25 dní s panem Arogantním 15. Hlučné noční zvuky 1/3

3. july 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
Rozhodla jsem se, že když jsou ty prázdniny a vy jste tak hodní, budu 25 DSPA zveřejňovat 3x týdně - v úterý a pátek, jak jste zvyklí + nově v neděli. Čas zůstává stejný; 20.20 hod. Doufám, že máte radost. :)

překlad: Eve*

Moje rande mělo být perfektní.

Nate mě vyzvedl jeho skvělým autem - dokonce vystoupil, aby mi otevřel dveře. Ostýchavě se na mě usmál a já se usadila na sedadle spolujezdce. Byl tak galantní, že jsem nevěděla, jak reagovat. Tiše jsem zamumlala dík.

Jízda nebyla špatná. Nebyla trapná - zkrátka nic. Během krátké cesty do města jsme si povídali a smáli se. Když jsme dorazili na místo, znovu mi otevřel dveře a nastavil rámě. Vešli jsme do itelského bistra. Jeho dotyky mě uklidňovaly, poskytovaly mi určitý pocit bezpečí. Tak bezpečně jsem se necítila s cizím klukem už věčnost. Nebylo mi tak dobře ani s Colem a s Tomem teprve ne.


Vzduch kolem nás zaváněla po drahém jídle a nesl důvěrné rozhovory ostatních hostů. Byla to hezký změna moct jíst v takovém podniku - zvlášť, když jsem si zvykla na stravu v podobě kukuřičných vloček a instantních nudlí. A taky hlavně proto, že naposledy, když jsem přišla do restaurace, ta byla podstatně dražší, než je tahle, se mi dostalo jen malého ovocného poháru.

Uvědomění, že tohle rande není perfektní, přišlo se vzpomínkou na ten ovocný pohár. A taky na Toma. Když jsme si sedli ke stolu a objednali si, myšlenka na Toma - jeho hlas, tvář, způsob, kterým kroutí rty do úšklebku nebo vyfukuje kouř či vůně jeho oblečení a kolínské - to všechno rozptylovalo.

Nate nám objednal fettuccini s česnekovým chlebem. I když jsem se rozplývala, jak výborné to je, pohled na jeho talíř, který se nápadně podobal tomu Tomovému mě stál kupu nervů. Když mi oči sjely k jeho rukám, které se akorát natahovaly po dalším krajíci chleba, na mysl mi vyskočily Tomovy ruce. Ty jeho byly mnohem delší a silnější, než Natovy. Znala jsem jejich dotyk, obvzlášť po tom, co mě dneska držely.

Byla jsem si jistá, že blázním.

Když jsme odcházeli, bylo mi příšerně. Měla jsem úžasnou večeři, fajn jsme si pokecali i poflirtovali. Nate vypadal v riflích a mikině skvěle, ale jeho tělo se mi samovolně měnilo v Tomovo a jeho obrovská trička, mikiny a kalhoty.

Celou tu dobu jsem myslela na Tome, ne na Nata a bylo mi kvůli tomu pěkně blbě. Byla jsem s krásným klukem, který mě pozval na večeři, zajímal se o mě - a já myslím jen na toho krutého kluka, co se mi vypálil do mozku.

Nate se zastavil na mém prahu. Usmál se a já v tu chvíli netušila, jestli za jeho zčervenání může jen studený vítr zvenčí. Byl roztomilý, znervózněla jsem.

" No-" zasmál se nejistě a sklopil pohled. " Bylo, um - bylo mi s tebou pěkně. Dneska."

" Mně taky," odpověděla jsem vyklepaně. Zas tak moc jsem nelhala. Opětovala jsem mu úsměv, jeho zelené oči se opřely do mých. " Děkuju."

" Děkuju," šťouchl do mě. " Nevěděl jsem, jestli fakt příjdeš."

" Proč bych neměla?"

Vzdychl, pokrčil rameny a zastrčil si ruce hlouběji do kapes. " Nevím," nadechl se a zadíval se na tichou ulici. " Jsi - jiná. Nevím."

Zkousla jsem si ret. " Jiná...?"

Nejspíš si všiml mojí nejistoty a konečně vytáhl ruce z kapes a vzal mě za ruku. " Ne! Ne tak - ne takhle, teda-" koktal. " V dobrém slova smyslu. Jsi jiná, ale v dobrém."

Tiše jsem se zasmála a přešlápla na druhou nohu. " Moc v tom nevidím rozdíl."

Nate znovu povzdychl, ruku mi pořád držel. " Nejsi jak ostatní holky, Anno. Tak jsem to myslel."

" Oh, já vím, že ne," usmála jsem se sarkasticky a zkousla si ret. " Chodím jak bezdomovkyně, vím, že nejse-"

Rychle ke mně sklonil hlavu a přitiskl rty na ty moje, čímž mě utnul. Nejdřív jsem byla trošku zaražená, ale po chvilce se zapojila. Usmál se a objal mě. Musela jsem uznat, že to bylo hezké. Měl teplá měkká ústa a zahříval mě.

Jenomže mě nelíbal Tom.

Tom líbal vášnivě, tvrdě, neodbytně. Jeho rty mě skoro pálily a jazyk se vzrušeně proplétal s mým. A zatímco Natovy rty byly příjemné - nemohla jsem si pomoct, ale při každém pohybu jsem postrádala kuličku piercingu.

Polibek naštěstí brzy skončil a s ním i myšlenky na Toma. Nate se odtáhl a s úsměvem mi pohlédl do očí.

" Jsi úžasná," zamumlal chraplavě. " Mám štěstí."

Roztáhla jsem pusu do úsměvu. Bylo to tak hezké, slyšet tahle sladká slůvka a vítat se s novými pocity. " Já mám štěstí," opáčila jsem rudá až za ušima.

Položil mi teplou dlaň na tvář. " Doufám, že tě zase brzo uvidím."

Dotkla jsem se jeho dlaně svou. " Určitě."

Předklonil se a vlepil mi poslední polibek. Potom se vydal zpátky k autu. Než odjel, zamával mi. Omotala jsem si kolem těla paže ve snaze se zahřát.

Chyběl mi Tom.

Zavřela jsem oči a ztěžka polkla.

Opravdu jsem se zbláznila.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Další přeložené povídky?

Ano 59% (526)
Ne 41% (366)

Comments

1 báři báři | Web | 3. july 2012 at 20:31 | React

Bože, to je úplně dokonale popsané. ♥ Chápu ji. Taky mi chybí Tom. :D A jsem velice ráda, že to bude zveřejňováno 3x týdně, už se nemůžu dočkat! :)

2 M. M. | 4. july 2012 at 10:53 | React

uh chudák ;) jen škoda že ten díl nebyl delší =)
3x tejdně tak to supeeer =)

3 P3tulk4 P3tulk4 | 5. july 2012 at 15:33 | React

Nejlepší povídka :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement