Fantom v opeře 3. Chemie 2/2

2. july 2012 at 21:00 | Eve* |  Fantom v opeře
Začněte pomalu uvažovat, které další přeložené povídky byste tu rádi viděly, děti. :) U 25 DSPA mi zbývá poslední díl, na kterém, slibuju, že si dám fakt záležet, ale na prázdniny by to chtělo něco extra. Pište svá přání.^^


překlad: Eve*

" Pojď si zatancovat," pošeptal Tom Billovi do ucha. Přejel rukama po Billlově těla a zkusil ho tak přinutit k pohybu.

" Já-já neumím tančit."

" To většina lidí tady. Já to taky neumím. Není se čeho bát."

Bill mlče. Věděl, že není čeho se bát a ani se nebál. Chtěl se prostě jen vymluvit, aby mohl zmizet, ale Tom ho pořád držel.

Bolelo ho to. Tom pravděpodobně netušil, že je to Bill. To znamenalo, že Tom tancuje s někým, kdo je mu ukradený. Ne? Moment, neměl Tom náhodou holku?

Neptal se. Ptaní se by znamenalo na sebe upozorňovat, prakticky se představit. Nevěděl ani, proč to nechce. Možná proto, že se bál, že ho Tom nechá stát na parketě nebo se naštve, protože ho Bill opustil nebo...

Tom se o něj otřel svým tělem. Bylo to příjemné. Bylo to jako... před lety, když spolu flirtovali. Vzdychl a vzdal se, nervózně začal tančil a nechal Tomovy ruce na svých bocích. Připomnělo mu to staré časy a to ho rozesmutnilo a zahřálo zaráz.

" Víš," řekl najednou Tom. " Někoho mi připomínáš."

Bill na chvilku ztuhl. " Koho?"

Tom se usmál, což však Bill nemohl vidět, i když stál přímo před ním. Tom doufal v nějakou reakci - chtěl si být jistý, že ten kluk, se kterým tančil, je ten, kdo si myslel. " Prostě někoho."

Billovi se stáhl žaludek. Už byl jen někdo? Věděl, že nic víc očekávat nemohl, když vezme v potaz, že ho nechal, ale i tak to zabolelo.

" Do-dobře," řekl neslyšně, když se zase dal do tance.

" Proč vůbec máš masku? Určitě je pod ní krásná tvář."

" Není."

" Já vím, že je."

Billovi se začínalo dělat špatně. " Víš co? Vůbec mě neznáš!"

" Neznám tě... Bille?"


Bill na něj šokovaně hleděl. " Jak..." začal, ale nebyl schopný větu dokončit. Tom to celou dobu věděl? Proč nic neřekl? Proč... proč...

Tom neodpověděl, ale vzal Billa za zápěstí a táhl ho pryč z davu, někam, kde se budou slyšet. Do tváří je udeřil chladný vítr a situace se tak víc zrealizovala.

" Jak to vím? No tak, Bille, miluju tě roky. Ty sis myslel, že tě nepoznám?" Tom zavrtěl hlavou a vzdychl. " Vážně sis myslel, že to nechám jen tak?"

" No, já nevím!" řekl Bill naštvaně. " Ani jsem nevěděl, že tu budeš!" Dobře, možná to měl předpokládat. Možná to byl jejich plán. Ale doufal, že Tom nepříjde.

" Bille, prosím tě, nechoď. Poslouchej mě." Tom ho jemně přinutil si sednout na patník. " Víš, jak strašně to bolelo, kdyžs odešel? Po tom, co jsem ti řekl, že tě miluju, ať se stane cokoliv!"

Billovi ten neunikl minulý čas. Neřekl na to ani slovo. Nevěděl, co říct.

" Řekl jsem ti, že tě miluju. Tys řekl, žes zdrhnul, protožes chtěl, abych byl šťastnej s někým, kdo nemá jizvy." Tom protočil panenky. " Jako by mi vadily."

" To je jedno. Pořád máš holku."

" Moje holka je nejspíš jedna z těch, co tohle všecko spáchala. A miluju ji, to je pravda, ale upřímně, nikdy jsem tě neodstal z hlavy. Myslel jsem, že to víš. Myslel jsem, že jsem to minule řekl jasně." Tom zněl zklamaně, což Bill neunesl. Byl by radši, kdyby na něj Tom křičel.

" Ty se nezlobíš?"

" Jsem nasranej." Tomův hlas byl úžasně klidný, když vezmeme v potaz, že měl být naštvaný, ale bylo by to vidět na očích. " Samozřejmě, že jsem. Víš vůbec, co jsi mi svým odchodem udělal?" zavrtěl hlavou. " Asi ne. Kdybys věděl, co to se mnou udělá, zůstal bys. Ale víš, můžeš mi říct, jestli se mnou už nechceš být. Mohl mi říct, že mě nechceš vidět a já bych okamžitě zmizel."

" Nezmizel," zkonstatoval Bill.

" To je jedno, do prdele!" Tom ztrácel nervy. " Prostě mi teď řekni, jestli to mám vzdát."


O pár metrů dál je Andreas s Aleshou sledovali. Byli překvapení, že je kluci ještě nezaregistrovali, ale byli za to rádi. Neměli radost z toho, jak se Tom rozčiluje.

" Je naštvanej?" zamumlal Andi.

" Je nepříčetnej," začala Alesha. " Ten kluk je jeho osudová láska a bojí se, že ho Bill nechce."

" Asi se na to špatně dívá," řekl blonďáček jemně a znovu si přitáhl k sobě. Aleshla neodpověděla. Bylo to těžké, ale když seděla vedle tohohle kluka, dalo se to snést. " Trochu je mi to nepříjemný," řekl Andreas.

" Drž mě. Je to tak lepší." Udělalo se jí líp, když ji jeho ruka pevněji objala.

" S potěšením." Kdyby se to s Tomem a Billem povedlo, řekl si Andreas, byl by tu pro ni, držel ji kdykoliv by si řekla... a možná se ji pokusil sbalit. Usmál se, ale rychle úsměv setřásl. Ještě nic nebylo jisté.


" Ne," zašeptal Bill.

" Ne co?"

" Kdybychom to mohli dát znovu dohromady, nevzdávej to." Bill se na Tom nemohl dívat, bál se, že už se vzdal. Zatímco neodstával odpověď, zvedl se, že odejde.

Ale potom ho jeho ruka stáhla nazpátek, tu hrubou ruku znal už dlouho, tolik tu teplou ruku miloval, dotek to byl stejný jak před lety. Přitáhla ho rovnou do Tomovy náruče. Tom, který ho okamžitě objal, ho nenechal znovu utéct.

" Zůstaň," řekl něžně a stáhl Billovi masku. " A tu masku zahoď. Líbí se mi tvůj obličej."

" Já..."

" Jde do koše," přikázal Tom a ignoroval Billovy pokusy si masku udržet. Vzal jeho tvář do dlaní a přejel po palcem po líci. Bylo to divné, ale ne tak zlé. Byl to přece Bill. " Jen... mi slib, že už nikdy neutečeš. Už bych to neunesl, vážně. Prosím, prosím tě, slib mi to."

" Slibuju," řekl Bill. S pocitem, že řekl málo, dodal: " S celým srdcem."

Pak už neměl šanci něco říct, protože mu Tom přitiskl rty na ty svoje s takovou intenzitou, že se z ní nemohl dostat.

Konec

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 báři báři | Web | 3. july 2012 at 18:48 | React

Jů, tak to byla pěkná kapitola. Už jsem se bála, že ho Tom nepoznal.. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement