16 & těhotná 13. Už v mém životě nehraješ žádnou roli 1/3

6. june 2012 at 20:20 | Eve* |  16 & těhotná
překlad: Eve*

" Kde teda je?" zeptala jsem se tiše. Bylo pozdě; skoro půlnoc, ale nemocnice byla pořád na nohou, byl tu hluk a sestry a doktoři pobíhali sem a tam. Měla jsem zavřené dveře, v pokoji bylo přítmí. Bill seděl na mojí posteli a sledoval se mnou, jak Raegen spí.

" Je v Moskvě," odpověděl stejně tiše. " Zůstal s Georgem a Gustavem."

" Proč nepřijel?" zašeptala jsem. " Proč jsi přijel ty?"



" Ty mě tu nechceš?" zeptal se a vstal. " Protože klidně můžu odejít-"

Tiše jsem se rozesmála a stáhla ho zpátky. " Víš, jak to myslím. Proč nechce být s námi?"

Bill pokrčil rameny. " Já nevím."

" Co jsi mu řekl?"

" No, věděl, že jsi v porodnici," řekl Bill. " A když jsem mu řekl, že chci jet za tebou a chystal jsem se do letadla, pokrčil rameny a řekl, že nechce odjet, když jsme teprve přijeli.

" Skupina," řekla jsem. " Je mu přednější skupina."

Pokrčil rameny. " Nejspíš."

" Chápu," řekla jsem. " Částěčně. Vy- Tokio Hotel jsou váš život. Postavili jste si na tom celý život. Ale-"

" Ale tohle by měl být jeho život," doplnil mě Bill. Přikývla jsem a odmlčela se. Chtěla jsem mu něco říct... něco, nad čím jsem přemýšlela celý den.

" Chtěl bys," začala jsem pomalu. " aby to tohle byl tvůj život?"

Zadíval se na mě a to ticho mě znervóznělo. Zajímalo mě, co se mu právě honí hlavou. Byl naštvaný? Chtěl to? " O čem to mluvíš?"

" Když jsme byli na sále, tak jsem ti nelhala," řekla jsem. Třásl se mi hlas. " Chci, abys jejím otcem byl ty, Bille."

Zíral na mě s očima dokořán.

" Tom-Tom tu měl být. Ale jsi tu ty. To je dostačující odpověď, nemyslíš?" Byla jsem tak zoufalá, že to bylo skoro hmatatelné, nemohla jsem si pomoct. Potřeboval být otcem. Já jsem ho tak potřebovala. Tom nebyl ve hře a nechtěla jsem na něj myslet. " A nežádám tě, aby ses vzdal Tokio Hotel, to bych si nikdy nedovolila. Chci jen... udělal by sis pro nic místo ve svém životě?"

" Chci jí dělat tátu," zašeptal, předklonil se a vzal mi hlavu do dlaní. " Olivio, chci ti být vším, čím ti byl Tom. Chci být její táta, chci být s tebou. Miluju tě."

" Ale," řekla jsem. Něco ho držel zpátky.

" Ale," vzdychl. " Je mi to proti srsti, ale je to můj brácha. Ona je jeho dcera, usmířili jste se- co se stalo?"

" Je tu teď?" zasyčela jsem. Naštval mě. " Kdo mi sedí na posteli? Kdo mě držel při porodu za ruku? Kdo se mnou byl celé těhotenství, Bille? Kdo?"

" Liv-"

" A kdy si teď dřepí v Moskvě a je mu úplně jedno, jak se jeho dcera a přítelkyně mají?" pokračovala jsem vytočeně. " Prosím, Bille, neseď tu a nedělej mi to. Neřekla jsem ti snad, že tě miluju? Neřekla?"

" Neříkalas to," řekl pomalu. " abys mě uklidnila?"

" Jasně že ne!" řekla jsem nepříčetně. " Já tě miluju."

" Miluješ Toma." To nebyla otázka.

Zafuněla jsem nosem. " Začíná bejt těžký ho milovat, když je mu to očividně jedno. Nemá rád mě ani Raegen. Jak bych mohla milovat někoho takového?"

" Ale on tě má rád," usmál se Bill. " Jen si potřebuje přeskládat priority."

" Jak dlouho na něj mám čekat?" zašeptala jsem. Obrátila jsem mu hlavu na Raegen. " Nemůžu čekat věčnost, Bille. Nemám na to čas."

Vzdychl a zajel si rukou do vlasů. Vypadal vyčerpaně.

" Prostě... prostě mi odpověz, Bille," vzala jsem ho za ruku a podržela mu ji. Byla tak jemná a příjemná na dotek. Stiskl mi tu moji. Podívala jsem se na něj. " Zapíšeš se do jejího rodného listu?"

Nepatrně mu poklesla čelist a odkašlal si.

" Liv..."

" Bille," skočila jsem mu do řeči. Zavrtěla jsem hlavou. " Prosím tě. Kde právě jsi?"

" V nemocnici."

" Správně. A kde je tvůj brácha?"

" V Rusku."

" Správně. A kdo je biologický otec Raegen?"

" Tom."

" Správně! Takže nemyslíš si, že když tu Tom není, měl bys to podepsat ty? A nemysli si, že to chci jen proto, že jsi tu se mnou a udělal jsi všecko, co měl dělat on, fakt si nemyslíš, že bys tam měl napsat svoje jméno?" zadívala jsem se na něj prosebně. " Prosím, Bille. Vím, že to taky chceš. Vím to."

I přes chudé světlo v místnosti jsem viděla, že má v očích slzy. Skoro mi to zlomilo srdce. " Chci to, Livie, víš, že jo..."

" Prosím?" položila jsem mu ruku na tvář. " Bille?"

" Přestaneš mě už prosit?" zeptal se najednou. Cosi v jeho pohledu způsobilo, že mě rozbrznělo celé tělo.

" Cože?"

" Přestaň říkat to prosím tě," vysvětlil a schoval si tvář do mé dlaně. " Přivádíš mě k šílenství."

Usmála jsem se. " Uděláš to?"

Povzdychl si a nechal obličej v mých rukách. Přála jsem si, abych mohla vědět, co si myslí, umět číst myšlenky.

" Ano."

" Jo?" vyjekla jsem. " Fakt?"

" Já-já- jo, podepíšu, ale Liv..." vzdychl si zas. " Tom..."

" Promarnil svoji šanci," zavrtěla jsem hlavou. " Jsi tu ty, Bille. Jsi tu ty. Ne on."

Dlouho jsme se na sebe koukali. Potom Bill otočil hlavu a přitiskl mi rty na dlaň. Popotáhla jsem, abych nebrečela, a on se natáhl, aby mě políbil na čelo.

" Samozřejmě, že jsem," zašeptal. " Miluju tě."

" Bože, Bille," odkašlala jsem si. " Taky tě miluju."

Než jsme mohli říct něco dalšího, ozval se vedle nás šramot; Raegen se probouzela. Přitáhla jsem si ji blíž a zvedla ji, než se stihla rozplakat.

Zašišlala jsem na ni a pohladila ji po jemné tvářičce; bylo to, jako bych se dotýkala hedvábí. Stáhla jsem si košili a začala ji krmit.

" Bolí to jak prase," řekla jsem s pohledem na ní. Měla doširoka rozevřené oči a sledovala nás. Cítila jsem, jak se mi napíná kůže na prsou. Na webovkách jsem vyčetla, že láska matky k dítěti je jiná, než k někomu jinému. Neuvědomila jsem si, jaké to je; byla jsem ještě tak mladá. Nechápala jsem to.

" Je to jiná láska," řekla jsem Billovi. " Není to nic podobného, jak láska k tobě, ale miluju ji tak moc, nemohla bych ji nemilovat. To je to. Miluju ji. Moje dcera." Ta slova mi moc nešla přes pusu. Moje dcera.

" To není nic divného," odpověděl Bill a pohladil ji po malé hlavičce. " Ale rozumím ti. Už během těhotenství jsem vás měl rád stejně."

" Je mi to tak líto, Bille," podívala jsem se na ni. " Když jsi měl viděl s Tomem-"

" Teď se o tom nebudeme bavit," pospíšil si. " Myslím, že Raegen je hladová a ty se potřebuješ prospat. Byl to dlouhý den."

" Bille," řekla jsem. " Vážně mě to mrzí."

" Já vím," řekl s úsměvem. Položil mi ruku na tvář a políbil mě. " Netrap se tím. Popovídáme si později."

" Dobře," řekla jsem znaveně. Opřela jsem se do polštáře a oba jsme se dívali na Raegen, která mě pozorovala. Upřeně se na mě dívala a já si už podruhé za den říkala, na co asi myslí. Doufala jsem, že je to jen něco dobrého. Byla tu jen pár hodin, nepotřebovala- teď, nebo kdykoliv jindy- vědět o strese, který naplňoval životy nás všech.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Další přeložené povídky?

Ano 59% (526)
Ne 41% (366)

Comments

1 báři báři | Web | 6. june 2012 at 21:01 | React

Ah, já jsem si myslela, že se na to Tom nakonec vykašle a celé to zbabrá. Je to totiž zbabělec. :D...

2 Katherine. Katherine. | 6. june 2012 at 22:27 | React

Liv je stejně kráva. Milovat dvě osoby najednou nejde. Vždycky tu jednu miluješ víc. Ona Billa nemiluje tak, jak milovala Toma, všechno dělá jen proto, aby malá nebyla bez otce.. A kdo by nechtěl mít za otce slavnýho Kaulitze, jedno kterýho, že? Lituju Billa, fakt.

3 Dee Dee | Web | 7. june 2012 at 17:56 | React

at si Tom trhne protézou..:D:D Bill bude lepší táta pro tu malou :D:D:D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement