16 & těhotná 13. Už v mém životě nehraješ žádnou roli 2/3

9. june 2012 at 20:20 | Eve* |  16 & těhotná
překlad: Eve*

O týden později

" Co máš na dnešek naplánovaného?" zeptala se mě máma. Byla jsem u sebe v pokoji a seděla v tureckém sedu na posteli. Raegen ležela přede mnou v dupačkách a čekala, až ji převleču.

" Beru ji k druhé babičce," řekla jsem a zvedla košilku, kterou mi pro ni Audrey koupila. Byla růžová. " Líbí se ti?"

" Rozkošné," usmála se mamka. Vypadala odpočatě, tak mě zajímalo, co se o to zasloužilo. " Jdeš s Billem?"


" Ne, jdu sama," řekla jsem a opatrně Raegen nadzvedla. " Bill se včera musel vrátit do Ruska."

" Vrácí se?"

" Jo, dokončí tour. Ale bude jezdit každý víkend." Zdálo se to jako perfektní kompromis, ale šíleně mi chyběl.

" A jak, uh... to jde s Tomem?" zeptala se mamka váhavě. Vzdychla jsem.

" Nijak."

" Takže už spolu nejste?"

" Nemyslím si, že jsme někdy byli," řekla jsem popravdě. " Zdá se, že jsem se o všechno starala já, on ne, víš? A myslela jsem, že jsem ti řekla, že jsem teď s Billem."

" Ty a ti Kaulitzové," zakroutila hlavou. " Doufám, že tentokrát se už nespálíš, Liv."

" Bill mi neublíží," řekla jsem sebevědomě. " Ale naproti tomu Tom..."

" Jo," řekla prostě. " Naproti tomu."

" Někoho si najde," pokračovala jsem. " Měla jsem za to, že jsem já ta pravá. On asi ne. Možná je jeho údělem ojet každou holku, na kterou narazí. Kdo ví?"

Mamka se rozesmála. " Pozdravuj ode mě Simonu."

" Vyřídím," řekla jsem a vstala. V pokoji byl nepořádek. Moje a Raegeniny věci se válely všude kolem, postel byl rozházená, taška z nemocnice pořád nevybalená. Všechno se teď zdálo nedůležité, když tu byla Raegen. A s kočárkem vedle mojí postele byl pokoj ještě menší. Ne že by v něm spala. Spala se mnou v posteli.

Konečně jsem ji dooblékla, připoutala ji do autosedačky a dala mamce pusu. Simona mě pozvala na kávu, na něco, co si nemůžu dopřát každý den. Strčila jsem Raegen do kufru a přejela o pár ulic. Poprchávalo a byla trochu zima, ale bylo příjemně. Skvělý začátek května.

Všimla jsem si, že na jejich příjezdovce stojí čevené auto. Přemýšlela jsem, jestli si Gordon nebo Simona nekoupili nové. Vystoupila jsem a zaklepala na dveře.

" Ahoj!" vyřítila se na mě Simone.

" Šš," usmála jsem se a prošel kolem ní se sedačkou.

" Oh, spinká," zašišlala Simone a postrčila mě dovnitř. " Pojď dál. Oh-" zarazila se a zastavila mě. " Musím tě varovat. Někdo tu je."

" Kdo?" zeptala jsem se odvázala si šátek a pověsila kabát. Zamračila se.

" Regina."

Při zvuku toho jména se mi zastavilo srdce, chtěla jsem jí vytrhnout sedačku a odjet zpátky domů.

" Regina?" zasyčela jsem. " Co tu dělá?"

" Chtěla si promluvit s Tomem," zamumlala. " Je mi fakt jedno, co mezi se mnou ta holka a můj starší syn mají, děkuju pěkně, ale stěžuje si na něj celý den."

" Kde je?" zeptala jsem se tiše a nakoukla do prázdného obýváku.

" V kuchyni, pojď."

" Počkej, Simone," zatahala jsem ji za rukáv. " Nechci, aby Raegen-"

" Ona... se změnila, Livie," řekla Simone. " Neobhajuju ji nebo tak něco, ale je jiná."

" Jestli se ke mně někdy přiblíží," pustila jsem ji a následovala ji do kuchyně. Zrzka zírala do hrnku s kávou, oči měla skoro stejně červené jako vlasy. Vzhlédla a podívala se na mě a pak jí oči sjely na sedačku v Simoniné ruce. Vydechla.

" Mělo mi to dojít."

" Dojít co, Regino?" zeptala se Simone unaveně. Položila sedačku na stůl a začala Reaegen rozepínat.

" To, že se toho nezbaví," řekla s pohledem na mně. Ucítila jsem, jak ve mně roste vztek, ale mlčela jsem.

" Ty by ses něčeho tak krásného zbavila?" řekla Simona jemně a sehla se k Raegen. " Jen se na ni koukni."

Regina zafuněla a já viděla, jak je zoufalá. Ne však kvůli mně, věděla, jak krásnou dceru mám. Roztřeseně se na ni usmála.

" Je nádherná."

" Díky," řekla jsem pyšně.

" Celý Tom," vzdychla a po tváři se jí skutálela slza. Zastyděla jsem se. Byla jsem ona. Byla jsem jak ona po celé těhotenství. Věděla jsem úplně přesně, jak se cítí.

" Je to šílený, co?" prohodila jsem a přitáhla si hrnek s kafem. " Je mu hodně podobná."

" To jsou ty Kaulitzovic geny," řekla a souhlasně se usmála. " Můžu si ji pochovat?" řekla najednou bázlivě.

Simone se na mě překvapeně podívala a já stejně překvapeně přikývla.

" Jasně."

Simone jí ji opatrně podala a Regina si ji přitáhla blíž. Bedlivě jsem je sledovala. Způsob, jakým se dotýkala její tváře, jakým jí odhalovala krk, jak jí hladila po vlasech.

" Má dokonce i blond vlasy," řekla a Simona kývla.

" Teď kdyby se jen Bill s Tomem přestali odbarvovat na tu debilní černou..."

Regina se zasmála, ale z toho popotáhla a rozbrečela se, až se jí roztřásla ramena. Proletěl kolem mě její smutek. Zajímalo mě, co jí Tom provedl.

" Promiňte," řekla a předala mi Raegen, která se zatím probudila. Rozbrečela se jak Regina, tak jsem si sedla a začala ji kojit. Regina si utřela nos. " Já jen... Bože, nesnáším ho!"

" Co ti udělal?" zeptala jsem se a koukla se na Simone, která se zdviženým obočím pozvedávala svůj hrnek.

" Nikdy mi nezavolá," popotáhla. " A ve všech francouzských a ruských časopisech píšou, jak si to rozdává s cizinkama a já... Já to neunesu. Nezvládnu to."

" Vím přesně, jak ti je," řekla jsem. Podívala se na mě.

" Jo?"

Podívala jsem se na Simona, která si odkašlala do hrnku. Ušklíbla se, ale úšklebek skryla pod vlasy.

" Jo. Vím."

" Co udělal tobě?" zeptala se nevěřícně.

Zahleděla jsem se na ni. " Vidíš moji dceru?"

Zmateně přikývla.

" Je týden stará. A on ji ještě neviděl."
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Byl/a jsem tu

Byl/a jsem tu. 100% (878)

Comments

1 báři báři | Web | 9. june 2012 at 21:03 | React

Ah, Regina je mi u prdele. Její problémy, pche. :D... Ale Liv je mi líto. Tom je pěkná svině, že ani nepřijel, aby se podíval na malou... Jsem zvědavá na závěr... :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement