Zlato, co se netřpytí 9.

2. september 2012 at 20:20 | Eve* |  Zlato, co se netřpytí
,, Ehm, Elke? Mohla bych si... uhm... mohla bych si odskočit?" ptám se Elke, ale pořád zírám na osobu, která právě vešla. Jasně - Tom.

,, Jistě, ale mrskej sebou, šéfka tohle nevidí ráda..." řekne Elke, chce ještě evidentně pokračovat, ale já už mizím pryč na záchod.



Sednu si na prkýnko a čekám asi tak minutu a půl. Vím, že za tak krátkou dobu nevypadne, ale aspoň si mě nestihne všimnout hned u vchodu, kde jsou pokladny.

Když vylezu, už ho nevidím.

,, Už je to dobrý?" ptá se ustaraně Elke a zabaluje nějaký hadry.

,, Co? Jo, jasně, už je to dobrý," usměju se a seznamuji se s kasou.

,, Přišlo mi, že jsi zbledla, jakmile sem vešel támhleten kluk s těma dredama. Vy se znáte?" vyptává se dál. Nechci jí jen
tak odbýt, ale zas jí nechci vyžvanit, že chodím, nebo už ne?, s Tomem Kaulitzem.

,, Nó, jen tak... Jenom od vidění."

,, Aha. Tak to jo. A..." z dalšího vyptávání jí vytrhne šéfová, která si jí volá do kanclu. Jenom protočí oči, položí rozdělanou práci a jde k šéfový se slovy, že se hned vrátí. Já kývnu a hledím si své práce dál.

Jak tak obsluhuju jednoho zákazníka za druhým, pozdraví mě někdo důvěrně známým hlasem. Nezvedám hlavu a čekám, co se bude dít.

,, Dobrej, vzal bych si jenom tyhle... Jitko?" Sakra!

Zvednu hlavu a podívám se mu do očí.

,, A-ahoj, Tome," zakoktám. Při pohledu na člena jejich ochranky, kterej stojí za ním, mi naskočí husí kůže. Tváří se dost nevrle a pořád se rozhlíží.

,, Tak tady jako pracuješ?" zeptá se.

,, Jo, tady," odseknu mu a markuju mu nákup.

,, Aha. A proč jsi mi dneska ráno nebrala telefon?"

,, Tys mi volal?" zvednu obočí.

,, Teda, vlastně ne. Sorry, spletl jsem si to s... No, s jedním mým známým a..." koktá. Dál mi už nemusí nic vysvětlovat.

,, Tady máš nákup a padej," řeknu kupodivu klidným hlasem, ale musím se dost přemáhat.

,, Jitko, prosím tě, co v tom zase hledáš?"

,, Na shledanou," řeknu mu s křečovitým úsměvem. Do očí se mi hrnou slzy, ale snažím se nerozbrečet se. Tom mi něco říká, ale já ho nevnímám. Ať si klidně odříká všech deset přikázání, mně je to fuk. Ať jde do háje! Ani si nevšimnu, že už odešel a jedna ženská na mě nevrle volá, jestli ji odbavím ještě dneska, nebo se má obsloužit sama. Já se usměju a omluvím se, co jinýho mi taky zbejvá.


Když po prvním dnu v nové práci dorazím v osm večer domů, jsem celkem unavená. Za ty čtyři měsíce jsem si odvykla cokoliv dělat. Výplata bude sice až za dva týdny, ale aspoň něco. Teprve teď si vzpomenu, co jsem řekla Tomovi a co on řekl mně. To mi mělo být jasný. Ten jeho ,,známej" je totiž zase nějaká holka. Bude nejlepší, když to skončíme. Píšu mu SMS:

"Řekni mi kdy budeš mít čas, aby sis mohl dojít pro věci, který u mě máš. Pokud nevíš o co jde, tak sis tu jednou nechal potítko a podruhý nějaký drobnosti. Jitka"

Když SMS odesílám, třesou se mi ruce. Odpověď mi přijde asi za hodinu a půl.

"Fajn, zejtra ve dvě."

Tak jo, zítra ve dvě všechno skončí.

Znovu se rozbrečím. Vím, že jsem už s tím otravná, ale pochopí mě jenom ten, kdo někdy ztratil někoho, koho miloval. Doopravdy miloval.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement