Casanova 9. Odchod

10. june 2012 at 20:20 | Eve* |  Casanova
Máme tu poslední díl. :)


překlad: Eve*

Bill zkontroloval všechny kufry, jestli něco nezapomněl. Během posledních hodin běhal po domě. Byla skříň prázdná? Nenechal něco pod postelí? Vážně si sbalil všechno, co potřeboval? Nebyl si jistý. Nebyl si jistý ničím.

Co kdyby prostě zůstal? Co kdyby s Tomem zůstali spolu a na nikoho se neohlíželi? Při té myšlence mu srdce trochu pookřálo, ale zarazil to. Jestli někdo věděl, jak těžké to je nestarat se o ostatní, byl to právě on.


Přejel prsty po Tomově a jeho fotce, která stála na nočním stolku hotovou věčnost. Byl to den jejich osmnáctin, rok, co se znali. Nad jejich šťastnými výrazy se smutně usmál a povzdychl si. Jako by mohl cítit jeho lásku. V tu dobu spolu chodili čtyři měsíce a jejich láska přetrvávala.

Na chvilku se na sebe Bill naštval. Ale pak zase na Toma. Naposledy nebyl tak sobecký, utekl, aby Tomovi dopřál hezký život. Nechtěl, aby skončil s někým popáleným jen proto, že ho lituje. Chtěl, aby si Tom našel někoho jiného, někoho hezkého. Někoho, na koho každý nečuměl. Tom si zasloužil víc.

A teď se znovu shledali, nebo ho Tom našel, aby bylo jasno. Kdyby Bill věřil na osud, myslel by si, že je to znamení. Snesl by svůj osud, kdyby udělal to, co dělal teď. Ale protože neexistoval nic jako osud, musel to prostě udělat. Měl by se tím přestat zaobírat a jít dál. Už žádné co kdyby...

Zapl kufr a polkl. Nebyl si jistý, kam jde. Asi někde, kde může zůstat s Andreasem, jeho nejlepším kamarádem, aspoň do doby, než si najde něco lepšího. Nemohl zůstat tady.

" Je mi to líto, Tome," zašeptal. Měl knedlík v krku a pálily ho oči, ale nebrečel. Dělal správnou věc.

Vyšel ven, krátce se ohlédl na dům a pak, rozhodnutý nikdy se sem nevrátit, odešel. Okamžitě na sobě ucítil lidské pohledy a v duchu všem nadával. Proč se lidi tak bojí toho, co neznají? Byl přece úplně stejní, jak oni, jen vypadal jinak.

Skousl si ret a zařekl se, že už to nebude řešit. Patří to k tvému životu. Smiř se s tím.

Pořád cítil Tomovy rty na těch svých, a to ho skoro rozbrečelo.


Tom nebyl schopný myslet na nic kromě Billa. Všichni na něj mluvili, ale on neodpovídal, ani je nezaregistroval, tak se stáhli.

Nikomu neřekl o polibku, který si vyměnili. Neřekl vůbec nic. Když se ho Georg zeptal, jak to šlo, Tom nevěděl, co říct, tak prostě mlčel. Georg se ho potom už nezeptal, nebyl si jistý, jestli to chce vědět, doufal v to nejhorší.

Tom nemohl zapomenout na jizvy na Billově obličeji.

Nemohl zapomenout na jeho rty.

Když se za ním pak po škole zastavil, nikdo nebyl doma. Když se podíval líp, uviděl mezi dveřmi a futry zastrčený lístek. Zamračil se a vytáhl ho. Na papírku stála pouze dvě slova.

Omlouvám se.

Stačilo mu to, aby pochopil, že ho znovu ztratil. Puklo mu srdce a ucítil vztek větší, než kdykoliv. Neřekl mu snad, že mu to nevadí? Neřekl mu, že ho miluje a že všechno ustojí? Kopl do dveří a odešel. Zadržel slzy. Pláč nebyl potřeba. Po tom, co Bill zmizel poprvé, zjistil, že je to k ničemu a teď se o tom přesvědčil. Nikoho nezajímaly slzy.

Jako Bill se sem ani on už nikdy nechtěl vrátit. Bude pokračovat v životě. Sám.


V ten samý moment stál ten druhý před dveřmi svého nejlepšího kamaráda a odpovídal na otázku, co tu sakra dělá. Andreas na něj nevěřícně zíral. " Ale... on ti řekl, že tě pořád miluje!"

" Má na víc, Andi. Lidi se bojí toho, co neznají," řekl a ukázal si na popálený obličej. " a já nechci, aby to musel snášet i on."

Jeho kamarád se na něj díval jako na úplného idiota. " Možná by mu to bylo jedno."

" Ale mně ne," řekl Bill. " Může být šťastný i beze mě. Vsadím se, že už byl, dělal, jako by ho ty jizvy nezajímaly, protože mi nedokázal říct do obličeje, že se mě bojí. Navíc má holku. Nevím, o co mu šlo."

" To ti řekl?"

" Ne. Je to v článku o té jeho hře. Je krásná. Může s ní být, aniž by na ně všichni čuměli. Bude v pohodě."

Nevěděl ale, jestli bude v pohodě i on, ale musel se obětovat. Vzdychl a nahodil falešný úsměv. " Je to tak nejlepší, Andi." Nevěděl, jestli je to pravda.

" Bille... nebuď blbej." Povzdychl si Andreas a očima Billa prosil, aby si to ještě jednou rozmyslel. " Lásku, kterou tolik lidí hledá, máš ty u nohou a zacházíš s ní jak se špínou. Víš, někdo stráví celý život hledáním lásky, kterou stejně nenajde. Ty jsi pravý opak. Proč prostě nepřiznáš, že je to osudová láska a nejdeš si pro ni?"

Bill zavrtěl hlavou, oči měl plné bolesti. Byl přesvědčený, že dělá správnou věc a hodlal to ustát.

Přežije to.

Nezhroutí se.

Konec

 

Be the first one to judge this article.

Poll

Další přeložené povídky?

Ano 59% (526)
Ne 41% (366)

Comments

1 báři báři | Web | 11. june 2012 at 13:51 | React

Nemám ráda smutné konce. Ale když to tak autorka napsala.. :) No, musím říct, že Billa chápu. Je docela pochopitelné, že pro Toma chtěl něco lepšího a že se bál, aby s ním nebyl z lítosti. Pěkná povídka to byla, i když ne podle mého gusta. Nějak twc prostě nepřekousnu. :D

2 Eve* Eve* | Email | Web | 11. june 2012 at 17:37 | React

[1]: To já taky, ale když jsem s tím překladem začínala, nepoznala jsem to. :D

3 báři báři | Web | 11. june 2012 at 17:55 | React

[2]: áha. :D No, ale i tak. Nebyly to zase nějaké drastické scény, takže se to dalo. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement