Vzpomínky 10.

13. april 2012 at 18:00 | Eve* |  Vzpomínky

překlad: Eve*

" Andi, přestaň podupávat tou nohou, nebo uděláš do země díru."

" Vtipné."

" Proč jsi vůbec tak nervózní? Vždyť je to jen Tom."

" Nemám ponětí, kam mě bere nebo co budeme dělat. Určitě vypadám dobře?"

" Perfektně."



" Říkáš to jen proto, že mám na sobě věci, které jsi mi vybral. Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude bratr mého kluka radit, co na sebe."

" Věř mi, Tomovi se na tobě modrá fakt líbí. Ladí ti k očím."


Přesně v osm jsem otevřela dveře, za nimiž stál Tom.

" Zapomněl sis klíče?"

" Ne, přišel jsem si pro tebe. Mimochodem, vypadáš úžasně."

" Už mi bylo řečeno, že se ti v modré líbím."

Sebrala jsem ze stolku kabelku a zamrkala na Billa.

" Nečekej na nás."

" Ať je brzy doma, mladý muži," zakřičel za námi Bill.

" Jak ses dneska měla, Andi?"

" Oh můj bože, Tome, hrozně děkuju. Udělala jsem si manikúru, pedikúru, zašla na masáž... skoro jsem tam usnula. Dostala
jsem i oběd. Jinak, taky vypadáš dobře. Ten svetr ti fakt sluší."

" Vlastně jsi mi ho sama dala. Máš ráda hnědou."

" Oh, a děkuju za růže."

" Trefil jsem barvu?"

" Naprosto."


Už jsem se moc nezajímala, kam jedeme, takže jsem byla docela překvapená, když jsme zastavili na parkovišti u Operacaffe. Tím spíš, když jsem si uvědomila, že je parkoviště krom nás úplně prázdné.

" Ale ne! Nemají otevřeno!"

" Žádný strachy."

Na ručně napsané cedulce na dveřích stálo "zavřeno z důvodu soukromého večírku".

" Tome, mají zavřeno kvůli... tos neudělal."

" Ale ano, udělal."

Ve dveřích se objevil muž v obleku.

" Dobrý večer, pane Kaulitzi."

" Dobrý večer."

" Všechno je zaríženo, jak jste si přál. Doufám, že se budete bavit."

Zalapala jsem po dechu.

" Tome, to ne!"

" Ale jo."


Celé prostory restaurace byly až na jeden stůl uprostřed prázdné. Číšník mi přisunul židli a podal nám jídelní lístky.

" Jak jsi to celé udělal?"

" Prostě jsem řekl majiteli, co chci a kolik mu zaplatím. Zbytek byla hračka."

" To je neuvěřitelné. Udělal jsi to i na poprvé?"

" Ne. Líbí se ti tu?"

" Hrozně."

Natáhl se mi po ruce.

" Všechno nejlepší k výročí."


O tři hodiny později, když mě Tom donutil dojíst i poslední kousek sýrového dortu, nám majitel restaurace poděkoval a popřál hezkou cestu domů. Nejspíš jsem se společném večeru měla cítit úchvatně, ale místo toho na mě sedla melancholie.

" Co se děje?"

" Nic," dívala jsem se z okna. " Jenom jsem se přejedla."

Povzdychl si. " Co se stalo, Andi?"

" Je mi divně, Tome. Byla jsem se tehdy jen projet a skončilo to nemocnicí. Nevzpomínám si na nic, co se týče tebe a posledního roku. Jsi tak hodný, Tome, bereš mě na místa, kde jsme byli spolu, na večeře. Ze všech těch věcí mi osud musel vzít zrovna tebe, proč? Je to moje chyba. Kdybych toho dne nikam nejela... Tome, co to děláš?"

Sjel k chodníku, zastavil a otočil se ke mně.

" Stačí, přestaň už s tím. Přestaň na to myslet. Nejsi divná, Andi, a to, co se stalo, není tvoje chyba. Celé to zapříčinila jen nějaká ožralá svině. Pustil červená světla a navždycky ti změnil život," zahleděl se z okna a já si všimla, jak mu ztvrdly rysy. " Miluju tě, Andi, a neočekávám, že mi řekneš to samé. Jsi v tom jenom pár týdnů. Sakra, možná ke mně ani nic necítíš. Možná to bereš tak, že se prostě poflakuješ s Tomem Kaulitzem. Ale chci, abys věděla, že moje city k tobě se nezměnily a já ne..."

Naklonila jsem se k němu a políbila ho s takovým odhodláním, až mě to samotnou překvapilo. Pootevřela jsem rty a nechala si jeho jazyk vklouznout do pusy. Chytila jsem ho za rasty a odtáhla se.

" Nejsi jenom Tom Kaulitz."

Po zbytek cesty domů jsme ani jeden nepromluvili. V rádiu začala hrát moje oblíbená písnička, tak jsem ho zesílila.

Uvnitř, lásko, uvnitř
cítíš motýlky.
Jemně tam poletují
a já je právě teď cítím taky.
Dneska, lásko, dneska,
rozjíždíme krásnou jízdu,
která nikdy neskončí
a já, lásko, cítím

Že tohle je jedna z těch vzpomínek,
které si chci navždy uchovat.
Ta, na kterou nezapomeneme.
Lásko, tohle by mohl být náš první i poslední polibek,
myšlenka věčnosti.
Co když tohle je jeden z těch momentů,
který stojí za to,
abychom změnili historii?

Před domem stál černý Navigator. Tom vypl motor a zabubnoval bříšky prstů do volantu.

" Co je?"

" Georg s Gustavem. Asi budu muset chvilku řešit práci. Zlobíš se?"

" Oh, jasně že ne. Spíš ti děkuju za pěkný večer."

Dal mi pusu na hřbet ruky. " Potěšení bylo na mojí straně."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 báři báři | Web | 13. april 2012 at 23:34 | React

Ah, taky chci, aby to pro mě někdo udělal. To bylo krásné :) úplně jsem se rozplývala :)

2 littletowrong littletowrong | 14. april 2012 at 19:58 | React

[1]:Ano, ano - přesně!

Vážně se mi ta povídka líbí a samozřejmě chválím překlad! :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement