25 týdnů bez pana Arogantního 4. Katastrofy s daiquiri 3/3

9. april 2013 at 20:20 | Eve* |  25 týdnů bez pana Arogantního
překlad: Eve*

Vypít drink mi trvalo něco přes hodinu. James hlasitě poznamenal, že potřebuje další pivo - už desáté - a Oliver začínal svůj třetí Long Island. Holčina, kterou jsem znala z redakce, Lana, pořád tiše seděla a ani se nesnažila zapojit do konverzace. Zírala do své vody a na chvilku mi připadala víc zoufalá, než já - jestli to bylo vůbec možné. Byla to hezká holka, uvažovala jsem si, když jsem si hrála s růžovou slánkou ve své sklence. Měla tmavé kudrnaté vlasy na ramena. Úzké rty a jemné rysy. Na nose pihy. Byla roztomilá. Tichá, jistě, ale roztomilá.


Uvědomila jsem si, jak nedobře se musela cítit, tak jsem si jemně odkašlala a zavolala na ni. Když vzhlédla, v očích se jí zračilo překvapení, nepatrně jsem se na ni usmála.

" Piješ obyčejnou vodu?" zeptala jsem se dostatečně hlasitě, aby mě bylo přes hlučné prostředí slyšet. Když pokrčila rameny a potvrdila mou otázku, kývla jsem k baru. " Nechceš si jít se mnou objednat k baru? Zvu tě."

Neměla jsem si sice peníze, jak Oliver taktně řekl před hodinou, ale neměla jsem v práci nebo ve městě žádné kamarádky, tak jsem si řekla, že tohle je dobrá příležitost si nějaké udělat. A fungovalo to, najednou se usmála a postavila. Když jsme se vycházely z boxu, několikrát jsem narazila Oliverovi do nohou, on se na mě podíval skelným pohledem a s červenými tvářemi.

" Mám jít s vámi?" zablebtal celkem srozumitelně při tom, kolik toho vypil. " Stejně si chci objednat další Long Island."

Chtěla jsem ho zarazit, že už měl dost, ale výraz v jeho očích a dychtivý úsměv mi sebraly vítr z plachet.

" Jasně," řekla jsem. " Jak chceš."

Šly jsme s Lanou tiše bok po boku a probojovávaly se skrze zpocená tancující těla. Oliver klopýtal za námi s penězi. Když jsme dorazili k baru, byla jsem příjemně překvapená, že jsme objevili dvě volné židličky vedle skupinky holek našeho věku, možná o trošku starších. Zabrala jsem si jednu stoličku, Lana druhou, a Oliver se zamračil.

" A kde mám já?"

" Jsou tu jen dvě," vysvětlila jsem jemně. " Ty sis chtěl jen dolít a Jamesovi se očividně nelíbí být s Rachel sám."

Obrátil oči. " Jo, James. Aha."

Objednal si pití a nedbale se o mě opřel, a na setinu vteřiny jsem se lekla, že mě chce políbit. Místo toho mi přitiskl rty na ucho a pošeptal, " Pak ti koupím drink."

S úlevou, že nepřitiskl svoje rty na moje, jsem mu tiše poděkovala a on se vzdálil. Zůstala jsem tak s Lanou sama u zalidněného barového pultu s nepříjemným pocitem v ústech. " Co si dáš?"

" Já moc nepiju," pokrčila rameny.

" Já taky ne," usmála jsem se. " Ale je pátek večer a my už jsme tu, tak proč ne?"

Pozvedla koutek do úsměvu a se zaváháním se na mě podívala. " To tvoje daiquiri vypadalo celkem dobře."

Objednaly jsme si obě to samé a já barmanovi zaplatila. Když před nás pití položil, upila jsem čtvrtku ze svého lehčeji, než posledně. Začínalo mi být teplo a zábrany ustupovaly. Byla jsem přiopilá, vím. Lana vypil půlku své skleničky během chvilky a bylo viditelné, že doopravdy moc nepila, protože se byla s každým douškem komunikativnější.

" Jak se ti líbí v redakci?" zeptala se a upila brčkem.

" Normálně," pokrčila jsem rameny. " Není to to, co jsem čekala, ale je to fajn. Ty pracuješ v grafice, že?"

" Částěčně, no. Pracuju s Brianem, ale ještě začátečník."

Zasmála jsem se a ohlédla přes rameno. " Kde vůbec je?"

Lana zrůžověla a zatřpytily se jí oči. Pomalu se rozhlédla a pohledem se zastavila za mnou. Malým prstem mi ukázala za záda. " Myslím, že strká jazyk tamté holce do krku."

Otočila jsem se směrem, který ukazovala a uviděla Brianovu blonďatou hlavu u jakési brunety. Jo, rozhodně se líbali. Obrátila jsem se nazpátek a s povzdechem upila ze svého drinku. Byl sladký a studený a, oh, chutnal mi.

" Všimla jsem si, jak se k tobě Blair chová," promluvila Lana a vycucla poslední zbytek pití ze dna. " Neber si to osobně, je to kráva."

" Jako bych to nevěděla," zamumlala jsem. " Nevím, co jsem jí udělala."

" Nic jsi jí neudělala," odpověděla. " Nemá tě ráda kvůli Jamesovi."

Zamrkala jsem. Cože?

" No, líbí se jí," vysvětlila a zasmála se. " Je to vidět. Je do něj zabouchlá od samého začátku. A pak jsi přišla ty a on si začal všímat tebe."

Cítila jsem, jak se mi sevřela hruď a teplo způsobené alkoholem zesílilo. Nevěděla jsem, co říct, ale nemusela jsem dlouho přemýšlet, protože Lana pokračovala. " A Oliver tě sleduje taky. Celá redakce to vidí."

Tlak mi sevřel žebra a plíce se mi přesunuly do krku. Všimla jsem si toho taky, trochu, ale slyšet to od holky, která pracovala na druhé straně redakce a s nikým se nebaví - někoho, kdo měl přehled o celém osazenstvu v práci - to potvrzovalo.

Lana si musela všimnou mého zmlknutí, protože se natáhla a dotkla se mé paže - přátelské gesto. " Hej," usmála se. " Omlouvám se, jestli jsem tě překvapila. Obvykle tolik nemluvím, ale nemám v redakci moc přátel."

" To ani já," připustila jsem rozpačitě. " Je to těžké."

Podívala se na naše skleničky, které už byly skoro prázdné. " Teď platím já," nabídla se vřele. " A považuj to jako začátek kamarádství."

Usmála jsem se. Konečně jsem se cítila někým braná - někým jiným než Oliverem nebo Jamesem nebo třeba Victorem. Tahle holka mě uznávala - a já byla za poslední týdny poprvé šťastná. Nadšeně a s úsměvem jsem přikývla. " Na přátelství."
Objednala nová daiquiri a když nám je barman poslal, vzala jsem si svoje. Měla jsem už v hlavě, takže když jsem prsty mínila zachytit sklenku, sjela jsem ze židličky a pití se mnou. Vyšplhala jsem se zpátky a zalapala po dechu. Uslyšela jsem rozzezlený mužský hlas.

" Co to do prdele?!"

Rychle jsem se otočila, abych se omluvila tomu, na koho jsem vyšplíchla drink, a očima jsem okamžitě utkvěla na růžové skvrně na sněhobílé mikině. Rozšířila jsem oči a uvědomila si, že jsem někomu zničila tričko.

Do prdele.

Urychleně jsem sebrala ubrousky a mezi omluvami začala čistit škody, očima jsem přeskočila na mikinu a černé copánky na ramenou a zastavilo se mi srdce. Pomalu jsem se podívala nahoru a uviděla piercing v dolním rtu. Bílý šátek pod černou kšiltovkou. A pak ty oči - hnědé s pohledem, který mě uháněl už skoro rok. V tu chvíli jsem si uvědomila hrůzu situace a s ústy dokořán zírala na osobu před sebou. Protože v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem svoje jahodové daiquiri nevylilla na mikinu nikoho jiného, než Toma.

Oh, do hajzlu.
 

1 person judged this article.

Comments

1 kia kia | 9. april 2013 at 21:24 | React

co dodat, holka ma proste stastie :D
ale mile od nej, ze sa snazi socialozovať :)

2 báři báři | Web | 11. april 2013 at 12:21 | React

Bože, takové napínavé ukončení dílu, no proč ne. :D je fajn, že si našla kámošku. :) A teď se těším na další kapitolu ještě více. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement