16 & těhotná 11. Praskla ti voda! 2/2

23. may 2012 at 20:20 | Eve* |  16 & těhotná
překlad: Eve*

Když jsem se druhý den probudila, potila jsem se. Bylo mi hrozně horko, byla jsem úplně mokrá a lepkavá. Ani jsem nemohla vstát z postele. Sedla jsem si a mezi nohama ucítila horko. Zalapala jsem po dechu a podívala se dolů.

Praskla mi voda.

" Do prdele," řekla jsem a rozsvítila. Semenší pohyb a voda se valila jak řeka.



" MAMI!"

Chvilku bylo ticho, potom se ozvala malá rána a potom mi rozletěly dveře. Grayson se na mě zastřeně podíval.

" Co je-" zarazil se s pohledem na mých kraťasech. " Kurva."

" Zavolej mámu!" řekla jsem a stáhla si kraťasy. " Pohni!"

Odešel a já se otočila ve snaze najít ručník a všimla si času. Bylo půl třetí ráno. Zasténala jsem, sebrala ze země osušku a zkusila vyčistit špinavou postel.

" Do hajzlu!" zakřičela jsem a upustila ho. Postel byl zničená. " Graysone!"

" Už jdu, už jdu," řekl a dveře se znovu otevřely. V závěsu šla mamka. " Vidíš, co jsem ti říkal!"

" Panebo- Livie! Praskla ti voda!" prohlásila šokovaně mamka.

" Gee, co myslíš?" zařvala jsem. " Podívej se na moji postel! Je zničená!"

" Tu vyčistíme později, teď musíš do nemocnice!" zakřičela mamka a vzala mě za ruku. " Pojď, proč jsi-"

" Mami, nemám žádné kontrakce," odsekla jsem a vyškubla se jí. " Počkej, musím si sbalit tašku. Zavolej doktorovi a řekni mu, že mi praskla voda!"

Zatímco hystericky mávala rukama, vyběhla z pokoje a já slyšela, jak na schodech zakopla. Zakňučela jsem, pleskla se do čela a oblékla si nové šortky a spodní prádlo. Podívala jsem se na Graysona, který na mě zaraženě zíral ode dveří.

" Vystřel!" křikla jsem a hodila po něm kraťasy. " Musím se obléct!"

" Už jdu-" řekl a já za ním práskla dveřmi. Rychle jsem se zbavovala mokrého oblečení. Vzala jsem si mikinu, zapla ji až ke krku a obula se. Sebrala jsem tašku ze skříně a napěchovala do ní oblečení. Pospíchala jsem do koupelny, kde jsem si sbalila žiletku a holící pěnu, šampón a kondicionér a potom se zastavila a přemýšlela, jestli jsem něco nezapomněla. Vrátila jsem se do svého pokoje a rozhlédla se a zkoušela přijít na to, co mi chybělo.

" Co do prdele," zamračila jsem se. Znovu ucítila, jak mi po noze teče voda a zasténala. " Kruci!"

" Olivio," zavolala mamka. " Musíš si pospíšit-"

Zakřičela jsem a svíjela se pod přívalem kontrakcí. Břicho se mi šíleně napnulo.

" Livie?"

" Kon-kontrakce!" vyhrkla jsem, popadla tašku a vykormidlovala ze dveří. " Můžeme jít? Je to-zhoršuje se to!"

" Honem!" zapištěla.

S rukou na zábradlí jsem sešla ze schodů. Mamka vyšla z kuchyně, s rozcuchanými vlasy a očima navrch hlavy.

" Jsi v pořádku?"

" Jo," řekla jsem a zamrkala. " Do prdele, to bolí!"

" Dávej si pozor na jazyk," pokárala mě mamka a podepřela mě. " Vím, že jo. Kolik je hodin? Zjisti, jaké máš rozestupy. Graysone, dělej! Olivio, nezapomeň dýchat."

" Jsem v pohodě, mami," řekla jsem a popostrčila ji. " To ty dýchej. Někdo musí zavolat Billovi."

" Billovi?" zeptala se mamka, rozevřela dveře a vyšla do brzkého rána. Chladný vzduch zvenčí mi dělal dobře. " Neměla bys spíš volat Tomovi?"

" Oh," udělala jsem a potom pokrčila rameny. " Když zavolám jednomu, volám i tomu druhému, takže je to jedno, ne?"

Neodpověděla, jenom zakřičela na Graysona, aby si pospíšil a odešli jsme. Během hodiny jsme dorazili do nemocnice, kde mi napojili kapačku. Byla jsem otevřená na tři centimetry, ale to nestačilo. Prý už jsem tak mohla být hodiny, kontrakce jsem měla ojedinělé, takže jsem ještě rodit nemusela, aspoň teď.

Mamka mi podala svůj mobil a já vytočila Billovo číslo. Zazvonilo to jenom jednou, když jsem to típla a namísto toho vyťukala Toma. Zvedl to na podruhé.

" Haló?" řekl a zněl, jako by nemohl popadnout dech. " Liv? Jsi v pohodě?"

" Mám porodní bolesti," řekla jsem. " Jsem v porodnici."

" Máš bolesti?" zeptal se nevěřícně. " Mělas rodit až příští týden!"

" Asi se rozhodla přijít na svět dřív," řekla jsem. " Proč jsi tak udýchaný?"

" Akorát jsem se vrátil z procházky s holkama," odpověděl. " Právě jsme přistáli v Rusku. Je mi- je mi hrozně. Chci být u toho."

Taky jsem chtěla. A chtěla jsem i Billa; uklidňoval by mě. Když jsem si uvědomila, co se děje, vyletěl mi tep. Budu mít dítě. Její otec byl v zahraničí. Byla jsem sama.

" Panebože," řekla jsem a podívala se na mamku, která mě tázavě sledovala. " Já-"

" Liv?" zavolal hlas na drátě. " To je Livie, Tome?"

" Jo," odpověděl Tom. " Je v nemocnici."

" Kde že je?!" vřísknul Bill a já slyšela, že si od něj mobil převzal. A určitě- " Livie? Jsi v pořádku?"

" V pohodě, Bille," uchichtla jsem se. " Jsem jenom v nemocnici."

" Dýcháš správně?" dorážel. " Protože jsi měla-"

" Jsem otevřená jenom na tři centimetry," řekla jsem. " Ještě to není úplně."

" Chci tam být," řekl frustrovaně. " Ale jsme v Moskvě-"

" Žádný strachy, Bille," zamumlala jsem. " Uvidíš ji, až se vrátíte."

" Chci tam být kvůli tobě," pokračoval. " A samozřejmě se na Raegen těším, ale teď někoho potřebuješ ty. Jsou s tebou máma s Graysonem?"

" Jistě," přitakala jsem a pak vykřikla kvůli dalším kontrakcím.

" Liv?" strachoval se. " Dýchej. Tam a zpátky, jasný? Nádech, výdech."

Udělala jsem, co mi bylo řečeno a snažila si oddálit telefon od ucha. Dýchání mi nijak nepomáhalo, ale byla jsem ráda, že slyším Billův hlas. Neuvědomovala jsem si, jak moc mi chyběl.

" V pohodě?"

" Je mi fajn," řekla jsem a nadechla se. " Jenom kontrakce."

" Je tam doktorka?"

" Ne, nedostane se sem do sedmi," řekla jsem.

" Co budeš dělat, když se do té doby naplno otevřeš?" zeptal se. " To je kravina, musí přijít. Já musím přijít." Zaskučel: " Je mi to líto, Livie, nikdy jsem se na to tour neměl vydat-"

" To neříkej," řekla jsem mu přísně. " Bylo to potřeba."

" Ale ne, když jsi těhotná a blízko tomu prasknout jak praskací kuličky," zasyšel. " Měl jsem být s tebou. Bože- no, musím už jít, ale ať mi tvoje mamka nebo Grayson hned zavolají, kdyby se něco dělo, jo? Slib mi to, Olivio, prosím tě."

" Slibuju," řekla jsem.

" A Livie?" zeptal se a ztišil hlas. Zajímalo mě, jestli tam někdy byl Tom. " Miluju tě."

Než to řekl, sevřel se mi krk a rozkašlala jsem se. Tak hrozně jsem si přála, aby tu byl, bolelo to. " Taky tě miluju," zakašlala jsem. " Moc."

" Promluvíme si později," slíbil. " Zatím."

" Zatím."

Zavěsila jsem a zakřičela.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Byl/a jsem tu

Byl/a jsem tu. 100% (879)

Comments

1 báři báři | Web | 23. may 2012 at 21:28 | React

Uá, tak to je konec. Bill hned musel právoplatnému otci vzít mobil od ucha. :D :D A jak vidím, celá rodina hysterčila víc než samotná matka. :D :D No, těším se na další díl, snad bude co nejdřív. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement