25 dní s panem Arogantním 7. Blízká setkání 2/2

24. april 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

Dlouze jsem se na něj podívala a on dělal to samé. Vpil se do mě jeho hluboký pohled a já v něm poprvé nenašla známky nenávisti či odporu. Přikývla jsem a odtrhla se od něj. " Jo, asi jo."

Paige se usmála. Na rtech měla růžový třpytivý lesk, který si určitě dala v kuchyni. Věděla jsem to. " Peču čokoládové sušenky. Tom je má rád."

Zasmála jsem se suchým krutým smíchem a koukla se jeho směrem. Díval se do země a tváře mu růžově žhnuly. Věnovala jsem Paige úsměv.



" Dej do nich hodně čokolády," řekla jsem. Koutkem oka jsem zpozorovala, že se pohnul.

" Samozřejmě," rozplývala se a mrkla na něj. " Čokolády není nikdy dost," pověstně se zachichotala, což znamenalo koketně a roztomile zároveň. Tom po ní loupl nucený úsměv. Povzdychla si a podívala se na mě. " Jdeš pozdě."

" Pracovala jsem na projektu do politologie."

" Myslela jsem, že už jsi s ním hotová," odpověděla zamračeně. " Od minulého týdne, nebo tak."

Přikývla jsem. " To jo, ale chtěla jsem udělat nějaké úpravy. Nelíbil se mi," střelila jsem pohledem na Toma. " Byla to žalostná záminka pro prezentaci."

Nepatrně vykulil oči a já jsem si byla jistá, že sebou trhnul. Paige se smála jak idiot a pak odešla dodělat sušenky. Nehodlala jsem být v pokoji s nejodpornější člověkem, co jsem kdy potkala, beze slova se otočila a zavřela se ve svém pokoji.

Jakmile jsem otevřela dveře, zarazila jsem se.

Shlédla jsem k ruce, o hodně větší, než té mojí, jejíž prsty se mi pevně omotaly okolo předloktí. Podívala jsem se na něj; stál ve tmě chodby a oči měl neuvěřitelně přívětivé. Kontakt s jeho kůží způsobil to, že mě cosi píchlo pod žebry.

" Potřebuješ něco?" optala jsem se suše.

" Nejsem... Nejsem tu kvůli ní," řekl jemně, téměř šeptem. " Já... přišel jsem, abych tě viděl, jen... zapomněl jsem-"

" Zapomněl jsi, že tu Paige bydlí?" přerušila jsem ho kousavě. " Oh, okej. Jako by ti před týdnem nedala svoje číslo."

" Můžeš být zticha?" zasyšel se svraštěným obočím. " Prostě... prostě zmlkni a poslouchej mě-"

" Mohl bys mi pustit ruku?" opáčila jsem a kývla k jeho prstům, které se mi zarývaly do masa, a ledově se usmála. " Přece
by ses nechtěl ušpinit."

Zatnul zuby a vyhověl mi. Trochu jsem se zachvěla, když mě pustil.

" Myslela jsem, že jsi mrtvý," zamumlala jsem a opřela se o futro. " Asi to byl jenom sen."

Na rtech se mu usadil obvyklý úšklebek. " Byl jsem pár dní mimo město."

" Předpokládám, že se naše smlouva ještě nenaplnila."

" Přišel jsem si s tebou promluvit."

" O čem chceš mluvit?"

" Jen-"

" Je mi to jedno," utla jsem ho a otočila se do pokoje. " Přeju dobrou chuť."

Znovu mě chytl za ruku, tentokrát za zápěstí, a já mu pohlédla do naštvaných a spalujících očí. Stál těsně u mě, ztěžka oddychoval a já si najednou uvědomila, jak byl oproti mně vysoký.

" Přestaň," usadil mě. " Přestaň kecat kraviny."

" Přestaň s čím, Tome?" odsekla jsem studeně. " Přestaň být mrcha? To jsi měl na mysli?" sklopila jsem víčka k jeho prstům, které mě nechutně drtily, a s úšklebkem se mu vykroutila. " Nešahej na mě."

Zamrkal. " Prosím?"

" Nenávidím tě," zakypěla jsem. " Kéž bych tě neznala. Děláš mi ze života peklo a teď si tu stojíš a čekáš, že na tebe budu milá?" zasmála jsem se. " Jsi blázen."

" Přišel jsem se omluvit," zavrčel a zaterasil mi vchod do pokoje. Jeho prsa se skoro dotýkala mých, skoro jsem cítila jeho kolínskou. " Přišel jsem se ti omluvit za to, co jsem tehdy řekl, ale ne, jsi prostě mrcha," zaťal čelist a vzdychl. " Nepřišel jsem za ní," řekl rychle, měkčeji. " Ale rozevřela dveře a... a-"

" Jestli jsi ji ojel, tak tě ujišťuju, že končím," skočila jsem mu do toho mrazivě a chystala a se mu prásknout mu dveřmi. " A ukliď si po sobe sám."

Sevřel mi rameno a vytáhl z ložnice ven. Otočil si mě čelem a přirazil mě zády ke dveřím. " Přestaň se chovat, jako bys mě znala," zafuněl okraptěle nedaleko mého obličeje. " Neznáš mě."

" Máš pravdu," odpověděla jsem okamžitě. " Neznám tě-" olízla jsem si rty. " Neznám... A ani nechci."

Oba jsme zmlkli a pohlédli si navzájem do očí. Srdce mi splašeně bušilo a žaludek mi udělal salto. Ticho bylo přerušováno jen naším zběsilým oddechováním. Cítila jsem stisk jeho ruky na svém rameni, vůni jeho krku, dech mu voněl po skořici...

" Tome?"

Při zvuku Paigina hlasu se ode mě odtáhl. Jemně se na mě koukl a zamířil zpátky do obýváku.

S rozklepanými koleny jsem stála přilepená ke zdi.

Co to sakra mělo znamenat?
 

2 people judged this article.

Comments

1 báři báři | Web | 25. april 2012 at 16:09 | React

Áá, blbá Paige! :D Takovou chvíli přerušit, to se nedělá. Prostě ne! :D Těším se na další díl. Doufám, že tam bude aspoň nějaké vysvětlení :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement