25 dní s panem Arogantním 14. Praní prádla 1/4

19. june 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
Asi bych se zase měla pustit do dalšího překládání, že, s touhle povídkou jsem dobrej měsíc nehnula, ale když mně se tak nechce!

překlad: Eve*

Už se mi to jednou stalo, když mi bylo asi čtrnáct, myslela jsem, že jsem nešťastně zamilovaná. Byla jsem fakt šereda - dokonce ještě víc, než teď a neuměla jsem se prosadit, bylo to dřív, než jsem poznala Cola. Zamilovala jsem se do něj - měla jsem motýlky v břiše, kdykoliv se přiblížil, svírala se mi hruď a když se usmál, oplatila jsem úsměv zabouchnutým výrazem hodným idiota z léčebny. Milovala jsem ho a on mě měl asi taky rád. Jenomže jako kámošku. Kámošku Annu, co má ráda banány. Byla jsem jeho kamarád. Když nebylo jinde v jídelně volno, sedávali jsme u oběda spolu. Jednou po společném obědě jsem ho viděla, jak objímá kolem pasu hezkou prsatou blondýnu se zářivým úsměvem. Byla jsem z toho zničená. Nejedla jsem a ke konci ani nespala; byla jsem přesvědčená, že umřu. Že umřu na zlomené srdce.


To bylo naposledy, co jsem cítila na prsou tu tupou pulsující bolest a scvrklý žaludek. Bylo to naposledy, co jsem se zabývala myšlenkami na téma "co kdyby".

Teď to bylo zpátky.

Ztuhla jsem seděla na polštári na Billově obrovské pohovce a sledovala, jak shromažďuje horkou pizzu a dévédéčka. Vlastně byl jenom kulisa, byla jsem duchem jinde. Bylo mi špatně - cítila jsem, proboha, ani jsem to neuměla popsat. Věděla jsem, že se doma Paige pečlivě připravovala - kulmovala si dlouhé blond vlasy, malovala se, rty přetírala leskem a na krk si stříkala jemný parfém. Věděla jsem, že si schválně obleče šaty s hlubokým výstřihem, aby Tomovi zprostředkovala pohled na její prsa z první ruky. Když jsem odcházela, všimla jsem si, že se mi Tom vyhýbá. Radši se soukal do tmavých riflí a šedého svetru, rasty si neschoval pod šátek, ale černou kšiltovku. Cítila jsem jeho vůni a kolínskou - oboje mi bylo tak známé - pořád ve vzduchu a to i když už byl dávno pryč.

Chtělo se mi z toho zvracet.

Zkoušela jsem se něčím zabavit - všechno bylo lepší, než to nechutné rande mojí spolubydlící a Toma. Po chvilce se mi to naštěstí podařilo, zjistila jsem totiž, že Billův apartmán je skoro totožný s tím Tomovým - Bill byl jen větší bordelář. Všude se válelo oblečení a obaly od nedojedených sušenek. Pozorovala jsem Billa a jeho ohoz, modré kalhoty a černou mikinu s kapucí. Vlasy měl rozpuštěné a mírně rozcuchané, nejzajímavější ale byl fakt, že nebyl nalíčený. Neměl oční linky, ani kouřové stíny. Musela jsem uznat, že vypadal dobře - ne-li líp.

Neušlo mu, že ho pozoruju, obrátil oči v sloup a svalil se ke mně. " Nedívej se na mě," vzdychl dramaticky. " Jsem zrůda."

" Prosím tě," odfrkla jsem si a sledovala, jak k nám přisunuje stůl s horkým kafem a pizzou. "Nevypadal bys blbě, ani kdybyses o to snažil."

Se smíchem se opřel a vzal si do ruky kolu. Otevřel ji nehtem s manikúrou, jenom plechovka zasyčela. " Vypadám příšerně a to nikdo nepopře," natáhl se pro kus pizzy. " Posluš si. A promiň, jestli nejíš kůrku, ale objednával ji Tom."

Sevřela se mi hruď. " V pohodě," ujistila jsem ho s úsměvem. " Pizza je jen pizza."

Bill si povzdychl a vzal si další čtvrtku. Sáhl po dálkovém ovladači a najel do menu DVD. Zmáčkl play a film začal. " No, jsem rád, že je v pořádku aspoň na pizza, když film je trapný."

Podívala jsem se na něj. " Viděls to?"

Přikývl a ukousl si. " Jo," řekl mezi přežvykováním. " Je to jeden z nejoblíbenějších Tomových filmů, viděli jsme to už aspoň milionkrát."

Zamračila jsem se. " Díváte se taky někdy na filmy, co se líbí tobě?"

" Ale jo," odpověděl Bill a napil se koly. " Ale nikdy by nepřiznal, že se mu líbí Zápisník jedné lásky."

Nevěřícně jsem vyprskla a rychle pokousala sousto, abych se neudusila a vykulila na Billa oči. " To myslíš vážně?" zeptala jsem se. " Tomovi se ten film líbí?"

Bill na mě zamrkal. " Normálně bych ti řekl, aby sis to nechala pro sebe-" zakabonil se. " -ale s ohledem na okolnosti si to ten bastard zaslouží."

Přistiženě jsem si zkousla ret, nevěděla jsem, co říct. " Já..." naslinila jsem si rty a zoufale přemýšlela, jak dát dohromady smysluplnou větu. " … Je mi to mi líto, Bille," vypotila jsem nakonec. " To od něj nebylo pěkný."

" Bez legrace, ušklíbl se. " Prostě... nemůžu mu už ani věřit," polkl a zavrtěl hlavou. " Tady nejde jenom o ten blbý film a pizzu, je to... je toho mnohem víc, víš? Jde tu o... o... o nás."

" Jste si blízcí," odtušila jsem.

" Je jak trn v prdeli," zasmál se. " Ale taky je to můj nejlepší kamarád, moje... moje polovička. Jsme zkrátka propojení, nevím... lidi to asi nechápou."

" Ne, já tomu rozumím," řekla jsem jemně. " Jste dvojčata, je to přirozené."

Zahořel zvědavostí. " Máš nějakého sourozence?"

Odvrátila jsem pohled a zatla zuby. " Jo." Byl zticha, takže jsem si domyslela, že ho to nejspíš zaujalo. " Staršího bráchu a sestru."

" Ah," přikývl. " O moc starší?"

" Ne, o moc ne."

Bill pokýval a požmoulal si ret. Potom se na mě koukl a zeptal se přesně na to, co jsem nechtěla.

" Jste si blízcí?"

Kruci.

" … Ne."

Zklamaně se zamračil. " To není dobře," zamumlal upřímně. " Já kdybych neměl Toma, nevím, co bych dělal."

Usmála jsem se. Bill mluvil o Tomovi určitě taky proto, aby si uvědomil, že to není jenom kretén, ale taky jeho bratr a přítel. Líbilo se mi slyšet, že Tom je i jiný, než ten bezcitný blbec, kterého celou dobu hraje. Bylo to úžasné sedět vedle někoho, kdo má tak blízkého člověka. Skoro jsem přitom zapomněla i na bolest v žebrech.

" Jak dlouho jsi v New Yorku?" zeptal se s plnou pusou pizzy. Film nám běžel před očima, pokojem se roznášela střelba. Ani jednoho to nebavilo, ale nevadilo nám to. Chtěla jsem poznat "hodnějšího" Toma. Bylo mi jasné, že se Tom nezajímá o mě nebo o to, co cítím, ale byla to příjemná změna.

" Dlouho ne," pokrčila jsem rameny a ohlodala okraje. " Přestěhovala jsem se sem kvůli vysoké. Je to pár let."

" Vysoká, huh?" napil se koly. " Co studuješ?"

" Já..." zaváhala jsem a sklopila oči. " Angličtinu," hlesla jsem pak.

" Angličtinu?" zopakoval s pozdviženým obočím. Usmál se a škádlivě do mě šťouchl. " Kde jsi byla, když jsem se ji učil, huh?" Když jsem neodpovídala a odměnila jeho dotaz jenom vynuceným šklebem, úsměv mu opadl. " Co? Nelíbí se ti?"

" Ne, miluju ji," řekla jsem rychle. " Miluju psaní... a čtení. Prostě... to zbožňuju."

" Ale?"

Ucítila jsem osten svědomí. " Není to přesně to, co by si moje rodina představovala."

Bill si odfrkl a natočil se ke mně. " Věnuj mi pozornost - hej, hej, dívej se na mě." Poslechla jsem ho a zarazila se, když jsem si všimla jeho dlaně na mém rameni. " Miluješ psaní, ne? Tak piš. Kašli na svoji rodinu, oni ti nemají co kecat do toho, jakým směrem by se měl tvůj život ubírat," usmál a já si nemohla pomoct a úsměv mu oplatila. " Dělej, co máš ráda."

Byla jsem jeho slovy tak unešená, že jsem nejdřív nemohla mluvit. Jak mě mohl tenhle kluk - s výstředním oblečením a ke všemu nalíčený - chápat a být ke mně tak milý?

" Bille," řekla jsem po chvilce a pohladila ho po ruce. " Děkuju ti."

Zazubil se a vrátil se do původní polohy. Naklonila jsem jeho směrem hlavu a uvažovala, co má rád asi on.

" Co se líbí tobě?" zeptala jsem se zvědavě.

Ani se nezamyslel. " Hudba."

Překvapeně jsem vytáhla obočí. " Hudba, fakt?"

Přikývl a utřel si pusu hřbetem ruky. " Jo, i Tom. My oba."

Rozesmála jsem se. " Takže on nekecal, když mi říkal, že hraje na kytaru."

Bill se usmál. " Jo, nedělal si z tebe srandu."

" Na co hraješ ty?"

" Na nic," podíval se na mě a hravě zkroutil obočí. " Já zpívám."

" Páni," vydechla jsem. " Neuvěřitelný."

" Máme ještě dva kámoše, co v tom jedou s námi," pokračoval. " Jeden hraje na basu a druhý na bubny."

" Takže máte skupinu?"

Těknul ke mně očima. " Dalo by se to tak říct."

" To je skvělé," usmála jsem se a lehla si na polštáře. " Hrajete po klubech? Nebo v kavárných a tak?"

Okamžitě přestal přežvykovat a mně došlo, že jsem zas něco zvorala. Zrudla jsem a omluvně se na něj podívala. " Ježiš, to... to bylo blbý, promiň-" zamumlala jsem. " Jsem takový idiot, omlouvám se..."

" Ne, ne," poplácal mě konejšivě po stehně a usmál se, takže jsem si na moment přestala připadat jak blbec. " O to nejde, jenom si myslím, že by ti o tom chtěl říct spíš Tom."

V duchu jsem oddychla. Nenaštval se. Nebyla jsem takový hňup. Díky bohu.

" To pochybuju," vzdychla jsem a podívala se na televizi. " Je ke mně pěkně odtažitý."

" Prosím tě, já vidím, jak s tebou komunikuje."

Co?

" Co... cože?"

Obrátil oči v sloup a opřel se. " Jsem jeho brácha, mám na tyhle věci čuch," olízl si rty, spojil prsty na rukou a položil si je na břicho. " Nechová se k tobě tak špatně."

Cože?

" Nechápu..." řekla jsem opatrně.

" Fajn," odkašlal si. " Řeknu to takhle: divím se, že si Tom na dnešek domluvil rande."

Zamračila jsem se. " Proč?"

" Nepřivedl si domů holku už přes dva týdny," hlesl ospale a spokojeně sevřel víčka. " Prostě nic - žádný sex, ani schůzky."
Ztěžka jsem polkla a cítila, jak se mi zvyšuje tep. Plíce mi měly při každém nadechnutím prasknout a srdce prodělat zástavu. Naklonila jsem se k polospícímu Billovi. " Aha..."

Usmál se a vydechl nosem. " Dva týdny," zopakoval šeptem. " Od té doby, co poznal tebe."
 

2 people judged this article.

Poll

Další přeložené povídky?

Ano 59% (526)
Ne 41% (366)

Comments

1 báři báři | Web | 19. june 2012 at 20:28 | React

No to bylo jasné jako facka, že se Tom zamiluje. :D A je zamilovaná i ona, no kráása. :) Teď jen, aby to dali dohromady. A i když vím, jak tahle ff končí, je to prostě boží. Těším se na pokračování :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement