16 & těhotná 5. Jak je to možné, že jsi v tom? 1/2

15. april 2012 at 20:20 | Eve* |  16 & těhotná
překlad: Eve*

" Takže... tam máš dítě?" zeptala se mě Audrey další ráno, když jsem ji vyzvedla. Odhodila baťoh a potom natáhla; položila mi ruce na břicho. " Jako doopravdický živý dítě?"

" Jo, a nešahej na mě," řekla jsem a setřásla ji. " Je mi pěkně blbě."

" Jak to?" zeptala se a připoutala se.



" Protože mám ranní nevolnosti," řekla jsem. " Kecy. Mělo by se jim říkat celodenní nevolnosti."

Zasmála se a pustila rádio. " Zastavíme se v kavárně? Potřebuju kofein."

Přikývla jsem a pořádně se nadechla nosem. Všimla si toho a zamračila se. " Co je?"

" Nemůžu si dát kafe," vysvětlila jsem a ukázala si na břicho. " Kofein není povolený."

" Oh, můj bože," zhrozila se. " Jak budeš žít?"

" Je to jenom kofe," krotila jsem ji. " Obejdu se bez něj." Před pár měsíci jsem si myslela, že nedokážu žít bez Toma, tak co bych to nezvládla bez kávy?

" Těšíš se?" zeptala se, když jsme sjely ke krajnici. " No, aspoň trošku?"

" Jo... i ne," zamyslela jsem se. " Nemůžu se na to těšit. Jsem pořád děcko."

" Ale představ si všechno to maličké oblečení," zašišlala. " Aww, jestli budeš mít holčičku, můžeš ji oblékat jenom do růžové a česat ji a-"

" Byla bych radši, kdybych to dělala až za deset let."

" Uvažovala jsi už o jménech?"

" Cože?" vyjekla jsem. " Ne, jsem teprve ve čtvrtém týdnu. Zbývá mi jich na to ještě třicet šest. A vůbec, nechci vědět pohlaví."

" Co si myslíš, že to je?"

" Já nevím!" řekla jsem. " Moc jsem o tom nepřemýšlela, vím to jen tři dny. Strachovala jsem se, jak to mám říct mámě a Graysonovi. A to mi připomíná," dodala jsem a podala jí batoh.

" Co?"

" Nesmíš to nikomu říct, jasný?" řekla jsem. " Chci to co nejvíc oddálit."

" Jako hrob," obrátila oči v sloup. " Co si myslíš, že jsem za kámošku? Tak pojďme na to kafe- oh, teda," zasekla se. " Pojďme pro moje kafe."


Jakmile jsem o půl hodiny později vešla do třídy, připadala jsem si pošpiněná; jako bych skrývala nějaké velké tajemství. Samozřejmě, že jsem ho měla, ale připadalo mi, že už ho všichni znají. Všechny pohledy pro mě byly obviňující. Sklopila jsem hlavu a vyhla se jakémukoliv očnímu kontaktu.

První část byla za mnou a když jsem míjela kancelář, kdosi mě chytil za ruku. Podívala jsem se do tmavých slunečních brýlí. Chvíli mi to trvalo, než mi došlo, že je to Bill.

" Co to děláš?" sýkla jsem na něj a strčila ho do kanclu a zavřela za námi. " Jsi blázen? Kde je Michael s Tobim?"

" Jsem v přestrojení," vysvětlil a stáhl si brýle. Neměl sice make-up, ale fanynky by ho poznaly za všech okolností. Neměl na sobě své obvyklé oblečení, vlastně na sobě měl asi Tomovo mega tričko a černé rifle.

Nebyl nadšený, že mě vidí, ale nepřekvapovalo mě to. Bill můj vztah s Tomem nikdy neschvaloval, měl důvod jako moje máma, totiž že jsem o tři roky mladší. Nebyl na mě protivný; ne, Bill byl Tomův pravý opak. Slušný a vždycky se usmíval, zatímco Tom býval náladový.

" Půjdeš se mnou ze školy."

" Co?" zeptala jsem se. " Proč?"

" Protože si musíme promluvit," řekl. " Volal jsem tvojí mámě a souhlasila. Potřebuju si s tebou popovídat."

" Ty o tom víš, že jo?" zeptala jsem se a on si znovu nasadil brýle. Podal mi pero.

" Jsi se podepsat."

Svým podpisem jsem se omluvila ze školy a následovala Billa k jeho autu. Když jsme nasedli, nastartoval, vypl rádio a plynule vyjel z parkoviště.

" Bille-" začala jsem, ale on zavrtěl hlavou.

" Počkej," řekl jenom. A tak jsem zmlkla a dívala se ven oknem, s rukama založenýma v klíně a pocitem naprosté malosti.

Dovezl mě před kavárnu, kde jsme se ráno s Audrey stavovaly, ale nevystoupil.

" Myslel jsem, že jste se rozešli."

" Taky jo," potvrdila jsem. Zamračil se. " Rozešli! Slyšels ho, Bille, už mě nechce."

" Nevytahuj to," zchladil mě. " Nemluvím o té blbé párty, sami jste se do toho zamotali."

Vylezl z auta a vydal se do kavárny, kde se zamířil do rohu. Zatímco jsme čekali na jeho kávu, žaludek mi dělal salta; byl naštvaný, poznala jsem to podle jeho gest. S ledově klidnou tváří kráčel, byl opravdu vytočený.

Přinesla jsem mu kafe. Napil se a sedl si naproti mně. Sundal si brýle a nasadil si kapuci Tomovy, mojí oblíbené, mikiny. " Jak je to možné, že jsi v tom?"

Zrudla jsem a zafuněla. " Stalo se to ještě před tím večírkem."

" Takže jsi v prvním měsíci," domyslel si a já přikývla. " Co hodláš udělat?"

" Nechám si to," řekla jsem. " Nemohla bych to dát k adopci, Bille. Je to moje. Stvořili jsme to s Tomem spolu. Nemůžu."

" A potrat..." uteklo mu.
 

2 people judged this article.

Poll

Byl/a jsem tu

Byl/a jsem tu. 100% (879)

Comments

1 báři báři | Web | 18. april 2012 at 22:04 | React

Tak, počkala jsem si na druhou část a teď se pustím do ní. A k první - Od Billa je hezké, že to s ní chce trochu vyřešit a neignoruje ji jako Tom. Jsem zvědavá, jak to bude dál :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement