25 týdnů bez pana Arogantního 3. Srazy 4/4

29. march 2013 at 20:20 | Eve* |  25 týdnů bez pana Arogantního
překlad: Eve*

Vypadal skoro stejně, jak jsem si ho pamatovala; vysoký, hubený... se stejnými černými rasty a tím zatraceným piercingem v dolním rtu. Měl oblečenou tmavou mikinu a ttmavé džíny. Rasty mu spadaly zpoza bílého šátku a kšiltovky New Era. Neviděla jsem žádného hudebníka - viděla jsem jen muže, kterého jsem potkala na parkovišti. Viděla jsem člověka, kterému jsem nosila jídla, prala prádlo - toho, kterého jsem objímala a líbala a tak lehce se do něj zamilovala.
Nikdy jsem nečekala, že tu osobu ještě někdy uvidím.


Znovu promluvil, pořád zuřivě psal, a ignoroval můj přítomnost. " Musím jít posraných dvacet pět pater, abych si mohl zapálit posranou cigaretu," stěžoval si. " Absolutně neuvěřitelné-"

Ztichl, když do něj zboku Bill šťouchl, naznačoval, aby odložil mobil. Bylo to v momentě, když odtrhl zrak od displaye a setkal se s mýma očima, a svět se nadobro přestal otáčet. Přeskočil očima z Olivera na mě; téměř okamžitě se na mně zastavil, vytřeštil oči a zůstal nehnutě sedět. Oddálil rty, nakrčil obočí. Zírali jsme na sebe snad věčnost, létaly mezi námi nevyřčené otázky a obvinění a emoce. Oliver si všiml pohledu, který jsme si s Tomem vyměňovali, a odkašlal si, aby přerušil ticho u stolu.

" Předpokládám, že vy jste Billův bratr?" řekl přátelsky a tak neuvěřitelně lhostejně k tomu, co se tu odehrávalo. Tom neodpověděl; já to ani nečekala, ale taky jsem neočekávala, že se na mě tak podívá. Oliver podruhé zakašlal a poposedl na židli. " Představíte se mi, prosím?"

Tom konečně přenesl svůj pohled na Olivera a jeho hnědé oči najednou zchladly a potemněly. " To ty tu vedeš interview, ne?" div to nevyštěkl. " To já bych měl znát tebe."

" Tome," zamumlal Bill a vzal ho za hubený loket. " Buď zdvořilý. Představ se."

Dál koukal na Olivera. Jeho další věta přetékala sarkasmem. " Ah-hoj. Já jsem Toma. Hraju na kytaru. Jsem z Německa. Tohle je můj bratr. Jsme kapela."

Oliver zafuněl, očividně se mu Tomovo chování nelíbilo. " Um... díky, asi... no, už jsem vašemu bratrovi představil svou kolegyni-"

" Kolegyni?" odfrkl Tom a podíval se na mě. " To je nový název pro kámošku na sex?"

" Tome."

Billův důrazný tón nepomohl od mého zmatku nebo Oliverova trapasu. Bylo mi líto, že se dostal do téhle situace, ale přece jsem ho varovala, že se něco takového může přihodit.

Oliver na Toma zíral s pootevřenou pusou - z výrazu jeho tváře jsem poznala, že mu v hlavě šrotuje o co Tomovi jde.
Tom se ušklíbl nad Oliverovým nechápavým výrazem. " Uklidni se, dělám si jen srandu." Potom vzdychl a podíval se na mobil. " Představ se a tak."

Bill Toma udeřil silněji a zamračil se nad jeho vulgárním chováním. Rychle Tomovi něco řekl, plynně německy, a já díky jeho zatnutým zubům a hlubokému tónu poznala, že mu hubuje. Tom se tiše zavrtal do židle a Bill se na Olivera usmál.
" Už toho nechá," řekl. " Pokračuj."

" Jsem Oliver," představil se. " Pracuju pro univerzitní nakladatelství v hudební sekci, a tohle je Anna. Bude zapisovat."

" Rád tě poznávám, Anno," řekl Tom okamžitě a jízlivě se na mě podíval. " Jak úžasné, že sis vyčlenila trochu svého času k rozhovoru s námi."

Podívala jsem se na něj, nevěřila jsem tomu, co se dělo a přála si, aby s tím přestal. Tom se ušklíbl, na rtech měl arogantní úšklebek.

" Anna už mi říkala, že vás zná," řekl Oliver. Málem jsem mu vrazila - jen přiléváš olej do ohně, Olivere. Ignoroval to a pokračoval. " Byli jste kamarádi nebo něco?"

Tomův škleb zesílal. " Nebo něco."

Zoufala jsem chtěla otevřít pusu a něco říct - cokoliv - ale nemohla jsem. Nedokázala jsem odtrhnout oči od toho známého hnědého pohledu přede mnou, který jsem měla vypálený do duše.

Oliver si odkašlal a podíval se do svých poznámek.

" Tak, začneme, uh - díky, že jste si na nás udělali čas. Jmenujete se Tokio Hotel - jak jste na to přišli?"

Bill se rychle ohlédl na svého bratra a pak na nás. " Oh, tuhle otázku nám dávají hodně. Slovo tokio v němčině znamená město v Japonsku, které jsme vždycky chtěli navštívit. A hotel proto, že jsme hodně na cestách a je to náš druhý domov."

Prsty se mi při psaní třásly. Nechápala jsem proč. Celý rozhovor jsem seděla, jako bych měla zkolabovat a divila se, že se to nestalo. Deset minut, kterých ubělo, se zdálo jako deset hodin.

" Máme teď přestávku," odpověděl Bill na Oliverovu otázku ohledně přerušení koncertů. " Tom a já uvažujeme, že se tu usadíme. Milujeme tohle město."

" Ano," ozval se konečně Tom. " Myslíme, že je dobré utíkat." Jeho oči se mi zarývaly pod kůži. " Někteří myslí, že je neslušné zmizet beze slova a že je to sobecké, ale někdy je to nejlepší."

Oliver přikývl a podíval se na papír. " Máte nějakou filosofii, podle které se řídíte? Tedy, vím, že některé kapely se řídí podle osobních hodnot a tak, takže moje otázka zní, jestli žijete jen slovy nebo... morálkou."

Bill semknul rty a zabrnkal dlouhými prsty do desky stolu. " Nejsem si jistý," připustil s pokrčením ramen. " Já osobně si myslím, že je důležitý respekt členů kapely a našich fanoušků." Odmlčel se a pousmál se. " Vždycky, vždycky fanoušků."
Zatímco jsem zapisovala Billova slova a Oliver přemýšlel nad další otázkou - Tom promluvil.

" Já mám filosofii," protáhl s pohledem na mně.

Oliver se na něj se zájmem podíval a čekal, až Tom odpoví. Tom Oliverovi nevěnoval jediný pohled a dál zíral na mě.

" Mám takovou filosofii," začal pomalu, oči mu temněly. " Celý život je jen o podělávání a o tom, být podělán."

Utrousil to skrze zuby a já i Oliver jsme zůstali potichu; on zmatený, já bezútěšná.

" Co tím myslíte?" zareagoval Oliver a já nechtěla nic jiného, než ho uškrtit za podporování Toma v odpovědi - která byla jasně určena mně.

Tom pokrčil rameny a přeskočil očima ze mě na Olivera. " No, vidím to takhle," řekl nonšalantně a zabubnoval do stolu podobně jako Bill. " Někdo věří, že na světě jsou dobráci."

Podíval se na mě a já ho očima žádala, aby přestal a nezacházel dál. Na chvilku zmlkl a zvažoval mou prospu, ale pak stejně pokračoval.

" Nesouhlasím. Já věřím, že lidi jsou proto, aby ti ublížili," řekl tlumeně. " Na planetě je jen velmi málo upřímných lidí, takže otevřít se někomu je zbytečné."

Bill zbledl. Zakryl si dlaněmi tvář a pomalu zavrtěl hlavou. Jistěže věděl, na co Tom poukazuje; já taky. Uvědomila jsem si to, když jsem se na něj poprvé koukla, že jsem ho zranila. Ale co já? Udělal ze mě svého otroka za něco, za co jsem nemohla. Tolik jsem toho pro něj udělala, nahlédl mi pod kůži, a pak mi ublíží jako bych byla jedna z jeho náhodných známostí. Co .

Tom se naráz postavil a děsivě se nade mnou vytyčil. Podíval se na Olivera a pak zase na mě, sáhl do kapsy a vytáhl krabičku cigaret a zapalovač. Zamával jimi mým směrem, téměř posměvačně.

" Jdu si zapálit," oznámil. " Jsem si jistý, že můj bratr to zvládne sám."

Když si krabičku zase schoval, opět se na nás s Oliverem podíval. " Ať už se jmenuješ jakkoliv, bylo mi potěšením," ušklíbl se a obrátil na mě. " A ty. Opatruj se."

Zasunul židli tak, až mě její nohy bolestivě udeřily do palců u nohou. Smutně jsem sledovala, jak se ztrácí za dveřmi. Podívala jsem se na Billa, který se schovával za dlaněmi, a chtělo se mi brečet. Nenáviděl mě - ne jako tehdy, teď se mnou doopravdy nechtěl mít nic společného.

Oliver opatrně promluvil. " Myslím, že jsem se zeptal na všechno, co jsem potřeboval."

Bill skrze dlaně přikývl, pak je stáhl a ostře se nadechl. " Měl bych ho jít najít," zamumlal jemně. Podíval se na mě. " Můžeš na chviličku, Anno?"

Koukla jsem se na Olivera, kterému se situace nelíbila víc, než dával znát, a pak přikývla. " J-jasně." Vstala jsem a podívala se na svého nespokojeného kamaráda. " Hned jsem zpátky, Olivere."

" Jo," zamumlal a zabouchl zápisník. " V pohodě, jak chceš."

Následovala jsem Billa ze dveří, jeho vysokovou štíhlou postavu, až do haly, kde jsme se zastavili. Hlasitě vydechl, opřel se o zeď a žadonivě se na mě zadíval.

" Proč jsi nám nezavolala - mně - jemu, Anno?"

Podívala jsem se na špičky svých bot. " Já nevím."

" Tak sis jen tak utekla do L.A., aniž bys nám o tom řekla? Myslíš, že je to v pohodě?"

Billův tón neměl daleko od hněvu, věděla jsem, že jsem ho zklamala, nedivila jsem se mu.

" Omlouvám se, Bille," řekla jsem rychle a vyhla se mu pohledem.

" Netušíš, jak moc jsem si s tebou tehdy chtěl promluvit," zamračil se. " Držel jsem během rozhovoru, protože vím, že je to tvoje práce."

" Děkuju," zašeptala jsem.

" Divím se, že tu Tom tak dlouho zůstal," poznamenal jemně. " Zničilas ho, když jsi zmizela, víš."

" Musela jsem odjet, jsem na stáži-"

" Ale neobtěžovala ses nám to oznámit, Anno! Byli jsme kamarádi - zamilovala ses do mého bratra!"

" Proto jsem mu to nemohla říct!" vzhlédla jsem. " Copak by to takhle fungovalo, Bille? Jak?"

" Co na tom záleží?" zamračil se a založil si ruce na prsou. " Nikdy jsem ho neviděl tak na dně. Když jsi odešla, odešel i kus Toma."

Bill chvíli mlčel a já viděla, jak je naštvaný a zklamaný. " Není dokonalý a co udělal, bylo hnusné. Já to vím," řekl. " Někdy je to totální idiot. Ale to, cos mu udělala ty, bylo odporné. Mělas na něj vliv jako nikdo na světě. A pak ses ztratila, jako by pro tebe nic neznamenal."

Jeho slova mě bodala, věděla jsem, že bolely je oba. Opřela jsem se o zeď, abych získala trochu rovnováhy.

" Bille..." zlomil se mi hlas a oči zalily slzami. " Nechtěla jsem vás zranit."

" Bolí to, ale já ti odpouštím," řekl jemně. " Ale nevím co Tom."

Nemohla jsem odpovědět - copak jsem měla co říct? Chvíli jsme byli oba zticha, Bill si ztěžka povzdychl a projel rukou krátké blond vlasy. " Nemyslím si, že to chápeš, Anno. Tom nikomu nikdy krom mě neřekl, že ho miluje."

Ta slova se mi zažrala až k vnitřnostem a šokovaně jsem na Billa hleděla. Bill mi neochvějně opětoval pohled. Věděla jsem každému slovu, které řekl - kdo Toma znal líp než jeho vlastní dvojče?

" Měla bych s ním promluvit?" zašeptala jsem. " Nevím ani, co říct."

" Omluva je začátek," odpověděl. " Asi už venku vykouřil celou krabičku - nepamatuju si, kdy jsem ho naposledy viděl za rozzuřeného."

Pomalu jsem přikývla. " Promluvím s ním."

Když jsem vykročila k výtahu, srdce mi bušilo nad vidinou, že s Tomem budu po šestiměsíční odmlce zase mluvit, a Bill na mě zavolal.

" Anno."

Obrátila jsem se.

" Brácha ti ublížil, uvědomuju si to," řekl smutně a jeho další slova mě potopila níž, než bych předpokládala.

" Ale ty jemu taky. Zlomila jsi mu srdce."

Sklopila jsem zrak a vkročila do výtahu, ruce se mi třásly. Měla jsem zlomené srce, ale nezvážila jsem, že ho měl i pan Arogantní. Stekla mi slza. Tom mě nenáviděl a Bill mnou byl zklamán. Opustila jsem je ve stádiu, kdy jsme si vytvořili vztah a zmizela bez jakéhokoliv ohledu na jejich city. Druhá slza mi stekla po tváři a v ten moment jsem cítila, že se mi srdce rozlomila znovu a zase.
 

2 people judged this article.

Poll

Byl/a jsem tu

Byl/a jsem tu. 100% (879)

Comments

1 M. M. | 29. march 2013 at 20:30 | React

zajímalo by mě jak Anna dokázala tak rychle psát, oni určitě nemluvili pomalu :)..
ale z5... podělala to no.. ale Tom taky takže myslim že jí to moc vyčítat nemůže. Nebo to prostě nechápu. Chudák holka málem jsem tu brečela s ní.

2 Monchichi Monchichi | 29. march 2013 at 22:06 | React

Super poviedka... Uz som sa nemohla dockat kedy ju budes zase prekladat... Patri ti jedno obrovske Dakujem... :-) Si uzasnaaaa!!.... :-) Kedy bude dalsi diel??...

3 caty caty | 29. march 2013 at 23:33 | React

mnoo moc zajimavyy a napinavyy.....jsem zvedava na dalsii dil a jinak dekuju zaprelozenii :)

4 Eve* Eve* | Email | Web | 30. march 2013 at 9:22 | React

[2]:Díly jsou přidávány v úterý a pátek vždy ve stejný čas. ;)

5 Týnka Týnka | 31. march 2013 at 22:14 | React

no tak ještě jí budou nadávat ne..:D tak on jí toman využije dělá si srandu jaká je a pka tohle no to jako..:D:D:D hned chci utery abych vedela jestli si promluvej no a doufam ze se anna nebude celou dobu omlouvat ale taky mu neco od plic rekne

6 báři báři | Web | 1. april 2013 at 16:25 | React

Ahhhh, bože, těším se na další díl jako nikdy. :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement