Casanova 5. Déjà vú

21. may 2012 at 20:20 | Eve* |  Casanova

překlad: Eve*

" Nemůžu té hry prostě nechat?" stěžoval si Tom, když o dva týdny později seděli na gauči. " Jsem si jistej, že by to všem bylo jedno, spíš by se to bez pochyby každýmu líbilo. Stejně do toho nehodlám dát všechno."

" Mělo by větší účinek, kdybys to řekl paní Allenové, Tome," usmála se Alesha. Pokrčil rameny a ona si prohrábla vlasy. Nejspíš jo, ale nechtěl, aby na něj byla naštvaná. Znal ji, určitě by křičela a to i když by byla ráda. Dala by tu rolu někomu daleko lepšímu.

" Možná to udělám," řekl po chvilce.

Alesha vstala a podívala se na něj. Nebyla si jistá, jestli se ho má zeptat na to, co chtěla, ale chtěla to vědět. " Tome? Řekl bys mi něco?"

" To záleží..." řekl zdráhavě.

Zkousla si ret. Nejsíš jí to neřekne. " To, že chceš odejít, není jenom kvůli té hře, že ne? Myslím, že je v tom víc, viď?"

Tom vzdychl a pomalu přikývl.

" Řekneš mi, co to je?" podívala se na něj, ale rychle se zase sebrala a pokračovala: " No, jestli nechceš, tak ne, samozřejmě..." Neměla na něj tlačit, nevypadalo to, že by o tom chtěl mluvit.

" Já... nechci. Ještě ne. Jednou ti to ale řeknu, jo?" usmál se na svou novou přítelkyni, která přikývla, a dal jí rychlou pusu, se kterou ale nebyla spokojená. Nahla se a přitiskla svoje rty na ty jeho v hlubokém polibku. Rozšířil oči a položil ruce na její pas. Lehl si a gauč a usadil si Aleshu na sebe.

" Jsi fajn kluk, Tome," zašeptala, když se jejich rty oddálily. Našpulil pusu, jako by fajn kluk nechtěl být a ona se zasmála. " Skvělej kluk. Hezounkej, sladkej, úžasnej kluk. Je to lepší?"

Uculil se a přikývl. " Trochu. A ty... ty jsi dokonalá," řekl jemně a probral se jejími vlasy.

" Je pěkné, že se směješ. Během hry se moc nesměješ, co?" usmála se. " Víš, vždycky když jsem tě viděla, jak jdeš po chodbě, měla jsem tě za arogantního šmejda. Vypadals jak frajer a taky jsi měl takovou reputaci," otřela se o jeho rty. " Ale nejsi. Jenom chceš, aby si to o tobě lidi mysleli."

Podíval se na ni, ale neodpověděl a Aleshi došlo, že zašla až moc daleko. " Promiň, nechtěla jsem tě naštvat," řekla zamračeně a nejistá tím, co udělala špatného.
Tom pokrčil rameny. " To je v pohodě. Asi máš pravdu." Znovu si sedl a rozhodl se změnit téma. " Pojďme nahoru, mamka se brzo vrátí."

" Oh, ale já bych tvoji mamku ráda poznala!"

Tom si skousl ret. Projel jím silný pocit déjà vú.


" Jsi krásnej."

" Nemusíš mi to říkat, já to vím," řekl Bill škádlivě.

" V tom případě to beru zpátky." Tom vyplázl jazyk a Bill do něj jemně s úsměvem strčil, ale jeho rysy prozrazovaly, že je naštvaný.

" Nemůžeš odvolávat komplimenty, které říkáš svému příteli!" stěžoval si. " To je hnusný, Tome Trümpere!" Byl vytočený, ale oči mu laškovně zářily. " Ale odpouštím ti," řekl. " protože to se dělá, když někoho miluješ."

Tomsvého přítele políbil, řekl, že ho miluje, což byla pravda, a natlačil ho na gauč. Chtěl ho, oh sakra, jak to chtěl. " Asi bychom měli jít nahoru, mamka se brzo vrátí," řekl, což bylo z poloviny pravda a z poloviny ho chtěl nahoře... v posteli...

" Oh, ale já bych tvoji mamku ráda poznal!"

Když Tom uslyšel zarachotit klíče v zámku, zamračil se a vstal. Tak moc ho dneska chtěl dostat do postele.

" V pohodě, Tomi," uslyšel svého přítele zašeptat. " Dostaneš, co chceš... ale později."


" Vypadáš unaveně," řekla Alesha, když se usadili na jeho posteli. " Měl by ses prospat, mám o tebe strach." Ano, byla vlezlá, ale opravdu se o něj strachovala. Doopravdy ho měla ráda.

" Nemáš mít strach."

" V tom případě se zbav těch kruhů pod očima." Dotkla se čehosi pod Tomovýma očima a zkoumala, jak moc velké ty kruhy byly. " Viděl ses? Jsi jak zombie."

Tom se na ni usmál. " Nejspíš spím líp, když jsi tu se mnou. Zůstaneš dneska večer?"

Přikývla. Už na tu otázku čekala. " Ale nic tu s sebou nemám. Mohla bych si pro něco skočit domů."

" Ne," políbil ji a zajel jí rukama pod tričko, zasmála se. " Prostě zůstaň."

Věděla, že něco nehraje. Ale když ho udělá šťastným, když zůstane, tak to udělá. Zůstala by nejspíš tak jako tak, utěšovala se ješitně.

Omotala ruce okolo jeho pasu, stiskla mu boky a nakonec si opřela hlavu o jeho rameno. Voněl tak sladce, Axe, ale s jemnou příchutí vanilky. A i když věděla, že s ním bylo něco špatně, nemohla si pomoct od pocitu štěstí.

Možná proto si tu noc nevšimla ješitnosti v Tomových očích, když dělali něco víc, než jen spaní.


Bill vždycky věřil, že dělá správné rozhodnutí. Samozřejmě, že na začátku pochyboval a nikdy se všech pochyb nezbavil, ale pořád si říkal, že ny neměl být takový egoista. Neměl dávat svému vlastními štěstí větší váhu, než tomu Tomovému.

A teď na něj nemohl přestat myslet. Bylo to už tak dlouho, myslel, že už to překonal. Ale věděl, že Tom není jen "další na seznamu".

Povzdychl si a skoro se za ty myšlenky vyliskal. Bylo pozdě na to něco měnit. Už se rozhodl.

A teď se díval na Internet a prohlížel si stránky své staré školy. Nepřiznal by to, ale jistě že to dělal proto, aby našel nějakou zmínku o jeho bývalém příteli.

Všiml si jedné věty. Tohle jaro hráli v Luciiných očích. To ho nezajímalo. Spíš to jméno hlavního herce.

Tom Trümper.

S třísknutím notebook zavřel. To bylo to jméno, které hledal a teď věděl, že by měl být rád, že ho konečně našel. Jak by mohl na Toma přestat myslet, když dělal tohle, hledal sebemenší vodítko o něm?

Ale chtěl jen věděl, jestli je v pořádku, ne? Vidět, že se Tom sebral a pokračuje dál. Jen vidět, že je Tom pořád živý a zdravý, to ho zajímalo. Asi by ho to ale zajímat
nemělo.

Bill vzdychl a opřel se do židle, uvažoval, proč se přes to nedokázal přenést. Udělal si to sám a udělal to nejlepší. A teď by asi měl přestat přemýšlet, protože jinak upadne do deprese nebo tak...

Ale nemohl.

Nemohl zapomenout na Tomovu tvář, jeho úsměv, jeho oči. A co bylo ze všeho nejhorší, on zapomenout nechtěl.

Narazil hlavou do zdi. " Do prdele," zašeptal si pro sebe. " Do prdele, do prdele, do prdele." Věděl, že přísahy nepomůžou, ale bylo to ulevující. Aspoň si nějak mohl pomoct od vzteku.

Je pravda, že nejde zapomenout na svou první opravdovou lásku. Když byl mladší, Bill tomu nevěřil. Lidi zapomínají. Jeden se zamiluje, potká někoho nového a zamiluje se zase a snadno zapomene na toho prvního.

Možná to byla ta pointa. Bill Toma nikdy nepřestal milovat. I po roce na něj pořád myslel.

Skousl si ret a trochu se nad tou myšlenkou zastyděl. Je tak žalostný! Nenáviděl se za to. Co když už nikdy nikoho nebude milovat? To bylo celkem pravděpodobné, kdo by miloval někoho s takovým obličejem? Znovu se za podobné řeči pokáral.

Ještě nikdy se necítil tak sám.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 báři báři | Web | 11. june 2012 at 13:10 | React

Ah, tak když je to oboustranné, to je snad ještě komplikovanější, když spolu nejsou.
Docela se divím, že Tom s tou holkou zůstal..

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement