Vzpomínky 13.

19. april 2012 at 18:00 | Eve* |  Vzpomínky

překlad: Eve*

" Rozešel ses se mnou?"

" Ne! Ani to nevyslovuj!"

" Byl v tom někdo jiný?"

" Ne!"



" Tak co, Tome? O co šlo?"

Všimla jsem si, jak ostatní pomalu odcházejí.

" Ne, kluci, zůstaňte tu. Vy o tom stejně určitě víte. Zdá se, že o mně všichni všechno vědí, jenom já ne, samozřejmě. No tak, Tome. Vyklop to."

" Bože, Tome!" Billovy oči byly velikosti tenisáků. " Řekni jí to, ať je to cokoliv!"

Tom si povzdychl. " Jo, hádali jsme se."

" To už víme. Kvůli čemu?"

" Řekla jsi mi... řekla jsi, že jsi těhotná."

" Já... cože? Já jsem byla... byla... já jsem těhotná?!"

Sklopil pohled a zavrtěl hlavou.

" Ne... už ne. Tu noc v nemocnici jsi... potratila."

" Já jsem potratila?"

Přikývl.

" Potratila naše dítě?"

" Zjistila jsi to ten den," dodal a sedl si vedle mě na gauč. Vůbec si nepamatuju, že bych si sedla. " Nebylas ani ve druhém měsíci."

" Tome, já nevím. Nepamatuju si..."

" Já vím. Když jsi ztratila paměť, myslela jsem si... že o tom nebudeš vědět a můžeme se vrátit do starých kolejí..."

" Tys mi nehodlal říct?"

" Nechtěl jsem, abysis tím prošla. Ani sis nevzpomínala, že spolu chodíme," zkusil mě obejmout. Trhla jsem sebou a otočila se k němu čelem.

" Chtěl jsi přede mnou utajit, že jsem byla těhotná? Že jsem potratila? Bylo to tvoje dítě, Tome! Vím, že jsem na to zapomněla ale jak jsi mohl..."


" Já to chci, Tome. Jestli ty..."

" Já ne."

" Tys to nechtěl, že ne? Chtěl jsi, abych si to nechala vzít."

" Ne! Ne... já jsem chtěl, abys... abyses ho vzdala."

" Jenom tak? Devět měsíců ho v sobě nosila a pak ho dala někomu cizímu?"

" Andi, prosím, uklidni se," požádal mě Bill. " Pojďme..."

" Ne, Bille, potřebuju to slyšet. Potřebuju slyšet, že mě tvůj bratr chtěl přimět, abych se vzdala vlastního dítěte a odložila ho."

Tom vyskočil na nohy. " Andi, měl jsem za to, že je to správné. Celou dobu bych byl pryč a... sakra, nejsem připravený na to být otec," omotal kolem mě ruce a zvedl mi bradu. " Je mi to líto, Andi."

" Ne!" odstrčila jsem ho. " Určitě se ti ulevilo, huh? Andi ztratila paměť, tak jí nemusíme nic říkat. Prostě zameteme problémy pod kobereček a zapomeneme na ně."

" Andi, promluvme si o tom."

" Ne, Tome. Já už ti nemám co říct."

Popadla jsem kabelku a vyběhla ven. Podruhé jsem utíkala od Toma.


Vrátila jsem se až v devět ráno. James málem zakopl, když ke mně s telefonem u ucha spěchal.

" Je tu a není zraněná... jo, počkej," podal mi telefon. " Prosím, ubezpeč ho, že jsi v pořádku."

Vzala jsem telefon a zaklapla ho.

" Nemám mu co říct, Jamesi."

" Andi, zlato, dej mu šanci ti to vysvětlit."

" Nevíš, co udělal, Jamesi."

Znovu jsem se rozbrečela a sedla si na poslední schod.

" Tak mi to řekni."

" Byla jsem těhotná, Jamesi. A on to nechtěl. Chtěl, abych se ho vzdala, bylo mu to jedno. Když jsem pak odešla a ten chlap do mě naboural... potratila jsem, Jamesi, a on mi to nikdy nechtěl říct."

" Andi, nejspíš by sis to moc brala, tak nechtěl, abysis tím musela projít. Trpíš už tak dost, když s ním jsi."

" Ne, nestavěj se na jeho stranu."

" Zlato, nebylo mu to jedno. Když nám doktor oznámil, že jsi potratila, Tom..."

" Tys o tom věděl?" odtáhla jsem se od něj a opřela se o zeď. " Tys to celou dobu věděl?"

" Samozřejmě. Andi, bylas v kómatu a já jsem tě právně zastupoval. Byl jsem jediná osoba, se kterou mohli doktoři probírat tvůj stav. Sakra, to já jsem je přesvědčil, aby nám to řekli."

" Ale chtěli jste mi to zamlčet."

" Souhlasím s tím, proč to dělal."

" Jsi můj nejlepší kamarád, Jamesi. Jsi moje rodina. Jak jsi mi to mohl udělat?"

" Dělali jsme to pro tebe, Andi."

" Bože, to už vám ani nemůžu věřit?"

" Víš, že to není pravda! No tak..."

" Vypadni."

" Promiň?"

" Vypadni z mýho domu, Jamesi!"

" To nemyslíš vážně."

" Ano, myslím. Vždycky jsem si myslela, že se ti můžu se vším svěřit a věřit ti a teď mi tohle zamlčíš?"

" Můžeš mi věřit..."

" Ne, už ne. Tohle ti nikdy neodpustím."

Jen tam stál a mlčel.

" Vypadni odsud!"

Podíval se na mě a pak bez jediného slova za sebou bouchnul dveřmi. Rozbrečela jsem se. Vydala jsem se do obýváku, kde jsem se koukla na všechny moje fotky s Tomem. Doslova mi vyletěly ruce nahoru a strhly je na zem, sklo jen zařinčelo. S křikem jsem se sesunula dolů.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Dee Dee | Web | 19. april 2012 at 23:04 | React

Chudák Andi..:-( ale chápu Toma proč to chtěl před ní tajit...to je mrzák vlastní dítě by nechtěl...

2 báři báři | Web | 19. april 2012 at 23:44 | React

Chudina. Ty jo, mě by to teda taky naštvalo. Ať by to se mnou hnulo sebevíc, určitě bych něco takového chtěla vědět.. Kdo ví, co bude v dalším dílu.. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement