25 dní s panem Arogantním 19. Výročí a titulky 1/2

31. july 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

Až doteď jsem klaustrofóbii prakticky neznala, teď jsem ji ale v malé a tiché kabince výtahu cítila. Bylo mi těžko na prsou, když jsem mačkala tlačítko. Přešlápla jsem na druhou nohu. Byla jsem nervózní. Nechtěla jsem tu být, ve výtahu vyjížděcícím do jeho apartmánu - u něj.

Byl na mě naštvaný a já to věděla. Chladná zpráva, která mi od něj před půl hodinou přišla, to dávala najevo jasně. Místo srandy nebo jedovatých poznámek nebo urážek mi display ukazoval jen jedno slovo.

Deset.


Vadilo mi to. Bylo toho prostě moc, opravdu - velmi přímočaré. Ale takhle jsme nekomunikovali, takhle se se mnou nebavil. Nebyli jsme to my. Protože za jiných okolností by se do toho nemotal můj expřítel a neseděl doma se zlomeným nosem - Tom by mi napsal něco sarkastického nebo urážejícího, já bych protočila oči a usmála se. Protože v jeho smskách byl vždycky nějaký osobní kontakt - drsný, nebo ne. Jednoslovná zpráva mi připomněla událost s Colem a já se doslova našeho setkání bála.

Ding.

Nadskočila, když mi zvonek udeřil do bubínků a rychle se podívala na číselnou klávesnici. Jeho patro. Do prdele, skvěle. S nádechem jsem počkala, než otevře dveře a oh, můj Bože, dýl by to nešlo? Po tom, co se zdálo být jako věčnost, jsem se otočila k chodbě, na karmínové koberce na zemi a malby na stěnách. Ukazovaly rozdíl mezi námi dvěma.

S výdechem jsem ustoupila a narovnala se. Nemohla jsem dovolit, aby poznal, že jsem uvnitř - hlavně emočně - nevyrovnaná. Že jsem se ho absolutně bála. Ale proč? Nic jsem neudělala. Jak to, že on na mě naštvaný byl? Protože se můj ex rozhodl mě spontánně navštívit a stropit scénu? Neměl na to právo. Nic jsem neudělala...

" Dýchej," připomněla jsem si a s každým krokem polykala. " Dýchej. Dýchat. Dýchat."

Jakmile jsem došla k jeho dveřím, už byly otevřené. Zamračila jsem se. Než jsem stihla přijít na to, jak to, že jsou otevřené, zavrzaly panty a zevnitř se ozval tichý smích. Ženský smích.

Objevila se o moment později a mě ohromil její vzhled - to hlavně, protože vypadala aspoň na třiet. Zmateně jsem tam stála a ona, jakmile mě uviděla, se zarazila a podívala se na mě. Na rtech se jí usadil jemný úsměv a omluvou se kolem mě protáhla. Otočila jsem se za ní - a bylo to divné, protože jí nevyčuhovaly vlasy z drdolu a neměla pomačkané šaty. Nevypadala, že by měla sex, jak ty před ní. Bez ohledu na to mě rozbolelo břicho, na prsou se mi usadil nepříjemný pocit a pocítila jsem osten žárlivosti.

Razantně jsem vešla do jeho apartmánu a uviděla ho, jak skládá do dřezu keramickou mísu, byl ke mně zády a přes tekoucí mě neslyšel. Jak jsem dupla, zastavil se a otočil. Měl nečitelný výraz a chladný lhostejný pohled. Měl na sobě volné tmavé tepláky a velké tričko, na němž měl ještě větší mikinu na zip. Kývl na mě a obrátil se zpátky ke dřezu.

" Takže-" zavolala jsem zkusmo a zkřížila si ruce na prsou. " Chceš, abych-"

" Sedni si," přerušil mě a ohlédl se přes rameno. " Už to skoro mám."

Poslechla jsem a usadila se na židli, tašku jsem položila na linku. Chvíli jsem ho pozorovala, dívala jsem na jeho velké ruce, jak rychle myjí bowli. " Neměla bych to dělat já?"

Ticho.

Vzdychla jsem. " Hele, Tome, mám práci... Nemám čas tu sedět a dívat se na tebe-"

" Mohla bys sklapnout?" otočil se na mě tvrdě. " Řekl jsem, že už to skoro mám."

Zavřela jsem pusu a sklopila oči k lince. Za moment se vypl kohoutek a já jsem vzhlédla. Tom si utíral ruce do utěrky. Ledabyle ji odhodil, s pohledem na mně si povzdechl a obešel mě. Obezřetně jsem ho následovala a sledovala, jak se jeho nohy přemisťují k proskleným dveřím balkónu. Otevřel je a kývl na mě.

Mám jít za ním?

Nejistě jsem vykročila. Když jsem došla ke dveřím a otřásla se chladem. Rozvalil se na křesle u zábradlí a rukou zašátral v kapse po cigaretách. Tiše jsem za sebou zavřela.

Ten výhled byl pozoruhodný. Nikdy jsem neviděla město tak krásné jako teď - všechna ta světla osvěcovala a blikala na rušných ulicích. Obloha měla nádhernou modrou barvu smíchanou s prachem města a několika hvězd. Ohromeně jsem stála na místě a skoro nedýchala. Potom mi vyfoukl kouř do nosu. Podívala jsem se na něj, klidně kouřil a sledoval mě se stejným pohledem jak před tím.

Promnula jsem si ruce, které mě přes tenké tričko studily, a odkašlala si. " No?"

Dlouze si potáhl a ukázal na volné místě vedle sebe.

Zamračila jsem se a podívala se na křeslo. " Nechápu..." řekla jsem a pohledem přeskakovala z křesla na něj. " Mám si sednout?"

Vyfoukl další kouř a protočil panenky. " Ne, chci, abyses dívala. Sedni si."

Pomalu jsem si sedla a trochu se otřásla nad pocitem studených polštářků na mých takřka holých zádech. Dál jsem si mnula ruce a rozhlížela se po městě. " Takže dneska mám vyskočit z balkónu?"

" Zas tak moc tě nevadíš," odfrkl a já si byla jistá, že jsem viděla, jak se usmál. " Myslel jsem, že ti dám pro jednou večer volno."

" Pro jednou večer volno," zopakovala jsem a nevěřícně vytáhla obočí. " V čem je háček? Nikdy jsi mi volno nedal."

Pokrčil rameny a utáhl si z poloviny vykouřené cigarety. " Myslím, že bysme si měli promluvit."

Co to sakra?

Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou. " Jsem v lese-" podívala jsem se na popel, který právě odklepl. " Chceš - ty si chceš promluvit?"

" Přesně tak."

" A proč?"

V noci měl tak tmavé očí - daleko hlubší a fascinující než přes den - a já se od nich nemohla nějakou dobu odtrhnout. Odklepl popel do drahého popelníku uprostřed stolku a trhnul rameny.

" Proč ne?"

Semkla jsem rty a omotala si ruce kolem těla pevněji. Tom si chtěl promluvit. Se mnou. Chtěl si vykládat? Byl ožralej? Z jeho chování jsem byla nesvá, skoro nemluvil - to jsem u něj ještě nezažila, připadalo mi, že něco chystá. I přes to jsem se ale otřásla vzrušením, které skoro - skoro přehlušilo žárlivost nad ženskou, která odsud před chvilkou odešla.Přikazovala jsem si, ať jsem v klidu, nezmiňovala se o ní, ale moje myšlenky mě převezly a snad samy se změnily ve slova.

" Copak sis nepokecal s tou svojí poslední společnicí?"

Utopil nedopalek v popelníku a zamračeně se na mě podíval. " Mojí co?"

Pokrčila jsem rameny. " Na chodbě jsem se s ní srazila," vysvětlila jsem. " Zajímavý, že jsi přesedlal na někoho o tolik staršího-" Odmlkla a pak kyselý smích. " Teda, nedivím se, ale chápeš."

" Bože, Anno," zasténal, zaklonil hlavu a podíval se na oblohu. " Prostě buď zticha, vůbec nevíš, co povídáš."

" Ne, ne," mávla jsem nonšalantně rukou. Musela jsem dělat ramena. Jako by mě to nezabíjelo, že se posunul vpřed. Nic neukazovat, nic necítit. " To je v pohodě, já jenom, že jsi přesedlal fakt rychle-"

" Řekl jsem, abys držela hubu," sykl ostře, vztekle skroutil obočí a natáhl se po další cigaretě. " Ježiši."

Knedlík v mém krku se začal zvětšovat. " To ty sis chtěl promluvit. Vyhověla jsem ti, Tome, mluvím."

" Jenže o tomhle mluvit nechci," vyštěkl. " Mimo to, jako vždy nemáš páru. Nebyla to jedna z nich."

Zvedla jsem pohled od svých nohou k němu a jeho rysy se uvolnily, když si u rtů podržel zapalovač. Připálil si, zašlukoval, vyfoukl kouř a podíval se na mě. " Je něco - já nevím - máma nebo tak. Pro mě a Billa jako."

Cítila jsem, jak rudnu. Byla jsem vděčná chladnému vzduchu, protože mě kvůli němu líce tak neusvědčovaly. Nechtěla jsem, aby viděl, jak je mi to trapné - nejspíš mě měl za šílence nebo tak - sama jsem dělala nesmyslné závěry. Ale nebyly nesmyslné - byl to Tom. Měl mluvit normálně.

Byla jsem schopná ze sebe vytlačit pouhé "oh" a zírat si na špičky bot. Slyšela jsem, jak zaskuhral a koutkem oka jsem zahlédla, že se postavil.

" Už mám dost toho dívat se, jak tu mrzneš," zamumlal, rozepl si mikinu a přehodil ji přese mě. Němě jsem ji přijala, zírala na její lem a pak mi došlo, že mi nabízí svou mikinu. " Obleč si to, potřebuješ to víc, jak já."

Ohromeně jsem si ten kus oblečení přitáhla a ucítila závan jeho vůně. Byla pořád teplá. Byla jsem pořád učarovaná, že mi se svlékl, protože mi byla zima. Udělal pro mě něco pěkného. To se nepodobalo zlámání nosu.

Klesl zpátky na křeslo a husí kůže, která mu naběhla na předloktí, ukazovala, že mikinu potřeboval stejně jak já. Mlčela jsem ale a místo toho se rozhodla omluvit.

" Promiň," hlesla jsem. " Však víš, domýšlím-"

" Pro mě za mě, to je v pohodě," řekl nedůtklivě. " Myslím, že je to nic v porovnání s tím, s kým jsem tě včera nechal."

Super.

" Co to má znamenat?"

" Ty víš," ušklíbl se. " Odešel jsem a tys zůstala s tím hajzlem."

" Tekla mu krev, Tome," vzdychla jsem. " Samozřejmě že jsem s ním zůstala."

Kysele se rozesmál, přičemž se mu ve tmě blýskly bílé zuby. " Hrála sis na sestřičku, co? Rozkošný."

" Přerazils mu nadvakrát nos, Tome."

" Má štěstí, že ne na víckrát... Nemohl jsem ani-" zlomil se mu hlas. Podíval se na mě a tvářil se pořád stejně zlomyslně. " Chtěla jsi mu dát?"

Zrudla jsem ještě víc a sklopila hlavu. " Chtěla, jo." Naslinila jsem si rty a pokrčila rameny. " Známe se už dlouho... Já-já jsem myslela, že ho miluju."

" Je to buzerant," zavrčel a típnul cigaretu do popelníku. " A ty ses k němu vrátila."

Podívala jsem se mu do očí. " Cože?"
 

1 person judged this article.

Comments

1 báři báři | Web | 31. july 2012 at 21:09 | React

Pf, z Toma se stává pěkná žárlivka. :D Přerazil Coleovi nos, ale to mu asi nestačí. A najednou takový gentleman, to jsou změny. Těším se na druhou část. :)
A k anketě - co tu chybí? Častější díly. :D I když je pravda, že téhle povídky už moc dílů nezbývá, co? Škoda.. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement