25 dní s panem Arogantním 4. Snídaně a prostěradla 1/2

27. march 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

Nikdy se mi má melodie nehnusila víc, než to ráno - vibrování na stole způsobovalo, že se mi vařila krev v žilách. Ignorovala jsem to a přetáhla si přes hlavu deku, takže se pokoj zase zahalil do tmy.

Dlouho jsem tak ale nevydržela.

Zvonění se ozvalo znovu, vibrace hučely a já zasténala do polštáře.

" Do hajzlu, který..."

Zašátrala jsem po telefonu a přiložila si ho k uchu.



" Hal... haló?"

" Ignoruješ moje telefonáty?"

Okamžitě jsem otevřela oči a zaposlouchala se do hlubokého mužského hlasu na druhé straně drátu.

Ježiši...

" Tome," vzdychla jsem a plácla se do čela.

" Nemáš čas?" dožadoval se podrážděně. " Proto ti musím vyvolávat jak idiot?"

" Ne," zamumlala jsem. " Já jsem... spala."

" Víš, kolik je hodin?"

Pootočila jsem hlavu k rafičkám digitálního budíku na svém nočním stolku. Zamžourala jsem na ně a sevřela víčka. " Je sedm třicet."

" Správně," odseknul. " a já mám šílenej hlad."

Aniž bych se pohla, nadechla jsem se. " Tak se najez."

" Zapni mozek, prdelko," zašaškoval. " Dneska se začíná s náplněm smlouvy a já mám hlad. Takže zvedni ten svůj zadek z postele a udělej mi snídani."

" Promiň, jak že?" zasyčela jsem, posadila se a překonala menší závrať. " Kdo si sakra myslíš, že-"

" Ať jsi tu do půl hodiny," utnul mě. " Do třiceti minut ať jsi tu s něčím poživatelným."

" Ale-"

" Bez výmluv," vyštěkl. " nemám chuť na obilniny nebo vajíčka."

Zamračila jsem se. " Co teda chceš?"

" Překvap mě," protáhl.

" To mi ale nedává na výběr," ušklíbla jsem se. " Říkala jsem ti, že neumím vařit."

" Třicet minut."

Cvak.

S roztřesenou rukou jsem se zhroutila zpátky do peřin. Schovala jsem si obličej do polštáře, nadechla se a tlumeně zaječela.


Paige už byla vzhůru a s popěvky si připravovala waffle. Když jsem ve volné mikině s kapucí a kalhotách vyšla ze své ložnice, usmála se.

" Probudila ses brzo," upozornila mě a nalila do wafflovače těsto. " V neděli ses takhle brzo ještě neprobrala."

" Musím si něco zařídit," zívla jsem a zapotácela v obýváku ve snaze najít klíče. Všimla jsem si jejího podezřívavého pohledu a odkašlala si. " Pracuju, uh, na jednom projektu."

" Udělala jsem snídani i pro tebe, jestli chceš," kývla k talíři s horkými a naprosto dokonalými wafflemi. Byla jsem tak ráda, že je Paige moje spolubydlící - uměla totiž vařit. " Jsou s čokoládovou náplní," ukázala na hnědou lahvičku před ní. " Tvoje oblíbená."
Podívala jsem se na wafle a žaludek mi hlady udělal kotrmelec. " Ou, já..." zaváhala jsem a přejela si po rozcuchané ofině. " … já nemám hlad."

Zakabonila se, otevřela wafflovač a vytáhla další precizní kus. Vypadal víc, než lákavě - byl do zlatova opečený s sladce voněl. Paige uslyšela, jak mi zakručelo v břiše a ušklíbla se. " Tvůj žaludek mluví jinak, Anno. No tak, pojď. Dej si-" Přisunula ke mně talíř. " Naštvu se, jestli si nevezmeš."

Zkousla jsem si ret a podívala se na waffle.

Počkat...

Na rtech se mi usadil úsměv.

" Paige?"

" Mm?"

" Vadilo by ti, kdybych si jich pár zabalila?" Tohle bude perfektní. " Myslím, že si je dám po cestě."


Tom trval na tom, že adresa, kterou mi dal, byla správná - zmateně jsem zírala na popisné číslo, které mi napsal na kus papíru, protože podle ní bydlel v hotelu.

Adresa byla opravdu správná. Jelikož byl ve Státech teprve pár měsíců a nechtěl se otravovat s hledáním bytu, bydlel v hotelu. Váhavě jsem vešla do recepce hotelu, která byla vydlážděná mramorem. Nebyl to jen tak ledajaký hotel, byl to nejznámější pětihvězdičkový o rozloze minimálně olympijského stadionu.

Jeho pokoj se nacházel skoro v posledním patře a naznačoval, že se to není obyčejný pokoj, nýbrž apartmán. Vystoupila jsem z výtahu a prošla dlouhou spoře osvětlenou chodbou vyzdobenou nástěnnými lampami a nádhernými obrazy. Nerozhodně jsem přistoupila k jeho dveřím. Zastavila jsem se a podívala se, jak se pomalu otevírají.

Objevila se jakási holka.

Udiveně jsem zamrkala na papír v ruce.

Pokoj 602.

Jo, opravdu to byly jeho dveře, kterými ta holka prošla. Přešlápla jsem a zadívala jsem se, jak za sebou jemně zavírá. Otočila se na mě a já si ji mohla líp prohlédnout.

Měla černé uplé šaty, které jí obkreslovaly siluetu a na nohách pár černých lodiček s vysokým podpatkem. Její červeno-blonďaté vlasy nápadně připomínaly ty moje po ránu. Měla černé kouřové líčení a růžové rty zkroucené do spokojeného úsměvu. Minula mě, přičemž na mě zamrkala. Byla úchvatná.

Aniž bych zaklepala, vpadla jsem do jeho pokoje. Rozvaloval se v křesle a líně potahoval z cigarety. Měl na sobě pouze černé boxerky, díky nimž mi poskytl pohled na jeho holou hruď. Ignorovala jsem krev, která se mi nahrnula do hlavy. Neodtrhl se od televize, ani když jsem hlasitě přešla po linoleu. Dlouze si potáhl z cigarety a s očima na obrazovce pomalu vyfoukl kouř.

" Jdeš pozdě," zívl a odklepl popel do popelníku na stole před sebou. Znovu si vložil cigaretu mezi rty a zašlukoval. " Což mě nepřekvapuje."

" Nedals mi moc času," vyštěkla jsem a odkopla botasky k věšáku. " a až si mě příště povoláš, zařiď, ať tvoje přítelkyně stihne odejít."

Konečně ožil a svraštil mým směrem udiveně obočí. " Přítelkyně?" zopakoval.

" Jo," odsekla jsem. " Nemám chuť se s ní potkávat na chodbě."

" O čem to mluvíš?"

" Ta holka," zpražila jsem ho ledově. " Však víš, ta poloviční blondýna, co stepovala venku."

" Jo... ta," přikývl a potáhl z cigarety. " není to moje přítelkyně."

" Cože?" zúžila jsem oči. " Kdo to teda je?"

Pokrčila rameny a natáhl si nohy. " Jedna holka."

Krátce jsem se zasmála a protočila panenky. " To nemá jméno?"

" Bri... Briana," zamumlal po chvilce studeně.

Sehla jsem se a položila talíř s jídlem na stůl, přičemž jsem si všimla přeloženého papíru. Vzala jsem si ho do ruky, odkašlala si a nahlas se začetla: " Včera to bylo úžasný," schválně jsem zdůraznila poslední slovo. " zavolej mi..." zašklebila jsem se. Škodolibě jsem po něm blýskla pohledem a zvědavě se po něm podívala. Ignoroval mě. " … s láskou Bianca."

Dál přepínal kanály, rozhodnutý se mnou nekomunikovat. Povzdychla jsem si.

" Děláš si srandu?" sýkla jsem. " Nepamatuješ si ani blbé jméno?"

" Byl jsem blízko," pokrčil rameny a ohlédl se na mě. Ihned se ode mě ale odtrhl a kouknul se na zabalený talíř. " Co to je?"

" Tvoje snídaně, pane."

" Oh, neříkej mi tak," ušklíbl se sarkasticky. " Přines mi to."

" Pojď si pro to," prskla jsem s rozevřenou náručí. " Obstarala jsem ti snídani, můžu teď jít?"

Kousavě se rozesmál. " Pěkný pokus," připsal mi a kývnul ke stříbrné troubě. " Ohřej to a potom mi to dones. I s kafem. Bez smetany."

" Jistě, pa-"

" Nezačínej," přerušil mě studeně. " Mám kocovinu jak vrata a v žádném případě nemám náladu na tvoje přihlouplé poznámky."

Sejmula jsem z talíře alobal a strčila waffle do mikrovlnky. Namačkala jsem na mikrovlnce čas a jakmile se waffle začaly ohřívat, opřela jsem se o kuchyňský pult. " Tak kocovina, huh?" Přikývl a protočil panenky. " Není to bezva? Jdeš se mnou na večeři, potom se zboříš a ojedeš cizí holku. To všechno za jednu noc. Úžasné."

" Ne," zavrtěl hlavou. " Ne, ne. Šel jsem s tebou na večeři, potom do klubu, kde jsem vypil s jednou žhavou holkou pár drinků, zatancoval si s ní, přivedl ji sem a teprve potom jsem ji ojel."

" Máš úroveň," protáhla jsem. " Hotový gentleman."
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Další přeložené povídky?

Ano 59% (526)
Ne 41% (366)

Comments

1 báři báři | Web | 27. march 2012 at 23:36 | React

Ah, to je prostě skvělá povídka. Díky, že ji překládáš, neměla bych nervy ji číst v originále :D
A určitě se těším na další díl, doufám, že tu bude co nevidět! :)

2 Dee Dee | Web | 28. march 2012 at 15:52 | React

Woow :DD: to je hajzlík dělá si z ní slouhu..:D:D ale moc se mi to líbí :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement