Vzpomínky 11.

15. april 2012 at 18:00 | Eve* |  Vzpomínky

překlad: Eve*

Byla jsem už asi hodinu ve svém pokoji, když mě popadl hlad. Doufaje, že kluci neřeší záležitosti ohledně kapely zrovna v kuchyni, jsem si šla udělat popkorn. Když jsem scházela schody, zaslechla jsem Toma s Georgem německy křičet. Postřehla jsem svoje jméno a schovala se pod schodiště. Jakmile jsem se k nim vydala, Georg se postavil do Tomova zorného úhlu.

" Kluci!" kývnul mým směrem Bill.

" Ahoj."

" Ahoj, Andi," usmál se na mě Gustav. " Neprobudili jsme tě, že ne?"



" Oh, ještě jsem se do postele ani nedostala. Byla jsem si udělat svačinu."

Tom s Georgem si dál vyměňovali pohledy.

" No, jak se skupina dotýká mě?"

Tom se nadechl k odpovědi, ale Georg ho předběhl.

" Andi, koukej. Všichni jsme rádi, že už je ti líp a nechci se chovat jak blb, ale... Tom má práci, do které se musíme vrátit."

" Bráním vám v tom nějak?" podívala jsem se na Toma. " Vždyť máte akorát dovolenou, ne?"

Tom uhnul očima.

" Georgu, ty a Gustav jste sem přijeli jenom zkontrolovat, jak se věci mají, protože všichni pracujete na dalším albu, ne?"
Jmenovaní se na sebe koukli a potom sklopili pohledy k zemi.

" Bille?"

Vyskočil z opěradla gauče, kde seděl.

" Kdy jste měli být ve studiu?"

Zadíval se na Toma. " Den po té tvojí nehodě."

" Takže jste kvůli mně všechno odsunuli?" zeptala jsem se Toma.

" Řekl jsem jim, aby se do toho pustili beze mě."

" No jasně, Tome. Vždyť ty jsi jenom kytarista. Vůbec nejsi potřebný. A Bill taky ne. On je zas jen zpěvák. Gs můžou sfouknout celé cédéčko sami, že. Leda tak nějaká instrumentál."

" Andi..."

" Proč jsi mi lhal? A nechal, aby si Georg myslel, že tě tu držím?"

" Potřeboval jsem být s tebou."

" Tome, taky jsi byl. Ale nemůžeš ztrácet čas projížděním každé zastávky, kterou jsme kdy v San Diegu navštívili. Chci dělat
věci normálně a jestli do toho spadá to, že budu muset zůstat tu, zatímco můj přítel jede za prací, tak to udělám. Sakra, L.A. jsou jenom dvě hodiny cesty. Chápu, že tvorba alba není práce jak ostatní, ale určitě budeš mít volno. Možná že Georg bude chtít strávit nějaký čas se svou holkou a já k tobě můžu přijet nebo ty..."

" Budu se vracet každý večer."

" Ne, to ne. Dvě hodiny ve zdejší dopravě je už tak příšernost, stačí, že toho máš denně tolik. Jestli se ty bojíš o mě a řízení, tak já se zase bojím o tebe."

" Potom tu s tebou bude James."

" Co jsem? Čtyřleté dítě? Zvládnu být doma sama."

" Na to zapomeň."

" Dům může lehnout popelem stejně tak, když tu budu jen já. Nepotřebuju k tomu Jamese."

Dobře, špatný příklad. Ale Tomův výraz mi naznačil, že to pochopil.

" Fajn, James tu bude se mnou. Asi mu to nebude vadit. Kdy odjíždíte?"

" Začínáme ve středu."

" Dobře. To je ještě pár dnů. Dorazí tam, kluci. Pošlu i Billa."


Déšť mě začal obklopovat. Silnice se úplně vytratila. " Měla bych se vrátit domů," pomyslela jsem si, když na semaforu naskočila zelená. Minula jsem křižovatku a nevšimla si auta vedle mě. Najednou mě ozářilo světlo a všechno kolem se roztočilo. Potom se auto převrátilo na stranu, rozbolela mě hlava a svět se zahalil do tmy.

Vykřikla jsem a přemístila se do sedu. Nemohla jsem popadnout dech. Rozhlédla jsem se po pokoji. Rozletěly se dveře a dovnitř vtrhli Tom s Billem. Tom stál ve vteřině u mě.

" Co je? Co se stalo?"

" Pršelo a byla tma a najednou se objevila světla a-a auto se roztočilo." Jakmile si mě přitáhl k sobě, rozbrečela jsem se.

" To je v pohodě, Andi. Už jsi se mnou doma. Jsi v bezpečí."

" Auto se točilo a potom se převrátilo a všechno potemnělo."

Tom mě pohladil po zádech. " Zlato, uklidni se. Nic se ti tu nestane."

" Tome, je v pořádku?"

" Bude to dobrý, Bille. Měla jenom noční můru. Že, Andi?"

Pozvedl mi bradu a podíval se mi do očí. " Mám pravdu? Všechno je v pohodě."

Pomalu jsem přikývla a nadechla se.

" Fajn, Bille. Vrať se do postele."

Pořád ještě trochu ustaraně se na mě díval, ale nakonec odešel. Tom mě ještě nějakou dobu objímal.

" Je ti už líp?"

" Jo."

" Dobře," zlehka mě políbil a vydal se ke dveřím. Lehla jsem si zpátky do polštářů.

" Tome?"

S rukou na klice se otočil.

" Zůstaneš tu se mnou?"


Když jsem se ráno probudila, ucítila jsem na sobě cosi teplého a jemného. Otevřela jsem oči a všimla si svojí ruky položené na Tomově břichu. Hlavu jsem měla opřenou o jeho rameno.

" Nejsi na to zvyklá, co?"

" Ne," zívla jsem a posadila se. " Tome?"

" Hm?"

" Co se tu noc přesně stalo?"

Neptal se, kterou noc myslím. Přisunul se ke mně.

" Jela jsi za Jamesem. Pršelo ještě před tím, než jsi odešla z domu. O dvě hodiny později dojeli k bráně policajti. Řekli nám, co se stalo. Rozjel jsem se do nemocnice a po cestě jsem to zavolal Jamesovi. Vlastně už v nemocnici dávno byl, mluvil s doktory. Byl tam ještě jeden kluk, jel za tebou a celé to viděl. Zavolal záchranku, počkal, než přijela a pak s tebou jel do špitálu."

" To od něj bylo hezké."

" Říkal, že u tebe byl první a slyšel tě dýchat, než jsi omdlela."

" A co ten, který to zapříčinil?"

" Nepřežil to. Nejdřív narazil do tebe, pak do stromu a nakonec proletěl předním sklem."

" Bože."

" Museli tě z auta vystříhávat."

" Kde se to stalo?"

" U Riverside a Hilltopu."

" To je odtud kousek."

" Jo."

" Kdy jsi..."

" Dost, už nic o té nehodě. Jsem poslední den doma a takhle ho rozhodně strávit nehodlám."
 

1 person judged this article.

Comments

1 báři báři | Web | 15. april 2012 at 18:59 | React

Co by pro ni Tom neudělal :) I když je to milé, taky by mě to asi naštvalo. No, těším se, jak se to bude vyvíjet dál :)

2 Dee Dee | Web | 15. april 2012 at 20:10 | React

:D:D Jůůůůůů že by si už začínala vzpomínat? :D to by bylo super :D Tom je ochota sama, kvůli ní nechce ani nahrávat cd..:D tééda :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement