Zlato, co se netřpytí 2.

18. august 2012 at 20:20 | Eve* |  Zlato, co se netřpytí
Po dlouhodobém pláči jsem se zvedla a opláchla si v koupelně obličej. Koukla jsem se na mobil; měla jsem tři nepřijaté hovory. Jeden skutečně od mamky a dva od Sabine. Ihned jsem jim zavolala, nejdřív mámě, se kterou se zcela jistě zase pohádám, proto si hovor se Sabine nechám na potom, aby mě měl kdo uklidnit.

Vytočím mamčino číslo a čekám. Zvedne to můj starší brácha Jonáš.

,, Ahoj, Jitko, jak je?" začne zvesela.



,, A-ahoj, Jonáši. Nemáš bejt náhodou touhle dobou ještě u tety ve Stříbře?" vyzvídám. Jonášovi je totiž už pětadvacet a ve Stříbře má nejen svoji, a vlastně i moji, tetu, ale i snoubenku, takže je tam spíš kvůli ní než kvůli tetě..

,, Jó, ale víš, přijel jsem dřív, Jana se chtěla vidět s našima," začne to rozpačitě rozebírat.

,, Jo, chápu. Je tam někde mamka?" ptám se hned.

,, Ne, šla s Janou někam na nákupy."

,, Fakt? A nešly náhodou směr půjčovna svatebních šatů?" rejpnu si, protože vím, že se Jonášovi do ženění moc nechce. Je s Janou zasnoubenej už aspoň dva roky.

,, Ha, ha, ha. Ne, šly někam... prostě někam..." opáčí.

Kecáme s Jonášem asi půl hodiny a naštěstí se mě během hovoru ani jednou nezeptá na Toma.

Když hovor ukončím, zjistím, že mi to pekelně sáhlo do kreditu. S mamkou si povídám nanejvýš deset minut, chci to mít vždycky brzo z krku, strašně se totiž vyptává. Sabine proto už jenom prozvoním. Do pěti minut volá zpátky.

,, Ahoj, Jitko," pozdraví mě. Hned musím přeřadit zase na němčinu.

,, Ahoj, jak je? "ptám se. Je to trochu debilní dotaz, protože jsem ji viděla už dneska ráno ještě před hádkou s Tomem. Náš rozhovor tu nebudu rozebírat, bylo by to nadlouho.

Probereme proto všechno od módy až po nejnovější drby. Po dvaceti minutách zavěsím. Je už celkem pozdě, a tak si jdu dělat nějakou rychlou večeři. Když ji sním, umyju se, převlíknu do pyžama a zalehnu. Naposledy se podívám na mobil, překpvapivě je tam SMS:

Co máš zase za problém? Už mě to tvoje věčný podezírání začíná pěkně štvát! Zejtra v deset za tebou přijdu a vyřešíme to. Chováš se fakt nemožně.

Tak já se chovám nemožně? To snad nemyslí vážně!

Usínám s tím, že si plánuju, co mu zítra řeknu. Nakonec si z toho ale ráno beztak stejně nic nebudu pamatovat.


Vzbudím se okolo devátý. Dopotácím se do koupelny, kde se umyju a nalíčím. Jdu se dolů nasnídat. V půl desátý mě vyruší zvonek. Když otevřu, spadne mi čelist.

,, Co tu děláš? Říkals, že přijdeš v deset," vyjedu zostra na Toma stojícího ve dveřích.

,, A pozveš mě dál, nebo tu budeme dělat divadlo sousedům? Musím stihnout zkoušku, proto jdu dřív," odpoví Tom nevrle.

,, Tak zkoušku, jo? Si myslíš, že jsem úplně blbá nebo co? Zajímalo by mě, kolik tý zkoušce je, jak vypadá a jaký mám míry!"

,, Na co tím narážíš?"

,, Na to, že jsi včera na žádný zkoušce nebyl! Byl jsi někde, bůh ví kde, a bůh ví s kým!" zařvu.

,, Ale byl! Jak ty to můžeš vědět? Volala jsi snad někomu? To mě jako kontroluješ? "

,, Ano! Ano, přesně tak! Volala jsem Brigitě a ta mi řekla, že Georg žádnou zkoušku nemá, tak co mi k tomu řekneš?" křičím jak tur. Toma nejspíš překvapilo, že to vím.

,, Ale... totiž, já..." rozkoktá se.

,, No co? Jakou blbou lež si zase vymyslíš? Že jsi sbíral jahody, nebo že jsi byl s Billem na pohřbu Gustavovy tety jeho babičky z druhýho kolena?" založím si ruce v bok.

Tom jenom stojí a zírá.

,, Tak co? Co mi na ti řekneš, ty mizernej děvkaři?" rozbrečím se a samotnou mě zaskočí, co jsem právě řekla. Sakra, z toho bude průšvih.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Byl/a jsem tu

Byl/a jsem tu. 100% (879)

Comments

1 Ela & Mily Ela & Mily | Web | 19. august 2012 at 13:23 | React

A teď Tom čumí :D:D Bože on je tak naivní, když si myslel, že jeho výmluva na zkoušku zabere :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement