25 týdnů bez pana Arogantního 3. Srazy 2/4

23. march 2013 at 20:20 | Eve* |  25 týdnů bez pana Arogantního
Ano, já vím - jsem frajer, že jsem po tolika měsících znovu dokázala otevřít ten prokletý soubor a začít s překladem, co? :D

překlad: Eve*

Byl pátek. Ten pátek. Probudila jsem se skoro o tři hodiny dříve než obvykle, rozhodila jsem si všechny svoje povinnosti, jako by mi záleželo na tom, jak se na rozhovoru uvedu. Blázním? Samozřejmě že mi na tom záleželo. Třeba budu sedět před Tomem, uvidím ho a ucítím tak blízko, že znovu ucítím ten tlak na prsou. Nehledě na to, jak jsem se přesvědčovala, že jsem ho hodila za hlavu - to, že mezi nám a mnou nic nebylo, že to bylo jen poblouznění - věděla jsem, že je to úplně jinak. S Colem jsem se nikdy necítila tak dobře. Po celou dobu jako by bylo něco skryto, a vztah, který jsme měli, jako by byl nucený a nešel na drátkách. S Tomem, ač jsem se v jeho přítomnosti taky necítila dvakrát fajn, náš vztah narostl do takové roviny, že jsme jeden druhého kompletně poznali. Hrozně jsem se do něj zamilovala - do jeho čokoládového pohledu a piercingu v plném rtu. Dokonce jsem si oblíbila i ty jeho pitomé rasta copánky, které mu spadaly zpoza šátku na ramena. Jeho odér po vodě po holení a cigaretách jsem měla prakticky vypálené ve svých smyslech, a nikdy nezapomenu, jak zněl jeho hlas nebo na teplo jeho dlaní. Ohromně mi scházel, a dneska jsem mu musela čelit tváří tvář a hledět na něj jako vyhladovělá oběť.


Po tom, co jsem se osprchovala a vyčistila si zuby, osušila jsem si ručníkem mokré vlasy. Prohledala jsem svou koupelnovou skříňku, hledala jsem něco - cokoliv, co by "zkrotilu bestii" - jak poznamenal krutě Vic. Nic jsem ale nenašla a tak jsem tiše stála a kousala si ret, přemýšleje, co si počít. Nemohla jsem si dovolit žádný takový produkt, všechny moje úspory byly určeny na jídlo. Po dlouhém uvažování, jsem pomalu odešla do obýváku, kde seděla Elyse s knížkou na klíně a cigaretou mezi rty. Podívala se na mě a vytáhla obočí.

" Můžeš pro mě něco udělat?" promluvila jsem.

Zvedla hlavu a pomalu zavřela knihu. Odkašlala jsem si a naslinila ret.

" Dneska mám důležitou schůzku - a... a musím vypadat dobře. Vím, že moje oblečení je jak pro šedou myš, ale doufala jsem, že bys mi něco pomohla udělat s vlasy-" odmlčela jsem se a cítila se jak totální magor. Rozhlédla jsem se, tváře mi hořely. Slyšela jsem, jak Elyse vstala z křesla, a uviděla, že stojí.

Těžce si povzdechla, znělo to dokonce přirozeně, a prstem mi pokynula ke svému pokoji. " Pojď se mnou."

S tím jsem vyvalila oči, ale mlčela jsem a následovala ji do její ložnice, která zářila čistotou a voněla; všechno bylo v mahagonově-zlaté barvě, vypadalo to skoro jak královská komnata. Došla ke mně ze své vlastní koupelny s fialovou lahvičkou v ruce a podala mi ji.

" Na," řekla. " Je to konečný sprej. Je dobrý, takže zkrotí jakékoliv-" zašklebila se při pohledu na moje vlhké prameny vlasů. " -druh vlasů. Je to hodně drahé, tak toho moc nevyšplíchej."

Vážně mi pomáhala? Kam ten světě sakra spěje? Nehledě na můj šok, s úsměvem jsem si od ní lahvičku převzala.

" Děkuju," řekla jsem tiše. Stiskla jsem lahvičku a obrátila se k odchodu, ale její hlas mě zadržel.

" Nehodláš si doufám obléct žádný ze svých tragických kousků, že ne?"

Otočila jsem se na ni, znovu rudá jak rak, a pokrčila rameny. " Nemám na výběr."

Svraštila obočí, podložila si prstem bradu a sjela mě kritickým pohledem. Pak se obrátila ke své skříni. " Jsi strašně vysoká, což budu asi problém," řekla a zmizela za dveřmi skříně. " Ale jsi štíhlá jak já, takže to třeba nebude úplně ztracené."

Když se znovu objevila, měla přes předloktí přeložených pár kousků oblečení. Vzala jeden a podržela ho ve vzduchu, ať se podívám. Byla to krémová halenka, trochu pokrčená, ale ne moc.

" Dostala jsem ji k narozeninám," řekla. " Je malá, ale na mě dlouhá. Tobě by měla být."

Když mi ji hodila a natáhla se pro další kus, ucítila jsem divný pocit nad její nenadálou ochotou. Další kus oblečení byla přiměřeně dlouhá hnědá sukně.

" Asi ti bude ke kolenům, možná o trochu výš." Na chvilku se zastavila a podívala se na moje nohy čouhající zpod ručníku. " Jo, to půjde. Mně je pomalu ke kotníkům, takže je mi na nic."

Když jsem si od ní sukni vzala, přešla k druhé skříni, ze které vytáhla krásný tyrkysový náhrdelník. Třesoucími prsty jsem si ho vzala a udiveně na něj zírala.

" Tohle to podtrhne," řekla přesvědčeně. " Jen boty ještě nevím. Máš dvakrát větší nohu, než já."

Opatrně jsem si vzala všechny věci, které mi dala, a podívala se na Elyse. " Proč to děláš?"

Pokrčila rameny. " Asi proto, že kdybych měla důležitou schůzku, chtěla bych vypadat co nejlíp."

" Půjčuješ mi svoje věci."

Obrátila oči. " Stejně mi nejsou. O nic nejde. Jen mi je laskavě vrať, až se vrátíš, byly drahé."

Usmála jsem se na ledovou královnu přede mnou. " Elyse, strašně moc to pro mě znamená. Díky."

Mávla rukou, Vic by to nazval "nech to plavat", a obešla mě. Zastavila se u dveří a naznačila, abych šla. " Musím se učit. Potřebuju klid, tak buď potichu."

S úsměvem jsem se vytratila do svého pokoje. Zase to byla ta strohá holka, se kterou jsem bydlela, ale tohle malé hezké gesto mi dalo naději na světlejší budoucnost. A konečně mi den nabral na těch správných obrátkách, nehledě na fakt, že budu brzy sedět vedle osoby, kterou beznadějně miluju už skoro šest měsíců.


Dorazila jsem do budovy, kde jsme s Oliverem měli mít to interview. Nebyla to budova, kde se konaly oficiální tiskovky, ale odlehlý hotel s kavárnou a salónkem u nejvyšších pater. Oliver na mě čekal v hale, která byla skoro stejná jako ta v hotelu Billa a Toma v New Yorku. Podíval se na mě, rychle vstal a trochu vyvalil oči. S úsměvem jsem k němu došla a strčila si tašku na stranu.

" Anno - páni," řekl po chvíli. " Vypadáš tak jinak."

Oliver měl na sobě khaki kalhoty s modrým svetrem a bílými teniskami. Byl čistý a pečlivě upravený a hezký, a díky jeho přívětivému výrazu jsem se hned cítila pohodlněji.

" Díky," usmála jsem se stydlivě a zastrčila si vlasy za ucho. Cítila jsem se jiná, ano, ale ne tolik. Měla jsem jemnější vlasy, ale pořád potřebovaly dobrý sestřih, a i přesto, že Elysino oblečení bylo úplně jiné, než to moje babičkovské, divně na mě viselo. Vypadala jsem líp, než obvykle, ale neohromovala jsem.

Oliver se zaculil. " Vážně ti to sekne. Budu tam vedle tebe jak vandrák."

" Tak to pochybuju," zasmála jsem se nervózně, srdce mi divoce bilo. Neměl tušení, do jaké situace jsem se řítila, a já nevěděla, jak mu to sdělit. Věděla jsem, že si nemůžu hrát na hloupou, ale bála jsem se přiznat, že kluci, se kterými se setkáme, nejsou cizí. Netušil, že jsem do jednoho byla zamilovaná.

Bože, bylo mi strašně.

" Jsi nějaká bledá," zamračil se Oliver. " Je ti dobře?"

" Jsem v pohodě," zalhala jsem třesoucím hlasem. " Jen se mi zvedá žaludek, nic víc."

" Nervózní?" usmál se. " Slibuju, že o nic nejde. Ani oni nejsou žádné hvězdy. Jen dělej, co já, a dobře to dopadne."
Přinutila jsem se k úsměvu a přikývla. S ještě větší nevolností jsem ho následovala. Postavili jsme se do výtahu a já se zasoustředila na tlačítka s čísly pater. Oliver si cosi zamumlal, zhoupl se na chodidlech a bylo vidno, že ho fakt, že se setká se slavnými hvězdami, nevyvádí z míry.

" No, budu se jich ptát a ty zapisovat," prolomil ticho. " Budou mlít úplné kraviny, ale jestli se jich budeš chtít něco doptat, klidně to udělej."

To se nejdřív pobliju, než se dokopu k mluvě, chtělo se mi říct.

" Dobře."

Dveře se s cinknutím rozevřely a Oliver se na mě usmál. " Dvacáté páté patro, jsme tu."

V duchu jsem zaskuhrala, když jsem si uvědomila, co je to za číslo. To měl být vtip? Zavrtěla jsem hlavou a vystoupila do toho zatraceného dvacátého pátého patra a nejistými kroky Olivera následovala. Ohlédl se na mě přes rameno a trochu se zamračil. " Jsi okej, Anno? Musíme si pospíšit, nesluší se chodit pozdě."

Nadechla jsem se a vydechla ve snaze se uklidnit. " Myslela jsem-" naslinila jsem si neskutečně vyprahlé rty. Div jsem nešeptala, bylo to, jako bych nemohla popadnout dech po sprintu. " Myslela jsem, že je ti ta skupina ukradená."

" Je," zasmál se, zatímco dál sebevědomě kráčel. " Ale Jamesovi se to bude líbit a dá mi dobré reference, takže se konečně dostanu k něčemu pořádnému." Podíval se na mě a obrátil pod obroučkami brýlí panenky. " Pamatuj, co James říká; chovat se profesionálně."

Oliverův sarkasmus a humor mi vůbec od stresu nepomáhal, a když jsme dorazili k pokoji, který vypadal jako nějaká konferenční místnost, podlomily se mi kolena, jako bych měla nohy z rosolu. Když Oliver s trhnutím otevřel dveře, zadržela jsem dech s očekáváním Toma a Billa sedících uvnitř.

Panebože, panebože, panebože.

Místnost byla prázdná.

Konečně jsem zase byla schopná dýchat. Oliver si ztěžka povzdychl. Oliver se zastavil, podíval se na prázdný stůl a židle okolo a vydal podrážděný povzdech, který se kolem nás roznesl jak ozvěna.

" No, aspoň že my jsme tu načas," protáhl a vykročil ke stolu veprostřed místnosti. Odtáhl židli a prakticky se na ni zhroutil, a z tašky si vytáhl zápisník a pero. Rozložil věci na stole a podíval se na mě. " Sedni si, Anno. Máme ještě čas."
Byla to realita, která mě přikovala k zemi ještě víc, stála jsem jak blbec a zírala na Olivera a jeho uvolněné vystupování, prsa se mi sevřela a dech začal přerývat. Pomalu jsem k němu došla, plíce jsem měla bolestivě sevřená od toho, jak se dožadovaly čerstvého vzduchu. Zastavila jsem se před stolem, opřela se o okraj a vydechla do ticha okolo. Oliver si všiml mého znepokojení a zvědavě se na mě podíval.

" Potíš se, Anno," podotkl a jeho do očí bijící pozorování mi ukazovalo, jak blbě se chovám. Postavil se a jemně se dotkl mého předloktí. " Co je? To jsi tak nervózní?"

Polkla jsem a když mi sevřel prsty zápěstí, zavrtěla jsem hlavou. " Já- najednou se mi udělalo špatně," zamumlala jsem tichým třesoucím hlasem.

" Potřebuješ se napít nebo něco?" navrhl a dál mě zkoumal temně hnědýma očima. " Myslím, že jsem v hale zahlédl automat, a koupelnu. Možná by ses měl před začátkem osvěžit?"

Přikývla jsem. " J-jo," souhlasila jsem. " To by bylo dobré."

Prohrabal si tašku a podal mi balíček srolovaných bankovek. " Na, kup si vodu nebo kolu. Vem jednu i mně."

Chvíli jsem na peníze koukala, než jsem si je vzala, a přinutila se k úsměvu. " Díky," vydechla jsem. " Hned jsem tu."

Když jsem se otočila k odchodu, Oliver na mě zavolal.

" Hej, Anno."

Ohlédla jsem se přes rameno. S úsměvem se opřel do židle a natáhl nohy před sebe.

" Vím, že znervózňující tu být," ujistil mě. " James vybral to nejdebilnější a nejneosobnější místo. Obvykle vybírá kavárny nebo opravdové tiskové haly, ale vsadím se, že ti kluci trvali na tomhle hotelu."

Jistěže.

Oliver roztáhl pusu do ještě širšího úsměvu. " Neber si to tak, jo? Zvládneme to."

Pomalu jsem přikývla a opětovala mu úsměv.

" Zvládneme to," zopakovala jsem po něm.

A když jsem vykročila ke koupelně, opakovala jsem si Oliverova slova. Jistě, povede se to, máme na to, nejsem v téhle katastrofální situaci přece sama. Oliver bude sedět vedle mě coby pomocná bójka, a já díky němu zachovám klid.

Určitě jsme na to měli, ale měla jsem na to já?
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Další přeložené povídky?

Ano 59% (528)
Ne 41% (367)

Comments

1 M. M. | 23. march 2013 at 22:05 | React

aah konečně jsem se dočkala :) aahh už se těšim jak se s nim potká :D doufám že další díl bude co nevidět :)

2 Eve* Eve* | Email | Web | 23. march 2013 at 22:07 | React

[1]: V úterý ve stejný čas. ;)

3 báři báři | Web | 25. march 2013 at 1:22 | React

Ach jo, to je napínavé! :D Těším se na další díl. :) Super, že v tom pokračuješ. :)

4 W. W. | Web | 25. march 2013 at 18:13 | React

och konečně další část :) už se těším až se uvidí tváři v tvář :*
+Díky, že pokračuješ v blogerství :D

5 Caty Caty | 25. march 2013 at 22:12 | React

bozeee napis rychle dalsii dil bozeee to je tak napinavee .....

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement