25 dní s panem Arogantním 12. Krásná 1/2

22. may 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

Dlouze se na mě zadíval, těžce oddychoval a oči měl zúžené do malých naštvaných štěrbin, neuvěřitelně se na mě mračil. Otevřel ústa, aby něco řekl, ale zase rty semknul. Zvedla jsem pohled, zaťala zuby a udělala krok dopředu ve snaze ho obejím.

Bohužel měl se mnou jiné plány, protože mi překvapivě pohotově zaterasil cestu. Pomalu jsem vydechla nosem a zamračila se na něj. Založil si ruce na prsou a ztvrdly mu rysy.



" Jak se jmenuje?"

Jakmile jsem uslyšela ten těžký akcent, neubránila jsem se škodolibému úsměvu. Napodobila jsem jeho pózu a složila jsem si paže na prsou taky. " Promiň?" úšklíbla jsem se se svraštěným obočím. " To mluvíš se mnou?" Sarkasticky jsem se rozhlédla. " Nevěděla jsem, že mě znáš."

" Sklapni," odsekl skrz zuby a stříbro ve rtu se mu jen zablyštilo. " A koukej odpovědět, do prdele."

" Do jeho jména ti nic není," prskla jsem a znovu udělala krok. Jeho tělo se ihned pohlo a zablokovalo mi přístup. " Uhni," odsekla jsem podrážděně.

" Ani náhodou," zavrčel. " Ne, dokud mi to neřekneš."

" Už se stalo," opáčila jsem ostře. " Říkám, že ti po něm nic není-" ušklíbla jsem se. " Těší mě, že je pro tebe můj osobní život tak důležitý, ale netušila jsem, že si libuješ i ve špehování."

Sklonil ke mně hlavu a drsně se usmál. " Špehování?" rozesmál se a zavrtěl hlavou. " Kéž by. Bylo nemožné, abych si toho tvého malého romantického románku nevšiml, nemluvě o tvém jazyku v jeho krku-"

" Krku?" vyprskla jsem. " Zklamu tě, jestli si myslíš, že jsem měla jeho jazyk ve své puse."

Oči mu ztmavly tak, jako ještě nikdy. Přiblížil se ke mně, do tváře mě udeřil jeho horký dech. Voněl po skořici, čímž přebil pach alkoholu a peprmintové žvýkačky. Nemohla jsem se odtrhnout od jeho úst. Ten zpropadený spodní ret, narůžovělý a odrážející světlo, jeho lícní kosti, křivka čelisti...

" Měl jsem za to, že jsi jiný," zamumlal klidněji. Ustoupil a zhluboka se nadechl nosem. Spustila jsem oči z jeho pusy a nechápavě se zamračila.

" Cože?"

" Děláš mi kázání ohledně mých návyků s holkama - říkáš mi, že bych se k nim měl chovat líp-" ukázal na mě prstem. " -a ty jsi přitom stejná."

" Jak ony?" informovala jsem se a hořce jsem se usmála. " Ale prosím tě, Tome."

Pomalu přikývl. " Přesně jako jejich většina," zamumlal potichu a ledově si mě změřil. " Normální děvka."

Vyvalila jsem oči a vstřebávala ten šok. Řekl to, co si myslím, že řekl? Ne, ne, ne-

" Co jsi to právě řekl?" zasyčela jsem vytočeně a výhružně k němu udělal krok. Neuhnul, dál tam s tím svým stoickým výrazem stál. " Jak se opovažuješ! Jak se jen opovažuješ mě tak nazvat!"

" Jak se opovažuju tě nazvat děvkou?" vybuchl a rozhodil pažemi. " Viděla jsi se s tím cizím kreténem, ty zasraná-"

" Znám ho!" skočila jsem mu do toho. " Znám ho, Tome! Byla to jenom pusa, můj bože!"

" Jsi tady se mnou!"

Jeho řev zněl ještě spoustu vteřin poté, co unikl z jeho hrdla. Zvláštní pocit v mých prsou se ještě umocnil - hruď mi byla jako by malá. Oba jsme mlčeli, ticho protrhl jenom Tom svým nádechem. Jeho oči, které byly ještě před chviličkou kruté, se na mě podívaly a rozšířily se nad tím, co právě řekl.

" N-námi," opravil se okamžitě a sklopil pohled k zemi. " Jsi tu s námi... s... s Billem a se mnou."

Polkla jsem a olízla si rty. " Co se mě týče, jsem tu s Bille," řekla jsem jemně. " Protože ty mě ani neznáš."

Vydechl, oči stále přilepené na špičkách svých černých tenisek. Užuž se po mně natahoval, ale v poslední chvíli si strčil ruce do kapes. Dál udržoval tu pevnou ztuhlou pozici, věděla jsem, jak je mu to nepříjemné.

" Správně," přikývla jsem, když neodpovídal. " Správně, neznáš mě." Zasmála jsem se přidušeně a protáhla se kolem něj. " Jdu si pro další pití. Užij ti večer."

Obešla jsem jeho zkoprnělé tělo. Byla jsem akorát ve středu klubu, když jsem za sebou zaslechla hlas. Otočila jsem se a zírala na něj, jak se natahuje po mém rameni a jeho prsty se dotýkají mojí kůže. Zamračila jsem se a pohlédla jsem mu do očí, které teď byly o hodně přívětivější.

" Anno..." vydechl skoro neslyšně. Svraštil obočí a s pevnout tváří se na mě podíval. " … jen... počkej..."

Ztěžka jsem polkla a ignorovala bolest na hrudi a suchý knedlík v krku. Tiše jsem vydechla a jemně zavrtěla hlavou. "Promiň," promluvila jsem tlumeně. Podívala jsem se dolů a potom ledově nahoru. " My se známe?"

Otevřel pusu k odpovědi, vycenil přitom řadu bílých zubů. Místo toho ji však zavřel a hleděl na mě. Po nějaké době ze mě stáhl prsty a složil paži podél těla. Koukla jsem se na zem, otřela si ruku a otočila se k odchodu, přičemž jsem nechala Toma Kaulitze za sebou samotného.

Nate seděl pořád u baru a lenivě upíjel skotské. Jakmile mě zaregistroval, vzhlédl a já se donutila k úsměvu. Sedla jsem si vedle něj a i když se ke mně tenhle kluk choval hezky, nemohla jsem setřást smutek, který mnou procházel.

" Všecko v pořádku?" zeptal se jemně a prsty se dotkl mojí paže. Bylo to taková změna - jeho doteky byly oproti těm Tomovům úplně jiné; byl jemný, něžný, vlídný...

Tom byl...

Ježiši, nenáviděla jsem ho.

" Jsem v pohodě," přikývla jsem. Ale lhala jsem. Byla jsem v pohodě. Nebyla jsem blízko tomu být v pohodě - sotva jsem mohla ovládnout vybuchnutí. Bylo mi špatně, chtěla jsem utéct, chtěla jsem se odsud, ksakru, dostat, schovat se pod peřinu a předstírat, že Tom neexistoval - že jsem ho nikdy nepotkala, že jsem k němu nic necítila. Jenomže já jsem cítila a byla jsem tak zbabělá, že jsem si ani nedokázala přiznat. Ne...

Neopovážila jsem se ohlédnout. Nemohla jsem se na něj podívat. Nemohla jsem... nemohla jsem s ním navázat oční kontakt. Prostě nemohla...

" Mluvil jsem s kámošem." Natův hlas přerušil moje myšlenky. Pohlédla jsem do jeho hezkých zelených očí. " Tím vyhazovačem," dodal a napil se. " Chtěl jsem, aby toho sráče vyhodil. Toho týpka s copánkama nebo co to má-"

" Co že jsi?"

Byla jsem si jistá, že jsem zalapala po dechu, ale určitě ne radostí. Nate na mě zamrkal a zamračil se, protože jsem tomu nemohla uvěřit, bála jsem se a taky jsem zněla trochu zklamaně.

" No..." promluvil pomalu. " Já, uh... měl jsem o tebe strach..." poškrábal se na zátylku a pokrčil rameny.

" Oh," uteklo mi. " No, um-" odkašlala jsem si a zabubnovala bříšky prstů do desky baru. " -a, uh... udělal-"

" Ne," předběhl mě. Vyklopil do sebe dalšího panáka a položil skleničku. " To je na tom to divné... Ukázal jsem na něj a kámoš mi řekl, že ho vyrazit nemůže."

Zakabonila jsem se. " Co tím myslíš?"

" Nespecifikoval to," řekl. " Jenom mi řekl, že může vyhodit kohokoliv kromě toho kluka."

" Co?" Ta otázka ze mě doslova vyjela a bylo víc určená okolí, než Natovi. Projela mnou zmatenost. Co to má, sakra...?

" Nevím," odpověděl a povzdychl si. " Byl jsem si jistý, že to byl on-" pousmál se. -ale nechápu, jak sis toho frajera s rastama mohla splést?"

Nevěděla jsem, co si myslet. Jak to, že sem měl Tom zvláštní přístup - Paige mi kolikrát vyprávěla o hrůzných zážitcích z barů, kdy ji pronásledovali úchylové a byli vykopnuti jenom za to, že se na ni škaredě koukli. Na mě se teď uraženě díval Tom...

" Mimochodem," odkašlal si Nate a usmál se na mě. V porovnání s obvyklým studeným úšklebkem, kterého se mi odstávalo, to byla pěkná změna. " Dáš si, uh, další rundu?"

I přes zmatek a neklid jsem se usmála. " Je to od tebe milé, Nate..." vzdychla jsem a seskočila z židličky. " Nejspíš bych měla jít najít svého kamaráda."

Poklesly mu koutky. " Oh," přikývl a semkl rty jako před tím Tom. Smutně se na mě usmál. " Dobře... v pohodě."

" Hej..." řekla jsem a dotkla se jeho ruky. " Ještě pokecáme, okej?"

Nate se zaculil. " To doufám."
 

1 person judged this article.

Poll

Byl/a jsem tu

Byl/a jsem tu. 100% (879)

Comments

1 báři báři | Web | 22. may 2012 at 20:58 | React

Je to jasné jako facka. Když je tam s "Tomem", tak je jasné, že on je stará žárlivka. :D Parádní kapitola, těším se ale na druhou část. :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement