25 dní s panem Arogantním 4. Snídaně a prostěradla 2/2

30. march 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

Típnul cigaretu a uvolnil se. Projel televizní stanice, zastavil se na kanále s pohádkami a natáhl hlavu. " Už to je?"

Obrátila jsem oči v sloup, vytáhla talíř z mikrovlnky s popálila se o hrký keramický okraj. Rychle jsem talíř položila na pult a napustila do rychlovarné konvice vodu na kávu. " Chceš sirup?"

Svraštil obočí. " Sirup? Co jsi to přinesla?"

" Waffle," odpověděla jsem a zahrabala v příborníku.

" Oh," pokýval překvapeně. " To je ale překvapení."



" Proč?"

Na rtech se mu usadil úsměv. " Bez sirupu."

Popadla jsem talíř a neochotně jsem se k němu došourala.

Nezírej na něj, nezírej na něj.

" Přestaň na mě čumět," přerušil moje úvahy zamračeně. " Vím, že jsem sexy, ale nelíbí se mi mít někoho, jako jsi ty, tak blízko."

Nenávistně jsem ho probodla. " Budu dělat, že jsi nic neřekl," zašklebila jsem se, když se ujmul talíře. " Už je to všechno?"

Zavrtěl hlavou. " Dorazilas pozdě. Zvažoval jsem, že tě nechám..." odmlčel se a narovnal se. " Ale nenechám."

" Dobře..." nabrala jsem do plic vzduch. " Co chceš, abych udělala?"

Nasměroval mě k druhé straně místnosti a ledabyle kývnul. " Mám nepořádek v ložnici. Jdi ji uklidit."

" Super," zamumlala jsem. " Jenom?"

Nejdřív neodpověděl, plně se soustředil na jídlo. Zhnuseně se zamračil a podíval se na mě. " Co to je?"

" Jsi slepý? Waffle."

" Nejsem blbej," křikl vztekle a ukázal na waffli. " Co je to v nich za tmavý sajrajt?"

" Přidala jsem do nich trochu jedu na krysy, doufám, že ti to nevadí," odsekla jsem sarkasticky. " Co si, ksakru, myslíš, že to je? Čokoláda."

Znechuceně si odfrkl a zavrtěl hlavou. " Co že, sakra?" zlostně se na mě podíval. " Kdo ti řekl, abys do toho dávala čokoládu?"

" Vyvádíš, jako bych do nich strčila bůhví co," vykřikla jsem. " Čokoláda se na palačinky a waffle používá úplně běžně."

" Měla ses nejdřív zeptat," zavrčel otráveně. " Nesnáším čokoládu."

" Ty nemáš rád čokoládu?" zeptala jsem se nevěřícně. " Jak někdo může nesnášet čokoládu?"

" Já jo!" vybuchl. " Nebudu to jíst."

" Tak buď hladovej!" Projel mnou vztek - nemohla jsem uvěřit, že může být tak nesnesitelný. " Protože já ti nic jiného vařit nebudu."

Rozzuřeně zúžil oči. Postavil se, čímž mě převýšil dobře o třicet centimetrů. Stáhla jsem ramena a opustila mě odvaha. " Vážně?" zasyšel a posunul se ke mně. " Uzavřeli jsme smlouvu, podle které splníš každý můj požadavek. Mám zavolat policajty? Jeden telefonát a tahle šaráda bude u konce."

Mírně jsem napřímila bradu, takže jsem mu zpříma hleděla do očí. " Co si od toho slibuješ?" sýkla jsem. " Necháš mě sebrat?"

Odfrkl si. " Prosím tě, že já po tobě chtěl jídlo," ušklíbl se, posadil se zpátky a položil si talíř do klína. " Sním to kolem. Jdi uklidit tu ložnici."

" Jak si přeješ," zamumlala jsem a zamířila k jeho ložnici.

" Počkej-"

Všimla jsem si, jak ořezává okraje s čokoládovou náplní. Koukl se na mě a kývl na stůl před ním. " Vem si ten vzkaz od Briany-"

" Biancy," opravila jsem ho.

" To je jedno," protočil panenky. " vem si ho a dej ho do prvního šuplíku prádelníku."

Vzdychla jsem a sebrala vzkaz. " Tvoje gentlemanství pořád roste, to ti teda řeknu."

" Ať už tě neslyším," prsknul a stršil si vidličku s nabodnutou wafflí do úst. " Prostě buď zticha a dodělej, co máš, potom zmiz."

Vešla jsem do ložnice a povzdychla si. Všude se válelo oblečení - poházené po nábytku, postel byla totálně rozválená. Překročila jsem cosi, co vypadalo jak bunda, a vysunula šuplet prádelníku.

" No počkat," zabručela jsem a postupně otevřela všechny zásuvky. Celý prádelník byl plný malých papírků - složených, zmačkaných a různobarevných. " Tome?"

" Co?"

Zkousla jsem si ret a rozhlédla se po pokoji. " Je jedno, do kterého šuplíku?"

Na moment se rozprostřelo ticho. " Do toho horního."

Hodila jsem Biančino číslo do šuplete, zabouchla ho a založila si ruce v bok. " Takže..." zavolala jsem a znovu si prohlédla pokoj. " Mám ti poskládat všechno oblečení?"

" Ne," křiknul nazpátek s plnou pusou. " Ustel postel."

Sklopila jsem zrak k posteli.

Panebože, ne.

Dupla jsem a vyšla ven. Se zaťatými pěstmi jsem razantně zakroutila krkem. Ani se na mě nepodíval, dál ořezával waffle a ládoval se. Sledoval pohádku.

" To ne," řekla jsem pevně. " Nedotknu se těch nechutných, semenem postříkaných prostěradel."

Rozesmál se a napil se kávy. " Nic na nich není," odložil hrnek. " vím, kam mířím."

" Ugh!" rozhodila jsem pažemi. " Jsi odporný. Nešáhnu na ně."

Dožvýkal sousto a lhostejně se na mě zadíval. " Ale ano..." řekl pomalu. " Tu postel usteleš."

Zasténala jsem a vrátila se do ložnice. Nevzdal by se a já chtěla být co nejdřív doma, abych se taky konečně najedla a
dospala spánkový deficit. Rozhodla jsem se to překousnout a ustlat a doma si dát sprchu.

Posbírat oblečení mi moc času nezabralo. Bylo zvláštní dotýkat se jeho věcí - obvzlášť saka a triček, protože byly nasáklé jeho vůní. Kolínská mi vletěla do nosu a zašimrala mě.

Když přišlo na postel, udělalo se mi vážně zle. Hedvábné povlečení bylo zválené a smrad potu a spermatu se vznášel okolo celého lůžka.

Jakmile jsem přistoupila blíž, málem jsem ztratila pevnou půdu pod nohama. Zalapala jsem po dechu a chytla se čela postele. Ztěžka jsem vydechla a zírala na zem. Vyjekla jsem.

Po dvaceti minutách jsem vyšla.

" Hotovo?" zavrkal s nataženýma nohama. Ruce měl spojené za hlavou. Ovládla jsem se a nedala mu pěstí do obličeje.

" Jo," vysypala jsem ze sebe zamračeně. " Skončila jsem. Ale nejspíš jsem si zlomila vaz."

" Nemáš být tak neohrabaná," pokrčil lhostejně rameny.

" Nebyla bych, kdybys vyhodil ten použitý kondom," zařvala jsem s vidinou vlhké kluzké gumy na mé noze. " Ani jsem se ho nedotkla, jen abys věděl. Nechtěla jsem riskovat, že mi z toho olezou prsty."

Zafuněl. " Jsem čistý. Kromě toho, ty máš co mluvit."

" Jak že?"

" Vypadáš jak jedna z těch bezdomovců, co spí pod mostem."

Probodla jsem ho pohledem. " Co jsi to právě-"

" Za normálních okolností," přerušil mě. " bych tě za ty kecy potrestal," odmlčel se a ukázal na talíř se zbytky wafflí. " Ale ty waffle byly překvapivě dobré," ušklíbl se. " tvoje kuchařské umění ti zachránilo prdel."

" Skvěle," sýkla jsem. " Doma Paige poděkuju."

" Paige?"

" Jo, dělala je ona," odpověděla jsem. " Říkala jsem, že neumím vařit, pamatuješ?"

Zmateně svraštil obočí. " Kdo je Paige?"

Úžasle jsem vyvalila oči. Je normální? " Paige..." spustila jsem pomalu. " je moje spolubydlící. Ta holka, která ti včera podstrčila číslo, víš?"

Zkousl si ret, čímž se mu na moment vytratil piercing. " Oh, jasně," přikývl pak. " Jo, pamatuju si."

" Páni," odfrkla jsem si s nedůvěřivým úsměvem. " Jsi neuvěřitelný."

" Paige," opakoval polohlasně. " Má pěkný kozy. A skvělej zadek..." odmlčel se a uculil se. " Myslím, že jí zavolám."

" Perfektní," sehla jsem se pro tenisky. " Můžeš ji pozvat na večeři a já tu mezitím budu sbírat staré použité kondomy, které jsi použil minulou noc."

Zívl a protáhl se. Kývl ke dveřím a znovu zívl. " Můžeš jít."

" Děkuju, pane."

Zakabonil se a překřížil paže na nahých prsou. " Dneska máš volno," zašklebil se, ignorujíc mou poznámku. " Večer něco mám, takže tě nebudu potřebovat."

" Fantastické," zamumlala jsem a oblékla si bundu.

" Ou, a Anno?"

Rozzuřeně jsem se otočila. Skoro sladce se na mě zazubil a naklonil hlavu. Mrknul na mě. " Pozdravuj Paige."

Vysmála jsem se mu a obrátila se k odchodu. Než jsem za sebou zabouchla masivní dveře, vztyčila jsem na Toma Kaulitze prostředníček.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Byl/a jsem tu

Byl/a jsem tu. 100% (878)

Comments

1 E)) E)) | 30. march 2012 at 23:40 | React

Miluju jeho povahu v téhle povídce!

2 báři báři | Web | 31. march 2012 at 13:14 | React

Ah, to je naprosto boží povídka. :D Těším se na další díl! :D Uklízet jeho ložnici by se mi opravdu nechtělo :D :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement