."

Otočil se, prsty jsem ho pořád držela, a podíval se na mě. Když na mě shlédl, trochu mu se mu zjemnily rysy a objevil záblesk citu, který jsem ale neznala. Díval se na mě stejně zlomeně jako já na něj a to mě skoro roztrhalo.

" O čem chceš mluvit?" zamumlal. " Není o čem."

Polkla jsem. " Víš, že je," řekla jsem pomalu a tiše. " Nebyli jsme si cizí."

Nehl brvou, oči měl něžné a ramena uvolněná. Bylo to, jako bychom byli zpátky v New Yorku před koncem naší smlouvy, před tím, než mě přitiskl na zeď a zaútočil mi na rty. Bylo to, jako by jednomu na druhém záleželo. Nebo něco. Sjel mi pohledem na rty a chvilku je sledoval a mně se zrychloval tep.

" Anno?"

Kouzelná chvilka byla pryč. Tom se odtrhl od mých rtů a přenesl pozornost směru hlasu a vymanil se mi ze sevření. Já jsem taky vzhlédla a uviděla Lanu na stát prahu. Přeskakovala pohledem ze mě na Toma, ale rychle se zaměřila na mě.

" Já- já se omlouvám," vykoktala stydlivě a spráskla ruce. " Já jsem jen... Oliver je opilý a um... hledá tě, řekla bych."

Dívala jsem se na ni a cítila na sobě Tomův pohled.

Další agonické ticho a pak-"

" Díky za zničené tričko." Trhla jsem sebou. Tom se otočil a vykročil k baru. S polohlasným omluv prošel kolem Lany. A pak byl pryč.

Koukla jsem se na Lanu a cítila se na dně.

Usmála se na mě a kývla za sebe. " Další runda je na mě."


Byly jsme zpátky na prvním stanovišti, ale místo sezení na zviklaných židličkách, jsme musely vystát celkem dlouhou řadu, abychom si mohly objednat. Vyhlížela jsem přes rameno nějakému mladému vysokému klukovi před sebou a najednou na sobě ucítila pohled. Otočila jsem hlavu a uviděla známé tmavě hnědé oči. Zoufale jsem se pousmála, když jsem poznala, že je to Bill sedící několik metrů ode mě. Kývnutím mě k sobě přivolal, já se podívala na Lanu a pak zase na něj. Kývl na ni, jako bych ji měla vzít s sebou. Šťouchla jsem do ní a řekla jí, že nedaleko baru sedí můj kamarád. Pokrčila rameny a následovala mě za Billovou hubenou postavou.

" Dlouho jsme se neviděli," řekl s úsměvem. " Zdá se, že se budeme často potkávat, co?"

Bill vypadal absolutně skvěle. Dokonce s blonďatými vlasy a narostenými vousy na tváři byl elegantní, kožený bunda s cvoky mu dokonale seděla.

" Ahoj, Bille," usmála jsem se. " Dlouho jsme se neviděli, no," otočila jsem se na Lanu. " Tohle je moje kamarádka Lana. Pracuje se mnou."

Bill na ni kývl. " Čau. Rád tě poznávám."

Stydlivě mu s očima zapíchlýma do země kývnutí oplatila a Bill se na mě podíval. " Viděl jsem bráchovo tričko."

Zrudla jsem, tentokrát jsem hlavz klonila já. " Byla to nehoda. Fakt jsem nechtěla, je mi to lí-"

" Ne, ne, ne," přerušil mě. " Neomlouvej se. To tričko nebylo tak drahé, jak říká."

" I tak je mi hrozně."

" Stálo šedesát dolarů, Anno," řekl, předklonil se a zadíval se mi do očí. " Jen aby bylo jasno."

Zasmála jsem se a trochu se díky Billovi uvolnila. " Nemohla bych si dovolit ani to."

" Nedělej si s tím starosti," ujistil mě a pohladil mě po ruce. " Zvu tě na drink. Co by sis dala?"

" No, Lana a já jsme měly margarity..."

Bill zkroutil nos. " Tak to byla ta růžová plpa? Když jsem přikývla, vzdychl. " Ne, ne. To si rovnou můžete dát ústní vodu. Objednávám ti opravdový pití."

Otočil se na barmana, ukázal mu prsty trojku a řekl něco, čemu jsem nerozumněla. Když se barman vrátil se třemi skleničkami jantarové barvy, tázavě jsem se na Billa podívala.

" Neptej se," řekl a podal Laně a mně sklenku. " Jen pijte."

Lana si přičichla, škubla sebou a rychle odvrátila hlavou. " Je to strašně silné."

Bill se usmál víc. " Jen pijte."
 

1 person judged this article.

Comments

1 báři báři | Web | 14. april 2013 at 23:00 | React

Ah, Bill, hlavní opíječ. :D :D Tak to se mi líbí. :D Kdyby mě pozval na drink, neváhala bych ani vteřinu. No a Tom pořád stejně nevrlý, no jsem zvědavá na pokračování. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement