25 dní s panem Arogantním 5. Úklid ve třetí uličce 2/2

6. april 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

" Neuvěřitelné," povzdechla jsem si, zavrtěla hlavou a začetla se do seznamu. Nasucho jsem polkla. " Meruňková marmeláda, preclíky, mražená sýrová pizza, těstoviny, omáčka na marinování, jahody, Nesquik-" zasekla jsem a zadívala se na něj. " Nesquik?"

" Jo," zvýšil hlas. " Měla by sis pamatovat, že nejím čokoládu."

" A co to jahodové mléko?" zaculila jsem se. " Ew."



Opřel se o mě pohled a naznačil mi, ať zmlknu. Poslechla jsem a vrátila se k poslední položce, kterou jsem přečetla. " … skořicové oplatky, borůvkové housky, korintské sušenky, grahamové krekry..."

" Podívej," přerušil mě náhle. " Zvuk tvého hlasu mě vytáčí. Jednoduše to kup a hotovo."

" Fajn," odsekla jsem zlomyslně. " Musím jít teď?"

Koukl se na mě a s výrazem plným znechucení kývl ke dveřím. " Jo, už se na tebe nemůžu dívat."

Krátce jsem se zasmála a ucítila, jak se mi tvář zlostí, ztrapněním a možná kombinací obojího zbarvuje dočervena. " Nemusíš na mě být pořád tak protivný," sýkla jsem. " Jsem jenom člověk a jestli sis nevšiml, mám city."

S nezájmem pozvedl obočí. " Možná bys měla ty city použít a učesat si vlasy..." odmlčel se. " A nějaké slušné oblečení."

Zrudla jsem, ten pocit byl nepopsatelný. Nejradši bych ho i s tím gaučem zvedla a vysypala ho z okna. Oh, ano, ten pohled, jak padá dolů, by byl úžasný, jeho řev by protínal studený vzduch a rasty by mu vlály.

" Anno?"

Zamrkala jsem, fantistická představa se rozplynula. " Co?"

" Ježiši, prober se," zamračil se. " Peníze máš na stolku u dveří."

Vzdychla jsem a cestou popadla balíček bankovek. Přepočítala jsem je a vyvila oči. Který člověk u sebe nosil tolik peněz?

" Tome?" zavolala jsem.

Ztěžka si oddychl. " Jo."

" To je docela moc, ne?"

" Něco je pro tebe."

Zírala jsem na jemné dvacetidolarovky v mých rukách. " Pro mě?"

Slyšela jsem, jak se usmál. " Kup si nějaký make-up nebo tak něco. Možná si můžeš koupit-"

Aniž bych ho vyslechla, třískla jsem dveřmi - zvyk z posledních dní.

Jakmile jsem vstoupila do nejbližšího supermarketu, myšlenka padajícího Toma Kaulitze z hotelového okna na chladnou ulici, mi rozzářila mysl a na okamžik mi přinesla pocit klidu.

Nenáviděla jsem ho.


Nákup potravin nebylo nic těžkého; neměla jsem moc peněz, takže se můj výběr obvykle zúžil na nejlevnějšího chleba, obyčejné špagety, sýr a nudle. Položky na Tomově seznamu pro mě byly něčím novým. Pomalu jsem projížděla uličky a očima zkoumala regály s jídlem, které jsem nikdy před tím neviděla.

Vzala jsem krabici se skořicovými oplatky a na pár vteřin ji podržela v ruce. Nejedla jsem skořicové oplatky už roky - byly na můj účet moc drahé. Povzdechla jsem, opatrně je vhodila do košíku a zamířila k oddělení s cereáliemi. Zaksichtila jsem se na Nesquik, přičemž jsem se podívala na usmívajícího se zajdu.

" Anno?"

Zamračila jsem a po chvilce se otočila na kluka za mnou. Přejela jsem očima a zkusila se rozpomenout jeho jméno. Zazubil se na mě, zamával mi a přešlápl z nohy na nohu. Měl krátké tmavé vlasy, byl vysoký a měl ty nejhezčí zelené oči, co jsem kdy viděla. Ale kdo to byl?

Do prdele, zaklela jsem, řekni něco.

" A-ahoj..." řekla jsem váhavě a přinutila se k úsměvu. Mozek mi pořád šrotoval.

Naklonil hlavu na stranu a zasmál se. " Nepamatuješ si mě, že ne."

Zkousla jsem si ret a rudá až za ušima jsem zavrtěla hlavou. " Je mi líto..." řekla jsem upřímně. " Nemám pamatováka na jména..."

" Ne, to je v pohodě," usmál se. " Chodím s tebou na sociologii. Několik jsem vedle tebe seděl. Jsem Nate."
Secvaklo mi.

" Ou... oh!" vykulila jsem oči. Jo, jo, jo, poznala jsem ho. " Bože, jsem to ale pitomá, jasně, pamatuju si tě! Dělali jsme si srandu z profesora Lewise a jeho-"

" Vykulených očí," doplněl mě s úsměvem. " Jo, to jsem já."

" Fakt promiň," omluvila jsem. " Já jen... ta jméno a do toho stres a..." Všimla jsem si, že moje slova nedávají smysl a odmlčela jsem se. " Já jsem Anna."

Zamrkal. " Jo, já vím."

Polkla jsem. " Aha..."

Rozhostilo se trapné ticho. " Nakupuješ?" zeptal se konečně a poukázal na košík v mojí ruce.

Podívala jsem se na potraviny a přikývla jsem. " Jo, jen... nakupuju..."

Idiote!

Usmál se a přejel obsah mého košíku. " Pěkně drahej nákup, co?" Pokýval dojemně. " Celkem se stydím, že si nemůžu nic takového dovolit-" odmlčel se a sklopil zrak ke svému koši, ve kterém nesl mraženou hotovku a laciné arašídové máslo.

" Oh, no... já jsem..." kousla jsem se do rtu. " Nedělám to často."

Spíš nikdy, dodala jsem v duchu. Nenakupuju ani sama pro sebe.

V tu chvíli mi v kapse zavibroval mobil a já si povzdychla. Moje protivé zvonění se rozeřvalo na celý obchod a Nate se uculil, jak jsem ho rychle lovila. Při pohledu na jeho blikající jméno na displayi mi ztuhly rysy.

" Něco důležitého?" kývl mi na mobil nonšalantně.

" Ani ne," vysypala jsem ze sebe a mobil si zase schovala. " Ale asi už budu muset jít."

" Ah," dovtípil se. " Já taky... Musím odevzdat během týdne seminární práci a fakt musím omezit nákupy a konečně se do toho pustit," rozesmál se. Byl vcelku přitažlivý, napadlo mě, zvláštně se mi kvůli němu svíral žaludek.

Sklopila jsem pohled k nohám. " Aha..."

" No," řekl. " jestli se tenhle týden potkáme na sociologii, přisednu si. Můžem si dělat srandu z Lewisových očí, jak za starých časů."

" Jo," zazubila jsem stylem pitomá puberťačka. " Ráda."

" Super," opáčil. " Tak se měj."

A byl pryč.

Zůstala jsem stát v uličce s plechovkou jahodového Nesquiku - s debilním kresleným králíkem na obalu. Povzdechla jsem si a podívala se na seznam. Byla jsem skoro u konce.

Do prdele.

Típla jsem mu to.

Při představě, jak bude řádit, jsem sebou trhla. Dokončila jsem nákup, zaplatila a jeho pobídku, abych si nechala nějaké drobné na šminky, jsem zamítla a radši se na toho Satana psychicky připravila.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Byl/a jsem tu

Byl/a jsem tu. 100% (879)

Comments

1 báři báři | Web | 6. april 2012 at 21:11 | React

Tak to se naprosto nemůžu dočkat dalšího dílu. Ono je to totiž úplně skvělá povídka! :D Nechceš ji přidávat častěji? To čekání mě vždycky děsně ubíjí! :D :)

2 Andrea Andrea | 7. april 2012 at 0:46 | React

Jj,já sem uplně nadšená a čekam vždy kdy bude další díl!:-)

3 Eve* Eve* | Web | 7. april 2012 at 20:09 | React

Holky, mohla bych ji přidávat častěji, ale teď mám problém s tím, že překládám tři povídky zaráz a nejde mi to tak rychle. Navíc jsem se na 25DSPA už přes dva týdny ani nepodívala, díly jsou dlouhé a moc se mi do toho nechce. :D Ale určitě ji dopřekládám a až to bude, tak počet týdenních dílů zvýším. :)

4 Dee Dee | Web | 8. april 2012 at 9:54 | React

Grrrrr já bych mu už něco udělala za ten make up by jí měl na tváři jak vyšitou :D:D:D:D ajaj ted bude sekec mazec D:D že mu to típla :D:D

5 aay carter aay carter | Web | 8. april 2012 at 9:56 | React

Tohle je úžasná povídka, miluju ji :D Těším se na další díl ;) !

6 báři báři | Web | 10. april 2012 at 18:35 | React

[3]: tak na to se těším. Chápu, že překládání je náročné. Takže to přidej kdykoliv, natěšená jsem pořád stejně :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement