25 dní s panem Arogantním 17. Tenká hranice 2/2

24. july 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

Zatímco jsem čekala, jeho vztek se stupňoval. Nakonec svraštil obočí. " Chceš odpověď, Anno?" zasyčel. " Tak tady ji máš. Bill nosí na veřejnosti mikiny a brýle - protože je to Bill. Chodí tak každej den. Co se týče muffinů - jsem stálý zákazník, cos na tom nepochopila?"

Otevřela jsem pusu k mluvě, ale předběhl mě. " Co se týče toho podepisování - tomu se říká bezpečnost-" měl blízko řevu. " - a co se týče toho, že s tebou nikam nechodím?" odmlčel se a potom se kousavě zasmál. " - to jsem snad jasné. Jsi to ty."


Poklesla mi čelist a ztuhla jsem, takže jsme oba seděli v tichosti a nehybní. Když si uvědomil, co právě řekl, trochu znejistěl. Olízla jsem si rty, přikývla a ignorovala nepříjemný pocit v žaludku. Pomalu jsem vstala a zapíchla oči do země.

Byli jsme zpátky na začátku. Znovu jsme se oba nenáviděli.

" Byla jsem blbá, když jsem si myslela, že se něco změnilo," řekla jsem tiše. " Jdu pryč."

Byla jsem na cestě ke dveřím, když tlumeně vydechl.

" Nechoď."

Nepatrně jsem se otočila a uviděla, jak leží na posteli; rukama si zakrýval tvář. Dýchal skrz mezírky mezi prsty.

" Co?" odsekla jsem netrpělivě.

Pomalu se nadechl a přemístil dlaně po stranách hlavy. Myslela jsem, že se na mě podívá, ale místo toho se podíval do stropu.

" Nechoď," zopakoval zřetelněji.

" Proč ne?" zakypěla jsem a udělal krok k posteli. Byla jsem neuvěřitelně a nepopsatelně vytočená. " Huh? Proč ne, Tome? Urazíš mě a-a-" vydala jsem ze sebe a suše se zasmála. " Kašli na to. Dej mi vědět, až budeš zas potřebovat moje služby."

" Anno," zasténal a upřel na mě svůj jantarový pohled. Zase měl oči jemné a prosebné - jak před tím. Pusu měl pootevřenou a tvářil se smutně. " Prosím tě."

Mluvil stejným tónem, jako když mě zval do postele - se stejnou beznadějí, skoro omluvně. Ale tentokrát za to, že jsem k němu vykročila, nemohl jeho hlas. Nebyl to jeho pohled - nebyl, bože, já nevím, co to bylo. Ale nějak mě moje rozklepané nohy nesly k posteli a tělo se složilo vedle jeho. Když jsem se svalila k němu, pořád jsem se ho nedotýkala. Zírala jsem do stropu a srdce mi splašeně bilo.

Polkla jsem. " Zas jsme v sobě."

Z hrudi se mu vydral polohlasný zvuk a já honem nevěděla, jestli to bylo uchechtnutí, nebo přitakání. Byli jsme vedle sebe, nešahali na sebe a on si vzdychl.

" Jo." Měl chraplavý nejistý hlas. Jeho další věta mě šokovala: " Ale to jsme zkrátka my."

Otočila jsem se na něj a on přejel očima přes moje rty k nosu a pak se mi podíval do těch mých. " My - se hádáme," vysvětlil neuvěřitelně něžně. " -hašteříme... bojujeme. To-to jsme my."

To jsme my.

My.

Jak jsem očima vyhledávala jeho, lehnul si na polštář a jednu ruku mi přiložil ke tváři. Ani jednou přitom nezaváhal, cítila jsem, jak se mi zklidňuje dech. Potom se ke mně nahnul a do nosu mě okamžitě zasáhla vůně skořice.

V další sekundě byly jeho rty na mých. Nebyl to agresivní polibek, jak poprvé - byl až šíleně něžný. Jenom se mě svými rty dotýkal, což jsem nikdy nezažila, takže se mi ten polibek vryl do paměti. Pomalu mě oťukával. A potom se odtáhl, oči měl pořád zavřené, dýchal mi skořici na pusu. Než jsem byla schopná mluvit nebo aspoň pochopit, co se dělo, znovu se ke mně nahnul a políbil mě ještě jemněji a prsty mi tlapkal po pokožce na obličeji.

" Nenávidím tě," zamumlal mezi polibky. Otevřela jsem oči a viděla jeho dlouhé řasy lemující jeho krásné hnědé oči. Omotal mi prsty kolem tváře, vyhledal očima moje a nadechl se. " Nenávidím tě," zopakoval hluboce.

Ztěžka jsem polkla. Kdokoliv jiný by se zvedl, vyrazil ke dveřím a zavrčel pár urážek, vytočený, že si něco takového dovolil říct. Ale já jsem věděla svoje. Chápala jsem ho. Když jsem na něj tak hleděla, on mě držel a omamoval mě svým dechem, secvaklo mi to.

Nenávidím tě.

To jsme byli my.

Tom a já - to jsme my.

Zatla jsem rysy a přiblížila se k němu. Na vteřinu vyvalil oči. Jak jsem se k němu přibližovala, ztuhnul. Ale pak jsem se nepatrně usmála a když jsem k němu zvedla ruce, uvolnil se a mohla bych odpřísáhnout, že si oddychl.

" Taky tě nenávidím," zašeptala jsem s úsměvem. Potom jsem se k němu nahla a přitiskla mu rty na ty jeho. Vydal ze sebe malý smích nebo něco takového a přisunul se blíž, přitáhl si mě k sobě a pootevřel pusu. To už jsme se líbali - pomalu, klidně, ty polibky mě omamovaly. Nic se tomu nemohlo vyrovnat.

Jakmile jsme se od sebe po chvíli odtrhli, vydechl mi horký dech na rty. Dal ruku dolů a omotal ji kolem mě, takže jsme vedle sebe leželi v příjemném tichu. Schovala jsem si hlavu do prohlubně na jeho krku a usmála se. Slyšela jsem, jak mu bije srdce a ten tlukot se vyrovnal mému.

Byli jsme to my.


Musely uplynout hodiny, než jsem dorazila domů. Tom trval na tom, že půjde se mnou, prý se chtěl ujistit, že si u mě nic nezapomněl. Ale já jsem věděla, že i když to nepřiznal, chtěl vidět, jak žiju. Takže jsme spolu šli, trochu se pošťuchovali a co chvilka na sebe šahali.

Byla jsem šťastná.

Moje štěstí bylo ale brzo narušeno mou úžasnou blonďatou spolubydlící, která akorát vycházela z bytu. Zavřela za sebou dveře a otočila se, ale když nás uviděla, zastavila se. Zvedla obočí a zamrkala.

" Anno?" zamračila se na mě a postavila se ke mně. " Tome? Co jste-" naslinila si namalované rty. " -Co vy spolu děláte?"

Zradil mě hlas. To je prostě perfektní. " Tom šel za tebou," zalhala jsem bez mrknutí oka a pokrčila rameny. " Vratila jsme do sebe dole."

Ještě chvilku si mě nedůvěřivě měřila, potom se zamračila ještě hůř a nakonec na Toma koketně vycenila bílé zuby. " Fakt?" utrousila a udělala krok vpřed. " Akorát jsem ti chtěla volat. Zajímalo mě, jestli se někde nesejdem na jídlo."

Tom otevřel pusu a očima nervózně přeskočil z Paige na mě, ale ona ho rychle přerušila: " Proč odsud nevypadneme, stejně-" mrkla na mě. " Anna potřebuje trochu soukromí."

Unaveně jsem vydechla a dotkla se spánku. " Proč bych měla chtít soukromí?"

Semkla rty, poznala jsem, že jsem ji naštvala, a obrátila se zpátky k našim vchodovým dveřím. " Někdo tam na tebe čeká," zašeptala rozrušeně.

Zamrkala jsem. " Cože?"

" V obýváku," pokračovala šeptem a ukázala tím směrem svým růžovým nehtem. " Oh, jsem tak nadšená."

" Kdo to je?"

" Jdi se podívat!" řekla rozzářeně. Vzala mě za ruku, nadšeně mě popostrčila ke dveřím a nasměrovala dovnitř. Otočila jsem se na ni - měla ruku omotanou kolem Toma a i když on vypadal pořád stejně, bez emocí, nemohla jsem si pomoct od žárlivosti. Nedíval se na ni, ale na mě a na dveře.

Polkla jsem a pokrčila rameny. Otevřela jsem a ignorovala Paigin hlas, kterým Toma přemlouvala, aby nám dopřáli soukromí. Nevěděla jsem, co čekat a tak jsem vešla do obýváku. Ze všech to mohl být Nate - což by momentálně nebylo zrovna ideální. Mohl to být Victor, může sedět na gauči a jíst pizzu. Taky to mohla být moje máma, která se tu už párkrát ukázala. Jak jsem pomalu šla do obýváku, pociťovala jsem divnou úzkost.

Slyšela jsem za sebou kroky. Asi to byl Tom, věděla jsem, že jde za mnou.

Zasekla jsem se očima na postavě v křesle a naopak. Jemně jsem si odkašlala a on si stoupl, urovnal si kalhoty a podíval se mi do tváře. Došel mi dech, když jsem se setkala s tím známým párem modrých očí. Ty krátké hnědé vlasy - ta pěkná tvář, ostré rysy, těsné tričko. Přesně tenhle obličej jsem před několika týdny v restauraci chtěla rozmaširovat na cucky. Kvůli téhle osobě jsem roztrhala vstupenky na baseballový zápas - byl to kluk, kvůli kterému jsem se potkala s Tomem.

Vyschlo mi v puse. " Cole?"

Jemně se na mě usmál a obrátil se pro pugét žlutých kytek na okraji stolu vedle gauče. Ztěžka si povzdychl a já jako bych za zády slyšela Paige, jak říká co to děláš? Pojďme, Tome-

Pomalu vydechl a podal mi kytky. " Ahoj, Anno."
 

1 person judged this article.

Poll

Byl/a jsem tu

Byl/a jsem tu. 100% (879)

Comments

1 M. M. | 24. july 2012 at 20:30 | React

božee cože :D nejlepší uáá
ale jako Cole co ten tam sakra děláá neee at to nekazí a Paige to samí :D

2 Rea Rea | Email | Web | 24. july 2012 at 20:49 | React

Sakra ,co ten tam dělá? Takové komplikace!!

3 báři báři | Web | 24. july 2012 at 22:41 | React

No tak to je konec. Ještě ten tam chyběl. Teď tak čekám, že Paige bude mít jen blbé připomínky, Tom bude stát jako solný sloup a Cole... No, od něj nevím, co čekat. :D Ale těším se na další díl! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement