25 týdnů bez pana Arogantního 4. Katastrofy s daiquiri 2/3

5. april 2013 at 20:20 | Eve* |  25 týdnů bez pana Arogantního
překlad: Eve*

Od trapného setkání s Billem a Tomem uběhly čtyři hodiny a já se procházela tak dlouho, až jsem zůstala u jedné zchátralé budovy. James rozeslal mail po redakci, že jako odměnu za úspěšný měsíc, nás zve do baru Blueline. Nedivila jsem se, že tohle místo navrhla Blair.


Stála jsem osamotě, oblečená do džínů, které mi byly čím dál volnější a obyčejném černém tričku. Trochu mě odradilo, když jsem zahlédla několik blondýn v upnutých topech s dlouhýma nohama a jehlovými podpatky. Já na podpatkách chodit nemohla. Pár černých tenisek byly ty nejhezčí body, co jsem měla, když pominu pekelně nepohodlné boty na klínku, co jsem si obula na interview. Nevypadala jsem jako někdo, kdo patří do tohohle vyumělkovaného klubu, byla jsem v Los Angeles sama. Nevypadala jsem, že patřím vůbec někam.

Za moment jsem na rameni ucítila jemný dotek a když jsem se otočila, uviděla jsem Olivera, jak se na mě úsmívá. Slušelo mu to, vážně. Tmavé plátěné kalhoty a mikina přes bílé tričko. Brýle s černými obroučkami. Sladký pokřivený úsměv. Oliver.

" Myslel jsem, že nepřijdeš," řekl a zařadil se mi po boku.

Vzdychla jsem. " Ani jsem to neplánovala."

Uculil se. " Ale...?"

Škádlivě jsem se na něj usmála a obrátila oči v sloup. " Ale někdo mě přemlouval. Nechtěl být sám s - co jsi to říkal? S těma debilama?"

" Něco takového," pokrčil rameny. Podíval se před nás a pak ke pokřivené frontě opilých mladých lidí. " Tenhle bar je fakt strašnej. Divím se, že ho Blair vybrala."

" To je tak hrozný?"

" Oh, jo," přikývl. " Hromady lehkých holek a kluků, ze kterých jde hrůza. Pak se spárují a poskakují po parketu."

Hrála jsem si s jezdcem na zipu a přešlapovala z nohy na nohu. " To mě v programu na dnešní večer tedy utvrdilo."
Oliver se rozesmál a chytil mě za paži. " Jsem ráda, žes přišla."

Usmála jsem se na něj. " Vážně?"

Vycenil chrup. " Vážně."

Dívali a usmívali jsme se jeden na druhého ve světle osvětlení, které k nám od baru dosahovalo. Byl to hezký moment v mém mizerném životě - a na sekundu jsem kompletně zapomněla na horor z dřívějška dne. Cítila jsem se uvolněně - pohodlně a vítaně - dokonce i v mých velkých džínách a vytahaném tričku, které mi na těle viselo jak pytel.

Když jsem se konečně zařadili do řady, Oliver se mě pořád dotýkal bříšky prstů na předloktí, a v tu chvíli jsme se potkali s vysokým mužem v černém triku. Podíval se na Olivera, potom na mě a vytáhl obočí. Oliver mu řekl cosi o univerzitním nakladatelství a naší partě nebo co a po zvědavém pohledu nás vpustil dovnitř.

Vešli jsme dál. Bylo tu hlučno, stěny i podlahy se otřásaly. Ve vzduchu se vznášel opar kouře, pálil mě v nozdrách. Šli jsme pomalými kroky, Oliver mě držel za ruku a razil cestu. Podívala jsem se skrz modré světlo a konečně rozpoznala známé lidi u stolu. Zastavili jsme se.

Poznala jsem jednu holku - Laru, myslím - sedící u nejzažšího konce stolu, jak se tlačí do boxu. Držela malou sklenku s vodou, dívala se do ní a vypadala mizerně. Vedle ní byla Rachel a pila něco, co se mi pozdávalo jako martini. A pak jsem si všimla Jamese upřestřed boxu a krýglu s pivem před ním. Podíval se na nás a oči se mu rozzářily. Pousmál se a já ucítila, jak mi poskočil žaludek.

" Konečně jste tady!" řekl hlasitě, ale tlumeně. " Sedněte si."

Zapluli jsme s Oliverem do boxu a dál se nepouštěli. Uvědomila jsem si svoje místo u stolu. Po pravé straně jsem měla krátkovlasého se zelenýma očima - nalevo byl rozčepýřenec s tmavýma očima pod černými brýlemi. Byla jsem mezi Oliverem a Jamesem a každým stehnem jsem se na jednoho mačkala.

Úžasné.

" Není nás tu moc," poznamenala jsem a zamračila se nad osazenstvem stolu. " To ostatní nechtěli dojít?"

James pokrčil rameny. " Myslím, že ten Brian z grafiky balí nějakou hippiesačku u baru."

Zoufale jsem se ho chtěla zeptat, kde je ta, kterou z redakce nemám nejvíc ráda, ale držela jsem jazyk za zuby a kontrolovala se. Ani jsem nemusela, James zase promluvil.

" A Blair přijde, ale až později."

Jak neskonale úžasné.

Odpověděla jsem jen jemným "oh". Věděla jsem, že tu bude, Oliver přece říkal, že tenhle bar vybrala ona, ale byla jsem ráda, že jsem její blonďatou kštici zatím neviděla u stolu.

Nato jsme zmlkli, James a Oliver a já. Oliver klepal pod stolem nohou do rytmu nějaké písničky a James bubnoval prsty do stolu. Lana hleděla pořád do svého pití a zřídka se podívala kolem. Rachel jsem pozdravila, ale byla zaneprázdněna svým mobilem. A pak jsem tu byla já ve svém nelichotivém oblečení. Večer se vážně dařil, zuřila jsem.

Přilinula se ke mně Jamesova kolínská a byla mnohem zřetelnější, protože se ke mně přisunul a vycenil bílé zuby.

" Můžu ti objednat pití?" nabídl se nenuceně. Pozvedl svoje pivo a jemně s ním zatočil. " Nevím, jestli jsi pivařka, ale chutná slušně."

Otevřela jsem pusu k odpovědi, ale ucítila jsem dotek. Otočila jsem se a uviděla usmívající se Olivera, jak mě hladí po ruce. " Míchané drinky jsou lepší," řekl. " Mají silnej Long Island (pozn. drink s rumem, vodkou, tequilou, ginem, kolou a cukrem). Jeden a máš ji jak z praku."

" Ale Bud Lite (pozn. americké pivo) je taky dobrý," přerušil ho James.

Zrudla jsem a skousla si ret. Abych byla upřímná, vůbec jsem nepila a vodka ani pivo se mi nelíbila. Takže jsem jejich nabídky ignorovala a řekla, " Dám si daiquiri."

Oba vyskočili, Oliver byl první. " Dobře," řekl. " Donesu ti ho."

James se postavil později a zavrtěl hlavou. " Ne, ne. Já jsem tu šéf. Trvám na tom."

Oliver na něj chvili nečitelně zpoza obruček zíral. " Nevadí," řekl. " Já jsem jí stejně slíbil drink."

Jamesovy oči byly na rozdíl od Oliverových zamračené.Oba stáli vedle mě, převyšovali mě a vyzívavě se jeden na druhého dívali. Nevěděla jsem, co si počít, tak jsem vstala. " Přinesu si to sama, v pohodě."

" Anno, ne," zamračil se Oliver. " Nemůžeš si dovolit ani pořádnou snídani. Drink stojí přinejmenším osm babek - a to ten nejlevnější."

Vzdychla jsem a pokrčila rameny. " Já vím, ale mám něco našetřeno. V pořádku, vážně."

" A co třeba-" promluvil James a zamyšleně si poklepal prstem na bradu. " Co kdybychom si s Oliverem rozdělili účet?"

Další trapas, prostě super. Bylo to tak strašně divné, hlavně kvůli té ochotě. Ale věděla jsem, že ani Oliver, ani James mi nedovolí koupit pití sama, nehledě na mou tvrdohlavost, takže mi poklesla ramena.

" Nemám s tím problém," řekl Oliver. I když mluvil klidně, měl ztvrdlé rysy. Podíval se na mě. " Chceš jít se mnou?"

A zírací boj pokračoval. Zavřela jsem oči. Tohle bude dlouhá noc.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Imagines mám radši s:

Tomem
Billem

Comments

1 M. M. | 5. april 2013 at 22:01 | React

jááj chudák holka, takovej trapas :D bylo by sice fajn kdyby mě někdo pozval na drink :) ale pak kdyby mi řekl, vždyt sotva máš na jídlo., tak to by mě jako naštval! :O
jinak úžasné ať už je úterý a ať tam je Tom :)

2 báři báři | Web | 7. april 2013 at 15:01 | React

Asi by mi bylo hodně trapně, kdyby se kvůli mě dva takhle přetahovali... :D Těším se na další díl. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement