Fantom v opeře 1. Druhá kapitola

21. june 2012 at 20:20 | Eve* |  Fantom v opeře

překlad: Eve*


" Já ti nevím, Andi..."

" Nebuď blbej. Chceš ho zas vidět, ne? A pořád se bojíš, že na tebe budou lidi čumět. Tohle je teda to nejlepší, ne?"
" Jo, ale..."

" Budeš si připadat trapně," protočil Andreas oči. " Nebuď posránek. Teď hledí každej. Nejseš jedinej."

To byla pravda. V posledních pěti dnech se všichni oblékali jako na večírky, jako by jim bylo všechno jedno. Pět dní, kdy bylo všechno povoleno. A toho se právě Bill bál. Toho, že bude Tom pařit a bude mu všechno jedno. Bude mu jedno Bill.

" Jdi." To nebyla otázka; byl to příkaz. " Klidně tě s sebou potáhnu, ale prostě jdeš."

" Super," řekl Bill nejneraději, jak jen mohl. Popravdě mu hruď skoro hořela emocemi a to včetně vzrušení, strachu a něčeho jako... láska.

" Zabal si věci."

" Cože?"

" Nedívěj se na mě tak. Nemáme celej den. Nemyslels na to, že ti trvá věky vypravit se, že ne? Karneval začíná pozítří, Bille. A jo, musíme tam být o den dřív," dodal Andreas, když viděl kamarádův obličej. " Na nalezení tvýho milýho máme jenom pět dní."

Do prdele, na to nepomysleli. Pět dní se zdálo jako dostačující doba, ale Tom bydlel v poměrně velké vesnici a když tam budou všichni nastrojení, jak ho najdou? Nebude to lehké, o tom žádná.

" Co když ho nenajdem?"

" Najdem," řekl Andreas sebevědomě. Museli ho najít. " Hej, jak jsi říkal, že se jmenuje ta jeho holka?"


" Nikam nejdu."

" Ano, jdeš."

" Já nechci."

" To je mi jedno." Alesha zněla naštvaně. " Musíš si na chvilku odpočinout."

Tom otevřel pusu k namítce, ale Alesha ho předběhla a rychle přitiskla svoje rty na jeho. To, jak ji políbil nazpátek, jí málem zastavilo srdce. Roztržitě.

" Možná tam bude taky," řekla jemně.

" Nebude."

" Nikdy nevíš."

V tu chvíli zazvonil telefon a Alesha se otočila, aby ho vzala. " Haló, tady Alesha." Z nějakého důvodu se nikdy nepředstavovala celým jménem. Nevěděla, proč by to měla dělat. Když jí někdo volal, určitě věděl, že je to ona, ne? Jinak by nevolali.

" Alesha Woodsenová?" zeptal se neznámý hlas.

Zamračila se. " Jo, to jsem já."

" Chodíš s Tomem Trümperem?"

" Hele, promiň, že se ptám, ale kdo, k čertu, jsi?"

Kluk se rozesmál. " Omlouvám se. Nebylo hezké, že jsem se nepředstavil. Jsem Andreas, nejlepší kamarád Billa Kaulitze."
Alesha zalapala po dechu. " Počkej moment," řekla a podívala se na Toma. " Půjdu na chvilku k sobě, jo? Hned se vrátím," řekla. Tom přikývnul, nejspíš mu to bylo jedno. " Koho že?" zeptala se Alesha, jakmile vylezla schody.

" Billa Kaulitze," odpověděl Andreas, protože věděl, že ji nezajímá on. " Tomův ex."

Alesha si skousla ret. Jeho ex, jo, to věděla. " Co s ním?"

" V poslední době mu je příšerně. A mě napadlo, myslel jsem, že budu potřebovat pomoc, taks mě napadlas ty, tak jsem se mrknul do telefonního seznamu, a..." odmlčel se. " Promiň, měl jsem si to líp promyslet. Nejspíš o tom nechceš mluvit a..."

" Co máš v plánu?" přerušila ho. Chvíli bylo ticho.

" No, chtěl jsem, aby šel Bill na ten váš městský karneval... Nejsem si jistý, jestli víš, jak teď vypadá?" Andreasův hlas byl najednou hrozně jemný a Alesha nevěděla, jestli se nepřeslechla.

" Asi ne," odpověděla váhavě.

" Jednu polovinu tváře má popálenou a stydí si za jizvy. Myslel jsem, že tohle je perfektní příležitost, jak ho dostat blíž k Tomovi, mohl by mít masku a všechno..."

Alesha byla dokonale zmatená. " Poslouchej, myslím, že se musíme sejít, protože to fakt nechápu," zamračila se.

" Na to není čas."

" To mě nezajímá. Musím to vědět."

Andreas vzdychl. " Fajn. Kde se můžem sejít?"

Znovu se zamračila. Má se sejít s někým, koho ještě neviděla, a i když mu i věřila, že nelže, pořád chtěla jít někam, kde se motá hodně lidí. Nikdy nevíš, že jo?

"Na rohu je taková malá kavárnička," řekla a přemýšlela, jestli ví, kde bydlí. " Stihneš to zítra v šest?"


" Bill si popálil tvář při autonehodě. Utekl od Toma, protože se bál, že už ho nebude chtít a byl si jistej, že někdo jiný mu dá víc. Jednou řekl, že nechce, aby na ně lidi hleděli, když budou spolu."

" To pěkná kravina," obrátila Alesha oči v sloup. " Vždyť se milujou," hlesla.

Andreas si skousl ret, bylo mu jí líto. " Jo, to jo," řekl jemně. " Někdo je prostě musí dát dohromady, aby jim to taky došlo. A ti někdo musíme být my," podíval se na ni. " Ale chápu, jestli to tak nechceš."

Rozmrzele se usmála. " Udělám, co budu moct." Podívala se mu do očí a usmála se o trošku víc. " Nejspíš k sobě patří a já do toho nezapadám. Budu se s tím muset smířit."

Nějakou dobu mlčeli.

" No, začíná to zítra," řekl pak Andreas. " Co myslíš?"

Zajiskřilo mu v očích a ona si nemohla pomoct od úsměvu. " Tak je teda dejme dohromady."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 báři báři | Web | 22. june 2012 at 11:53 | React

Jo, oni je dají dohromady a sami se dají dohromady, ne? Ale je pěkné, že Alesha nechce Toma pro sebe. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement