25 dní s panem Arogantním 9. Bill 2/2

8. may 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

" Doopravdy," odpověděl Bill naštvaně, aniž by si všímal Tomova pohledu. " Jak týraná manželka. Není to roztomilé, Tome? Tohle děvče lhalo, abys neztratil nervy."

Tomovi poklesla brada a nevěřícně a napůl zklamaně a provinile se na něj zahleděl. " Já..."

" Radši drž hubu," vzdychl Bill a přestal se mi prohrabovat ve vlasech. " Myslím, že jsem všechno smyl. Bolí tě to?"



Pozvedla jsem ruku a prsty se dotkla citlivého místa. " Jenom trochu."

" Dobře," polkl. " Nechám to na tobě. Objednám tu největší porci steaku a-"

" C-cože?" skočila jsem mu do toho se smíchem. " Ne... ne, ne, to nemusíš. Jsem v pořádku, přísahám."

" Musíme ti to nějak vynahradit," oponoval mi Bill. Krátce se podíval na své mlčící dvojče a ohrnul na něj ret. " Když je můj brácha hňup."

" Je to od tebe milé," usmála jsem se. " Ale nemůžu zůstat na večeři, musím se učit na zkoušku."

Bill se zamračil a nespokojeně si zkousl ret. Po chvilce vzhlédl. " Mám to," zašklebil se. " Zítra s Tomem jdeme do Karmy. Půjdeš s námi."

" Cože?"

Proletěl vzduchem Tomův nevěřícný tón. Billův pohled ztmavl.

" Ty buď zticha," utřel hho. " Po tom, cos udělal, buď rád, že nás nezažaluje-"

" Bille, zní to hezky..." začala jsem pomalu. " Ale to nemůžu."

A byla to pravdy. Nemohla jsem. Karma byl jeden z nejprestižnějších klubů ve městě, měl čtyři patra a tři bary. Je skoro nemožné se tam dostat, takže se nabízí otázka, jak to, že tam jdou dvojčata?

" Nesmysl," usmál se Bill. " Bude sranda. Mimo to..." odmlčel se a hodil krvavou hadru na linku. " Chci tě víc poznat."

Pokrčila jsem rameny. " No... tak dobře. Jestli ještě chceš..."

" Pak jsme domluvení. Jdeme okolo deváté."

Tom zasténal. " Si ze mě děláte prdel..."

" Tome," upozornil ho Bill. " Zavři klapačku."

Pomalu jsem se postavila na vratké nohy. " Měla bych jít."

Bill mi pomohl, podepřel mě. " Kde bydlíš?"

" Na Willow, poblíž toho nového fitka."

Bill vyvalil oči. " Jak jsi přijela?"

" Nepřijela," přiznala jsem se sklopenou hlavou. Ucítila jsem na sobě Tomův horký pohled. " Mám ráda procházky, zvládnu to."

Překvapě otevřel pusu. " Tys sem šla pěšky?"

" Jsem okej, opravdu-"

" Ne," přerušil mě odhodlaně. " Ne, nejsi, Anno. Copak ti hrabe? Venku je tma a zima! Zavolám ti taxíka-" střelil očima po Tomovi. " A ty. Co to s tebou, kruci, je? Připadá ti normální, aby šla holka sama takovou dálku? Kurva, Tome!"

" Ticho," zamumlal Tom a chytl se za hlavu. " Prostě... buď zticha, já-"

" Ty co?" zavrčel Bill. " Jsem z tebe znechucenej, Tome. Nemůžu uvěřit tomu, že bys-"

" Klid!" utnul ho vytočeně. " Fajn, tak jsem idiot! Rozumím! Ježiši, Bille, hlavně... hlavně mlč!" nadechl se a otočil se na mě. " Objednám jí taxi."

" Dobře," poplácal mě Bill po rameni. Vychutla jsem si jeho dotyk. " Jsi si jistá, že ti nic není? Jestli budeš potřebovat do nemocnice, prosím tě, zavolej."

" Slibuju, že jsem v pořádku," ujistila jsem ho znovu.

" Dobrá," pousmál se. " Tak tedy zítra v devět?"

Tom přešel ke dveřím a s nečitelným výrazem se po mně ohlédl. " Jdeš?"

Udržujíc mezi nám bezpečnou vzdálenost jsem ho následovala. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem se ho bála, nejspíš to způsobil ten hrozící třes mozku. Bill se se mnou rozloučil a Tom se zastavil, aby se na mě podíval. Po pár vteřinách vykročil ke dveřím.

" Já..." Jeho hlas byl hrubý a nejistý. " Musel jsem mu lhát."

" Jasně," vyhrkla jsem si s rukou na klice. " Jak chceš."

" Tady," řekl a já si všimla ruličky bankovek v jeho dlani. Setkali jsme se pohledem, ten jeho byl zvláštně přívětivý. " Na taxíka."

Zadívala jsem se na peníze. " Nepotřebuju tvoje prachy."

" Prosím," odfrkl si a protočil panenky. " Sotva ti výjde na jídlo, tak si to prostě vem."

Zkousla jsem si ret a potom si peníze převzala. Když jsem se dotkla hladkého povrchu bankovek, přejela jsem bříškem prstu po tom jeho a zasekla se. Přísahala bych, že jsem ho slyšela si povzdechnout, ale ignorovala jsem to. Odkašlala jsem si, strčila si peníze do kapsy a obrátila se k odchodu. Najednou jsem ale na předloktí ucítila jeho ruku, udiveně jsem se na něj podívala. Zíral na mě, skoro tak, jak jeho bratr - se zájmem. Ztěžka polkl a jeho hnědý pohled se zvolna opřel o moji ránu. Pozvedl ruku k mojí tváři a mě po zádech přeběhl mráz. Lehounce mě pohladil po líci. Stejně tak rychle, jak začal, tak i skončil. Spustil paži dolů, otočil se a zmizel.
 

2 people judged this article.

Comments

1 báři báři | Web | 8. may 2012 at 20:25 | React

Eh, tak ten konec jsem nějak nepobrala. Teda, nepobrala jsem Toma, ostatní jo. :D Už se těším na další díl, protože tohle nemůžu přejít jenom tak. Úžasná povídka, těším se na pokračování. Ještě, že do děje vstoupil Bill a skončil Tomovo rozhodování o Annině životě :D Bill je aspoň chlapák. Sprdne Toma a hotovo :D. Paráda :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement