Chybíš mi, Bille

3. september 2012 at 16:30 | Eve*
Bille,

Tak a co dál? Oslovení bych měla. Unaveně si položím hlavu do dlaní a zhluboka se nadechnu. Stejně jsem udělala pokrok, většinou skončím u zapínání propisky. Sakra, co mám napsat? Když zavřu oči, zase ho vidím. Zase vidím, jak se usmívá, ty jeho oči.

Nemysli na to, pokárám se v duchu, ale myšlenkám nejde poručit. Srdci taky ne.


Chtěla bych aspoň ještě jednou vidět tvoje oči. Ale jinak. Podívat se do nich bez zábran, tak, jak to doopravdy cítím. Chtěla bych se ti do nich podívat tak zblízka, abych mohla spočítat všechny odstíny hnědé, které se tam ukrývají. Chtěla bych v nich vidět touhu a vzrušení a jenom po mně. Chtěla bych ti ty oči otevřít.

Nemůžu se na sebe podívat do zrcadla. Všechno mi tě připomíná.

Tvoje vlasy. Ať blond, nebo černé. Ať natupírované, nebo rozcuchané. Třeba i pod čepicí. Pořád voněly stejně. Chtěla bych se jich dotknout a přivonět k nim. Být ti tak blízko, aby mě šimraly na obličeji. Tvoje porcelánově bílá pleť. Moct tě tak po ní pohladit.

Asi bych měla jít spát. Spánek mi pomůže přestat na tebe myslet.

Zdá se mi to? Jsi to opravdu ty, Bille? Jsi vážně tady, nebo jsi jen výplodem mé fantazie? Zdá se mi to, nebo stojíš naproti mně a čekáš, že příjdu blíž?

Nejde to, nohy mám jak z kamene. Ale už jen při pohledu na tebe jsem šťastná. Nezměnil ses. Pořád máš v očích malé jiskřičky. Jen tři kroky, jen dva.

Pomalu natáhnu ruku k tobě. Prosím, prosím, nezmiz mi. Jsi tady! Opravdu jsi u mě. Nadechuješ se. Ne, slova by zničila chvíli. Položím ti prst na rty.

" Pšt." Jedním prstem ti na tváři kreslím čáry. Cítíš to taky? Odhrnuti vlasy. Jsi můj, tak krásný a křehký. Jak se to stalo? Jak jsem se do tebe zamilovala? Lehce. Přiložím si čelo na tvoje a zadívám se ti do očí. Máš je tak hnědé. Už jsi někdy slyšel o absolutním tichu? Myslím, že tohle je ono. Bije ti srdce. Bille...

Chtěla bych tě políbit. Můžu? Tvůj teplý dech mi nahání husí kůži, je to vůbec možné? Mám vyschlo v ústech a rty mi praskají. Nasliním si je špičkou jazyka a pak už... Jen tak jemně... jako motýla tě políbím. Nelekl ses. Cítíš to, co já? Taky se vznášíš? Ztrácím půdu pod nohama a uvnitř mě tančí tisíce motýlů.

Byl to jen sen? Znovu zařu oči a snažím si přivodit spánek, ale nepřichází. Ještě cítím tvoji horkou kůži. Slyším, jak ti bije srdce. Cítím... Chci tě mít tady!
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Christine Christine | Email | Web | 3. september 2012 at 16:51 | React

To bylo nádherné, takové hodně procítěné, opravdu se mi to hodně líbilo..:)

2 Ela & Mily Ela & Mily | Web | 3. september 2012 at 19:58 | React

Opravdu krásné :) nenašla bych nic co by se mi na tom nelíbilo :)

3 tokiohotel-svk: Janushka tokiohotel-svk: Janushka | Email | Web | 8. september 2012 at 0:51 | React

Skvelé....

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement