Zlato, co se netřpytí 7.

29. august 2012 at 20:20 | Eve* |  Zlato, co se netřpytí
Po půlhodině hledání jsem nic nenašla! Buď práce totiž není tady v Hamburgu, nebo tam požadují alespoň dokončené středoškolské vzdělání. Bez matury jsem teda fakt v háji, ale to už jsem říkala.

Zkouším aspoň volat do mojí bývalý práce, jestli by to se mnou nezkusili znova, o čemž silně pochybuju, protože jsem se při mém vyhazovu docela slušně pohádala se šéfem.

Když mi to konečně zvedne asistentka, zeptám se, kdy přijde. Asistentka chce vědět moje jméno, tak jí ho řeknu a ta nána pitomá mi klidně řekne:




,, Pro vás, slečno, tu pan vedoucí nebude obávám se nikdy." a položí to.

Tss, drzost! Jsem ale už celkem slušně v háji. Jo, nějaký peníze u sebe mám, ale to nevystačí věčně. Něco musím jíst, musím platit všechno kolem bytu a to nemluvím o tom, že musím něco vracet holkám. Oblečení je to poslední, na co myslim.

Další den

Hned ráno si běžím koupit noviny, ne denní tisk, ale inzeráty v naději, že tam najdu nějakej ten džob. Doma hledám, podtrhávám si ty, co jsou v Hamburgu, podívám se na ně později. Když je ale později projdu, zjistím, že mi s mými možnostmi zbyly jen dva. Po půlhodině zvažování zavolám na první telefonní číslo.

Výsledek - někdo mě už předběhnul, ta práce je obsazená.

Druhý případ je o něco lepší - nezvedne mi to totiž nikdo, jenom záznamník.

No nic, zkusím to jindy.

O týden později

Sedím na pohovce a třesu se jako ratlík. Sedím před kanceláří šéfa firmy, která mi dala šanci získat u nich práci, dneska mám přijít na přijímací pohovor. Jsem strašně nervózní a vůbec nevim, o čem tam mám celou dobu mlít ! Moje tréma vyvrcholí když slečna, která mě sem před čtvrt hodinou posadila zavolá:

,, Slečna Krasová, prosím!"

,, Krausová," opravím ji v duchu a následuju ji do místnosti, kde sedí chlápek ve smokingu a telefonuje. Rukou mi pokyne, abych se posadila naproti němu, a dál vyřizuje telefon. No, každopádně se mám na co těšit.


,, Mám práci !" křičím na holky hned ve dveřích. Ony na mě jenom nechápavě zírají. Evidentně ještě stále nechápou, proč jsem je k sobě tak narychlo pozvala...

,,Máš práci? Tak to je skvělý," probudí se konečně Sabine a obejme mě. Přitáhnem k sobě i dosud opodál stojící Brigitu, která je pořád jako v transu. Mám doopravdy radost! ,, A co je to za práci ?" vyptává se Sabine.

,, No...Totiž..." zakoktám se. K mému neštěstí mi holky visí na rtech. ,, No, zatím je to prodavačka, ale šéf říkal, že když se budu snažit, můžu povýšit..." Jo, prodavačka je celkem okej. Post, ale to už tu jednou bylo a dopadlo to setsakra blbě. Od dalších otázek mě vysvobodí zvonící mobil.

,, Momentík, holky, volá mi Tom," usměju se a jdu telefon vyřizovat do kuchyně. ,, Ahoj, miláčku," zvednu telefon s těmito slovy.

,, Ahoj, zlato, jak se máš ?" ptá se nadšeně Tom.

,, Jde to. Dostala jsem práci!" jásám.

Chvíli je ticho.

,, Cože? Můžeš mi to zopakovat?"

,, Mám práci,"opakuju nevěřícně. On mi snad nevěří...

,, A jaká práce to je?" vyptává se jak před chvílí holky.

,, No..."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement