Vzpomínky 17.

27. april 2012 at 21:30 | Eve* |  Vzpomínky
Omlouvám se, že jsem poslední díl nezveřejnila už včera, ale mám teď dost práce a na překládání, ani na blog mi nezbývá moc času. Tak snad na něj nezanevřete. :)


překlad: Eve*

O šest měsíců později

Miluju svůj život.

Jsem ve Francii v backstage koncertu Tokio Hotel, který uzavírá jejicj turné.

A můj přítel něco plánuje.

Jakou mi dal nápovědu?


Tašku s oblečením, protože nejedeme domů.

Bože, zblázním se z něj!

Křik fanynek nabral na intenzitě, což znamenalo, že koncert skončil. Tom sešel z pódia ke mně. Přitiskl mi rty na moje a natlačil mě ke zdi.

" Tour skončila, pane Kaulitzi. Odteď jste jenom můj."

" Já nevím. Některý ty holky vypadaly docela dobře."

" Zlato, ať se klidně všechny podívají. Ale já jsem ta, se kterou odejdeš domů."

" Mm, máš pravdu."

Vešli jsme do šatny, kde jsme narazili na rozjařeného Billa.

" Máme to, chlapi!"

Tom vydal děsivý skřek, něco mezi výkřikem a zamručením, plácli si a pak se nějakým způsobem dostali až na zem, kde se začali přetahovat. Gustav s Georgem se k nim rychle přidali.

Jo, miluju svůj život.


" Takže jak dlouho v tomhle úžasném apartmánu zůstaneme?"

" Do zítřejšího rána."

" Ale... říkal jsi, abych si sbalila."

" Neřekl jsem, že zůstaneme tady."

" Ale jsme ve Francii. V Paříži, u Eiffelovky, Versailles a všech těch romantických míst."

" Slibuju, že se ti to bude líbit víc, než tyhle romantické blbosti."


O 24 hodin později

" Byla bys radši ve Francii?"

" Francie. Jak to, že mě to nenapadlo?"

" Netuším." Podal mi sklenku se šampaňským a přisunul si židli k mojí.

Byli jsme na soukromé terase, za námi byl bazén a apartmán na The Tides.

" Líbí se ti překvapení?"

" Nejsme tu ještě ani hodinu a já už nikdy nechci odejít," usmála jsem se na něj. " Měla jsem další záblesk čehosi."

" Oh, fakt?"

" Jo. Byla to temně červená váza s kytkama. Nikdy jsem takovou v domě neviděla."

" To je mámin dům. Má červenou vázu nad krbem."

" Páni, už se mi rozšiřuje paměť i do Německa. Skvělý."

Během uplynulých měsíců jsem viděla to, co jsme nazvali "záblesky". Nikdy to nebylo nic významného; den, kdy jsem objevila náš dům, moment, kdy Bill spadl do bazénu, první dvd, které jsme s Tomem sledovali. Toma to šíleně těšilo a vždycky, když se to stalo, mi něco koupil nebo jsme to někde oslavili.

" Asi budu muset počkat, až se dostaneme domů, abych dostala svůj dárek, co?"

" Možná ne. Myslím, že jsem přinesl s sebou, pro případ." Vstal a odešel do pokoje.

" Tome, nemusíš mi něco kupovat pokaždé, když si na něco vzpomenu."

Neodpověděl, tak jsem protočila oči v sloup a opřela se zpátky do léhátka. O pár minut později jsem uslyšela cinknutí. Uviděla jsem Toma, jak si sedá ke mně.

" Líbí se ti to?"

" Co jako?"

" Tvoje šampaňský."

" Šampaňský? Jo, je to..."

Všimla jsem, že mi ve sklence cosi plave. Zvedla jsem ji a podívala se z blízka.

" Tome, co to je?"

" Co je co?" Klekl si přede mě a předstíral, že studuje obsah mé skleničky. " Víš, vypadá to jak prstýnek. A myslím... jo,
určitě je to diamantový prstýnek."

Usmál se, ale pořád vypadal trochu vystrašeně.

" Tome, tos neudělal."

" Ale udělal."

Konec

 

4 people judged this article.

Comments

1 Dee Dee | Web | 28. april 2012 at 14:00 | React

Woooow :D takový romantiko :D:D krásnej díleček :-*

2 báři báři | Web | 28. april 2012 at 15:52 | React

Ááá, to je nejlepší konec na světě. Škoda, že je to právě konec. :) Dokonalá romantika :D :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement