25 dní s panem Arogantním 8. Špinavé nádobí 2/2

1. may 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

Zamrkala jsem a znechuceně se na něj koukla. Oni spolu šukali a ona mi to zamlčela? Oh, bože, on, v mém - zavrtěla jsem hlavou a bolestivě polkla. " Fa... fakt?"

Dobře skrýval emoce; normálně jsem na něm vídala znechucení, odpor, vztek a tak dále - ale teď jsem neměla ponětí, co se mi honí hlavou. " Ne," řekl nakonec. " Musel jsem domů."

Proč mě, sakra, naplnila úleva? Odfrkla jsem si a pokračovala v mytí. Když jsem se napřahovala po dalším nádobí, třásla se mi ruka. " Myslela jsem, že je to jen výmluva."



" Prosím tě, chtěl jsem," protáhl. " Ale brzy ráno jsem měl s bráchou nějaké pochůzky."

Ztichla jsem. Nechtěla jsem vytahovat jeho bratra, protože vzpomínka na jeho sourozence mi připomínala incident s lakem a následně ještě horší konfrontaci na cestě domů.

" Já... máme si blízko," protrhl ticho. Mluvil klidně, jak včera, ten tón mě odzbrojil. " Chtěl jsem ti to říct, ale začala ses chovat jak kráva."

Podívala jsem se na talíř a zuřivě ho leštila. " Promiň, že jsem byla naštvaná," prskla jsem. " vůbec to nemělo dělat nic s tím, že jsem chyba lidstva."

" Měl jsem vztek," odpověděl příkře. " Nemusela jsi mluvit o mém bráchovi jako o homosexuálovi."

" Vždycky k tomu mám důvod," řekla jsem studeně a popadla další talíř.

" Podívej," povzdychl si. " Chráním ho. Je to můj nejlepší přítel. Sahals mu na věci a to - do prdele, já nevím, prostě se mi to nelíbilo."

" Nelíbilo se ti to," zopakovala jsem sarkasticky. " Vážně? Netušila jsem."

Ušklíbl se, ztmavl mu pohled a koutky mu poklesly pobouřením. " Přestaň být tak nepříjemná," zaprskal naštvaně. " Snažím se s tebou mluvit slušně."

" Nepotřebuju, abys se mnou mluvit zdvořile," odsekla jsem jedovatě. " Potřebuju, abys mi už dal, ksakru, pokoj. Oba se nesnášíme a myslím, že by bylo nejlepší, kdyby to tak navzájem zůstalo."

Mlčel, hleděl mi do očí. Oh, ano, konečně jsem ho donutila myslet? Byla jsem na sebe hrdá s úsměvem na rtech jsem pokračovala v práci.

" Děláš to špatně."

Otočila jsem se po jeho suché poznámce, ale než jsem mohla zareagovat, stál těsně u mě. Vytáhla jsem obočí. " Promiň, cože?"

Natáhl se po talíři, který jsem právě umyla, a zamával mi jím před nosem. " Vidíš? Je špinavý."

" Jsi blázen," zavrtěla jsem hlavou a zírala na neposkvrněný porcelán. " Je to bezvadné."

" Není, na okraji je špinavý," zašklebil se. V hlase už neměl tu jemnost jako před chvílí a já zapřemítala, jestli za to může to, co jsem mu řekla. To, že ho nenávidím. On to věděl, věděl to. " A talíř, co držíš?" kývl mi k rukám. " Ten není umytý taky pořádně."

Zmateně jsem zamrkala na dno talířku a pak na houbu. " Co to kecáš? Není pořádně umytý?"

" Je to, jako lehká záležitost," řekl zlomyslně. " Ale ne pro tebe."

" Jdi se vycpat," zakypěla jsem s namydlenými dlaněmi. " Umývám ti tvoje zasviněné nádobí a nestěžuju si. Buď vděčnej."

Neodpověděl. Místo toho se napřáhl a vzal za okraj talíře, co jsem právě držela. " Dej mi to," zasyčel. " Ukážu ti, jak se to dělá."

" Ne," vyštěkla jsem a pevně talíř stiskla. " Nezkoušej se mě ponižovat. To nezabere, sorry."

Podíval se na mě a zatahal za talíř. " Dej mi to," zopakoval pomalu.

Oplatila jsem pohled. " Ne."

Zatahal silněji a škubnul se mnou, čímž zapříčinil to, že jsem se polila. Odtáhla jsemm se, přičemž jsem zavanglovala jak postavička ze Starwarsů. Naše pohledy nepovolily, stále jsme se o sebe tvrdě opírali.

" Nech toho," upozornil mě a trhnul silněji, ale já se nehodlala tak lehce vzdát.

" Předveď se," odsekla jsem a užívala si ten pocit tlaku na nádobí. Zatahala jsem víc, on napruženě zafuněl.

" Fajn," prsknul a pustil ho. " Nech si ho."

Ozval se zvuk střepů stříštících se o podlahu. Rána protrhla ticho a my se pomalu podívali na zem, kde se válely střepy.

" Rozbilas mi talíř," zamumlal a koukl se na mě. " Do prdele, rozflákalas mi talíř."

" Děláš si srandu?" rozesmála jsem se. " Tys ho pustil!"

" Zvedni to," přikázal se zaťatými zuby. " Seber to a ujisti se, že na zemi nezbyde žádný střep."

" Vtipkuješ?" zamrkala jsem na něj. " Je to tvoje chyba!"

" Seber to." Jeho hlas měl nebezpečný podtón, doslova vražedně se na mě zadíval. Neposlechla jsem - nemohla jsem dopustit, aby vyhrál tak lehce. Odvážně jsem k němu přistoupila.

" Nebo co?" ušklíbla jsem se. " Zas mě přirazíš ke zdi?"

Udiveně rozšířil oči, ve tváři se mu usadil vztek. Krátce jsem mu pohlédla do obličeje a v tu chvíli ke mně přiskočil a pořádně do mě strčil. Ztratila jsem pevnou půdu pod nohama a periferně si všimla blízkého pultu. Ucítila jsem pád, bouchla se do hlavy a dál si nic nepamatuju.

Zatmělo se mi před očima. Když jsem k sobě zase přišla, znaveně jsem zamrkala a uviděla rozmazanou postavu. Bolest mi pulsovala v temeni, krku i zádech, zasténala jsem. Pokusila jsem se zaostřit a kouknout se na něj. Pomalu ke mně přistoupil, zmocnil se mě zmatek.

" Tome?" zamumlala jsem nesrozumitelně.

Přiblížil se ke mně ještě víc - viděla jsem jeho vlasy, obličej, oči. Přimhouřila jsem oči a ohromeně se na něj podívala. Oslovila jsem ho podruhé.

Mírně jsem se zakabonila a zamžourala na něj. Prozkoumala jsem jeho inkoustově černé vlasy, které vypadaly... no, všelijak. Odtrhla jsem se od něj a našla jsem ty známé hnědé oči, které teď byly úplně jiné. Pootevřela jsem pusu a bez rozmýšlení se zeptala:

" Proč máš oční linky?"
 

1 person judged this article.

Poll

Další přeložené povídky?

Ano 59% (526)
Ne 41% (366)

Comments

1 Andrea Andrea | 1. may 2012 at 21:15 | React

Tak to už Tom přehnal :-((

2 báři báři | Web | 1. may 2012 at 22:21 | React

:D ah, tak to je konec. :D Takové přetahování o talíř, to se jen tak nevidí ':D :D Jsem zvědavá, jak se k ní bude chovat Bill :D Určitě je to on, ne? :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement