Vzpomínky 9.

11. april 2012 at 18:00 | Eve* |  Vzpomínky

překlad: Eve*

" Dobré ráno, Andi!"

" Dobré, Bille."

Promnula jsem si oči a všimla si, že co drží.

" Um, Bille, fakt si cením toho nápadu, ale..."



" Buď v klidu. Já jsem si vzal jenom džus, zbytek je Tomova práce."

Položil mi podnos se snídaní na klín a sedl si mi na okraj postele.

" Šťastné výročí!"

" Děkuju. A teď mi řekni, chutnají mi palačinky od Toma?"

" Hrozně. Napřed chtěl udělat pečenou slaninu, ale vždycky ji spálí."

" Proč mi to nepřinesl Tom sám?"

" Jel pryč. Prý toho má dneska ještě hodně na práci."

" Máš ponětí, co chystá?"

" Samozřejmě, že ne, ale určitě je to celé kvůli tobě." Zvážněl: " Víš, Andi, jsi to nejlepší, co se mu mohlo přihodit. Miluje tě, děláš ho šťastným a tím pádem jsem šťastný i já."

" Vy Kaulitzové dokážete být tak milí."

" Že? No, nasnídej se, obleč a uprav. Tom říkal, ať jsi brzy hotová."

" Proč?"

Svraštil obočí.

" Aha, nevíš. Fajn."

" Prý tě kdosi vyzvedne."


Je skoro nemožné se obléct, když nevíte, kam půjdete, ale nakonec jsem zvolila kombinaci ležérnosti a roztomilosti dohromady. Když jsem sešla schody, akorát zazvonil zvonek.

" To je pro tebe, Andi," zavolal odkudsi Bill.

Otevřela jsem dveře a uviděla poslíčka s obrovskou kyticí bílých růží.

" Andi Markham?"

" Ano."

" Pro vás," usmál se.

" Díky." Zavřela jsem a v úžasu hleděla na květiny.

" Kdo to byl?" zeptal se Bill.

" Víš to úplně přesně, protože jsi ho pouštěl přes bránu." Vložila jsem kytky do vázy v hale a hledala nějakou kartičku.

" Proč ne rudé?"

" Protože nenávidím rudé růže, jak jsem se Tomovi zmínila. Nejspíš dával pozor. Ah, tady je."

Rozevřela jsem lístek a usmála se.

Doufám, že si to rozmazlování užíváš.
Uvidíme se večer.
Tom.

V pravé poledne bzučák oznámil, že je někdo u vstupní brány. Nedostala jsem se ke dveřím tak rychle, jak bych chtěla, ale zato větší radost jsem měla, když jsem na příjezdovce uviděla černou nablýskanou limuzínu.

" Ano?"

" Jsem tu pro Andi Markham."

" Pojďte dál," pustila jsem řidiče a utíkala k nejbližšímu oknu. Došel ke mně Bill.

" Myslíš, že je to Tom?" zeptal se.

" Proč by jezdil domů limuzínou?"

Sledovali jsme řidiče, jak vystupuje a společně šli k hlavním dveřím. Otevřeli jsme je ještě před tím, než měl šanci znovu zazvonit.

" Andi Markham?"

" To jsem já."

" Mohla byste jít se mnou, prosím vás?"

Bill mi podal kabelku a zakřenil se. " Hezkou zábavu!"

Trochu zklamaná jsem nastoupila do prázdné limuzíny.

" Nabídněte si šampaňské, slečnou Markhamová," pobídl mě řidič.

" Nepředpokládám, že mi řeknete, kam jedeme."

" Upozorňoval mě, že to budete zkoušet. Obávám se, že musím mlčet. Řeknu vám akorát, že tam musíme být do čtvrt na
jednu."

Ve smluvený čas jsme zastavili před nejluxusnějšími lázněmi v San Diegu. Řidič se zasmál mému údivu a pomohl mi z auta.

" Mějte se pěkně, slečno. Za čtyři hodiny vás zase vyzvednu."


Když jsem se vrátila domů, Bill se usmál.

" Měla ses hezky?"

" Nikdy mi nebylo líp! Asi si to pojedu zopakovat."

" Počkej, rád bych ti dal nejdřív tohle," podal mi malou béžovou kartičku.

Jak ses měla?
Všechno mi povyprávíš u večeře.
Buď připravená v osm.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 báři báři | Web | 11. april 2012 at 18:09 | React

Takové tajnůstkaření? Wau. Těším se, co bude dál :)

2 N. Dips N. Dips | Web | 11. april 2012 at 19:34 | React

Oh, takový hezký den měla! Ten Tom je tak pozornej! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement