25 dní s panem Arogantním 12. Krásná 2/3

25. may 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

Než jsem nechala spadnout všechno, co se tu noc stalo, do zapomnění, usmála jsem se. Všiml si toho a zamračil se. Tázavě se na mě podíval. " Co se stalo?"

" Nic..." zavrtěla jsem hlavou a vyhla se jeho pohledu. Nepatrně jsem zrudla. " … já jen... nechci, aby sis o mně udělal špatný obrázek jenom kvůli tomu, co jsem udělala-"

" Špatný obrázek?" zasmál se a omotal kolem mě paži. " Anno, prosím tě. Nic to nebylo. Pěkná pusa, to jo, ale nic, kvůli čemuž by sis musela zatěžovat mysl."



Škádlivý tón mě uklidnil a rozesmál. " Tady..." řekla jsem a vytáhla z hrnku na baru pero. Opřela jsem se a rychle naškrábala svoje telefonní číslo na levný ubrousek vedle Natovy sklenky. Nemohla jsem uvěřit, že to dělám; nebyla jsem ten typ holek, co klukům podsunuje svoje číslo - ale Nate mi zvedl náladu, cítila jsem se s ním dobře a... hezky.

Zamrkal a natáhl se, aby si ubrousek schoval do papsy u riflí. S rozpaky jsem se vyhla jeho tváři, ale když mi položil teplou dlaň na líc, neměla jsem jinou možnost, než vzhlédnout. Mile se usmíval, oči mu žhnuly porozuměním. Přiblížil obličej k tomu mému a v tu chvilu se mi opět rozbušilo srdce. Na několik vteřin přitiskl svoje rty na ty mé, jemně na ně zatlačil a vdechnul mi do těla úžasné teplo. Pak se odtáhl a vydechl.

Postavila jsem se na rozklepané nohy a dala se na odchod. Srdce mi divoce tlouklo a v žaludku se mi usadilo lehké chvění-

" Anno!"

S úlekem jsem sledovala, jak mě Bill chytá za ruku a otáčí si mě čelem.

" Bille?" zamrkala jsem a zamračila se. " Jsi v pohodě?"

Prudce vydechl. Hruď se mu uříceně zvedala. Rozhlédl se kolem a potom zkroutil rty do zoufalé grimasy. " Bože, on je takový kretén, jsem rád, že jsem tě našel, panebože-"

" Bille-" přikročila jsem k němu a setřásla ho. " Bille, co je? Co se děje?"

" Tom," vydechl a vystrašeně se na mě podíval. Při vyslovení Tomova jména se mi srdce okamžitě zastavilo. Vyvalila jsem oči. " On... on... oh, ježiši, panebože..."

" On co?" vyzvídala jsem. " Co on, Bille?" Neodpověděl, dál funěl a vrtěl hlavou. " Bille," dožadovala jsem se. " Bille, co je s tvým bráchou? Co se stalo?"

" Ta zasraná flaška, Anno!" vykřikl a rozhodil rukama jak divoké zvíře. Vyhledal pohledem ten můj. " Vychlastal celou flašku!"

" Flašku čeho?" sotva jsem mohla přes ten knedlík v krku mluvit. " Jakou flašku, Bille?"

Bill sklonil bradu a semkl rty. " Nevím, skotské nebo čeho..." zasténal. " Nemám tušení... Netuším, proč se tak ožral... proč..."

" On vypil celou láhev skotské?" zamrkala jsem a vybavila si Tomovu tvář. " Šel někam ven?" zeptala jsem se ostře, srdce až v kalhotách. Panebože, mohl se otrávit, mohl... " Bille, musíme zavolat sanitku! Může umřít!"

" Neměl jsem šajn!" zařval a rysy mu ztuhly v agónii. " Nemohl jsem ho zastavit! Měl jsem na něj dávat pozor! Měl jsem... oh, bože..."

" Bille, Bille-" zacloumala jsem s ním. " Musíme ho najít. Kde je?"

Bill zavřel oči a když je zas otevřel, slzy mu rozmazávaly kouřový make-up. " Není tu."

Spadla mi čelist. " Jak to, že tu není?" olízla jsem si rty. " Kde, sakra, je?"

Z kouku oka mu stekla slza. Přerývavě se nadechl a nechal horké slzy téct po své bledé pleti.

" Jel domů."


Panika, která mě naplnila cestou domů, byla silnější, než všechny dosavadní v celém mém životě. Myslela jsem, že se mi srdce z toho ohromného tlučení zastaví - připadalo mi, že mi žaludek projde krkem a vyskočí na kožené sedačky Billova auta. Jeho vzlyky situaci taky dvakrát nepřidaly - letěli jsme jak draci, potřebovali jsme se dostat domů co nejdřív, protože jsem se bála, že Bill zkolabuje a a umře přímo vedle mě na kolaps.

Bill vystoupil dřív, než jsem zabrzdila a zaparkovala na parkoviště. Dveře se rozletěly a on jimi neuvěřitelnou rychlostí proběhl. Honem jsem zastavila a vylezla za Billovým křikem.

" Má tu auto!" zvolal a hystericky ukazoval na Tomovo Audi zaparkované ani ne dvě místa od nás. Při pohledu na auto jsem rozzuřeně zafuněla a podívala se na místo, kde jsem údajně poškrábala jeho precizní lak, ale vztek zase rychle vystřídal strach. " Oh, díky bohu, jeho auto... je tu!"

Bill dlouhými kroky vykročil k budově, střelbitě krátil vzdálenost a já ho následovala. Oba jsme vyjeli do nejvyššího patra hotelu a Bill málem vyhodil dveře z pantů, jak se se zoufalým křikem hnal dovnitř.

" Tome!" Hlas se mu třásl. " Tome, kde, kurva, jsi?" odmlčel se, aby mu dal možnost odpovědět, a zakňučel do ticha. Obrátil se na mě, oči měl zarudlé a pořád mokré. " Přišli jsme pozdě, Anno!" Rozešel se po apartmánu, ruce přitisklé na spáncích. " Do prdele, do prdele! Tome! Tome, do hajzlu, ozvi se!"

" Dobře, dobře..."

Škubnutím jsem se otočila a vykulila oči na zvuk mužského hlasu za mnou. Trhla jsem hlavou po hlasu a uviděla Tomovu tvář - plavaly mu oči a rysy měl zvláštně zkřivené opilostí. Udělal ke mně vrávoravě krok, ale musel se opřít o futro ložnice, aby vyrovnal rovnováhu.

Vypadal příšerně.
 

1 person judged this article.

Comments

1 báři báři | Web | 26. may 2012 at 2:00 | React

Pff, tak to věřím, že vypadal příšerně. Asi sám božský Tom sexy Kaulitz nemůže vypadat úžasně po takovém množství alkoholu. :D :D :D  Sakra, těším se na pokráčko jak nikdy! :D

2 Nikki Nikki | Web | 27. may 2012 at 11:14 | React

júj na tú dalšiu kapitolu sa teším uplne najviac :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement