16 & těhotná 10. Miluju tě 2/2

16. may 2012 at 20:20 | Eve* |  16 & těhotná
překlad: Eve*

Nečitelně se na mě podíval. Nechtěla jsem se takhle ptát, ale už jsem to nevydržela; milovala jsem ho. Potřebovala jsem to vědět.

" Tome?"

" Proč se o tom bavíme?" řekl frustrovaně. " Nechci-"



" Musím to vědět," přerušila jsem ho. " Miluješ mě ještě?"

" Miluješ ty pořád mě?" oplatil, čímž mi hnul žlučí.

" Ano," zašeptala jsem. " Miluju."

" Proč?" ptal se. " Po tom všem-"

" Byli jsme spolu tři roky!" řekla jsem. " Jak bych tě po takové době mohla přestat milovat? Přestal-přestal jsi mě milovat?" Bála jsem se toho. Neodpověděl, tak jsem pokračovala: " Miloval jsi mě vůbec někdy, Tome?"

" Pořád tě miluju," řekl tiše a mně vyskočil tlak. Srdce mi bušilo tak, že jsem myslela, že mi vyskočí z hrudi. " Nikdy jsem nepřestal."

Trochu jsem na něj zabručela a promnula si ruce. Chtěla jsem si dát ruku na prsa, protože mě bolela, ale došlo mi, že by to vypadalo moc dramaticky, tak jsem to zkousla.

" Proč?" hlesla jsem a nahla se přes stůl. " Proč jsi to udělal?"

" Bál jsem se," řekl provinile. " Tak strašně jsem se bál, Liv."

" Podváděl jsi mě ještě před tím, než jsem byla těhotná," řekla jsem. " To nedává smysl."

" Vím, co se stane, když nepoužíváš antikoncepci," vybuchl. " Stalo by se to, dřív nebo později."

" Tak proč jsi nic neřekl?" žasla jsem. " Když jsi věděl, že se to stane, tak proč jsi to tak nechal?"

" Protože jsem byl sobec," vykřikl. " Nechtěl jsem, abys byla taky, ale taky jsem nechtěl, abys otěhotněla."

Odfrkla jsem si. " To je fakt super. Podívej se na mě, nejsem daleko od prasknutí."

" Nekecej," vysmíval se mi. " To ten blbej balón."

Zatla jsem zuby a podívala se na něj. " Nevím, čí je to vina, ty blbče."

" Proč sis nezašla pro prášky?" zasyčel na mě. " Proč jsi nic neudělala? Cokoliv?"

Zrudla jsem. " Z prášků se tloustne."

Odfrknul si a kývl na mě. " To těhotenství taky."

Zčervenala jsem podruhé a žilami se mi rozlil vztek. " Chceš mě vytočit? Protože to radši můžeš jít."

Zašklebil se. " Jo, asi jo."

Zavrtěla jsem hlavou a dala si hlavu do dlaní. Typický Tom. Vždycky musí mít poslední slovo, ať se děje cokoliv.

" Jestli mě pořád miluješ," začala jsem. " a já miluju tebe, proč se takhle chováš?"

" Jak?" zeptal se přitrouble a já se na něj zadívala.

" Jak kretén," řekla jsem pomalu. " Ptám se tě na to od prvního dne; proč se nezachováš jak chlap? Chci, abys byl součástí jejího života, Tome, ale ty očividně ne!"

Kouknul se na svoje dávno studené kafe a zrudnul. Nechtělo se mu odpovídat. " Pamatuješ si, jak jsme se poznali?"

Přikývla jsem; na to jsem nemohla zapomenout. " Co s tím?"

" Vzpomínáš, jak jsi pálila fotky, které ti tvůj táta poslal?"

S nelibostí, kam se ubíráme, jsem znovu kývla. Když jsme spolu chodili, Tom se netajil tím, že neměl rád mého tátu stejně, jako toho svého; nenáviděl ho a opovrhoval jím.

Zvedl pohled. " Nechtěl jsem být jak on. Nechtěl-nechtěl jsem se pět let zbaběle vykrucovat a pak prostě odejít. Přemýšlel-přemýšlel jsem, že když to nechám teď, bude mi-bude ním oběma líp. Teda," řekl nešťastně. " nenávidím svýho tátu. Nechal mě a Billa, když nám bylo sedm. Všechny vzpomínky, které máme - jsou to lži. Já... Já jsem to nechtěl udělat jí. Odmítám být jak můj nebo tvůj táta."

Seděla jsem v šoku. Raegen to nejspíš slyšela, protože o sekundu později mě začala zběsila kopat. Asi se k tomu chtěla taky vyjádřit.

" Ty nejsi jako tvůj táta, Tome," řekla jsem mu potichu. " Ty máš srdce. Vím to. Znám tě. Mohl bys ji milovat stejně, jako já. Mohli bychom být společně, mohli bychom být rodina-"

" Nechápeš mě, Olivio," bouchnul do stolu. " Mohl bych udělat všechno tohle, co říkáš, můžu ji i tebe milovat. Ale co když mě to po pěti šesti sedmi letech přestane bavit a už to nebudu chtít dělat? Co když se budu bát a vzdám to? Nechám tě s ní? Nechci-nechci to tomu dítěti udělat, nechci-"

Přestal mluvit a zhluboka se nadechl. Měl na krajíčku. " Nemohl bych s tím žít, kdybych jí to udělal, Liv. Skoro nás to s Billem zabilo, když nás táta opustil. Je to ten nejhorší pocit na světě - znáš to."

" Proč si nevěříš, Tome?" zeptala jsem se. " Proč nevěříš, že bys to zvládl, proč si nevěříš coby otci? Byl bys ten nejlepší otec, přísahám-"

" Tak hrozně se bojím, Liv," šeptnul zběsile. " Ty to nechápeš. Stačí, abych si to jenom představil a třesu se, nesnáším svýho tátu. Nemohl bych jí to udělat, když... když já-"

Schoval si obličej do dlaní a já si nemohla pomoct, natáhla jsem se přes stůl a vzala ho za zápěstí. Tak strašně jsem ho chtěla držet, políbit ho na tvář, čelo, rty - neskutečně jsem ho chtěla a chtěla jsem ho ve své rodině.

" Nenechala bych tě," řekla jsem. " Věřila bych ti. Zvládl bys to, Tome. Přísahám, že jo. Pomohla bych ti, Bill taky, tvoje máma - zvládl bys to, Tome. Mohli bychom být rodina. Pamatuješ, jak jsme si plánovali svatbu?" polkla jsem. " Mohla by být. Mohli bychom to mít všechno."

Vzhlédl, oči měl pořád v slzách. To bylo ono. Tohle byla moje budoucnost. Takový by byl celý můj život. Vzal mě za ruku a přitisknul si ji ke tváři. Zavřela jsem oči a vychutnávala si to známé teplo, byla jsem tak šťastná, že to zase cítím.

" Tome," řekla jsem prosebně. " Prosím. Nedělej to kvůli mně. Udělej to kvůli ní."

Ztratil se mu piercing, jak si zkousl ret. Přejela jsem palcem po jizvě, kterou mu v dětství udělal Bill. Bylo legrační, že i po všech těch měsících jsem nezapomněla na nic, co se k němu vztahovalo.

" Tome," ozvala jsem se zas a on zavřel oči.

" Dobře," šeptnul. " Dobře."

Nemohla jsem si pomoct; propukla jsem v pláč. Hlasité nepříjemné vzlyky, které ze mě nevyšly od mých šesti let, možná dokonce od batolete. Stáhla jsem ruku z jeho tváře a zakryla si tu svou. Žaludek mi dělal kotrmelce a vůbec všechny gymnastické prvky; stékaly mi slzy a máčela si dlaně. Byla jsem tak nadšená, šťastná, tak u vytržení.

" Nebreč," řekl laxně a usmál se na mě. Taktně si usušil oči. " Děláš ze mě citlivku."

" Oh, nech toho," plácla jsem ho po ruce a zakašlala. " Pojď sem."

Vstal od stolu a přešel ke mně. Posunula jsem se a on kolem mě omotal ruce a zmáčknul mě. Tohle byl domov; sem jsem patřila. Do jeho náruče. Samozřejmě že mezi námi byl ten buben, ale i tak jsem si pootočila jeho hlavu ke své a políbila ho na rty.

" Miluju tě," opřel si čelo o to moje. " A je mi to tak moc líto."

" Chyběl jsi mi," šeptla jsem. " Bože, Tome, chyběls mi."

" Promiň, že jsem lhal," poposmrknul; byla jsem mu tak blízko, že jsem viděla, jak mu znovu vyskakují slzy, a jednu mu okamžitě setřela. " Omlouvám se, Livie."

" To je v pohodě," znovu jsem ho políbila. " To je v pohodě."

" Musíš to říct," zamumlal a zahleděl se mi do očí. " Řekni mi to."

" Co?"

" Musíš říct, že mi odpouštíš," naléhal. " Nechoď okolo horký kaše. Už to nikdy neudělám, slibuju. Přísahám, že tě už nepodvedu, nikdy."

" Tome," vzala jsem jeho hlavu do dlaní a přitáhla si ho blíž. "Odpouštím ti. A miluju tě. Už toho nech."

" Já-já nechápu, jak jsi se na mě mohla celou tu dobu dívat," přiznal. " Nebyl jsem schopný se na sebe kouknout ani do zrdcadla."

" Umím si to představit," ujistila jsem ho. " s tímhle obličejem-"

Rozesmála jsem se, když našpulil pusu a políbila ho. " Dělám si srandu."

" Já vím," řekl a zajel mi prsty do vlasů. " Je mi to fakt líto, Olivio. Doopravdy."

" Dost," prosila jsem ho. " Odpouštím ti. Opravdu ti odpouštím."

Přitiskl svoje rty na ty moje a já poznala, že to myslí vážně, bylo správné, že jsem mu odpustila; oba jsme to potřebovali.

" Oh bože," ozvalo se; oba jsme vzhlédli. Bill stál u dveří a tvářil se znechuceně. " Vy jste se k sobě vrátili?"

" Oh," odtáhla jsem se od Toma. " Bille, já-"

" Ty jsi ho prostě vzala zpátky?" zeptal se Bill. Vypadal naštvaně. " Po tom, co ti udělal, vážně? Nechtěl jsem, abyste se k sobě vrátili, chtěl jsem, abyste si jen promluvili!"

" Myslela jsem, že jsi to chtěl, Bille," řekla jsem a ohlédla se po Tomovi. Zíral na svoje ruce a vyhýbal se Billovému pohledu. " Myslela jsem, že jsi chtěl, aby se Tom vzmužil."

" To jo," ucedil skrz zuby. " Ale nepočítal jsem s tím, že mu to odpustíš."

" Bille," řekla jsem. " Nikdy jsem ho nepřestala milovat. Když má být v Raegenině životě, chci, aby byl i v tom mém."

" Ale neznamená to, že by tam měl být," poznamenal Bill kousavě a podíval se na Toma. " To já jsem všechno dělal. Já jsem byl ten, kdo tě podporoval, chodil s tebou na vyšetření, držel ti vlasy, když jsi zvracela, nosil ti jídlo - už od samého začátku jsem to dělal já. A teď se k sobě vrátíte, kam do toho pasuju já?"

" Ty jsi pořád její součástí, Bille," řekla jsem zoufale. Co se to stalo? Ještě před pěti minutimi jsem byla tak šťastná a teď to šlo zase z kopce. " Vždycky tu budeš-"

" Když se to bude hodit, že?" vyštěknul Bill. " Když vás Tom nechá, já ti budu pomáhat sbírat střepy, ale jenom tehdy?"

" Ne," oponovala jsem se slzami. " To ne. To bych nikdy neudělala, Bille, a ty to víš."

" Co máš za problém Bille?" zeptal se Tom chladně. " Proč jsi tak-"

" Protože ji miluju!" zavřeštěl Bill a vešel do kuchyně. " Miluju Livii!"
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Další přeložené povídky?

Ano 59% (526)
Ne 41% (366)

Comments

1 báři báři | Web | 17. may 2012 at 12:56 | React

Á, sakra. Holka mezi dvojčaty, to nedopadne dobře. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Chudina Liv, těhotná a ještě aby tohle řešila. Měli by si to kluci vyříkat mezi sebou a ne tam ještě tahat ji..

2 N. Dips N. Dips | Web | 18. may 2012 at 16:11 | React

No.. na druhou stranu by to dítě mělo dva táty a jedná mámu :D:D Né vtip, souhlas s Báři, měli by si to vyříkat mezi sebou, chudák já být Olivií tak z nich předčasně porodím :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement