25 dní s panem Arogantním 5. Úklid ve třetí uličce 1/2

3. april 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

Další den jsem k Tomovi měla přijít o něco později - až okolo třetí, ale to neznamenalo, že slevil na svých pitomých požadavcích. Řekl mi, abych mu koupila banánovooříškové muffiny a já se tak musela zastavit v supermarketu a vyzvednout v pekárně papírový sáček s pečivem, ale samozřejmě v tom byl ještě háček. Nemohla jsem prostě přijít, sebrat sáček a jít, on prostě musel mít něco extra. Trval na zahraniční pekárně, která se nacházela na opačném konci města a kde bylo zboží neskonale drahé.

" Tímhle si to kompenzuješ?" zeptala jsem se, když jsem se podívala na ceny položek. " Nevysolím dvacet babek za dva muffiny."


" Řekni, kdo tě posílá," odpověděl nonšalantně. " Budou vědět."

Zavěsil a mně vyschlo v puse. Byla jsem si jistá, že když řeknu vedoucímu, že znám Toma, zabere, rozhodně jsem nehodlala vyhodit tolik peněz za něco, za co bych jinde zaplatila sotva polovinu.

Se zaťatými pěstmi jsem požádala o muffiny. Sledovala jsem, jak prodavač každý z nich zabaluje do papírového kornoutu, strká je do tašky a markuje je.

" Bude to dvacet tři dolarů a šedesát tři centů," informaval mě zdvořile.

" Já... um," zkousla jsem si ret a nesměle se na něj podívala. " … jsou pro, uh, Toma Kaulitz. On... vám vzkazuje..."

Prodavač se rozzářil a usmál se. " Ah! Pan Kaulitz, jistě-" Nadšeně mi podsunul tašku. " Mělo mi dojít, že jsou pro něj. Pozdravujte ho, ano?"

Svraštila jsem obočí. Ono to... ono to fakt zapracovalo?

" Dobře..." odpověděla jsem, podívala se na tašku a zamračila se. Co to sakra...?

" Takže..." pokračoval prodavač. " Vyřídila byste mu, že se má dcera zamilovala do jejich nové písničky?" zazubil se. " Myslím, že ho to potěší."

Ještě jednou, co to sakra.

Nová písnička?

Nechtěla jsem se v tom šťourat, tak jsem jen přikývla a přinutila se k úsměvu. " Jo, jasně. Vyřídím." Sebrala jsem tašku a mávla mu. " Ještě jednou díky."

Jakmile jsem vyšla na ulici, připadala jsem si bezradně. Jak to, že má tyhle předražené zadarmo - a co mělo znamenat to s tou novou písničkou?

Se zavrtěním hlavy jsem se vydala k němu.


Když jsem dorazila, jeho apartmán zel prázdnotou. Vešla jsem dovnitř a do nosu mě udeřil pach zatuchliny. Došla jsem do kuchyně, odložila muffiny na pult a zaksichtila se na prázdnou krabici od pizzy na sporáku. Zkažená pizza. Pěkně, Tome.

" Netvař se tak."

Otočila jsem se za jeho hlasem a vyvalila oči. Vyšel z ložnice jenom v ručníku kolem boků. Kapičky vody mu stékaly po prsou a břichu - a já chtě nechtě musela uznat, že měl hezké tělo. Nebylo to špatné. Vlastně to bylo víc, než jen hezké - byl... tedy jeho tělo bylo... úžasné.

Seber se, řekla jsem si. Nezírej na něj.

Překřížil si paže na prsou a pozvedl obočí. " Pořád to děláš," oznámil mi. " Přestaň. Jsi pak ještě víc neatraktivní."

" Jdi se obléct," odsekla jsem podrážděně a ukázala ho jeho ručník. " Nechci se na tebe dívat."

Ušklíbl se a šel ke gauči, na který se s hlasitým povzdechem svalil. " Jasně," zazubil se a zamihotal řasami. " Jasně že nechceš."

Zatla jsem zuby a jelikož mě nenapadalo nic vtipného nebo ostrého, čím bych mu to mohla oplatit, přenesla jsem váhu na druhou nohu. " Mimochodem, pěkná krabice," promluvla jsem konečně. " Nic neohromí holku tak, jako pizza a rychlé číslo v hedvábí, že?"

" Nevíš, co mluvíš," odpověděl monotónně a natáhl se po ovladači od televize.

Otočila jsem se na krabici a okousané kůrky a přečetla si nápis na víku. " No, aspoň že byla dobrá..." řekla jsem. Tahle pizza byla víc, než slušná. Byla od Old Towne Italia, což znamenalo vyšší cenovou kategorii. Jejich ceny se pohybuju od čtyřiceti dolarů výš. Kdysi jsem četla časopis, kde psali, že tyhle pizzy jí celebrity.

" Nenabídl jsem jí," řekl pohodlně rozvalený na poštářcích. " Nedělní večery bývají exklusivní."

" Exklusivní?" zopakovala jsem. " Pro koho?"

" Mého bratra."

Svraštila jsem obočí. " Tvého bratra?" zamračila jsem se a opřela se o pult. " Máš bráchu?"

" Mm," přikývl. " Přineslas mi jídlo?"

" Jo," řekla jsem po chvilce a podala mu tašku. " Byla jsem trochu zmatená z toho, jak s nimi tvoje jméno zamávalo."

Převzal si ji a pokrčil rameny. " Často tam nakupuju."

" Majitel řekl něco divnýho," dodala jsem zamyšleně a posadila se na opěradlo koženého křesla. " Říkal, že tvoje nová písnička udělala dojem na jeho dceru, nebo tak." Ztuhl. " Nechceš mi o tom něco říct?"

Podíval se na mě a poprvé se mu v očích neodráželo opovržení. Tvářil se opravdu překvapeně. " Vážně?" řekl se silnějším akcentem, než kdy jindy. " Ty to fakt nevíš?"

" Očividně ne," řekla jsem. " Měla bych?"

" No..." polkl a olízl si rty. Ten jeho zatracený piercing mě jednou omráčí. " … nevíš, že mám bráchu... nebo důvod toho vzkazu ohledně mých písniček?"

" Jak mám vědět, že máš bratra?" povzdychla jsem si. " A ne, neměla jsem ponětí, o čem ten majitel mluví."

Zamžikal a potom se mezi nám rozhostilo těžké ticho. Mírně mým směrem zúžil oči, jako by přemýšlel, a opřel se. Odkryl dolní řadu zubů a piercing se mu znovu zaleskl.

Ne, ne, ne, ne...

" Huh," řekl konečně. " Zajímavé." Zalovil v tašce s muffiny a jeden rozbalil. S lehkým úsměvem kus papíru roztrhl a naprášil si trochu skořicového cukru do klína. " Tohle jsou ty nejlepší muffiny, co jsem kdy jedl," okomentoval a zakousl se. " Jiné nejím."

" Jsi hotové takové princátko, Tome," poznamenala jsem a sedla si do křesla. Usmál se, ale nepodíval se na mě - místo toho se otočil k televizi. " Takže..." pokla jsem. " Bydlí tvůj brácha někde poblíž?"

Přikývl a ukousl si další kus. Donutila jsem se odtrhnout od jeho pocukrovaných rtů. Smetl ho jazykem, přičemž jsem na prsou ucítila nepopsatelný pocit. Ignoroval jsem to. " Bydlí vedle," řekl s plnou pusou. " Nalij mi pomerančový džus."

Odfrkla jsem a vstala. " Hned, vaše výsosti."

Střelil po mě naštvaným pohledem a já se tuše omluvila. Sehla jsem do ledničky a posunula džbán s mlékem na stranu. " Nemáš tu teda moc jídla," zavolala jsem na něj s očima zapíchlýma na útroby. Viděla jsem to mléko, malé máslo, několik jogurtů a balíček sýru, čedaru. " Divím se, že nejsi anorektik," vysmála jsem se mu.

Nalila jsem mu sklenku džusu a schovala krabici zpátky. Zabouchla jsem dvířka, přikráčela k Tomovi, kterému bylo moje šmejdění v kuchyni ukradené. Dál jedl banánový muffin, nedokázala jsem se od něj odtrhnout. Muffin božsky voněl. Měla jsem šílený hlad, dnes jsem měla jenom půlku šunkového sedviče a mléčný koktejl.

" No," promluvil najednou a utnul tak moje myšlenkové pochody. Vzal si ode mě džus a nalemtal se. " Dneska pro tebe mám speciální úkol."

V duchu jsem zasténala a usadila se do koženého křesla. " Skvěle," vzdychla jsem. " Kolik to koštuje?"

" Ty víš," hlesnul, dojedl zbytek muffinu, oblízl si dlouhé prsty a smyslně se opřel.

Protočila jsem panenky. " Nechci se hádat. Prostě mi to řekni. Mám ještě práci."

Beze slova si přisunul skleněný stolek vedle sebe, vytáhl z něj složený papír a podal mi ho. Dotkla jsem se jeho pocukrované ruky, ušklíbla se a přejela obsah papíru očima.

" Cereálie, bílý chleba..." odmlčela jsem, pokla a vytáhla obočí. " Seznam potravin." Přikývl a já nad tím "malým" seznamem tiše zasténala. " Chceš, abych... ti nakoupila."

" Správně."

" A pravděpodobně mě posíláš do nějakého extra obchodu, že?"

Dopil pomerančový džus a s cinknutím sklenku postavil na stůl. " Ne," otřel si pusu. " Je mi jedno, kde to seženeš, hlavně dones správné výrobky."

" Správné výrobky," zopakovala jsem po něm uštěpačně. " Jsi moc nóbl na obyčejné?"

Zašklebil se a jeho hnědé oči se zatřpytily podrážděním. " Samozřejmě."
 

1 person judged this article.

Poll

Byl/a jsem tu

Byl/a jsem tu. 100% (879)

Comments

1 báři báři | Web | 3. april 2012 at 23:18 | React

Á, naprosto skvělá kapitola, zase! Tuhle povídku prostě miluju! ♥

2 Dee Dee | Web | 5. april 2012 at 22:50 | React

ježišiiii já bych ho praštila..:DD co on si vždycky navymýšlý :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement