25 dní s panem Arogantním 11. Opilecké zábrany 1/2

18. may 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

" Nate..." Málem jsem si za ten debilní tón dala facku. Stála jsem v jakési nepřirozené pozici a nemohla se pohnout.

Řekni něco, idiote!

" H-hi."

No, pěkně.

" Tentokrát si mě pamatuješ," naklonil se a škádlivě se usmál. " To se mi ulevilo, Anno."

Rychle jsem sklopila hlavu, rudá až za ušima. Připadala jsem si jak školačka, srdce mi trapně bušilo a v krku jsem měla extrémně vyschlo. Nemohla jsem se na něj ani podívat, protože kdybych to udělala, viděla bych jeho perfektní účes a dokonalé rysy. Část mě mi zakazovala vzhlédnout, protože bych byla jenom zklamaná, že jeho oči jsou zelené a ne hnědé a že má krátké vlasy namísto dlouhých černých copánků...

Přestaň!

" Netušila jsem, že sem taky chodíš," promluvila jsem, zatímco jsem se snažila odtrhnout od toho méně přitažlivého jedince, který seděl na gauči se sličnou blondýnou.

Soustřeď se!

Sebrala jsem odvahu zvednout pohled k Natovým uhrančivým očím. " Jak ses sem dostal?"

Odhalil zuby v půvabném úsměvu. " Můj kámoš je ochranka, protlačil mě sem-" kývl k baru. " -a další kamarád dělá barmana. Takže mám pití zadarmo."

Chápavě jsem přikývla. " To musí být fajn."

" Trochu podlé," pokrčil rameny a vrazil si pěsti do tmavých riflí. " Co tu děláš ty? Taky znáš nějakého vyhazovače?"

" Ne," zasmála jsem se s očima zapíchlýma do země. " Moji kamarádi..." nepatrně jsem vzhlédla. " … jsem tu s... jedněmi kámoši. Oni, um... mají asi styky..."

Nate přikývl. " Chápu," odkašlal si a rozhlédl se. " Takže, uh, chceš něco k pití?"

" Oh," uteklo mi. Rychle jsem zavrtěla hlavou. " Oh, pití... já nepiju..." semkla jsem rty a natáhla krk po Billovi a Tomovi. Nate si toho všiml a zlehka se dotkl mého ramena.

" Objednám ti teda aspoň kolu," usmál a omotal mi prsty kolem paže stejně jak Bill. " Je to jenom pití. Mimo to, jak často se ti poštěstí nezaplatit?"

Povzdychla jsem a zakryla rozpaky za úsměv. " Jasně..." vydechla jsem a pokrčila rameny. " Asi jsi na to kápl-" koukla jsem se na balkón. " -dej mi... jenom to řeknu kamarádům... aby věděli..."

Zazubil se a mně došlo, že se mi jeho úsměv líbí. Byl hřejivý, přátelský, jako by rozpustilý. Sklonill se blíž a já ucítila tep jeho srdce. Přiblížil mi rty k uchu a já ztuhla. " Nezdrhni mi, jo?"

Spolkla jsem knedlík v krku a přikývla jak kretén. " Sam... s-samozřejmě že ne," obdařila jsem ho širokým úsměvem a otočila se na patě. Nejradši bych si nafackovala. Nate mě musí shledávat za tu nejvíc asexuální holku na světě. Devadesát procent holek v klubu mělo těsné minišaty, vysoké podpatky a lesk na rtech, kdežto já rifle s obyčejným tričkem a tenisky. Nemluvě o tom, že jsem byla nenamalovaná.

Jsem žalostná.

Jak jsem šlapala po zatočených ocelových schodech, spatřila jsem Billovu postavu, jak míří ke mně. Měl oblečenou bundu a ruce v kapsách. Zrychlila jsem, on se usmál. Tvář mu hrála všemi barvami kvůli neonovým světlům.

" Anno," oslovil mě a dotkl se mé paže. " Tady jsi. Už jsem se bál... jsi v pořádku?"

" Jo," přinutila jsem se k úsměvu. " Jo, jsem... ty někam jdeš?"

Přikývl, spustil ze mě ruku a schoval si ji zas do kapsy. " Jdu si zakouřit. Chceš jít se mnou?" zeptal se a ohlédl se přes rameno. " Nerad bych, abys byla sama s Tomem a tou jeho hračkou."

Neodolala jsem a podívala se na ně. Blondýna na něj byla pořád stejně nalepená a nenápadně mu sahala na boky. Tom si s úsměvem přiložil k puse sklenku vína a suverénně se napil. Pak mu oči sklouzly na mě a věnoval mi významný pohled. Přinutila jsem se od něj odtrhnout a otočila se zpátky k jeho bratrovi.

" Ne," zavrtěla jsem hlavou, odkašlala si a setřásla ho. " Ne, to je dobrý. Chtěla jsem ti říct, že jsem dole potkala kamaráda-" kývla jsem bradou k baru, kde osamoceně seděl Nate. " - a pozval mě na drink, takže-"

" Ten?" přerušil mě ostře. Zaťal čelist, obrátil se na svého bratra a potom na mě.

" Jo," potvrdila jsem nonšalantně, protočila panenky a zacukala s koutky. " Je to jenom kámoš, Bille."

" Když myslíš," odmlčel se. " Měla bys to oznámit i Tomovi - neměli bychom být tak dlouho rozdělení."

" Tom na mě dlabe," vysmála jsem se mu.

" Řekni mu to, Anno." Jeho hlas byl najednou vážný. " Když bude potřeba, tak mi napiš, domluvíme se, kdy a kde se později sejdeme."

Odešel a nechal mě stát samotnou s Tomovým upřeným pohledem. Pomalu jsem se nadechla, vydolovala v sobě zbytky odvahy a vykročila k němu. Postavila jsem se vedle jeho gauče a překvapená jeho náhlou ignorací, si připadala jak debil.

" Jdu s kamarádem na drink," promluvila jsem. " Takže... uh, jo. To je všechno."

Neodpověděl, dokonce se na mě ani nepodíval. Blondýna však ano, znechuceně si mě změřila.

Zaťala jsem zuby, přešlápla z jedné nohy na druhou a znovu se koukla na Toma. Opět se napil a bříšky prstů zabubnoval o koleno do rytmu hudby.

" Hodláš mě ignorovat?" řekla jsem. " Víš, jsem tu jenom kvůli tvému bráchovi, ne, že bych měla zájem se s tebou vybavovat."

Pořád mlčel. Blondýna se k němu přitiskla ještě pevněji. Opřela se o něj a přiblížila růžové rty k jeho uchu. Něco mu šeptala. Když se od něj po chvíli odsunula, zvedl hlavu a podíval se na mě.

" Promiň," řekl s těžkým akcentem a nečitelným výrazem. Následující slova mě vytočila a málem donutila na něj skočit. " My se známe?"

Poklesla mi čelist, přestala jsem dýchat a nebyla si jistá, jestli se mi to nezdá. Ten šmejd, který si ze mě udělal otroka, se choval, jako by neměl páru, kdo jsem.

Svraštila jsem obočí. " Cože?"

Nepatrně naklonil hlavu na stranu a jemně pohladil blondýninu paži. " Asi sis mě s někým spletla."

Jen tak tak, že jsem se udržela. Chtěla jsem ho popadnout a shodit z balkónu ksichtem dolů, chtěla jsem-

" Momentálně nedává autogramy."

Ztuhly mi rysy.

Autogramy?

Oh, do prdele, to ne.

Blondýna se uculila a položila si hlavu na jeho rameno. Nebyla jsem daleko od toho, abych jí vyrvala všechny ty její peroxidové vlasy. Bystře se ušklíbla, Tom však překvapivě ne. Napjatě narovnal bradu a roztřeseně si lokl vína.

" Moje chyba," prskla jsem zlostně. " Pardon, že jsem obtěžovala."

Otočila jsem se a zkoušela se ten vztek rozdýchat. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak byla ta holka drzá, tomu, že Tom, který si ze mě udělal otrokyni, mě zapřel, jako bych byla nějaká posedlá stalkerka. Jsem jenom mohla chtít, aby-

Musela jsem na vzduch. Potřebovala jsem ho dostat z očí, vymazat jeho oblečení a hlavně ten zasraný piercing. Klidně si to s ní rozdával. Jak se jen opovažoval - po tom všem, co jsem pro něj udělala! Prala jsem mu prostěradla, proboha, nosila mu jídlo, vařila mu! Nakupovala jsem mu - a co za to? Surové poznámky? Předstírání, že neexistuju, jako bych snad byla nějaká potupa?

Nenáviděla jsem ho.

Dorazila jsem k Natovi a usadila se na barové židličce. Přemohla jsem vztek a znechucení a usmála se.

Dýchej, dýchej, dýchej.

" Takže, chceš kolu?"

Podívala jsem se na Toma a tu držkatou děvku. Usmívali si, smáli, nejspíš mě i pomlouvali a to všechno s vzájemně propletenými jazyky. Otočila jsem na Nate a jeho neuvěřitelné zelené oči.

" Ne," odpověděla jsem rychle. " Ne, nemám chuť na kolu."

Nate se zarazil. " Uh... tak teda vodu?"

" Ne." Blýsklo mi v očích, ruce v pěst. " Dám si vodku. S ledem."

Vyvalil oči a pootevřel pusu. " Myslel jsem, že jsi-"

" Zapomeň na to," sýkla jsem a opřela si ruce o hladký bar. " Potřebuju se opít."
 

1 person judged this article.

Poll

Byl/a jsem tu

Byl/a jsem tu. 100% (879)

Comments

1 designed-to-kill designed-to-kill | Web | 18. may 2012 at 20:57 | React

To je takový bastard! To ani není možné. Sakra, nesnáším ho i za ni. :D :D

2 Andrea Andrea | Email | Web | 18. may 2012 at 21:22 | React

[1]: Naprosto souhlasim!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement