Moje malá lolita 2. Bienvenido a la República Domicana

13. september 2012 at 20:00 | Eve* |  Moje malá lolita
Konečně je tu setkání s dvojčaty. Taky tak nesnášíte vymýšlení možných míst a situací, kdy k setkání může dojít? :D Za všechny ty povídky, které jsem s klukama napsala, už mi z toho jde hlava kolem, takže se nezlobte, jestli to není tak originální, jak jste si představovali. Taky jsem oprášila svou velmi chabou španělštinu a blýskla se s pár větičkami, které jsem zakomponovala do děje a jejichž překlad najdete na konci dílu. Jinak vám opět děkuju za pěkné komenty, určitě vám nemusíš vykládat, jak moc mě potěšily. Doufám, že toho nenecháte. :)


JAK SPLAŠENÁ JSEM POBÍHALA z koupelny do svého pokoje a nemohla se rozhodnout, co si obléct. Nechtěla jsem nic extra, ale chtěla jsem být hezká. V hloubi duše jsem cítila chvění z toho, co bude. Jaký bude let, hotel, jak bude vypadat můj pokoj, jak teplé bude moře a takové v celku nepodstatné věci, které mě ale dokázaly celkem dobře rozhodit. Byla to moje první dovolená bez rodičů. Jela jsem sice s Alessandrou, ale rodiče byli přece rodiče.

Nakonec jsem jsem si vzala černé pouzdrové šaty krátce nad kolena. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, trochu se namalovala, navoněla a do uší si píchla visací náušnice. U dveří jsem si obula černé baleríny, přes rameno přehodila kabelku a šla k taxíku. Taťka byl v práci a mamka měla svoje auto v opravě, takže jsem musela jet taxíkem. S Alessandrou jsem se měla sejít až na letišti.

" Dávej na sebe pozor, Grace, a každý den mi volej, jasné?" nařídila mi nervózní mamka a pevně mě objala.

" Jasně," přitakala jsem a líbla ji na tvář. " Měj se, mami."

" Ty taky, miláčku. Hezky si to užij. A foť!"

Přikývla jsem, naposled jí zamávala a s povzdechem za sebou zabouchla dveře taxíku. Nadiktovala jsem řidiči adresu a on se rozjel.

Začínala jsem být nervózní a začínalo mě bolet břicho. Trochu se mi klepaly ruce, ale když jsem o půl hodiny později vystoupila před letištěm a nadechla se studeného vzduchu, udělalo se mi líp.

Vzala jsem si svůj kufr a vykročila k letištní hale. Šla jsem rovnou ke kavárně, kde na mě už čekala Alessandra. Seděla hned u prvního stolečku a popíjela kávu. Z hluboka jsem se nadechla a šla k ní.

" Grace," usmála se na mě.

" Čau," pozdravila jsem ji a přisedla si k ní.

" Dáš si něco?" zeptala se.

" Ne, dík."

" Jseš si jistá? Je to dlouhej let," vytáhla obočí.

" Nic nechci," zopakovala jsem důrazněji.

" Jak myslíš," pokrčila rameny a napila se ze svého šálku. " Aspoň pak nebudeš otravovat s čůráním."

" Nejsem mimino," zašklebila jsem se a složila si ruce na prsou. Alessandra zvedla koutek do lehkého úsměvu a zavrtěla hlavou.

" Jak fotřík."

" Kdo? Já jako?" zeptala jsem se nechápavě. Alessandra přikývla. Ucítila jsem, jak rudnu. " To není-to není pravda," zadrhla jsem se.

" Jo, a proto ses teď zak-zakoktala, viď?" dělala si ze mě srandu. " Ale je, jseš celej on."

" Jdi se bodnout!"

" Klidně. Ale až po tom, co se přestaneš chovat jak rozmazlenej fracek."

Zalapala jsem po dechu a rychle přemýšlela, čím jí to oplatit. Aniž by ale Alessandra počkala, co odpovím, vyzungla kávu a mávla na číšnici. Zaplatila, nechala dýško a pomalu se začala oblékat. Seděla jsem na místě a mlčky ji sledovala.

" Pojď," pobídla mě, jakmile byla hotová.

Zamračila jsem se a v nejmenším se nemínila hnout.

Alessandra si povzdechla a obrátila oči v sloup. " Proč já?"

" Mohla bych říct totéž," zamumlala jsem. Alessandra si dala ruce v bok a naklonila hlavu na stranu.

" Mohla bys laskavě zvednout ten svůj ctěnej zadek a jít? Nikdo tu na ty tvoje móresy není zvědavej," řekla otráveně.

Rozhlédla jsem se kolem a zrudla podruhé. Nezírala na nás sice celá kavárna, ale bohatě mi stačili i dva důchodci u sousedního stolu. Sklapla jsem tedy krovky a vstala. Popadla jsem kufr a následovala Alessandru ven. Došly jsme ke křeslům u odbavovacího zařízení a zastavily se.

" Jdu na záchod. Počkej tady," nařídila mi Alessandra a přistavila ke mně svůj kufr.

S povzdechem jsem se zhroutila do jednoho z křesel. Narovnala jsem si šaty na kolenou a dala si nohu přes nohu. Začínalo to teda fakt pěkně. Jestli bude takovýchhle celých těch dvacet dní, asi se zblázním. Podívala jsem se před sebe a všimla si trafiky s vystavenými novinami a časopisy. Časopisy. Usmála jsem se a vyhrabala z kabelky peněženku. Když už nic, aspoň si počtu.

Přišla jsem ke stojánku a sjela časopisy očima. Okamžitě mi padlo do oka Bravo, z jehož titulky se na mě culili kluci z One direction. Podala jsem prodavačce peníze a vrátila se na místo. Alessandra už byla zpátky a mračila se jak bůh pomsty.

" Jak to, že jsi tu nechala kufry samotné? Co kdyby je někdo ukradl? Jsi normální?" vynadala mi.

" Šla jsem si jenom koupit časopis, bože," řekla jsem a zamávala jí Bravem před nosem.

" Bravo? Ježiši, kolik ti je? Dvanáct?" zašklebila se posměšně.

" Vlez mi na záda."

Sedla jsem si do křesla, srolovala Bravo do ruličky a schovala ho do kabelky. Zvrátila jsem hlavu dozadu a zavřela oči. Kéž bych tak mohla usnout a probudit se doma ve svém pokoji, ve své posteli. Nikdo by mě neotravoval, hlavně by tam nebyla žádná Alessandra. Vzdychla jsem. Takhle mě jen čekal čtyřhodinový let a tři týdny kdesi v Dominikánské republice. S protivnou nevlastní sestrou jako bonus.


" Konečně! Ten let byl nekonečnej," vydechla Alessandra, jen co jsme vyšly z letadla a zařadily se do fronty na imigrační kontrolu. Měly jsme štěstí, od opravdového začátku dovolené nás dělilo jen šest lidí.

" Mně to tak strašný nepřišlo," řekla jsem.

" Protože jsi tři a půl hodiny z těch celkových čtyř prospala."

" Tak jsi měla spát taky," pokrčila jsem rameny. Žádná lepší rada mě nenapadla. Sama jsem se divila, že se mi povedlo usnout, obvykle totiž při každém letu trpím závratěmi a nic jako spánek nepřipadá v úvahu. Teď mi ale bylo překvapivě dobře.

" Kdyby to tak šlo. Co chvíli byly turbulence jak prase," zašklebila se Alessandra a postoupila o krok dopředu.

" Fakt, jo? Že mě to nevzbudilo."

" Tebe by nevzbudilo, ani kdyby vedle tebe burácela motorová pila. Mimochodem, kočičko, chrápeš jak starej chlap. Dělej s tím něco. Navštiv nějakého doktora nebo tak."

Zalapala jsem po dechu. " To není pravda!"

" Bylo to vážně něco," bavila se Alessandra. " Nikdy by mě nenapadlo, že takhle může řezat patnáctiletá holka. Říkám, jak chlap."

" Šestnáctiletá," procedila jsem skrz zuby a založila si ruce na prsou. " A přetaň si vymýšlet, já vím, že nechrápu. Možná trochu, ale rozhodně ne jak chlap," zavrtěla jsem hlavou.

" Příště ti to nahraju, když mi to nevěříš."

" Dík za ochotu, ale žádný příště nebude," odsekla jsem. Alessandra na to jen mávla rukou, podle čehož jsem usoudila, že je náš krátký rozhovor u konce. Díky bohu.

Přešlápla jsem na druhou nohu a rozhlédla se kolem sebe. Na letišti byly hotové davy, ve snu by mě nenapadlo, že je Dominikánská republika tak navštěvovaná země. Má tak malou rozlohu, že je na mapě pomalu nerozpoznatelná. Díky silnému slunci byli všichni lidé dozlatova opálení a na sobě měli oblečené maximálně kraťasy nebo lehké šaty. Na nohou žabky nebo tenisky, žádné lodičky nebo polobotky. Koukla jsem se na svoje značkové balerínky a skousla si ret. Zase nezapadám. To snad není možné.

Ošila jsem se a v tu chvíli jsem v zádech ucítila zvláštní brnění. Jako by mě někdo sledoval. Otočila jsem se a pohlédla do obličeje nápadně vysokému klukovi s dlouhými černými dready a slunečními brýlemi. Upřeně mě pozoroval a neuhl ani tehdy, když zjistil, že o něm vím. Sjela jsem ho od hlavy až k patě a v tu chvíli byla šťastná, že mám svoje brýle také nasazené. Takhle totiž nemohl vidět, jak jsem při pohledu na jeho vypracovanou hruď a velké žilnaté ruce vykulila oči. Nikdy jsem nepotkala někoho tak sexy. Rychle jsem prozkoumala lidi v jeho blízkém okolí, hledala jsem nějakou holku, přítelkyni nebo tak, ale jediný, kdo vedle něj stál, byl stejně vysoký kluk s kšiltovkou, zpoza které mu vyčovaly blond vlasy. I on měl na nose sluneční brýle. Ty jeho byly ale tak obrovské, že mu zakrývaly skoro celou tvář. Byli oba tak zababušení, že jim vůbec nešlo vidět do obličejů. Blonďák o mně neměl potuchy, upíral pozornost na kavárnu vzdálenou asi tři metry od naší fronty. Dreadáč vystopoval směr mého pohledu a zvedl koutek do úsměvu.

" Ty vole," uteklo mi.

" Říkalas něco, Grace?" zeptala se Alessandra.

" Ne, ne, nic," zavrtěla jsem hlavou a znovu se podívala za sebe. Teď už se neusmíval, ale doslova křenil. Bože, určitě mě slyšel. Cítila jsem, jak rudnu.

" Co tam máš tak zajímavýho?" zamračila se Alessandra a ohlédla se přes rameno.

" Nic," zopakovala jsem a rychle ji dloubla nehtem do žeber. " Hele, už jsme na řadě, pojď."

Alessandra si povzdychla a obrátila se nazpátek.

" Buenas tardes, señoritas. Mužu vidět vaše cestovní doklady, prosím?" zašveholila se na nás vysmátá černoška za pultem. Asi tím chtěla vykompenzovat svůj otřesný přízvuk.

Alessandra si z kabelky vytáhla pas a podala jí ho. Černoška ho přiložila ke scaneru, naťukala do počítače sestřino jméno a o vteřinu později jí pas vracela. To samé provedla i s tím mým a o pár minut později nám s pusou od uchu k uchu potřásla rukama tak energicky, že nám málem vyhodila ramena z jamek. Stáhla jsem si pravačku podél těla a opatrně si protřepala prsty.

" Bienvenido a la República Dominicana. Vítejte v Dominikánské republice, dámy. Ať máte příjemnou, ničím nerušenou dovolenou," popřála nám polovičatě.

" Muchas gracias. Tener un buen descanso de la jornada," odpověděla jsem.

" Áh, gracias! Tiene increíble española!"

Potěšeně jsem se na černošku usmála a ustoupila od pultu. Alessandra, která naši konverzaci poslouchala, se mi zařadila po boku a nechápavě se na mě podívala.

" Od kdy umíš španělsky?"

" Neumím. Učím se ji teprve půl roku."

" Půl roku? A to už mluvíš takhle?" zvedla překvapeně obočí.

" El talento de Dios."

" Co?"

" Ale nic, že děkuju," zalhala jsem a narovnala záda. Chtěla jsem kolem dreadáče projít co nejpřitažlivěji jsem dovedla, chtěla jsem, aby si mě zapamatoval. Zatáhla jsem břicho, vyprsila se tím málem, čím mě příroda obdařila a-

" Dělej, Grace, vidím volný taxík, tak ať neujede. Nebudu tu hodinu shánět další!" zakřičela na mě Alessandra přes půlku letiště.

Šlehla jsem po ní pohledem a zaskřípala zuby. Potom jsem se koukla na kluka s dready; stál u pultu a akorát dával černošce svoje doklady. Byl ke mně zády, takže mě neviděl. Nejradši bych na něj byla bývala počkala a nějak se s ním zkusila zaplést do řeči, ale to bych za zadkem nesměla mít svou nevlastní sestru.

Vzdychla jsem a pomalu se vydala k Alessandře. Našla jsem na odbavovacím pásu svůj kufr a šla za ní ven. Těsně před tím, než jsem opustila letiště, jsem se ještě zastavila a ohlédla se, ale po dreadáčovi už nebylo stop.



Slovníček

Bienvenido a la República Dominicana
Vítejte v Dominikánské republice
Buenas tardes, señoritas
Dobrý den, dámy
Muchas gracias. Tener un buen descanso de la jornada.
Mockrát děkujeme. Přeju příjemný zbytek dne.
Áh, gracias! Tiene increíble española!
Áh, děkuji! Máte neuvěřitelnou španělštinu!
El talento de Dios
Talent od pánaboha
 

2 people judged this article.

Poll

Moje malá lolita

Moje malá lolita

Comments

1 báři báři | Web | 13. september 2012 at 20:37 | React

No, tak musím říct, že i takové setkání s nimi může být. Já mít takovou sestru (jak jsem pochopila, že je), asi by mě kleplo. jsem ráda, že já se s tou svojí jenom nasměju. A když jsi popisovala Toma, no sakra, že jsi nezapomněla na ty žilnaté ruky, protože to mi zase zrychlilo tep... uch, dokonalé. těším se na další. :)

2 Mia (: Mia (: | Web | 14. september 2012 at 8:01 | React

Úžasné, hrozne som sa tešila na ďalší diel a oplatilo sa. :D Celý diel som doslova hltala očami a čakala na stretnutie s dvojčatami a bolo to skvelé, vôbec ma to nesklamalo. Super :D :D

3 Christine Christine | Email | Web | 14. september 2012 at 10:20 | React

Tohle je skvělé!!! :-) Musím říct, že mě i některé situace hodně pobavily, takže jasná jednička s hvězdičkou, jak se mi to moc líbí...:-)
A koukám že Alessandra jí asi trochu poleze na nervy...:-D
No a šíleně se mi líbil Tomův popis... Uh..! hnedka po ránu...:-) .-P ♥ moc se těším na další pokračování...:-)

4 Ela & Mily Ela & Mily | Web | 15. september 2012 at 11:05 | React

Sakra, já mít takovou sestru jako je Alessandra tak skáču z okna :D:D Bože ona je tak otravná!
A to setkání s Tomem a Billem. Originální nebo ne podle mě bylo super :D Už se těším na další díl :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement