The pain of love 15.

3. april 2012 at 16:00 | Eve* |  The pain of love

překlad: Eve*

" NEODEJDEŠ, Morgan! Já tě nenechám!" Tom se postavil přede dveře, aby jí zabránil. Morgan naštvaně vyfoukla vzduch nosem a založila si ruce v bok. Tom se jí pokusil dotknout, ale ona uhla na stranu.

" Poslyš, Tome. Jsem důvod sporů mezi tebou a Billem a to musí skončit. Nazývej to sobeckostí, jestli chceš, je mi jedno, co si myslíš. Chci zachránit to, co z vás ještě zbylo." Morganiny medové oči rozzářily tmavý pokoj. Tom si zkousnul dolní ret. Morgan ho pohladila po tváři a vzdychla.



" Je to i moje dítě," pošeptal jí. " Moje dítě."

" Nezvládnu to, Tome. Nezvládnu, protože bych Billovi způsobila ještě víc bolesti. Bojím se, že když zůstanu, znovu do toho spadne. Co když se to stane?"

" Nestane, Morgan! Proto se přihlásil na odvykačku. Vrací se do starých kolejí. Doktoři tvrdí, že i když bral kokain tak dlouho, dělá ohromné pokroky. Představ si to, kdybys zmizela. Potřebuje tě a já taky." Pokojem se na nějakou dobu rozprostřelo nekonečné ticho.

" Chápu to, Tome, fakt, nemysli si, že pro mě je to jednoduché. Je to přetvářka, je to ta nejtěžší věc, co jsem kdy udělala. Představa, že opouštím člověk, kterého miluju je... bolí to, Tome. Hrozně."

" Počkej," řekl a svraštil obočí. " Koho vlastně miluješ? Mě, nebo Billa?" Morgan se znovu odmlčela a sklopila zrak k zemi.

" Já..."

" Ty to ani nevíš, že jo?" Při pomyšlení, že ho Morgan nemiluje, ztichl. On ji ale miloval. Byla jeho úsměv, tlukot srdce, dech. Bylo to absurdní, ale přihodilo se to bez jeho vědomí či souhlasu. Morgan byla Tomovým andělem, byla někdo, koho chtěl víc, než cokoliv na světě. Byla pro něj vzácnější než hudba.

" Miluju vás oba a ty to víš. Nemůžeš mě žádat, abych tě milovala víc, než Billa. To je nemožné a ani to nezkusím." Morgan se rozbušilo srdce. Podívala se na svoje břicho, které zatím ještě nebylo vypouklé, ale ona věděla, že je uvnitř nový život. Fakt, že v sobě nosí kousek Toma byl... zvláštní. Nikdy ve svém životě neměla nikoho krom Billa.

" Nežádám tě, aby sis mezi námi vybrala, musíš v tom mít jasno. Musíš to cítit." Tom jí položil svou velkou dlaň na srdce. Ucítil jeho tlukot a usmál se. " Víš, že tě miluju. Nikdy jsem si nemyslel, že se mi to stane, ale stalo a já jsem ti za to vděčný. Jsme v pěkně posrané situaci, ale já neuteču. Ani když tě Bill bude nenávidět, já budu s tebou. Chápeš?" Morgan přikývla, čímž si trošku pocuchala vlasy. Tom jí je smetl z očí a vzdychl.

O MĚSÍC POZDĚJI

Bill opustil rehabilitačního centra a nadechl se vzduchu velkoměsta. Miami bylo obrovské, vždycky se v něm něco dělo. Bill byl už skoro pět měsíců čistý a nehodlal si to ničím pokazit. Ani Morgan a jejich vztahem. Odpustil svému bratrovi i své ženě a přijal fakt, že většinu toho zapříčinil on.

" Ahoj, Bille." Gustavův hlas proťal vzduch. Bill se otočil a uviděl před sebou svého kamaráda. Okamžitě k němu zamířil a objal ho. I když spíš toužil po náruči jeho dvojčete, Gustavovy svaly ho uklidnily.

" Kde je Tom?" zeptal se. Gustav se obrátil k černé limuzíně za nimi. Tom vystoupil z auta a rychlými kroky k nim přišel. Bill nemohl zadržet pláč. Nehledě na to, co se stalo, byli dvojčata, zpřízněné duše. Byli spojeni mnohem víc, než jen kůží, krví a DNA. Znali duši toho druhého a tomu se nic nevyrovnalo.

" Jak se máš, mladší bratře?" optal se Tom. Bill pozvedl obočí s piercingem a rozesmál se. Nesnášel, když mu Tom říkal "mladší bratře", ale nahlas ani nemukl. Na to se cítil až moc dobře.

" Dobře," usmál se Bill. " Tak dobře mi nebylo už pěkně dlouho. Jsem... jsem v pohodě."

" Super," oplatil mu úsměv. Bill se Tomovi mrknul přes rameno a pak zase na něj. Tom se na něj samolibě uculoval, což ho udivilo. " Gustave, můžeš..." Gustav s úsměvem přikývl a vzdálil se.

" O co jde, Tome?" zeptal se Bill a nervózně se usmál. Tom pohodil hlavou a obešel ho. Otevřel zadní dveře limuzíny a naskytl mu tak pohled na ženské štíhlé opálené nohy. Potom uviděl známé světle hnědé vlasy. Překvapením vyvalil oči.

" Morgan?" zašeptal. Tom je vzal za ruce a postavil se vedle Gustava.

Byla teprve ve čtvrtém měsíci těhotenství, ale pod tričkem se jí už docela nadouvalo bříško. Billa píchlo u srdce. Vykašlal se na svou ženu a teď přihlížel na to, jak nosí dítě jiného muže.

" Ahoj, Bille," řekla, když se před něj postavila. Bill se pokusil o úsměv, ale nedokázal pozvednout koutky úst. Morgan natáhla ruku a dotkla se jeho tváře. Ten dotyk jí připomněl hořkosladké vzpomínky.

" Co kdybych si zašli na večeři?" navrhl Tom po několika vteřinách útrpného ticha.

***

" Vaše pití, pane," zahlaholila s úsměvem servírka. Bill sledoval, jak před něj staví sklenici s vodou. Tolik si přál, aby se voda proměnila ve vodku, ale dal si slib, že si k alkoholu ani nečichne.

" Bille, musím s tebou mluvit."

" Vždycky se mnou musíš mluvit, Morgan," opáčil Bill. Řekl to trochu příkřeji, než plánoval, a proto sklopil oči. " Promiň."

" Týká se to nás obou. Rozhodla jsem se," spustila, zkontrolovala Toma, který svého mladšího bratra bedlivě pozoroval, a pokračovala: " Budu teď... chvilku sama." Billova brada vystřelila vzhůru.

" Sama? To jako..."

" Jako že se stěhuju do Londýna." Bill pořád nechápal, kam směřuje.

" Chceš rozvod?" Gustav si najednou připadal nepatřičně. Otočil se na stranu a usrkl kávy.

" Ne, potřebuju být jen chvíli sama. Potřebuju čas a taky chci, abyste se pokusili napravit to, co jsem mezi vámi pokazila. Kdybych zůstala, byla bych jen přebytečná přítěž."

" Morgan, ale já tě potřebuju. Právě jsem skončil s léčbou, víš vůbec, jak se musím přemáhat, abych po tom nesáhl?" Bill položil svou dlaň na její a stiskl ji. Nenásilně mu ji vykroutila, avšak Billovy pěstěné nehty se jí stále dotýkaly.

" Budeš mít Toma," hlesla.

" Já potřebuju tebe, Morgan."

" Víš, že je to ode mě sobecké, ale já-já zkrátka musím." Morgan se vstala a vydala se k toaletám. Bill, Tom i Gustav zůstali sedět v naprostém tichu.

Morgan otevřela dveře od záchodu a zapadla do kabinky. Zamkla se a posadila na prkénko. Myslí jí vířilo nespočetné množství myšlenek. Chtěla být s Billem. Chtěla se k němu vrátit a žít život, o kterém snila. Jenomže on a Tom potřebovali čas. Čas na zahojení ran a napravení roztrhaných a pokažených věcí. Zhluboka se nadechla a začala křičet.

" Nechci, aby odešla," přiznal se Bill.

" Vím, o co jí jde," řekl Gustav. " vy dva mezi sebou máte tolik problémů - drogy, těhotenství, hádky. Všechno se musí vyřešit a nemyslím si, že jste se o tom už bavili. Tohle je dobrá příležitost. Kdyby neodjela, věci by se... nezlepšily. Zametly by se pod koberec a bylo by po vás. Myslí na vás, ne na sebe." Tom s Billem ho poslouchali a přitom se na sebe dívali.

" Myslíš, že se někdy vrátí?" zeptal se Bill. Jakmile k nim Morgan přišla, Gustav přikývl.
 

1 person judged this article.

Comments

1 báři báři | Web | 3. april 2012 at 17:23 | React

Pěkná kapitola. Není tohle předposlední? Určitě se nemůžu dočkat konce, jak to nakonec celé dopadne. Je tolik možných konců, že jsem zvědavá, jak to autorka vyřešila :)

2 Christine Christine | Email | Web | 7. april 2012 at 18:08 | React

Tom chce být součástí dítětě, to je dobré, moc se mi to líbí...:-) Bill nakonec odpustil? To je ..nečekaně milé, opravdu.. :) Akorát u toho konce jsem měla pocit, že najednou.. Bill ji prostě u sebe chce... Pro Toma to musí být opravdu hodně tvrdé, když mu i jeho láska a vlastně i jeho dítě odchází..:-(

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement