25 dní s panem Arogantním 13. Jablečné koláčky a kocovina 2/5

5. june 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

" Je to rande," odsekla úsečně. " Jdeme do bistra na severu města."

Zvedla jsem an ni obočí a přemýšlela, o koho se asi jedná. Usmála se na mě a němě naznačila, že mi to řekne později.

" No," vzdychl Victor a vstal od stolu. " Musím už jít."

Taky jsem se postavila. " Půjdu s tebou," navrhla jsem. " Za půl hodiny mám přednášku."


Paige mu zamávala umělými nehty a já si po cestě vzala bundu. V tichosti jsme si posbírali svoje věci a vyšli na chladnou ulici. Tam se na mě Victor obrátil, zkřížil ruce na prsou a neodbytně se na mě zahleděl.

" Tak, Anno," řekl. " Máš mi co vysvětlovat."

Povzdychla jsem si a schovala si ruce do kapes. " Já vím."

" Takové kecy," vyprskl. " Říkat jí, že jsme byli v Karmě. Myslím doopravdy v Karmě. Anno, jsi normální?"

Trapně jsem sklopila hlavu a jemu opadl úsměv. " Do prdele. Tys to myslela vážně?" Neodpovídala jsem, tak přistoupil blíž. " Co? Tys byla v Karmě? S kým, Anno?"

Ticho. Victor vydechl.

" Ne!" zasyčel a s očima navrch hlavy ustoupil vzad. " Řekni mi, že ne! Že ne s tím šikanérem!"

Zkousla jsem si ret. " Jo."

" Ježiši, to si ze mě děláš srandu," zamumlal a zavrtěl hlavou. " Uklízíš tomu kreténovi a pak si s ním výjdeš?"

" To je... je to komplikované," pokrčila jsem rameny. Doopravdy bylo.

Vic se krátce zasmál a zavrtěl nechápavě hlavou. " Nemůžu tomu uvěřit. Jak že se jmenoval? Tim, nebo tak nějak?"

" Tom," opravila jsem ho šeptem. " Tom Kaulitz."

Myslela jsem, že se rozesměje a to jméno směšně zopakuje, aby si ho vylovil z paměti, ale překvapil mě.

" Co je?"

Svraštil obočí. " Nic, jenom..." vydechl a zamračil se. " Přísahal bych, že už jsem to jméno slyšel."

" Jo, jasně," protočila jsem panenky. Vybavila jsem si Tomův obličej; jeho černé rasty, volné oblečení, piecing v dolním rtu. " Garantuju ti, že ne. Takový zmrd je jenom jeden."

" Ne, vážně," řekl zamyšleně. " Přísahám, že je to jméno známé," trhnul rameny a podíval se na mě. " To je jedno. Jdu pozdě na psychologii. Zavoláme si, jo?"

Pousmála jsem se. " Dobře."

" Máš po přednášce volno?"

Sklopila jsem bradu. " Ne..."

" Ne?"

" Ne úplně..."

Victor vyvalil oči a zafuněl. " Řekni, že nejdeš za ním."

Vzdychla jsem. Tom mi napsal zprávu, ve které mě žádal, abych mu kolem druhé přinesla aspirin, vodu a sušenky. Choval se zas normálně, což mě docela zmátlo, obvzlášť po včerejšku, ale musela jsem to splnit.

" Nejdu za ním," odpověděla jsem, aniž bych se na něj koukla.

Victor se zamračil a nesouhlasně zavrtěl hlavou. " Jsi vymletá, Anno."

Pevně jsem semkla rty.

Vůbec to nechápal.


Když jsem k Tomovi po přednášce s igelitkou s extra silným Tylenolem, sušenkami a flaškou koly dorazila, moje srdce dostalo další zásah proudem. Vyjela jsem do nejvyššího patra hotelu a i když teplo, které z něj doslova sálalo, bylo příjemné, vyskočila mi husina. Jak jsem se šourala do hlavní části apartmánu, narazila jsem na hromádku zaschlých zvratků. Jak to, že jsem si jí včera nevšimla? Vyhnula jsem se jí a vmanévrovala do obýváku, kde Tom ležel v naprosto nepoužitelném stavu.

Lenošil na gauči jenom v teplákách a černém tričku a z kuchyně mu vtipně ozařovala tvář tlumená lampa. Závěsy na velkých oknech byly zatažené, aby dovnitř nepronikl ani kousek světla.

Když uslyšel moje kroky, zvedl nepatrně hlavu. " Anno?"

Přikývla jsem, polkla a položila igelitku na stůl vedle něj. " Jo," řekla jsem. " Já, uh..." odkašlala jsem si. " Mám ty sušenky a Tylenol."

Zašklebil se. " Mluv potišeji, sakra, moje hlava-" zasténal a podíval se na mě. " A ta kola?"

" Tu taky."

Vzdychl a opřel si hlavu o opěrku gauče. " Dobře," zamumlal a promnul si spánky. " Do prdele, takovou opici jsem neměl už dlouho."

Neodpověděla jsem, jenom jsem z tašky vytáhla lahvičku s prášky a třesoucími prsty ji odšroubovala. Vysypala jsem si dva do dlaně, vzala flašku koly a podala mu ji do nastavené ruky. Dávala jsem si přitom dobrý pozor, abychom se nedotkli, byla jsem vyklepaná už takhle dost, obvzlášť díky jeho normálním zvykům.

Vhodil si léky do pusy a spláchl je dvěma velkými loky, vzdychl a olízl si rty. Vyhla jsem se pohledu na jeho ústa. Nechtěla jsem se potkat s tím irujícím piercingem.

" Asi sis všimla toho bordeli na zemi," promluvil tiše. " Netuším, kde se to tam vzala. Boty mám taky zničené, jsou úplně zaprasené."

Nadechla jsem se. " Chápu, mám to umýt."

Souhlasně broukl a líně přikývl. " Konečně se chytáš," zívl a ukázal na zavřené dveře. " Mop a tak je tam. Nemělo by to být těžké."

Jak jsem kolem něj procházela do špajzu, v žaludku se mi usadily rozpaky. Choval se ke mně jako vždycky - po tom všem, co se mezi námi stalo? Nechápala jsem to, ale abych nerozvířila hladiny, raději jsem ho poslechla, otevřela jsem spíž a našla mop. Poskládala jsem ho a prohlédla si, jak funguje, přičemž jsem pochopila, že má pod rukojetí knoflík. Obrátila jsem mop ke zvratkům, zmáčkla knoflík a v tichosti začala třít podlahu. Oči jsem přitom z Toma nespustila.

Když jsem byla asi v polovině, ozval se Tomův hlas. " Co je s tebou?"

Vzhlédla jsem. " Cože?"

Zamračil se a nahnul se pro krabici sušenek, které jsem nechala na stole vedle něj. Otevřel je, jeden balíček roztrhl a z jedné sušenky si ukousl.

" Jsi potichu," vysvětlil s plnou pusou. " To se nestává."

Nestává?, chtělo se mi na něj zaječet. Málem jsi mě včera políbil a to já se chovám nenormálně?

" Jsem unavená," odpověděla jsem a pokračovala ve vytírání.
 

1 person judged this article.

Comments

1 báři báři | Web | 5. june 2012 at 20:29 | React

To je kretén. :D Kdyby se neožral jako hovado, aspoň něco by si pamatoval. Nebo si to pamatuje a dokonale to maskuje. :D Jsem teda zvědavá na pokračování. Snad bude co nejdřív! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement