25 dní s panem Arogantním 15. Hlučné noční zvuky 2/3

6. july 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

Dorazila jsem domů s relativním zpožděním, větším, než jsem myslela. Přivítal mě tichý byt. Zívla jsem, zamkla a odložila kabelku na stolek. Svlékla jsem si bundu a potichu ťapkala do kuchyně.

" Oh."

Prudce jsem na ženský hlas napřímila hlavu a zamračila se. Udělala jsem pár kroků vpřed a pátrala po zdroji hluku.

" Oh, ano."


Svraštěla jsem obočí. Byla to určitě holka - určitě Paige; ale proč byla doma? Vyšla si přece s Lukasem, jejím ex, usmyslela si to poté, co ji Tom, ten přistěhovalý šmejd, odmítl - tak co tu tedy dělala?

Odkašlala jsem si a postavila se k jejím dveřím.

" Paige?" zavolala jsem.

Odpovědí mi byly jen další tlumené stény. Zavrzala postel, okamžitě jsem přitiskla víčka.

" Ježiši," zašeptala jsem, zakryla si obě uši a odešla do svého pokoje. " Skvělé, fakt perfektní, Paige," mumlala jsem a kopla do dveří.

Zhroutila jsem se na postel a oči nechala zavřené. Byla jsem naštvaná, že si sem Lukase přivedla - nemohla jsem přesně popsat ten pocit, ale myšlenka na to, že takhle bude probíhat zbytek noci, mě znechutila.

" Sakra, tam - jo, jo, jo."

Bylo to tlumené, ale dost zřetelné, jako by stála přede mnou. Natáhla jsem se pro polštář a přitiskla si ho na obličej.
Jeho hlas se ozval hned v zápětí. Nebyl poznat tak, jak ten Paigin, ale jeho sténání bylo dobře rozeznatelné a stupňovalo se. Zavrzala postel. Už jsem to párkrát měla možnost slyšet - Paige se tu o svou postel podělila už s mnoha kluky, ale už to bylo dýl. Byly to hrozné zvuky, skřípání, vrzání, dunění a navrch nářky, sténání a odporné rozhovory.

" To snad není pravda," vydechla jsem do měkké látky polštáře. Nemohla jsem tomu uvěřit. Dneska se určitě nevyspím, to se vsadím. Jak si mohla, po tom, jak se ke mně před tím chovala, dovolit si sem dovézt svého bývalého a postarat se mi tak o probdělou noc?

" Bože, víc-"

Vrz, vrz, vrz.

" Kurva, do prdele, jo-"

Duc, duc, duc.

" Oh - oh!"

Vrz, vrz, vrz.

Znovu jsem zaskuhrala a stáhla polštář dolů. Pomalu jsem si sedla, vzdychla a hledala svou mp3ku. Jinak to nešlo. Budu mít sluchátka, abych se aspoň trochu vyspala. Jak jsem vstala a střelila očima ke stolu, kde přehrávač ležel, zvuky ustaly. Zvedla jsem hlavu a podívala se na zeď, která oddělovala naše pokoje, a pozorně se zaposlouchala. Uplynula minuta - ticho.

Opřela jsem se o stěnu. " Děkuju ti, bože."

Ztěžka jsem polkla a rozhodla si zajít pro sklenku vodu. Stáhla jsem si vlasy do ohonu, natáhla si mikinu a vydala se do kuchyně, přičemž jsem za sebou trochu bouchla dveřmi. Opatrně jsem doťapkala do kuchyně, vytáhla si čistou skleničku a pustila kohoutek. Slyšela jsem, jak se za mnou otevřely dveře od Paiginy ložnice, ale ignorovala jsem to. Kroky na masivní dřevěné podlaze mě taky neinterestovaly.

" Anno?"

Paigin hlas protrhl vzduch a já jsem jí dala nepatrným pohybem najevo, že vnímám.

" Dostala ses dovnitř?" zeptala se tiše.

Přikývla jsem a napustila sklenku do poloviny vodou. Zastavila jsem kohoutek, otočila se k ní, opřela se o linku a pořádně se napila. Byla tu, princezna, v celé své kráse. Jako obvykle byla vymóděná, opálení zastínily červené rozpaky, vlasy měla rozcuchané.

" Kde jsi byla?"

Olízla jsem si rty. " Na rande."

Vyvalila rozmazené oči. " Na rande? S kým?"

" Neznáš ho."

Plné růžové rty se jí spokojeně zkroutily. " Nemůžu tomu uvěřit," vycenila řadu bílých zubů. " Neřekla jsi mi, že někoho máš! Kdy se to stalo?"

" Nedávno," pokrčila jsem rameny.

Objala si kolena. " Tušila jsem, že ten, co s ním děláš projekt, je víc, než jen kámoš," zacukala obočím. " Ty malá lstivá kočko, Anno."

" O nic nejde, fakt," odložila jsem sklenku. " Myslela jsem, že dneska půjdeš k němu."

Otevřela pusu, ale zase ji okamžitě zavřela, sklopila zrak a uchechtla se. " Oh," odkašlala si. " Jo, um - změnily se plány. Nevěděla jsem, že jsme tak hlasití."

Vychutnala jsem si ji: " Vůbec."

" Úplně se třesu, až ti to budu moct říct," udělala ke mně naléhavě krok. " Dneska se mi přihodila ta nejvíc neuvěřitelná věc-"

" Podívej, jestli ses k Lukasovi vrátila, nechci to vědět," přerušila jsem ji ironicky. " Víš, co si o něm myslím."

" Ne!" zavrtěla hlavou, až jí zavlála blond hříva. " Ne, je to jinak, je-"

Nedopověděla to.

Znovu vrzly dveře. Obě jsme se po jejím pokoji obrátily, Lukas na sobě určitě nic nemá a jestli, tak leda upnuté boxerky a kreténsky se ušklíbá.

Jenomže se neobjevil.

Vyjela jsem očima od jeho bosých nohou pokryté jemnými chloupky, přes černé hedvábné boxerky až po svalnatý trup a známé ruce. Pokračovala jsem až k jeho obličeji a - a tohle rozhodně nebyl Lukas.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Andrea Andrea | Email | Web | 6. july 2012 at 20:29 | React

Sakra!Už aby byl další díl!!:-)

2 Gabi Gabi | 6. july 2012 at 20:47 | React

Úžasné! :) Rychlo ďalší...

3 báři báři | Web | 7. july 2012 at 11:52 | React

No do prkna. Jestli je to Tom, tak je to největší hajzl na světě!

4 Nikita Nikita | 7. july 2012 at 14:21 | React

to je takovej zmetek:DDD těším se na další:)

5 Tokiohotel-svk: Popcorn Tokiohotel-svk: Popcorn | Web | 8. july 2012 at 19:21 | React

fíha, nečítam veľmi cudzie poviedky ale toto ma rozhodne zaujalo! hlavne to ,,duc duc" :D :D :D ptm daj vedieť, ak dáš ďalšiu časť. dnes človek číta málo kvalitných poviedok.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement