25 dní s panem Arogantním 21. Kolaps

7. august 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

Bylo to jako by si ze mě Bůh dělal prdel. Měla jsem chuť si znovu dát kafe, vyrvat si vlasy, křičet. Brečet.

Neměla jsem žádnou šanci nějak reagovat na fakturu, co ležela přede mnou, ani když jsem zaslechla z Billova apartmánu jakési zvuky. O chvilku později se ozvaly těžké kroky a bouchnutí dveří, jako by se Bill proměnil v ďábla a šel své dvojče osobně ztrestat.

S úsměvem se na mě podíval a mě zabolelo na prsou. Na krku měl drahý červený šátek. Rychle si ho stáhl a hodil na černý kožený gauč. Rozepl si bundu a hodil ji k šátku. Zavřela jsem oči a otočila se, aby mě neobalamutila vůně jeho kolínské. I když jsem vřela vzteky, nevěřícně jsem zakroutila hlavou. Tlouklo mi srdce a přestávala jsem dýchat. Nenáviděla jsem ho - ale pořád jsem do něj byla zamilovaná.



" Udělal jsem nemožné," řekl Bill, když Tom došel do kuchyně. Pyšně se zakřenil a kývl k talíři, který ležel nebezpečně blízko faktuře.

Tom se zadíval na muffiny a svraštil obočí. " Co to-"

" Muffiny!" zazpíval Bill a tlesknul dlaněmi o sebe. " Udělal jsem je! Sám!"

" To těžko," zamumlal Tom, zatímco dál nedůvěřivě zkoumal muffiny. " To není možné, nedokážeš si sám udělat ani misku s vločkama."

" Ticho, nebuď držkatej," odsekl Bill a posunul talíř ke svému bratrovi. " Udělal jsem je já, zeptej se Anny."

Znovu jsem zavřela oči a snažila se dýchat. Prsty jsem měla na dopise a zatímco jsem bublala vzteky, snažila jsem se ignorovat fakt, že se ti dva baví jako by nic. Oba věděli, že si ze mě dělají blázny - lhali mi a hlavně Bill, který věděl o faktuře, vtipkoval o nějakým zasraných připečených muffinech.

A taky tu byl Tom.

Oh, tak tady je Tom.

Neskrýval jen to, že je mezinárodní hvězda, ale taky mi sprostě lhal celý měsíc do obličeje ohledně škod, které jsem údajně způsobila jeho autíčku.

Sedmdesát pět dolarů.

Dýchej, Anno, říkala jsem si. Dýche.

Tom ke mně přišel a usmál se koutkem úst - musela jsem se donutit natlačit slzy zpět a zopakovat si, že přes tyhle krásné rty mi celou tu dobu lhal.

" No?" zamumlal škádlivě a opřel se o mě. " Je to pravda? Povedlo se mýmu bráchovi nemož-"

Vztek mi pomalu prostupoval do předloktí. Okamžitě se mi postavily chlupy a skoro jsem se pozvracela, když jsem ucítila jeho tělo u méhzo. Vyskočila jsem z židle a udělala mezi námi velkou trhlinu.

" Nešahej na mě," řekla jsem tiše. " Neopovažuj se."

Vykulil oči, přeskočil pohledem na Billa a pak zase na mě. " Anno, co to, sakra?"

" Nedělej, že nevíš," prskla jsem a zkřížila ruce na prsou, aby na mě nemohl. Kysele jsem se usmála. " A teď se mě zkoušíš dotknout, když víš... víš, že jsi-"

" O čem to ksakru mluvíš?"

" Nedělej, že nevíš," zopakovala jsem třesoucím hlasem. Bolely mě plíce a třeštila mi hlava; bála jse se, že se tu před ním z toho zhroutím.

Vzdychl. " Nevím o čem konkrétně?"

" Přestaň lhát!"

Zařvala jsem a všimla si, jak sebou trhl. Znovu vyvalil oči a podíval se na Billa. Ten se zatvářil sklíčeně a vinně.

" Dozvěděla se to," zamumlal Bill a vyhnul se jeho i mému pohledu. " Zjistila to, Tome."

Tom ztěžka polkl. " Jak?"

Natáhla jsem se pro časopis, vzala ho a roztřeseně mu ho podala. Zbledl a šokem se mu rozšířily se mu duhovky.

" Sranda, ne?" zavrčela jsem a zamávala mu časopisem před křídově bílou tváří. Ledabyle jsem ho hodila na mramorovou linku. " Procházím se takhle se svým nejlepším kámošem a z čista jasna objevím tuhle maličkost."

Tom mlčel a zíral na zmačkaný časopis před ním. Neměl absolutně žádnou barvu v obličeji. Když pomalu zavřel oči, Bill si vedle mě vzdychl.

" Říkal jsem, ať jí to řekneš," řekl jemně. " Říkal jsem, že je to blbost držet-"

" Chtěl jsem ti to říct," přerušil ho Tom tiše pořád se zavřenýma očima. Věděla jsem, že přemýšlí - zoufale uvažoval nad omluvou nebo čímkoliv, co by pomohlo situaci. " Přísahám, že jsem ti chtěl říct, já-"

" Kdy, Tome?" odsekla jsem. " Řekl bys mi to dneska? Zítra?" Krutě jsem se na něj usmála. " A nebo až by se naplnila naše malá smlouva?"

Rychle mi pohlédl do očí.

Ne. Ne.

Věděla jsem, že mě mlčky prosil, ať o tomhle pomlčím, ale už jsem za žádnou cenu s touhle šarádou odmítala pokračovat. Ne po tom, co jsem si přečetla v té faktuře.

" Smlouva?" promluvil Bill a zmateně svraštil obočí. Podíval se na nás a zamračil se. " O čem to mluví?"

Tom se na mě dál díval, vrtěl hlavou a prosil mě, abych se nezmiňovala o podmínkách, na kterých jsme se před měsícem domluvili. Stál s rukama podél těla a vypadal tak sakramentsky bezbranně a pateticky - tak jsem ho ještě nezažila - a já jsem se uvažovala, jestli mám odejít a nechat Billa, aby svého blbého arogantního staršího bratra seřval osamotě.
Ale potom jsem si znovu všimla papíru na lince a ta čísla mě ztrapnila.

$75.53.

Mám si tohle nechat pro sebe?

Do hajzlu, ani mě nehne.

Usmála jsem se a zvedla hlavu. " Proč mu to neřekneš, Tome? Řekni svému bráškovi o naší smlouvě."

Ztuhly mu rysy a dal ruce do pěstí. " Prosím tě," řekl a pomalu se nadechl. " Prosím..."

" Prosím za co, Tome? O čem to kruci mluví - jaká smlouva?"

Obrátila jsem se na Billa a sladce se usmála. " Zdá se, že ti měl taky tvůj brácha říct něco dřív, Bille," zlomyslně jsem se podívala na Toma. " Do toho, Tome. Řekni mu, že ti neposluhuju jenom kvůli penězům - řekni mu, že jsem poslední čtyři měsíce tvoje služka."

Ozvalo se ohlušující ticho, ve kterém Tom opět a znovu zavřel oči. Vyhýbal se tomu - oh, jak jinak.

" Tome," hlesl Bill. " Vysvětli mi, o čem to mluví."

" A to jsem si myslela, že jste si vy dva blíž, než kdokoliv," ucedila jsem. " Ale Tom má asi ve zvyku všem lhát, včetně svého dvojčete."

Tom vydechl a odmítal otevřít oči. " Anno, prosím tě..."

" Ne, žádné Anno, prosím tě - o čem to kurva mluví, Tome?" odsekl Bill a přiblížil se k němu, sám byl bledší, než obvykle. " Vyklop to!"

" Bille, není to lehký-"

" Vyklop to, do prele!"

Podle Billova nezvyklého křiku mi došlo, že jsem mezi ním a jeho bratrem rozpoutala něco strašného, ale ve skutečnosti mi to bylo ukradené. Byla jsem zdrcená - mimo smysly - bylo mi hůř, než kdykoliv jindy v životě a potřebovala jsem si to na někom vybít.

" Anna souhlasila..." začal Tom pozvolna chraplavým hlasem a konečně otevřel oči. Olízl si rty, " … souhlasila, že... že pro mě něco udělá... po té nehodě..."

" Souhlasila?" vyprskla jsem natolik zhořkle, až Tom nadskočil. " Myslíš, že jsem souhlasila s tím, dělat ti posluhovačku, Tome?" ucedila jsem skrz zuby a zakroutila hlavou. " To nebyla dohoda, tohle byla manipulace, ubohost tvého bratra."

" Tys z ní udělal svoji služku?" zašeptal Bill a oči se mu zaleskly nevěřícností a nepopiratelnou bolestí. " Tome, prosím, řekni, že je to jen nějaký vtip... prosím tě..."

" Je to pravda," odpověděl Tom tiše, aniž by se na něj podíval.

" Náhodou jsem mu trošku škrábla auto," obrátila jsem se na Billa. " Jsem chudá, nemám moc penět, tak souhlasil s tím, že si škody odpracuju." Pak jsem se s bolestivě sevřenou hrudí otočila na Toma. " Kolik že to dělalo, jsi říkal?"

Mrtvolné ticho.

Bill, který se opíral o linku, se zahleděl do faktury z autoservisu. Zvedl zrak a přeskočil ze mě na Toma. " Počkej, to je od tebe?" Ukázal na rozepsané poplatky. " Tu škodu jsi mu udělala ty?"

" Jo," uculila jsem se hořce a kývla na Toma, který zarytě mlčel. " Ano, Bille, to je ode mě. Tome... kolik jsem si měla odpracovat?"

" Do prdele," zamumlal bez dechu a pleskl se do čela, čímž si před námi skryl obličej. Cosi si pro sebe německy řekl a přidal k tomu další do prdele a bože.

Usmála jsem se na Billa. " Měla jsem si odmakat škodu za tři tácy."

Billovi poklesla čelist a z očima jak tenisáky se podíval na dopis. " Ale ta škoda dělá jen-"

" Podělaných sedmdesát pět dolarů," přerušila jsem ho rychle. " Jo, dneska jsem to zjistila."

Tom odlepil víčka. " Anno, prosím tě, já ti to-"

" Vysvětlím? Já ti to vysvětlím? Vysvětlíš mi, že jsi mě donutil čtyři týdny obstarávat ti pochůzky a dělat ti služku kvůli míň jak sto dolarům? Za to, jak jsi mě ponížil?" Uvědomila jsem si, že jsem úplně mimo, funěla jsem a vyhrkly mi slzy. Zavřela jsem oči a moje poslední slova jsem vyslovila zlomená a rozklepaná: " Jak jsi dokázal, abych k tobě něco cítila?"

Když jsem se na Toma pak podívala, všimla jsem si, že i jeho tvář je mírně navlhlá. Měl červená bělma, narůžovělou pleť a nejspíš si uvědomoval, že to posral.

" Jdu pryč," oznámila jsem ochraptile a tvrdě si hřbetem ruky setřela slzy. " Užij si vysvětlování svému bratrovi, jak jsi mu celý měsíc lhal."

Jak jsem ho obcházela, ucítila jsem jeho prsty kolem svého zápěstí a pak si mě otočil čelem. Měl mokré líce, v očích se mu třpytily slzy a já si byla stoprocetně jistá, že ta špína, arogantní hajzl vážně brečí.

" Nechoď," prosil mě. Dál mi prsty držel na zápěstí a s každou novou slzou stisk zesiloval. " Prosím, zůstaň tady, nemůžu-"
" Jdi k čertu," odsekla jsem a vykroutila se mu. Zvlhly mi oči a ani jsem se neobtěžovala skrývat vzlyky. " Nechci - nechci s tebou mít nic společného."

" Anno," hlesl. " Omlouvám se-"

" Jdi do prdele," prskla jsem a škytla. " Už tě nikdy nechci vidět."

Jak jsem se otočila a rychle šla ke dveřím, uslyšela jsem cosi jako posmrknutí. Došlo mi, že to byl nejspíš on - nevěřila jsem tomu, ale než jsem mohla nějak zareagovat, rozevřela jsem dveře a s bouchnutím je za sebou zabouchla.

Rozvzlykala jsem se, roztřásla a přiložila si ruce ke tváři. Skončila jsem to. Cokoliv jsme byli, je konec. Zatímco mi přes mezery mezi prsty protékaly slzy, zavrtěla jsem hlavou ve snaze vysypat si z ní veškeré vzpomínky, které jsem na něj měla. Doufala jsem, že už ho nikdy nepotkám.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 M. M. | 7. august 2012 at 20:32 | React

Tomík brečí :/ chudáček, ale měla mu dát aspon facku :D

2 báři báři | Web | 7. august 2012 at 20:35 | React

Ah, tak to je něco. Tom je pěkný bastard, i když mi ho teď bylo trochu líto, ani nevím proč, určitě bych odešla taky. Protože on si nezaslouží tak hodnou holku, jakou je Anna. Prostě ne. Že odešla, udělala dobře. :)

3 Lena Lena | 7. august 2012 at 21:03 | React

Všechno se to pěkně vyhrotilo. Když jsem to poprvé četla, tak jsem nechápala, jak mohla kromě té lži o tom, co dělají, ještě zjistit tu skutečnou škodu na autě. Už jsem fakt nečekala, že se to dá víc "zdramatizovat". Je to úžasně napsaný jednoduše!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement