The pain of love 16.

5. april 2012 at 16:00 | Eve* |  The pain of love
Bude to znít divně, když řeknu, že doufám, že se vám povídka líbila, když jsem ji nenapsala, ale snad mě chápete. :D
Já osobně jsem myslela, že to skončí úplně jinak, ale autorky zůstaly při zemi a napsaly to přesně tak, jak by to asi skončilo i ve skutečném životě.


překlad: Eve*


ČAS plynul a Morgan dál žila v Londýně. Nic nebylo jak dřív. I když byly předchozí roky plné hněvu a bolesti, teď si aspoň měla s kým povídat a mlčení tak nebylo tak časté.

Odpočívala v posteli a cítila své rostoucí bříško. S tím, jak se vyvíjelo dítě se natahovala kůže. Pomalu si břicho namasírovala krémem. Čekala kluka. Tomova maličkého chlapečka.

" Jak tě pojmenujeme?" zeptala se svého břicha. " Adam? Ne, to se mi nelíbí. Nehodí se to k příjmení Kaulitz. Adam Kaulitz? To ne. Možná Aidan. Jo, to je ono," řekla s úsměvem. Najednou se jí rozezvonil telefon. Zavrčela a vstala.



" Haló?" řekla zadýchaně. Od té doby, co se dozvěděla, že bude mít kluka, břicho se jí zvětšovalo a znemožňovalo jí samozřejmé pohyby.

" Ahoj, Morgan," ozval se Billův hlas. Usmála se a sedla si na gauč.

" Bille! Jak se máš, zlato?" Měla trochu britský přízvuk, což Billovi připadalo směšné. Byl zvyklý na ten německý a proto mu jiný přišel vtipný.

" Dobře. Jsem jenom unavený. Chybíš mi." Morgan si povzdychla a namotala si pramínek vlasů kolem prstu.

" Já vím, ty mě taky. Jaké bylo turné?"

" Eh, však víš, jaké je to na cestách. Hodně měst, hodně povinností a práce. Proto jsem začal s kokainem." Bill se změnil. Otevřeně mluvil o minulosti a odůvodňoval své činy. Byl z něj zase ten citlivý Bill, do kterého se Morgan kdysi zamilovala.

" Na co narážíš?"

" No, musím být pořád čilý a v obraze a schopný vystupovat. To jsem dokázal jenom po šňupnutí. Nevím, někdy takhle uvažuju a snažím se přes to přenést. Chci porazit ty tužby a být čistý, jenomže pak si vzpomenu na tebe a Toma a to dítě a uvedomím si, že to nezvládnu. Prostě nezvládnu, Morgan."

" To se spraví, Bille," usmála se Morgan. Bill jí úsměv oplatil a vrátili se k běžným tématům jako je počasí a Morganiny pocity.

" Už víš, s kým pojedeš na porodní sál?" zeptal se Bill.

" Nejsem si jistá. Možná s Tomem."

" To je dobrý nápad, miláčku." Bylo to klišé, nazývat ji tak. Telefonovali si denně a on ji pokaždé přemlouval, aby se vrátila domů. Ona však odmítala. Možná až se to narodí, opakovala. Bill tu odpověď přijal a smířil se s ní.

" Ještě jsme neprodiskutovali, jak to bude," hlesla Morgan. " mám na mysli to Tomovo otcovství. Aidan-"

" Aidan? Tak se bude jmenovat?"

" Líbí se ti to?" zeptala se.

" Uh-huh," přitakal Bill. Aidan Kaulitz, dobré jméno. Fakt super, pomyslel si.

" Tom je Aidanův otec, ale... ty jsi ještě pořád můj manžel. Pořád jsi láska mého života."

Ticho.

" Bille?" Z Morganina hlasu byly slyšet obavy. Bill neodpovídal a ona doufala, že neřekla nic nepatřičného. Bill se jí vyznal. To prostě nemohla říct to samé?

" Jsem tady."

" Proč jsi mlčel?" Bill vzdychnul.

" Stále mě udivuje, že mě ještě po tom všem miluješ." Usmál se a jeho smích se jí rozlil v uších jak rajská hudba.

" Miluju."

" Takže... co to znamená?" Bill si přál, aby slova znovu a spolu se protly v jedné větě.

" To znamená, že se snažíme," řekla s náznakem smíchu. Bill však zůstal vážný. Chtěl ji zpátky.

" Zavolám zas zítra," zavěsil. Tom seděl v křesle před ním. " Dobře."

" Dobře co?" zeptal se Tom. Bill zavrtěl hlavou. " Co říkala?"

" Nic. Jenom... bych chtěl vrátit čas. Chtěl bych mít znovu sedmnáct, být mladý a plný života, před drogami a vůbec vším. Přál bych si, aby to šlo, protože bych měl Morgan u sebe."

Než Tom promluvil, vzdychl. " Tomu se říká bolest z lásky, bráško. Jsou časy, kdy vyhráváš a pak kdy prohráváš. To je celé. Kéž by existoval stroj času, protože bych ti se vším mohl pomoct."

" Co myslíš tím vším?" Bill si překřížil nohy a zadíval se do Tomových hlubokých hnědých očí.

" Se vším, co má co dělat s Morgan. Byl jsem jí tak zaměstnaný, že jsem zapomněl na tebe."

" Což bylo sice správné, ale nemusel jsi s ním spát," rýpnul si Bill. Tom sebou při jeho slovech trhnul. Měl pravdu. Neměl s ní spát, ale nejde to vzít zpátky.

" Já vím, Bille. Už jsem se ti omluvil. To dítě je moje, to jo, ale Morgan je tvoje."

Bill vyprsknul smíchy. " To je v prdeli." Tom se nesnažil vtipkovat, ale přece jenom v tom bylo něco směšného. Oba dva se rozesmáli a uvědomili si, že se jejich životy vracejí do normálu. Jenomže i přes smích byl Bill vyléčený feťák a Tom byl ten, co zbouchnul jeho manželku.

***

Georg při čekání na chodbě londýnské porodnice nervózně podupával nohou. Gustav měl nasazená sluchátka a pomalu mu padala víčka.

" Jak dlouho to trvá, než se narodí děcko?" vyhrknul Georg, vstal z židle a začal pochodovat sem a tam. Gustav otevřel oči a při pohledu na svého kamarádi si odfrknul. " Nesnáším nemocnice!" ucedil, když si kdosi odkašlal.

" Uklidni se, Georgu," vysmíval se mu Gustav. " Určitě už je konec." Sotva co to dořekl, do čekárny se přiřítil Bill. Na vlasech měl nemocniční čepec a na oblečení uvázený modrý plášť.

" Aidan je na světě," usmál se. Georg se úlevně zasmál a potom mu po zádech přeběhl mráz. " Co je s tebou?" zeptal se ho Bill.

" Nesnáším nemocnice! Ten smrad a nemocní lidi. Asi z toho hodím tyčku!" Georgovu tvář obsadila nevolnost. Bill nad ním se smíchem zakroutil hlavou a spolu s Gustavem šli k místnosti, kde se shromažďovali novorozenci. Ten, koho hledali, byl hned v první řadě zabalený do modré deky. Tvářil se spokojeně.

" To je Aidan," zašeptal Bill. Gustav se na dítě zahleděl a potom po Billovi loupnul očima. Byl na rozpacích. Radoval se z nového života a truchlil nad starou minulostí.

Konec

 

1 person judged this article.

Poll

Další přeložené povídky?

Ano 59% (526)
Ne 41% (366)

Comments

1 báři báři | Web | 5. april 2012 at 17:09 | React

Parádní kapitola, to určitě. Ale Georg zase perlil. :D Že: "Jak dlouho to trvá, než se narodí děcko?" :D Konec. Určitě se těším na tvé další překlady. :)

2 Dee Dee | Web | 5. april 2012 at 22:47 | React

takže dítě s Tomem..ale je s Billem :D:D:D no pěkně to dopadlo :D:D

3 Christine Christine | Email | Web | 7. april 2012 at 18:17 | React

NO tak takovýhle konec si povídka opravdu zasloužila! :-) Já jsem nadšená!!!!!!! Dopadlo to opravdu krásně!!! :-) Miminko je sice Tomovo, ale na tom nesejde, protože Aidana bude vychovávat Bill... Jsem ráda, že se to urovnalo a Bill se vrátil a je zase takový jakým býval...:-) Tohle bylo opravdu úžasné rozuzlení děje..:-) Tolik se mi povídka líbila, že jsem ráda, že jsem si ji přečetla..:-) Rozhodně jsi výtěčná překladatelka a zabrousím i do dalších povídek, abych si je mohla přečíst...:-)
Ale nevadí, že jsi napsala na začátku, to cos napsala...:) vím, jak to myslíš...:-) Jsem taktéž ráda, že to tak dopadlo...:-) Tahle povídka si rozhodně zasloužila dobrý konec..:-) Je opravdu nádherná..:-)

4 Michelle Michelle | Web | 3. july 2012 at 12:01 | React

Ty díly jsou lepší a lepší. Fakt že jo :) Těším se na další ;)

5 Eve* Eve* | Email | Web | 3. july 2012 at 12:28 | React

[4]: Tohle byla poslední část. :)

6 Michelle Michelle | Web | 7. july 2012 at 13:19 | React

[5]:: Já vím ;) Myslela jsem jako na další povídky :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement